Článek
Nový rok přináší mladým mužům v Chorvatsku starou výzvu v novém kabátě. V prvních dnech roku 2026 obdrželo přibližně 1200 z nich dopisy, v nichž jsou informováni, že byli povoláni k výkonu vojenské služby. Země ji loni obnovila po 17 letech, informovala ve středu stanice Deutsche Welle.
Chorvatsko zrušilo povinnou vojenskou službu v roce 2008, tedy rok před vstupem země do Severoatlantické aliance. Tehdy byla myšlenka taková, že se ozbrojené síly profesionalizují a systém povinné vojenské služby bude opuštěn.
Nyní, zejména s ohledem na to, že Chorvatsko od Ruskem napadené Ukrajiny fyzicky dělí pouze Maďarsko, se perspektiva ozbrojeného konfliktu jeví nepříjemně blízko. V roce 2022 se v Záhřebu zřítil dron, pravděpodobně ukrajinský. Nezpůsobil větší škody, incident ale podnítil vážné debaty.
Vědoma si skutečnosti, že armáda čítá pouze 15 000 aktivních vojáků, navrhla chorvatská vláda před parlamentními volbami v roce 2024 znovuzavedení povinné vojenské služby pro mladé muže po ukončení střední školy. Ministr obrany Ivan Anušić k tomu tehdy uvedl, že mladým mužům by to pomohlo změnit „špatné návyky“ a připravit se na „jakoukoli velkou hrozbu“.
Průzkumy veřejného mínění ukázaly na širokou podporu této myšlenky - sedm z deseti občanů Chorvatska ji podporuje. Po volbách začalo Anušičovo vládní Chorvatské demokratické společenství (HDZ) tuto politiku uvádět do praxe. Potřebné zákony prošly parlamentem loni v říjnu bez větších potíží, 84 poslanců hlasovalo pro a pouze 11 proti.
Ministerstvo obrany brzy oslovilo první skupinu branců. Vše proběhlo bez větších protestů - na rozdíl od Německa, kde mladí lidé proti zavedení branné povinnosti protestovali.
„Nevidím žádné výzvy spojené s odvody,“ říká Gordan Akrap, prorektor chorvatské Univerzity obrany a bezpečnosti Franja Tudjmana. „Bude více lidí, kteří budou chtít být součástí tohoto projektu, než kolik jich v tuto chvíli můžeme přijmout, protože počet je omezený,“ dodává.
„Některé populistické skupiny z krajní levice říkají, že bychom měli investovat do mateřských škol a podobně, ale faktem je, že někdo musí tyto školky, náš evropský způsob života a demokracii chránit, a to lze v konečném důsledku zajistit pouze armádou,“ uvedl.
Znovuzavedení povinné vojenské služby v Chorvatsku je součástí širšího trendu v zemích, které vzešly z bývalé Jugoslávie. Několik dalších zvažuje návrat určité formy branné povinnosti.
Za socialismu museli mladí muži sloužit v Jugoslávské lidové armádě jeden rok, což dalo vzniknout značné bojové síle. Bezprostředně před začátkem krvavého rozpadu země v 90. letech tvořili branci dvě třetiny pozemních sil, spolu s dalším milionem záložníků.
Nezávislé státy vzniklé rozpadem Jugoslávie postupně povinnou vojenskou službu zrušily. Slovinsko bylo v roce 2003 první, v Srbsku dokončili poslední branci vojenskou službu v roce 2010. S příslibem - a v případě Slovinska a Chorvatska i uskutečněním - vstupu do Evropské unie se zdálo, že není potřebná velká armáda, která by prováděla i několikaměsíční vojenský výcvik mladých lidí.
Nálada se však začala měnit už před rozsáhlou ruskou invazí na Ukrajinu. Strany, které v roce 2020 vytvořily novou národněkonzervativní vládu ve Slovinsku, zahrnuly znovuzavedení vojenské služby do své koaliční smlouvy. Tehdejší premiér Janez Janša na sebe v roce 1991 výrazně upozornil během desetidenní války za nezávislost Slovinska v pozici ministra obrany.
Podle Janši ozbrojené síly země s pouhými 7000 příslušníky již nejsou schopny bránit stát před útokem. Stěžoval si také, že mladí lidé neumějí zacházet se zbraněmi. Současná středolevicová vláda tuto myšlenku nepřijala, ale v březnu čekají zemi parlamentní volby a Janšova Slovinská demokratická strana (SDS) vede v průzkumech.
V Srbsku vláda už řadu let hovoří o možnosti znovuzavedení odvodů. Uplynulo již několik termínů, aniž byli branci povoláni, což by se ale letos mohlo změnit. Ministr obrany Bratislav Gašić tvrdí, že příslušný legislativní návrh bude brzy předložen parlamentu.
S tím, jak země regionu zvyšují vojenské výdaje a snaží se navýšit počty vojáků, se vnucuje stará otázka, zda by se měl zbytek Evropy obávat Balkánu.
Toby Vogel z berlínského think tanku Rada pro demokratizační politiku se domnívá, že potenciál skutečného konfliktu zůstává nízký. „Vojenský aspekt toho všeho se týká především připravenosti - nikoli konkrétního plánování, a už vůbec ne ofenzivního plánování,“ říká. „Srbsko se nechystá zaútočit na Chorvatsko a Chorvatsko se nechystá zaútočit na Srbsko,“ dodává.
„V situaci, kdy je celkové prostředí poznamenáno nestabilitou a nepředvídatelností, si myslím, že vlády jednají poměrně rozumně, když přijímají určitá preventivní opatření a vytvářejí základy pro posílení strategického přístupu k mezinárodním vztahům. Je to však návrat ke starým časům,“ uvádí.
Noví chorvatští branci brzy zjistí, nakolik se jejich zkušenost bude podobat příběhům, které slyšeli od svých otců a dědů. Někteří mohou pocítit i úlevu, když se dozvědí, že jejich vojenská služba je kratší - potrvá pouze dva měsíce.
