„Trump moc dobře ví, že je potřebujeme.“ Farmáři v údolí se zátahů nebojí

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje v Kalifornii/

Kolem jeho rozsáhlé farmy v kalifornském Central Valley vede železnice Union Pacific. Vlaková souprava tu často dosahuje délky třeba i tří kilometrů. Pro farmáře Dennise B. Johnstona představuje železnice nejen přepravu jeho zemědělských produktů, ale také vzpomínku na dědu.

„Do tehdejších internačních táborů tady v Kalifornii, kde USA zadržovaly americké Japonce, vozil po kolejích zajatcům jídlo. Tehdy tam nevedly žádné cesty, jen železnice,“ říká mi ve své kanceláři Johnston.

Farmu, rozkládající se v jižní části Central Valley u města Bakersfield, zdědil právě po dědovi a svém otci.

Je to obrovský pozemek, kde právě v tomto období sklizně pracuje na tisíc lidí. Vzpomínka na dědu a Japonce přivede farmáře k imigrantům, kteří v Kalifornii a především potom v Los Angeles vzdáleném odsud zhruba dvě hodiny jízdy autem, čelí nebezpečí zatčení a následné deportaci. K těm po nástupu do Bílého domu přistoupil Donald Trump s tím, že z USA vyhostí především zločince mezi přistěhovalci.

„Všichni si myslí, že (Trump) je zlý člověk. Problém je ale v tom, že někteří lidé nazývají nelegálními přistěhovalci zločince a právě tyhle lidi se prezident snaží dostat pryč,“ říká Johnston, který Donalda Trumpa volil a nadále ho vehementně podporuje. Ostatně ke konzervativcům chová sympatie celý život. Na jedné ze stěn kanceláře visí portrét jeho oblíbeného republikánského prezidenta z 80. let - Ronalda Reagana.

Podle Johnstona si Donald Trump uvědomuje, že bez imigrantů nemohou farmáři sklízet úrodu. „V současné době se razie na farmách nedějí. Trump moc dobře ví, že mi tyhle lidi potřebujeme pro sklizeň,“ tvrdí Dennis Johnston.

Tento 65letý farmář přitom - stejně jako drtivá většinu ostatních zdejších majitelů půdy - zaměstnává převážně imigranty, a to včetně těch v zemi pobývajících nelegálně. Johnstonova farma prý dává práci jen lidem s řádnými dokumenty.

„Domnívám se, že 90 procent z nich mi ale stejně ukazuje falešné imigrační papíry. Nic s tím nezmůžu a navíc to není můj problém,“ řekne, aby vzápětí své muže a ženy na poli pochválil za vysoké pracovní nasazení a dobře odvedenou práci.

Johnston přitom neskrývá své rozladění nad demokratickými politiky, ochránci životního prostředí a právníky. Ti podle něj řadu farmářů ženou k soudu za sebemenší porušování nových pravidel práce státu Kalifornie. „Právě si jednou takovou soudní tahanicí procházíme,“ prozradí farmář.

Podle něj totiž musí zaměstnanci začít a skončit v přesnou hodinu. Pokud se do práce pustí dříve nebo z pole odejdou později, daný farmář je vystaven rizku porušení zákoníku práce. Dennis Johnson přiznává, že zvlášť v období sklizně, kdy jde doslova o závod s časem všechnu úrodu rychle posbírat, jsou podobná opatření „kontraproduktivní“.

Za lepší pracovní podmínky, stejně jako slušný plat, nicméně léta bojují odbory a výše uvedená pravidla považují za jeden ze svých úspěchů. Přesto odboráři neskrývají rozhořčení nad současnou situací na polích, kde imigranti podle nich čelí dvojímu zlu - vykořisťování a deportacím.

„Myslím, že to je nejhorší situace od 50. let, kdy vláda tehdy spustila takzvanou operaci Wetback,“ říká mi před návštěvou farem v Central Valley Antonio De Lora Brust, který zastupuje ty nejstarší a největší zemědělské odbory v zemi - United Farm Workers (UFW).

Operaci Wetback (jinak také ponižující slangové označení pro Mexičany, pozn. red.) zahájil tehdejší prezident Dwight D. Eisenhower. K vyhoštění mexických přistěhovalců využil armádu a nechal zadržené imigranty poslat zpět do Mexika. Učinil tak navzdory tomu, že miliony Mexičanů vstoupily do USA legálně v rámci imigračních programů s cílem přivést je do zemědělství, kde už tehdy chyběla pracovní síla. V té době i kvůli tomu, že spousta amerických mužů zahynula v bojích 2. světové války.

Odborář Antonio se obává, že současní mexičtí imigranti, kteří tvoří většinu pracantů v americkém zemědělství, teď čelí vedle tvrdé práce, špatného platu a bídných pracovních podmínek ještě jinému typu vykořisťování - přízraku deportací.

„Bojí se vyhoštění. Bojí se, že je jejich šéf třeba označí za potížisty a nahlásí úřadům. Strach z deportace je další překážkou v našem boji proti vykořisťování,“ poznamenává Antonio De Lora Brust.

Ve městě Bakersfield se o pár dnů později sejdu s trojicí nelegálních imigrantů původem z Mexika. Jedná se o dvě ženy a muže, všichni ve středním věku. S rozhovorem souhlasí jen za předpokladu, že neodhalím jejich identitu. První, z čeho se vyznají, je strach z deportace.

„Možná by bylo lepší zůstat doma, my ale musíme platit nájem a starat se o své děti. Navíc v době sklizně si můžeme vydělat o něco víc peněz,“ vysvětluje jedna z žen.

Popisuje cestu autem, kam s ní na pole každé brzké ráno ještě před samotným svítáním jezdí další imigranti. Všichni jsou v zemi nelegálně. Americe to ale podle ní nikdy nevadilo. Až teď.

„Ještě nedávno nám tvrdili, že jsme pro USA naprosto nepostradatelní, dnes nás mají za kriminálníky,“ říká mi ta samá žena, která se alespoň zpočátku ujímá slova.

Naráží na období pandemie koronaviru, kdy především imigranti i přes hrozbu nákazy pokračovali v práci jako poslíčci, kuchaři či právě jako rolníci (na tomto označení trval odborář Antonio s tím, že nejlépe vystihuje sociální status imigrantů v americkém zemědělství).

Žena se rozpovídá o tvrdých pracovních podmínkách, tedy o spalujícím horku, vysokém tempu práce a fyzické zátěži. „Celý den například proklečím při sbírání mrkve a ředkviček,“ vyloží.

Přidá se i přítomný muž. Vypráví, jak musí do hodiny naplnit až čtyři boxy hrozny o celkové váze téměř čtyřiceti kilogramů. Za hodinu bere 16 dolarů, za každou naplněnou krabici „nepomačkaných“ hroznů získává bonus - 32 centů.

Slovo si opět bere první žena a svěří se s hrůznou nehodou, které byla svědkem. „Byla jsem u toho, když na poli zemřela jedna moje kolegyně. Omylem ji přejel vůz. Majitel ani nezastavil práci. Holku odvezli a my sklízeli prostě dál,“ vypráví.

Ptám se trojice, proč tedy nezkusí jinou práci. Proč třeba neodejdou do města. Vždyť za kopci leží rozlehlé Los Angeles, kde by se třeba uplatnili. „Nic jiného neumím a navíc i přes těžké podmínky ráda pracuji na čerstvém vzduchu, v přírodě,“ odpoví bez zaváhání žena a dodá, že práci na poli lze snadno sehnat. „Nikdo po vás nic nechce, ani papíry, ani zkušenosti. Jen vaši fyzickou práci.“

Přidá se i její kolegyně, která dosud nepromluvila. Svěří se, že se musí starat o svých šest dětí. Problém je navíc v tom, že dvě z nich se narodily v Mexiku, jsou tak stejně jako jejich matka v zemi nelegálně. Mohlo by se tedy stát, že by úřady její rodinu zcela rozbily. Do Mexika by totiž spolu s ní vyhostily zřejmě právě tyto dvě děti, ostatní čtyři by v USA jako občané nejspíš zůstaly.

Trojice nicméně věří, že údolí, kde pracují, je pro Kalifornii a nakonec celou zemi díky zde vypěstovanému ovoci a zelenině životně důležité. To je snad jediný bod, na kterém se shodnou se svými zaměstnavateli - farmáři.

„Trump nás nechá být. Ví, že u nás imigranti nedělají problémy a hledí si své práce. Oni nezneužívají americký systém. Přišli sem, aby uživili své rodiny, a to tvrdou prací. Mají můj respekt,“ říká mi nějakých 20 mil od farmy Dennise Johnstona jiný majitel půdy, jehož lidé dnes právě sbírají hrozny. Odmítl se představit s tím, že na jeho pozemku „nelegálové“ pracují a on je ani sebe nechce vystavovat publicitě.

„Razie by měl prezident určitě dělat hlavně ve městě. Tam je spousta přistěhovalců kriminálníků,“ dodává tento farmář a kývne směrem k vzdáleným kopcům, za nimiž leží Los Angeles.

Provoz na silnicí vinoucí se kopci je v obou směrech hustý, a to i v noci. Světla aut sjíždějících do údolí připomínají z dálky bezpočet kutálejících se korálků, zatímco ta stoupající do vrchu svými zadními světly uhlíky.

Farmář Johnston tu kdysi také často jezdil, na Los Angeles ale podle svých slov v posledních letech zanevřel. „Přicházejí odtud jen problémy,“ uleví si a dodá, že si spokojeně žije na své farmě v údolí.

Ani trojice mnou zpovídaných imigrantů se za „kopce“ zřejmě nevydá. Jejich život je ale daleko méně radostnější než ten farmářův.

Odborář Antonio De Lora Brust přitom neskrývá své zklamání z toho, že se pro mnohé přistěhovalce nedaří vyjednat vyšší plat, lepší pracovní podmínky a nakonec i šance na zisk občanství.

„Je opravdu těžké je (imigranty) zorganizovat a přimět k akci, tedy ke vstupu do odborů, ke stávce nebo k požadavku za vyšší mzdy. Protože se prostě bojí, že budou deportováni,“ uzavírá.