Článek
Nejpozději v březnu 2027 v Česku odstartuje zavírání uhelných elektráren z ekonomických důvodů. ČEPS minulý týden dovolil na žádost skupiny Sev.en vypnout Počerady, největší a zároveň nejšpinavější uhelnou elektrárnu v Česku, a také teplárnu Kladno. Elektrárnu Chvaletice může skupina provozovat nadále, ale jen v částečném režimu, především kvůli službám vyrovnávání výkonu v síti.
Sev.en se rozhodla uhelné elektrárny zavřít, protože ekonomika jejich provozu nevychází dobře. Odstavení jedné a půl elektrárny se sice z pohledu výroby elektřiny Česka nijak nedotkne, ale na stejnou realitu narazí dříve či později i další uhelné zdroje - zavírání uhelných elektráren je tak strukturální problém.
„To mnohem závažnější riziko se skrývá v tom, že problém záporných hnědouhelných spreadů se netýká jen tří zdrojů skupiny Sev.en, ale i skupin ČEZ a SUAS. Ty také již v nedávné době deklarovaly, že při stávajícím vývoji budou nuceni své elektrárny z ekonomických důvodů odstavit,“ říká jednatel společnosti Invicta Bohemica a energetický poradce Jan Vondráš.
S tím, že ekonomika provozovatele dožene, souhlasí i další experti. Současný rozdíl mezi cenou emisní povolenky a cenou elektřiny je podle majitele skupiny Sev.en Pavla Tykače na nule. Jeho elektrárny totiž vyrábí megawatthodinu elektřiny za 86 eur, z toho 80 eur stojí emisní povolenka. Zbytek je cena elektřiny.
Pozornost k zavírání elektráren se stáčí spíš proto, že končí předčasně. Minulá vláda si totiž odsouhlasila konec využívání uhlí do roku 2033.
Jak se vypíná uhelka?
Samotné odstavování uhelných bloků totiž není nijak těžké. „Vypínání uhelné elektrárny trvá řádově minuty. Není to jaderná elektrárna, kde byste se museli starat o jaderné palivo a radioaktivitu,“ říká majitel skupiny Orgrez Vladimír Hlavinka. Při uzavírání jaderné elektrárny je proces daleko delší i z toho důvodu, že se musí počkat, než vyhoří jaderné palivo.
V zavírání uhelných bloků má v tuzemsku největší praxi společnost ČEZ. Uhelnou elektrárnu lze odstavit prakticky okamžitě, stačí jen přestat přikládat do kotle. „Přestane se dodávat palivo a elektrárna přestane vyrábět,“ popisuje mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Technicky nejde o zdlouhavý proces, ani o nic neobvyklého. Uhelky se totiž běžně vypínají i několikrát do roka, zejména v letních měsících, kdy oproti topné sezoně klesá spotřeba téměř na polovinu, a proto není nutné, aby všechny elektrárny vyráběly.
Kotel se tak u uhelné elektrárny nechá vyhasnout, což je záležitost hodin. „Teplota páry u moderních nadkritických uhelných bloků je cca 600 °C (přehřátá pára). Pro srovnání, jaderná elektrárna má teplotu páry jen 270–320 °C (sytá pára),“ říká Kříž.
Ze zákona ještě vyplývají další povinnosti, které musí provozovatel dodržet, stejně jako kdyby zavíral jakoukoli jinou firmu.
Záleží však také na tom, jestli elektrárnu odstaví definitivně, zlikviduje ji a zbyde po ní zelená louka, nebo elektrárnu ještě bude šetřit pro případ, že by ji česká energetika potřebovala.
Například uhelná elektrárna Prunéřov I, kterou provozoval ČEZ, je už definitivně srovnaná se zemí. „Na svém místě zůstaly stát jen administrativní budova a objekty se sociální vybaveností. Tyto stavby mohou být případně dál využity v návaznosti na konečné rozhodnutí budoucích investorů či přímo společnosti ČEZ, zda se pro ně najde odpovídající uplatnění. Jedná se o poměrně nové a moderně vybavené objekty, byla proto škoda, srovnat je se zemí před tím, než se rozhodne, co s nimi,“ popisuje Kříž.
Vše ostatní, tedy výrobní a provozní technologie, už patří do historie. Zbouráno bylo vše, včetně strojovny, kotelny, mezistrojovny, sila na vápenec a dalších objektů. Odstřelen byl i dvě stě metrů dlouhý železobetonový komín. „Z celé elektrárny ve finále zbyly jen hromady šrotu a stavebního odpadu,“ dodává Kříž. Aktuálně také probíhá demolice dalšího uhelného bloku ČEZ o velikosti 500 MW v Mělníce, který byl největší v zemi.
ČEPS při rozhodování, které elektrárny skupiny Sev.en ponechá v provozu a které umožní vypnout, počítal jen se scénářem vývoje energetiky v roce 2027 a dál už se nedívá. Jestli by Česko kotle elektrárny Počerady a kladenskou teplárnu potřebovalo i v příštích letech, to už provozovatel soustavy nezohledňuje.
Pokud se situace na trhu nezmění, budou před rokem 2033 končit i další uhelné zdroje. „Nabízí se tedy zcela legitimní otázka, zda všechny tyto negativní faktory ČEPS bral při svém rozhodování v úvahu a pokud ne, jak se s nimi chce v následujícím roce vyrovnat, neboť žádné nové řiditelné zdroje se v nejbližších několika letech v Česku nepostaví,“ říká Vondráš.
Start za studena
I když je vypnutí uhelky poměrně snadné, její „nahození“ po delší době mimo provoz už ne. „Rok nebo dva může elektrárna zůstat v nějakém pohotovostním a současně vypnutém režimu. Když se přesáhne nějaké kritická doba, která je nízké roky, tak se ten systém rozpadne,“ říká expert na energetiku Zdeněk Fousek.
Startu „ze studena“ je elektrárna schopna v řádu několika hodin. I modernímu uhelnému kotli nějakou dobu trvá, než zahoří. Problémem tak není čas, ale to, že se musí dodržovat sofistikované procesy, jako maximální efektivita provzdušňování a okysličování.
Pokud při uzavření elektrárny odejdou i zaměstnanci, elektrárna se bez nich nerozjede. „Jakmile nemáte personál, je uzavření elektrárny skoro nevratná věc. Sehnat personál na elektrárnu bude hodně složité,“ říká Hlavinka.
Provozovatel by si proto za cenu nějakých nákladů musel pracovníky nějakou dobu držet a zajistit jim také příjem.
„Lidé musí být fyzicky k dispozici, v uhelné elektrárně nemůže dělat někdo, koho seženete na úřadu práce. Udržovat velké uhelné bloky je relativně jednoduché, ale nastartovat je ze studena, k tomu je potřeba mistr, který umí kotel nahodit. Na to potřebujete zkušené profesionály, nedá se to naučit ani na nějaké škole, to se musí umět ze zkušenosti,“ říká Fousek.
Elektrárna však během svého provozu vyžaduje i další investice, zejména na údržbu a opravy. Pokud by se o ni nikdo nestaral, zřejmě by po obnovení provozu po delší odmlce nefungovala jako dřív. „Nikdo už neinvestuje peníze do modernizací, je to prostá obnova provozu. S sebou ale nese to, že elektrárna není ve 100procentním stavu. Nemůžete očekávat, že pojede tak jako předtím,“ říká Hlavinka.
Majitel zdroje musí také investovat do oprav svých zařízení, jako je kotel, turbína, generátor a další. „Někdo dělá generální opravu ve dvou, někdo ve čtyřletém horizontu, podle toho, jak má nastavený program provozování. Když nemáte generální opravu naplánovanou a nemáte dodavatele, pak to není jednoduché nasmlouvat, ale není to nemožné,“ říká Hlavinka.
Případ, kdy se uhelná elektrárna na rok a více vypnula a poté opět uvedla do provozu, v Česku nemá obdobu. „Problém je, že v praxi to ještě nikdo neudělal. Žádná elektrárna, která by byla na delší dobu odstavena a znovu spuštěna, mě nenapadá,“ upozorňuje Fousek.
Beze změn se neobejde ani elektrárna Chvaletice, které ČEPS oproti dnešku umožnil jen částečný provoz. Historicky fungovaly čtyři její bloky, od prosince 2026 či příštího roku by měly jet pouze dva z nich, z toho jeden na plný výkon a jeden pouze částečně. ČEPS od ní navíc primárně nevyžaduje vyrobenou elektřinu, ale podpůrné služby, které stabilizují síť.
„Její ekonomika bude založena na jiném principu – místo, aby se snažila vyrobit a prodat maximum elektřiny z uhlí za obvyklou cenu, bude snaha maximalizovat relativně krátký čas výroby v případě, že si to soustava vyžádá. Nedochází ke 100procentnímu nebo vysokoprocentnímu využití teoretické kapacity elektrárny, ale čeká se na vyžádanou službu,“ vysvětluje Fousek.
Uhelné elektrárny jsou neodmyslitelně spjaty s provozem uhelných dolů. Elektrárny zajišťují odběr uhlí a jejich vypnutí by se dotklo ekonomiky lomů. V případě elektráren Počerady a Chvaletice by šlo o důl Všany, který rovněž provozuje skupina Sev.en.
