„Zdroje tu jsou. Zatím.“ Šéf ČEPS popisuje, jak rozhodovali o elektrárnách

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když skupina Sev.en miliardáře Pavla Tykače na konci listopadu loňského roku oznámila, že chce odstavit své uhelné elektrárny v Počeradech, Chvaleticích a Kladně, začal stát posuzovat, jestli stát tyto zdroje potřebuje.

Teď už je jasno, Česko to bez Tykačova uhlí zvládne, ale s výhradou. Dva provozy chvaletické elektrárny, která patří do skupiny Sev.en, musejí zůstat v provozu kvůli riziku blackoutu a řízení toku výkonu.

„Cena elektřiny je jedna věc. Myslíme si, že to nějaký výrazný dopad mít nebude. Chceme ale říct, že my udržujeme bezpečnost soustavy, a tady si proti tomu, kolik to stojí, musíme postavit, kolik by stálo, kdyby soustava v pořádku nebyla a docházelo by k poruchám a výpadkům. Tam by ty náklady byly daleko větší,“ říká v pořadu Inside Talks Martin Durčák, šéf státní společnosti ČEPS zodpovídající za stabilitu elektrické sítě v Česku.

Jak se klíčová otázka energetické bezpečnosti vlastně počítala? Pro jaké období? A v jakém režimu bude od roku 2027 chvaletická elektrárna fungovat?

Doporučujete alespoň dočasně zachovat dva bloky elektrárny Chvaletice. Bez nich by byla ohrožena energetická bezpečnost země?

Bezpečnost jsme posuzovali ze tří úhlů. Ten první je bilanční. To je pohled na to, jestli bude v každé hodině roku 2027 uspokojena očekávaná poptávka v Česku – ať už z výroby, nebo importu. Tady jsme na stejné pozici jako v roce 2024, kdy jsme prezentovali superkritický scénář, tedy jsme přesvědčeni, že situaci můžeme s přehledem zvládnout.

Druhá oblast, kterou jsme posuzovali, je oblast zajišťování podpůrných služeb výkonové rovnováhy. Tady si dokonce myslíme, že se oproti roku 2024 situace o něco málo zlepšila, můžeme kupovat kapacity i v zahraničí, takže máme daleko větší možnosti a jsme schopni se zajistit i bez těchto elektráren.

Třetí oblast je nejdůležitější, to je oblast provozu sítě a zajištění bezpečnosti provozu sítě, tedy systémová přiměřenost. Tady se posuzovalo pět technických parametrů. Ve dvou z nich jsme nenalezli žádný problém, nicméně v těch třech zbývajících jsme problém našli. Proti tomu ale můžeme bojovat právě tak, že zachováme v provozu dva bloky Chvaletic. Respektive jeden jako zálohu a jeden v ostrém provozu, který jede na určitý výkon podle našich požadavků a v určitých hodinách. Není to tedy o tom, že jede kontinuálně, ale jede v určitých slotech. Ten nám mimo jiné bude zajištovat ten nejdůležitější parametr a to je zajištění eliminace jalového výkonu a udržování napětí v síti.

V jakém režimu a kdy tedy ty bloky pojedou? Jak budou Chvaletice fungovat?

Dnes má elektrárna instalovaný výkon čtyřikrát 205 MW. Čtyři bloky. My dnes pro reálný provoz a udržování napětí a jalového výkonu v optimální výši potřebujeme jeden blok. Ten druhý je jako záloha. Ano, v určitých okamžicích můžeme potřebovat až 400 MW pro řízení toku výkonu a to pak znamená, že na vyžádání mohou být v provozu oba bloky. Teď přesně nevíme, které hodiny to budou, tušíme, ale přesně se to nedá určit.

Co typově očekáváte?

Zatím počítáme, že by byl jeden blok nasazen převážně od čtvrtka do neděle, o prázdninách, svátcích. Tak od půlky dubna do konce září. Většinou to bývá léto a víkendy. To je takový typický okamžik. Samozřejmě záleží na počasí, ale může dojít k situaci, kdy je větrno, svítí, dochází k velkému importu energie z obnovitelných zdrojů, ze zahraničí, a dá se tak očekávat, že budou problémy s napětím. Ty právě řešíme díky tomu zapnutému výkonu mimo jiné ve Chvaleticích nebo redispečinkem.

A na kolik let budou Chvaletice potřeba?

Analýza, kterou jsme dělali, je analýza pouze na jeden rok, tedy 2027. Posuzuje konkrétně tento rok, rozdělený na jednotlivé časové úseky. V těchto úsecích předpokládáme, že podle očekávaného počasí budeme na určitý počet hodin potřebovat určitý počet hodin mít elektrárnu nasazenou.

A pak budete dělat další analýzu na rok 2028?

Zákon mluví jasně o časovém úseku jednoho roku, to znamená, že aktuálně řešíme rok 2027. Samozřejmě se díváme i za tento horizont a v dalších výpočtech, které jsme prováděli, počítáme i určité citlivostní scénáře – tedy co kdyby vypadl větší výkon a podobně. Řešíme situace, co kdyby bylo extrémní počasí, a díváme se na to, jaké máme prostředky, abychom eliminovali nutnost použití Chvaletic. Bohužel některé ochranné prvky soustavy máme kontrahované, ale dodací lhůty jsou v Evropě dlouhé a dá se očekávat, že je budeme dostávat až v průběhu následujících let. To znamená, že pokud bude potřeba, budeme na rok 2028 dělat na vyžádání Energetického regulačního úřadu (ERÚ) tuto analýzu znovu.

A očekáváte, že v roce 2028 bude situace lepší, nebo horší než v roce 2027? Ptám se i proto, že jsme několikrát mluvili o tom, že v roce 2028 má být hned 20 hodin, kdy dodávky elektřiny nepokryjí spotřebu a nebude ji ani možné dovézt, protože bude nouze v celé Evropě…

Situace se dynamicky mění z roku na rok. V tuto chvíli je ve veřejném konzultačním procesu Evropská výkonová přiměřenost – analýza, která vychází z aktuálních dat a je trochu odlišná od té v roce 2024. Ještě není schválená, ale pokud by byla, vyskakují nám tam velké nedodávky hlavně v roce 2029 a 2030.

Dá se tedy pak očekávat, že v roce 2029 můžeme třeba sáhnout k tomu, že bude potřeba spustit ještě další blok ve Chvaleticích?

To je otázka, uvidíme v dané situaci. Evropská zdrojová přiměřenost má velkou neznámou – jak moc poroste poptávka. A jaké zdroje se budou stavět. Slyšeli jsme o Německu, v rámci kapacitních mechanismů má dojít k výstavbě nových zdrojů a ty se pravděpodobně ve výkonové bilanci objeví až kolem roku 2029, 2030.

Když bude víc nepokrytých hodin, je tedy teoreticky možné, že budeme potřeba znovu nastartovat zdroje, které teď vypneme? Třeba další dva bloky ve Chvaleticích?

To je otázka na vlastníka. V tuto chvíli říkáme, že potřebujeme dva bloky ze čtyř pro rok 2027.

A nebudeme v roce 2029 potřebovat třeba čtyři bloky?

Dnes říkáme, že potřebujeme dva bloky. Vlastník si v tuto chvíli může s těmi dvěma zbývajícími bloky dělat v podstatě co chce. To znamená, my nejsme schopni v tuto chvíli, a zákon nám to ani neumožňuje, říct, že potřebujeme nějaké bloky držet ve strategické rezervě na rok 2030. Takto jednoduché to bohužel není. My to můžeme říkat pouze rok dopředu a to říkáme dva bloky. V příštím roce budeme znovu pravděpodobně posuzovat rok 2028. Jestli ale bude vlastník udržovat životaschopné i další bloky, nebo je odstrojí, to je otázka na něj.

A je pravděpodobné, že pak ty bloky mohou chybět?

Myslíme si, v tuto chvíli, že máme natolik silnou zálohu v těch zdrojích, které jsou ještě v provozu a které nejedou na svůj nominální možný výkon, že ne. Vidíme dneska spoustu uhelných elektráren, které jsou přes léto v útlumovém režimu, levnou energii dovážíme, takže ty zdroje tu jsou. Myslíme si, že se spíš budeme orientovat na ty bloky, které jsou dnes v provozu a neohlásily plánovaný konec, a tam je kapacita zatím dostatečná.

Co vše musíme vybudovat, abychom ty vypnuté zdroje nahradili?

V tuto chvíli máme trošku omezené možnosti výstavby velkých zdrojů. Ta kontraktační doba u dodávek zařízení je opravdu otázkou několika let. V tuto chvíli se samozřejmě připravuje přestavba tepláren, nově počítáme kapacitu tepláren, kde je dostatečná disponibilní kapacita výkonů, která zatím nebyla obsažena v našich analýzách. Uvidíme, jaký dopad bude mít tato rezerva. To teď počítáme. Co se u nás může objevit, to jsou většinou malé zdroje – megawattové zdroje, které se mohou rychle nainstalovat.

Proč jste se rozhodli, že z těch tří elektráren Sev.en necháte právě Chvaletice?

Kvůli lokalitě. Je specifická, když se podíváte na umístění zdrojů tepelných elektráren, uhelných elektráren, tak jsou velmi blízko, ať už Ledvice, Tušimice, Počerady, nebo Prunéřov. To je úzký pás na severozápadě Čech, kdežto Chvaletice jsou ve specifické oblasti a v podstatě nemají náhradu.

Co teď bude následovat? ERÚ musí nařídit provoz nad rámec licence?

Měli jsme 60 dní na to, abychom odevzdali výsledky našich analýz a doporučení na ERÚ. To jsme udělali a oni mají zbytek času, tedy asi devět měsíců, na to, aby se domluvili s provozovatelem nebo jinými provozovateli této elektrárny na provozu a určili nebo se dohodli na úrovni přiměřených nákladů.

Kolik to bude stát? Sám Pavel Tykač dřív mluvil o šesti miliardách za všechny tři zdroje…

My samozřejmě nějakou představu máme, ale to je otázka na ERÚ. Toto bude určovat ERÚ.

Jak se to odrazí v ceně elektřiny? Tady mě také odkážete na ERÚ?

Cena elektřiny je jedna věc. Myslíme si, že to nějaký výrazný dopad mít nebude. Chceme ale říct, že my udržujeme bezpečnost soustavy, a tady si proti tomu, kolik to stojí, musíme postavit, kolik by stálo, kdyby soustava v pořádku nebyla a docházelo by k poruchám a výpadkům. Tam by byly náklady daleko větší.

Pokud by se vypnuly všechny tři zdroje, byla by bezpečnost, o které mluvíte, narušena?

Kdyby se vypnuly všechny tři zdroje, tak bychom museli nějakým způsobem reagovat jinými opatřeními na naší straně. Ta by vůči zákazníkovi nebyla úplně příjemná, protože bychom museli nějakým způsobem zasahovat do odběrových diagramů v některých lokalitách. To by samozřejmě z pohledu zákazníka nebylo ideální.

Co se stane, když majitel Sev.en nebude souhlasit s výší podpory a dalšími kroky, co navrhne ERÚ?

Další kroky jsou jasně definované v zákonu. My předáváme výsledek na ERÚ, ten vstupuje společně s podporou Ministerstva průmyslu a obchodu do hry a do konzultací s vlastníkem. A začne se domlouvat, za jakých podmínek bude probíhat provoz. A pokud se nedomluví, potom pravděpodobně přichází na řadu další z potenciálních provozovatelů tohoto zdroje.

Tedy kdo?

To může být kdokoliv z trhu, kdo se otevřeně přihlásí, kdo má zkušenosti s provozem uhelných elektráren a troufne si na to

Co se stane, když nikdo mít zájem nebude?

Myslím, že se vždycky někdo najde a že to je otázka dohody. Dříve či později se najde strana, která to bude provozovat.

Je možné, aby – v případě, že se změní ekonomické podmínky – Sev.en po tom všem své rozhodnutí vzalo zpět a rozhodlo se, že zdroje v roce 2027 nezavře?

Když se zlepší ekonomická situace? Na to zákon také pamatuje. Ta situace není automatická, což znamená, že to není o tom, že to najednou zase začne provozovat, protože se mu to vyplácí, ale musí tam být určitá komunikace s ERÚ. Ten uděluje eventuální výjimku a souhlas s dalším opětovným provozováním.

Toto samozřejmě nejsou jediné uhelné zdroje v Česku. Kolik let máme teď na to, abychom efektivně všechny uhelné zdroje nahradili?

To je otázka za milion, ale myslím si, že to je v řádu krátkých let. Nějakou dobu už na to upozorňujeme. Ostatní provozovatelé jsou na tom trošičku lépe, protože to mají často kombinované s teplárnami, kde je přece jen ta užitná míra větší, takže tam snad bude několik let trvat, než se k tomu bodu zvratu dostaneme. Musíme pracovat, abychom zajistili bezpečnost Česka.