Slovensko je jako prasklý talíř, říká exministr. Česko ho může pomoci slepit

Sousední Slovensko se v posledních letech ocitlo na okraji Evropské unie a přišlo o část své důvěryhodnosti, popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Miroslav Wlachovský, exšéf slovenské diplomacie z doby vlády premiéra Ľudovíta Ódora. Slovensko podle něho promarnilo čas, který mohlo věnovat posilování evropských vztahů, a místo toho „gesty i rétorikou často vycouvávalo“.

Přijetí premiéra Roberta Fica francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, k němuž došlo minulý týden, ale vnímá jako možný začátek obratu, zároveň připomíná, že reputaci nelze obnovit ze dne na den.

Zásadní roli v případném „návratu“ Slovenska do Evropy může sehrát Česko. „Česko může Slovensku pomoci – kvůli tradičním vazbám, ekonomickému propojení i tomu, že tvoříme přirozeně spojený prostor,“ říká Wlachovský a připomíná, že spolupráce má smysl jen tehdy, pokud přináší konkrétní výsledky a pozitivní příspěvek k evropské debatě.

Důvěru, kterou Slovensko v Evropě ztratilo, obnoví podle exšéfa slovenské diplomacie velmi obtížně. „Je to jako když vám spadne porcelánový talíř na zem – můžete ho slepit, ale vždycky bude vidět, že je prasklý,“ konstatuje.

Na Slovensku se mluví o diplomatické linii na všechny čtyři světové strany. Jak tento koncept vnímáte? Je vůbec reálný?

Politika na čtyři světové strany je zatím spíš slogan. V praxi nepřinesla nic spektakulárního, naopak některá vyjádření slovenského premiéra vůči partnerům v EU nám spíše uškodila. Robert Fico se často ocitá na okraji. Spolu s Viktorem Orbánem. Jenže Viktor Orbán je jiná váhová kategorie – politik, který se tímto směrem vyvíjí delší dobu. Ve srovnání s ním je proto Fico pro zbytek Evropy méně zajímavý.

Politiku na čtyři světové strany chápu pouze za předpokladu, že máte v pořádku základní věci: domácí ekonomiku, dobré vztahy se sousedy a bezprostřední životní prostor, tedy Evropskou unii. Teprve pak má smysl se rozhlížet i jinde a rozvíjet obchodní vztahy se vzdálenějšími zeměmi. To je ale doplňková aktivita.

Mnohokrát jsem viděl úvahy typu: „Rozvineme partnerství s Čínou a všechno se dramaticky zlepší.“ Jenže Čína je daleko a její zájem o stát velikosti a typu Slovenska nikdy nebude zásadní. Vždy budeme mít osmdesát procent ekonomiky navázáno na EU, ne-li víc. Tomu je třeba přizpůsobit zahraniční politiku.

I nová česká vláda naznačuje obrat ve vztazích s Čínou.

Myslím si, že v České republice už jste si touto vlnou prošli, a nezaznamenal jsem, že by přinesla nějaké spektakulární výsledky – spíše naopak. Uvidíme, jakou konkrétní podobu tato představa dostane, ale žijeme v natolik složité době, že bychom se měli ve velké míře soustředit na to, co dokážeme v Evropě.

Naší dnešní úlohou by mělo být, jak Evropu proměnit ve funkčnější celek, který dokáže generovat růst. Role Číny je ve vztahu k Evropě nepochybně významná – je obchodním partnerem, v něčem konkurentem a z bezpečnostního hlediska i výzvou. Přesto si myslím, že bychom si měli nejprve uspořádat to, co je nám blízké a bezprostřední.

Vnímáte nedávnou schůzku Roberta Fica s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem jako signál, že Slovensko začíná znovu „pokukovat“ po Evropě?

Pevně věřím a doufám, že je to začátek. Otázka ale zní: kde jsme byli poslední dva roky? Místo toho, abychom tento čas investovali do posilování vztahů s Evropou, jsme z ní gesty i rétorikou často vycouvávali. Slovensko Roberta Fica bylo spíše brzdou některých iniciativ, a to je škoda.

Navíc Fico už jednou měl za Macronem jet. Tehdy šlo o slavnou schůzku, která měla – a skutečně odstartovala – Koalici ochotných. Fico tehdy řekl prakticky vše, co o schůzce věděl, ještě před jejím začátkem. V Paříži, a nejen tam, po tom zůstala pachuť. Nyní se z toho musí nějak dostat.

Na druhou stranu je Evropa pod enormním tlakem a každý potenciální spojenec se počítá. I z tohoto pohledu vnímám současné přijetí Roberta Fica Emmanuelem Macronem. Pokud dokáže – už nevím pokolikáté – znovu konvertovat směrem k Evropě, bylo by to žádoucí. Lepší pozdě než nikdy.

Když zmiňujete Koalici ochotných, měla by do ní Bratislava vyslat svého zástupce? Prezident se touto snahou netají.

Dávno jsme tam měli být. Zmeškali jsme jeden velký vlak. Pokud se nám ho podaří doběhnout a naskočit, budu jen rád. Evropa se dnes zásadně přetváří – i v bezpečnostní a obranné oblasti – a v Koalici ochotných se řeší širší otázky než jen pomoc Ukrajině. To, že u toho Slovensko nebylo, je vážná chyba.

V Evropě ale panují obavy, aby Slovensko nevynášelo informace do Moskvy.

To mohou vyvrátit pouze slovenští představitelé svým jednáním. Problém je, že promarnili hodně času. Je to jako když vám spadne porcelánový talíř na zem – můžete ho slepit, ale vždycky bude vidět, že je prasklý. To je těžkost současné situace slovenské vlády.

Může v postupném „návratu“ Slovenska do Evropy sehrát roli Česko a jeho nová vláda, která stojí o těsnější spolupráci s Bratislavou?

Částečně ano. Naše ekonomiky jsou velmi provázané. Vnímám, že ambicí premiéra Andreje Babiše je nastartovat ekonomický růst v Evropě. Z jeho vyjádření cítím snahu sdružit průmyslové státy a posílit konkurenceschopnost Evropy. To není žádná moderní mantra, ale nutnost. Vnitřní potenciál Evropy existuje, jen je třeba odstranit byrokratické bariéry a dokončit jednotný trh.

Česko může Slovensku pomoci – kvůli tradičním vazbám, ekonomickému propojení i tomu, že tvoříme přirozeně spojený prostor. Pokud se Slovensku výrazně nedaří, má to dopad i na Česko.

Otázkou je, jak velká bude vůle Roberta Fica. Jeho posun od premiéra, který v roce 2016 během slovenského předsednictví EU mluvil o evropském jádru, k dnešnímu postavení na okraji Unie je velmi výrazný. Navíc se mu změnila voličská základna – oslovoval radikálnější elektorát, který má často jinou představu o EU. Dnes se tak dostává mezi dva mlýnské kameny.

Bruselský server Politico přinesl zprávu, že na setkání na Floridě vyděsil Roberta Fica stav Donalda Trumpa. Byť to slovenský premiér popřel, vidíte v tom přesto nějaký vzkaz či taktiku?

Nemyslím si, že je za tím nějaká hlubší strategie. Nikdo by si dobrovolně nevybral tvrdit o prezidentovi Spojených států, že není úplně v pořádku. Na druhou stranu si řekněme otevřeně, že určité kognitivní výpadky Donalda Trumpa byly patrné i při jeho vystoupení v Davosu. K tomu člověk nepotřebuje žádné zákulisní informace.

Když někdo opakovaně plete Grónsko a Island, není to náhoda. Prezident Trump má svůj věk a tvářit se, že se ho to netýká, nepřesvědčí všechny. Dokážu si spíš představit situaci, kdy se delegace při jednání s americkým prezidentem z nějakého důvodu zarazí nebo znejistí. Není to nic nepředstavitelného.

Kromě situace v Česku Slovensko silně ovlivňuje dění v sousedním Maďarsku. Do jaké míry mohou maďarské volby udat směr středoevropskému prostoru?

Mohou mít obrovský vliv. Visegrádská čtyřka po ruské agresi na Ukrajinu fakticky fungovala jako V3 plus jedna, protože Viktor Orbán měl od začátku rezervovaný až nepřátelský postoj. Dnes se to posunulo do vyhrocených vztahů mezi Maďarskem a Ukrajinou a téma se stalo výraznou součástí maďarské předvolební kampaně.

Je pro mě až neuvěřitelné, kam se maďarská politika posunula. Když se dnes procházíte po sídlištích, vidíte plakáty Volodymyra Zelenského, Manfreda Webera a Ursuly von der Leyenové s tvrzením, že jsou největšími škůdci Maďarska. To člověka doslova zamrazí – připomíná to doby dávno minulé. Maďarsku to víc škodí, než pomáhá.

Polsko má v této otázce jasno. Nikdo ho nepřesvědčí, že agresorem není Rusko. Má k tomu vlastní historickou zkušenost. Dnes je Polsko ekonomickým tahounem střední Evropy a postupně se stává i významnou vojenskou mocností. Regionu může výrazně pomoci.

Zda se Maďarsko po volbách změní, uvidíme. Stále si myslím, že šance na vítězství Pétera Magyara má menší pravděpodobnost, než že Viktor Orbán znovu obhájí. I v takovém případě ale bude maďarská politika nucena se alespoň částečně přizpůsobit.

Do slovenské i maďarské kampaně se znovu dostaly i Benešovy dekrety. Hrozí řetězová reakce, která by zasáhla i Česko?

Ne. Jde o lokální problém mezi Slovenskem a Maďarskem, který se vyřeší. Je to politicky velmi citlivé a výbušné téma, přesto jde z velké části o technickou otázku – o vlastnictví pozemků, pozemkové fondy a soudní spory jednotlivců se státem.

Benešovy dekrety jsou na Slovensku součástí historického právního rámce, ale dávno se neaplikují. Maďarská citlivost na otázku kolektivní viny je pochopitelná, nicméně způsob, jakým bylo téma otevřeno, nebyl šťastný. Reakce slovenské vlády byla přehnaně ultimativní – existovaly cesty, jak situaci řešit bez kriminalizace.

S nástupem Babišovy vlády je snaha vrátit česko-slovenské vztahy na nadstandardní úroveň. V jaké kondici nyní jsou?

Česko-slovenské vztahy jsou mimořádně důležité a tradičně velmi dobré. Nerad bych je ale redukoval pouze na společná jednání vlád. Ta mohou dát impulzy v některých oblastech, ale nejsou fundamentem vztahů.

Podstatné je, zda spolupráce přináší konkrétní projekty a posun. Za minulých vlád vznikly iniciativy zaměřené na mladou generaci – a to je dobrá investice do budoucnosti vztahů. Nezávisí to na tom, zda se vlády setkávají v plném formátu. Rozumím také rozhodnutí minulé vlády Petra Fialy přerušit mezivládní jednání. Ze slovenské strany zazněla gesta, která musela být pro české prostředí těžko pochopitelná.

Jaká agenda by tedy měla na obnovených jednáních vlád dominovat?

Jednoznačně ekonomická. Měli bychom se soustředit na témata, která na evropské úrovni působí konstruktivně. Nechci, aby byl česko-slovenský nebo visegrádský formát vnímán jako brzda. Měli bychom se prezentovat jako prvek, který dokáže přispět.

Základní otázka dnes zní: co Česko a Slovensko Evropě přinášejí? Jaký je náš pozitivní příspěvek? Pokud jste permanentně rebel a kazič, nikdo vás nebude brát vážně.

Je renesance Visegrádu, po níž Česko volá, reálná?

V současnosti jí zásadně brání vztahy mezi Polskem a Maďarskem. Udělení politického azylu osobám spojeným s bývalou polskou vládou je bezprecedentní krok v rámci jednoho právního prostoru. Očekávat, že si v této situaci všichni čtyři sednou ke stolu, není realistické.

V4 se může znovu pohnout ve chvíli, kdy se podaří spravedlivě vyřešit konflikt na Ukrajině a upravit polsko-maďarské vztahy. To ale není v rukou Česka ani Slovenska.