Článek
Nejnovější slovensko-maďarská debata o Benešových dekretech se na první pohled může jevit jako regionální rozmíška vyvolaná předvolebními strategiemi. Ve skutečnosti ale znovu otevírá jednu z nejcitlivějších kapitol poválečné Evropy. A právě proto vzbuzuje obavy nejen v Bratislavě a Budapešti, ale i v Praze, Berlíně a potažmo ve Varšavě.
Na Slovensku se debata rozhořela na sklonku loňského roku po schválení novely trestního zákoníku, která kriminalizuje zpochybňování poválečného uspořádání včetně Benešových dekretů.
Zatímco slovenská opozice tvrdí, že nechce dekrety rušit, ale zabránit jejich používání v nových majetkových kauzách, čímž si chce „získat“ slovenské voliče maďarského původu, vláda Roberta Fica obvinění z „revize dějin“ neváhá využít v politickém boji.
A reakce Maďarska? Ta na sebe nenechala dlouho čekat. Téma se i tam stalo součástí předvolební kampaně, Budapešť dokonce kvůli slovenskému zákonu oslovila Evropskou komisi. Právě v tomto bodě se spor přestává týkat jen dvou států.
Česko je jinde. Přesto má obavy
Česká republika má k Benešovým dekretům dlouhodobě odlišný přístup než Slovensko. Ne proto, že by byla historická otázka jednodušší, ale proto, že ji Česko systematicky řešilo ve vztahu ke klíčovému partnerovi – Německu.
O čem je novela o Benešových dekretech
Na základě novely trestního zákona, kterou v prosinci prosadila Ficova koalice, hrozí nově za zpochybňování „poválečného uspořádání“ až půlroční trest vězení. Týká se to i zpochybňování poválečných dekretů o nuceném vysídlení Němců a Maďarů z Československa a konfiskaci jejich majetku.
Ficův tábor novelou reagoval na iniciativu opozičního Progresivního Slovenska (PS) namířenou na maďarské voliče na Slovensku. PS kritizovalo, že stát Maďarům na Slovensku dál odebírá půdu na základě 80 let starých dekretů o kolektivní vině.
„Minulostní agenda, včetně debaty o Benešových dekretech, má v česko-německých vztazích odlišné místo než ve vztazích slovenských a maďarských sousedů,“ tlumočí pro Seznam Zprávy stanovisko české diplomacie mluvčí Ministerstva zahraničí Daniel Drake. „Díky Česko-německé deklaraci i následné snaze politických i občanských reprezentací na obou stranách se podařilo přesunout minulostní témata z politické agendy na úroveň společenské diskuze.“
Benešovy dekrety
Benešovy dekrety byly zákony, které prezident vydával z exilu. Jednalo se o jakési ekvivalenty běžných zákonů, jelikož během německé okupace za 2. světové války nebylo možné vykonávat zákonodárnou moc tak, jak bylo zvykem.
Celkem bylo vydáno 143 dekretů. Jejich legitimita byla potvrzena Ústavním soudem, i tak se ale některé z nich staly předmětem kontroverzí.
Právě Česko-německá deklarace z roku 1997, podepsaná Václavem Klausem a Helmutem Kohlem, je klíčovým bodem. Potvrdila, že ani Praha, ani Berlín nechtějí otevírat otázku majetkových nároků a poválečných dekretů jako politické téma.
„Je to politováníhodné“
Význam tohoto přístupu připomněli i spolupředsedové rady Česko-německého diskusního fóra Rudolf Jindrák, někdejší vyjednavač deklarace, a Jörg Nürnberger. Ve společném prohlášení varují, že návrat historických sporů do politické arény je „velmi politováníhodný“.
„S lítostí konstatujeme, že mezi výbušnými tématy se opět objevují staré historické spory. To lze bohužel pozorovat i v našem bezprostředním sousedství mezi Maďary a Slováky. Po delší době se zdá, že Benešovy dekrety a jejich odlišné hodnocení na obou stranách hranice znovu zatěžují maďarsko-slovenské vztahy,“ píší. Připomínají přitom, že česko-německé porozumění je důkazem, že minulost nemusí naše společnosti navždy traumatizovat a polarizovat.
„Historii sice nelze vymazat, ale je možné vytvořit základ pro novou kapitolu, kde je minulost vnímána spíše jako společné varování pro budoucnost,“ shodují se. A odkazují se na výsledek dlouhodobé práce, vzájemné důvěry a jasných politických rozhodnutí.
Dekrety jako falešná cesta
Jedním z nejostřejších kritiků současné slovenské a maďarské debaty je bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda. Podle něj se pohybujeme na velmi tenkém ledě. „Je to Pandořina skříňka, která když se otevře, tak může způsobit obrovské potíže a řetězovou reakci,“ varuje. Připomíná, že Benešovy dekrety jsou sice formálně součástí právního řádu, ale byly dávno překonány pozdějšími normami a nejsou účinné.
„Žádný z dekretů prezidenta republiky nepojednává o vysídlení Němců, Maďarů nebo Rakušanů. Odsun byl konstatován v zápisu z Postupimské konference,“ zdůrazňuje Svoboda a dodává, že hledat dnes v dekretech řešení otázky kompenzací je „zcela falešná cesta“.
Podle něj si Češi tuto kapitolu s Německem „odpracovali“, zatímco jiní nikoliv. „Slováci Česko-německou deklaraci nepodepisovali. To řešili Češi,“ říká otevřeně.
Nesahat, varuje Lipavský
Jasno má také exministr zahraničí nedávné vlády Petra Fialy (ODS) Jan Lipavský. „Na Benešovy dekrety nesahat,“ zdůraznil pro Seznam Zprávy. Zároveň varuje, že zpochybňování poválečného uspořádání se v maďarské politice vrací pravidelně: „Snaha nějakým způsobem revidovat Trianon a výsledky druhé světové války zůstává v maďarské politice konstantou napříč politickými tábory. Česko v této věci musí mít jasný a pevný postoj.“
Zdrženlivý postoj zaujímá předseda senátního zahraničního výboru Pavel Fischer.„Benešovy dekrety jsou součástí právního řádu,“ konstatuje s tím, že bude sledovat, jaký politický program po volbách v Maďarsku vznikne.
Europoslankyně Danuše Nerudová (STAN) vidí spor jako volební strategii. „Vnímám to především jako předvolební rétoriku, která pramení z nedávno schváleného zákona na Slovensku a ze složitých vztahů mezi oběma zeměmi, zejména pokud jde o otázku menšin. Průzkumy ukazují, že vládní i opoziční blok jsou velmi vyrovnané, a mám za to, že maďarská opozice se snaží oslovit i tradiční elektorát Viktora Orbána. Téma maďarské menšiny je jednou z věcí, které jsou tomuto elektorátu blízké,“ říká a dodává, že za důležité považuje, aby v Maďarsku došlo ke změně po letech oligarchistického a korupčního režimu Orbána.
ANO má jasno
Současný premiér Andrej Babiš (ANO) se sice k nejčerstvější slovensko-maďarské debatě o Benešových dekretech nevyjádřil, v minulosti ale opakovaně zdůraznil, že Benešovy dekrety jsou „uzavřenou kapitolou“ a odmítl jakoukoli jejich revizi.
Podobně se k tomu v prosinci postavila i Poslanecká sněmovna, když na návrh předsedy zahraničního výboru Radka Vondráčka (ANO) odmítla zpochybňování poválečného uspořádání. „Nezpochybnitelnost Benešových dekretů je pro nás stěžejní,“ vyjádřil se Vondráček jasně.
Historická zkušenost nicméně probouzí obavy, že podobná témata mohou zdomácnět i v české a německé politice. Především pokud by se spor dál vyhrotil. V neposlední řadě je podle diplomatů dobré zůstat „ve střehu“ v době, kdy v Německu sílí krajně pravicová AfD, jejíž někteří představitelé v minulosti kritizovali Benešovy dekrety a volali po jejich zrušení či jejich přehodnocení.
Noční můra pro Prahu
I proto je pro Prahu klíčové, aby se téma znovu nevrátilo na politickou úroveň. Představa, že by Slováci začali majetek vracet, je pro česko-německé vztahy noční můrou. Mohlo by to totiž spustit řetězovou reakci. „Co udělají sudetští Němci? Přijdou a řeknou: tak začněte vracet majetek i nám,“ upozorňuje zdroj redakce, který chtěl kvůli citlivosti tématu zůstat v anonymitě. Pokud by totiž některý stát začal řešit poválečné majetkové restituce jinak než dosud, tlak by se mohl rychle přesunout na další země a další menšiny.
Navíc by případné zpochybnění poválečného uspořádání mohlo nepřímo zasáhnout i polsko-německé vztahy, které jsou citlivé na otázky hranic, menšin a historického dědictví.
Křehká, byť silná pozice?
Do zjitřené atmosféry navíc letos v květnu vstoupí silná symbolika: sudetoněmecký landsmanšaft pořádá svůj sjezd v Brně – poprvé na území České republiky. Organizace už před deseti lety vyškrtnula ze stanov nárok na vrácení zabaveného majetku a český prezident Petr Pavel přivítal její smířlivá gesta.
Právě proto by podle českých diplomatů bylo krajně nešťastné, kdyby se ve stejnou dobu ve střední Evropě znovu rozhořela debata o revizi poválečných poměrů.
Česká pozice je tak paradoxně silná i křehká zároveň. Silná proto, že vztahy s Německem stojí na pevných základech. Křehká proto, že chyby sousedů mohou znovu otevřít téma, které Praha považuje za uzavřené.
Ohrožení Visegrádu
„Slovensko-maďarská debata je sice především předvolební boj o voliče maďarské menšiny. Její dopady by ale mohly být mnohem širší pro celý region,“ varuje diplomat.
Navíc v době, kdy český kabinet volá po renesanci Visegrádské čtyřky (Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko). Právě v tomto kontextu by bylo podle diplomatů mimořádně nešťastné, kdyby se Benešovy dekrety znovu staly politickou zbraní.
