Článek
Americký prezident Donald Trump vystoupil ve středu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, kde před světovými lídry, politiky a investory zopakoval svou hlavní myšlenku: Spojené státy jsou „ekonomický motor planety“ a Evropa „nejde správným směrem“.
Šéf Bílého domu také kritizoval evropské spojence v NATO a zdůraznil, že Evropa musí víc investovat do své vlastní bezpečnosti a ekonomiky. Ve svém projevu se navíc znovu vrátil k tématu Grónska, když naznačil, že USA by o jeho budoucnost měly jednat okamžitě. Použití síly ale podle svých slov neplánuje.
Britský spisovatel a analytik Edward Lucas v reakci na projev upozorňuje, že Evropa by neměla přeceňovat význam Trumpových výroků a měla by se soustředit na vlastní sílu. „Má vlastní možnosti – máme rozhodovací pravomoci, peníze, lidi i vojenské kapacity,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Podle něj jde o „psychologickou operaci“ vůči evropské veřejnosti, která má za cíl ukázat Trumpa jako „slunečního krále“ a Evropu jako závislou.
Lucas zdůrazňuje, že Evropa má dostatek zdrojů, aby posílila obranu, pokračovala v podpoře Ukrajiny a budovala silnější strategická spojenectví. A že místo neustálého sledování Trumpových výpadů by měla začít řešit vlastní dlouhodobé bezpečnostní výzvy.
Co zaznělo v Davosu:
Jaká byla vaše první reakce na projev amerického prezidenta Donalda Trumpa?
Myslím, že bychom měli Donaldu Trumpovi přestat dovolovat, aby nám neustále zabíral místo v hlavě. Neustále mluví a my pak trávíme veškerý čas tím, že se rozčilujeme nad tím, co říká, místo abychom se soustředili na věci, které sami potřebujeme udělat.
Evropa má vlastní možnosti – máme rozhodovací pravomoci, peníze, lidi i vojenské kapacity a stále ještě máme čas. Neměli bychom dál čekat, zda Trump „dostane rozum“, ani se obávat, že řekne něco ještě extrémnějšího. Místo toho bychom se měli soustředit na vlastní bezpečnost, pokračovat v podpoře Ukrajiny, budovat spojenectví a oslabovat válečný aparát Vladimira Putina.
Zaznělo v tom projevu něco, co byste považoval za varovný signál, případně sdělení, jemuž by měla Evropa věnovat zvláštní pozornost?
Nehodlám Trumpovu řeč povyšovat detailním hodnocením. Svůj politický styl už dávno ukázal a ostatně už z jeho prvního prezidentského období víme, jaký je. Ve svém druhém mandátu se chová stejně a jeho vystoupení působí chaoticky - jeden den zazní něco pozitivního, další den něco negativního, pak něco absurdního a občas i něco relativně rozumného.
Odmítám ale představu, že právě jeho projevy mají být tím nejzásadnějším faktorem transatlantické bezpečnosti. Z tohoto důvodu se tímto způsobem jeho řečí jednoduše odmítám zabývat.
Edward Lucas.
Trump nicméně řekl, že bez USA Evropa nic není. A že některé země by bez Ameriky vůbec neexistovaly. Můžeme něco takového ignorovat, když to říká americký prezident?
Evropa je sama o sobě. Je největším obchodním partnerem Spojených států a zároveň jedním z největších, ne-li největším investorem do amerických státních dluhopisů. Jsme významní odběratelé jejich dluhopisů, jejich produktů a služeb. A navíc máme klíčové postavení v globální strategii Spojených států, například v Africe a na Blízkém východě.
Trump si může říkat, co chce, ale Evropa má zásadní význam. Pokud se rozhodne nás veřejně znevažovat, podkopává tím důvěru, na které je postavená transatlantická spolupráce, a mění ji v čistě transakční vztah. Pokud se vztah stane transakčním, můžeme si dovolit vést tvrdý vyjednávací styl, a klidně si „vydupeme“ výhodné podmínky.
Myslím si, že jde o masivní psychologickou operaci vůči evropské veřejnosti. Trump se snaží vytvořit dojem, že je „slunečním králem“ a my všichni jen sedíme a čekáme, co udělá dál, jako by byl Caligula nebo nějaký mocný císař. To podle mě není správné. On by měl každé ráno přemýšlet, co dělají Evropané, ne naopak.
Takže podle vás Evropa přeceňuje, co Trump říká, a měla by se přestat tímto způsobem trápit?
Ano. Je to hrozné, ale je to hrozné už dlouho, a my bychom se s tím měli přestat zabývat. Je to jako v domácnosti, kde se všichni bojí, jestli otec večer nepřijde opilý a nevyvolá konflikt. Lidé se mohou prostě odstěhovat, mohou ho zavřít před dveřmi, mohou udělat něco jiného. Stejně tak Evropa musí přestat dělat z Trumpa středobod své pozornosti. Je tu spousta věcí, které je potřeba řešit, a my bychom se měli soustředit na ně.
Finský prezident Alexander Stubb nedávno řekl něco podobného jako vy - že se Evropa o sebe dokáže postarat a ubránit se před jakoukoli agresí. Jste o tom opravdu přesvědčený? Přeci jen na Ameriku dlouho spoléháme jako na bezpečnostního garanta.
Může to být velmi obtížné a zároveň docela nebezpečné. A musím říct, že jsme s tím přišli pozdě. Kdybychom to začali řešit před 28 lety, bylo by to mnohem snazší a dnes bychom nebyli v této situaci. Teď už jsme to odkládali příliš dlouho, takže to bude velmi nákladné a zároveň velmi rizikové.
Mám obavy, že by to mohlo vést i k válce a že ji nemusíme vyhrát. Přesto si ale myslím, že je stále lepší začít dnes než zítra.
Takže bychom mohli klidně říct „sbohem“?
Důvěra mezi našimi velmocemi už dnes prakticky neexistuje. Je pryč. Vztah se posunul do fáze tvrdého vyjednávání.
A já bych rád viděl spíše řízené stažení amerických sil z Evropy než chaotický odchod. Právě na to bychom měli vyjednávat. Například bychom mohli říct: „Pokud nás nebudete dál podporovat v otázkách, které sami hned vyřešit nemůžeme, budeme muset přehodnotit, jestli vám budeme dál nakupovat vaše státní dluhopisy.“ Evropa má v tomto rozhodně vlastní prostor. Nejsme bezmocní diváci.
Můžeme si ale dovolit rozbíjet vztahy se Spojenými státy, když současně čelíme přímé hrozbě, že Trump otevřeně mluví o tom, že chce Grónsko a tvrdí, že ho „potřebuje“?
Před několika měsíci chtěl Panamu, chtěl Kanadu a teď chce Grónsko. Odmítám myšlenku, že bychom měli hrát podle jeho not. Měli bychom tvořit vlastní agendu. Měli bychom se obrátit na Grónsko a zeptat se: „Chtěli byste znovu vstoupit do Evropské unie?“ To by bylo ukázání iniciativy z naší strany.
Ale i tak - co když opravdu přistane v Grónsku a „vezme si ho“, jako to udělal ve Venezuele? Ostatně ve své řeči opakoval hned několikrát, že Amerika má takovou sílu, jakou si nikdo nedokáže představit.
Měli bychom naprosto jasně říct, že pokud to udělá, budou z toho pro Spojené státy velmi vážné negativní důsledky. Zatím je to ale jenom řeč. My mu to dovolujeme, stejně jako v případě Panamy nebo Kanady. A jak jsem říkal, teď je to Grónsko.
Trump má pozornost tříletého dítěte. Je potřeba to zablokovat v procesu. Říct: „Ano, dejte své právníky, ať mluví s našimi právníky.“ A nabídnout mu něco lesklého, třeba přejmenovat americkou základnu na „Trumpovu základnu“, a počkat, až se mu to omrzí a přejde na něco jiného.
Proč tedy podle vás evropské země volí strategii ústupků – například prostřednictvím protokolárních gest – místo toho, aby na Trumpa tlačily tvrdšími kroky? Nehrozí, že tím jen maskují dlouhodobou slabost v oblasti obrany a bezpečnosti?
Myslím, že to dělají proto, že krátkodobé efekty fungují a stojí to málo. Pokud se nám podaří vyhnout se nejnebezpečnějším situacím tím, že mu dáme například oficiální návštěvu nebo jakousi druhou Nobelovu cenu míru, je to v pořádku. Jedná se o člověka, který není racionální dospělý, a proto je někdy potřeba použít iracionální prostředky, aby se uklidnil. Ale to by mělo být jen na povrchu.
Důležité je, co se děje pod povrchem. My bychom měli dělat to, co jsme měli dělat už před 15 lety: více investovat do obrany, lépe tyto prostředky využívat, více pomáhat Ukrajině a vyvíjet tlak na Rusko.
Takže bychom měli ukázat sílu, ukázat, že jsme mocní, a nebát se?
Ano. Máme možnosti na všech frontách - ekonomické, vojenské, měkké i tvrdé síly. Některé kroky vyžadují spolupráci se Spojenými státy, jiné s jinými zeměmi. Ale musíme přestat Trumpa takhle obsesivně sledovat a začít dělat věci, které už 15 let víme, že je třeba udělat.
