El Niño teprve začíná, ale oceány už vřou. Planeta míří k rekordní anomálii

„Většinou se o klimatických datech vyjadřuji poměrně zdrženlivě, takže v posledních letech jsem jen jednou řekl, že jsem doopravdy v šoku. Stalo se to, když zářijová globální průměrná teplota v roce 2023 převýšila veškeré předchozí záznamy o celých 0,5 °C. Teď jsem ale v šoku podruhé,“ napsal na úvod svého hodnocení červencové sady předpovědí vývoje tzv. jižní oscilace vlivný klimatolog Zeke Hausfather.

Důvod pro tak silná slova je prostý – dokonce už většina modelů odhadujících budoucí sílu jevu El Niño ukazuje, že tento teplý atmosférický a oceánský jev letos na podzim významně přesáhne cokoli, co se odehrálo ve známé historii.

Samozřejmě jde pořád „jen“ o modely, takže nemůžeme mluvit o úplné jistotě. Jejich shoda na rekordním výsledku je zároveň na jednu stranu neobyčejně robustní, což by mělo znamenat, že pravděpodobnost jejich naplnění je vysoká – ovšem kvůli výjimečnosti předpovídaného výsledku se jim chce zkrátka věřit o něco méně než za normálních okolností.

Nejde přitom o to, že by v modelech někdo tušil nějakou konkrétní chybu. Podle Hausfathera je zvýšená opatrnost daná jednoduše tím, že předpovědi nic podobného ještě nikdy v minulosti neukazovaly, takže nemáme historickou zkušenost s jejich přesností při takto extrémních hodnotách.

Zároveň však o modelech obecně víme, že v létě už podzimní dění předpovídají dobře a navíc vedle nich už můžeme sledovat i dramatické reálné dění v Pacifiku – voda v klíčové oblasti oceánu označované jako 3.4 (podle anomálie teploty v této oblasti se měří síla El Niña) se už teď otepluje neobyčejně rychle.

Přejděme ale k jádru věci. Jak už bylo zmíněno, modely se bezprecedentní měrou shodují na dosud nevídané síle El Niña. Ale o jaké přesně mohutné síle se bavíme?

Na otázku lze odpovídat dvěma způsoby. Ten novější sílu El Niña vyčísluje podle toho, o kolik se voda ve sledovaném regionu Pacifiku oteplí ve srovnání se zbytkem tropických vod a označuje se zkratkou RONI. Starší způsob zase El Niño poměřuje podle toho, jak velkou teplotní anomálii v tomto místě vytvoří ve srovnání s jeho průměrnou teplotou za posledních 30 let a označuje se ONI.

Začněme u nového (RONI). Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF) tuto relativní anomálii v Pacifiku odhaduje následovně:

Jak můžete vidět, ECMWF nevydává jednu středovou hodnotu, ale ukazuje rovnou výsledek všech tzv. ansámblů, neboli různých „běhů“ jednoho modelu. Většina z nich přitom přesahuje anomálii 3 °C koncem roku.

A to je extrém. Dosud nejsilnější El Niño ve známé historii dle tohoto indexu totiž podle Hausfathera nastalo v letech 1982-1983 a dosáhlo anomálie 2,69 °C.

Další ostře sledovanou předpověď vydává Americký úřad pro oceán a atmosféru (NOAA), který nicméně ukazuje jen pravděpodobnosti, s jakou jev dosáhne jednotlivých kategorií, a nikoliv konkrétních hodnot anomálie. V tuto chvíli NOAA předpovídá, že nejvyššího stupně (nad 2 °C RONI) dosáhne El Niño s asi 80% pravděpodobností.

Této hranici se nicméně odchylka blíží už teď, a to jsou před námi ještě měsíce dalšího sílení (typicky vrchol přichází až koncem roku).

Modelů je nicméně mnohem víc. Hausfather jich zanalyzoval celkem 14 (čítají 667 ansámblů) a výsledný vážený medián mu vyšel na anomálii 3,1 °C. To znamená, že celkově se modely robustně shodují na tom, že předešlý rekord bude překonán o celých několik desetin stupně, což se sice laickým pohledem může zdát jako málo, ale ve skutečnosti je to přesně naopak.

Ještě víc to navíc platí u druhého způsobu (ONI). Předpověď ECMWF pro něj ukazuje většinu ansámblů vysoko nad anomálii 3 °C:

Hausfatherův vážený medián ze 14 modelů vychází na 3,6 °C. Dosud nejsilnějším El Niñem podle tohoto měřítka je přitom buď sezona 2015/2016, nebo 1877/1878, které obě dosáhly něco přes 2,7 °C (z 19. století jde o odhad z neúplných dat, takže je tam vyšší nejistota). Tady už je tedy nejpravděpodobnější scénář o obrovských 0,8 °C vyšší než předchozí rekordy.

„El Niño bude s velkou pravděpodobností nejen nejsilnějším od začátku spolehlivých záznamů – může se stát, že bude nejsilnější s ohromujícím rozdílem,“ napsal k tomu Hausfather a dodal, že rozdíl mezi nejsilnějším a pátým nejsilnějším El Niñem za posledních 150 let je 0,5 °C.

Dodejme, že důvodem většího rozdílu u ONI než u RONI je klimatická změna. Starší způsob totiž její vliv sice také odfiltrovává, ale jen částečně, protože i během 30 let se planeta už dost oteplila a má to samozřejmě nějaký vliv i na daný region. RONI tento vliv filtruje úplně a ukazuje sílu El Niña samu o sobě.

Proč se ale o tom vlastně bavíme?

Stručně řečeno jde o to, že El Niño má celou řadu dopadů na globální počasí a velká část z nich je pro lidi negativní. Hlavním problémem je, že El Niño zvyšuje pravděpodobnost výskytu i vyšší intenzity celé řady typů přírodních katastrof v různých koutech světa.

Čím silnější přitom je, tím víc tuto pravděpodobnost zvyšuje, i když vždy záleží i na náhodném rozpoložení a také připravenosti dotčených populací, takže se nedá říct, že silnější El Niño musí vždy zaručeně znamenat větší škody.

Detailní popis všech možných dopadů a jejich příklady z minulosti jsme nabídli už v tomto starším článku. Ve zkratce řečeno jde nejčastěji o přívalové deště a povodně a naopak silná sucha v různých koutech světa, přičemž většinou se jedná o jižní polokouli nebo případně Asii (na Evropu El Niño nemá žádný známý výrazný dopad).

V letech 1877/1878 extrémně silné El Niño přispělo k historickému suchu a hladomorům, při nichž zemřelo zřejmě až 50 milionů lidí, zatímco v moderní době se ztráty na životech odhadují spíš v tisících až nízkých desítkách tisíc. Dlouhodobé materiální škody však jdou do jednotek bilionů dolarů, což odpovídá nižším jednotkám procent globálního HDP.

Pojďme se ale ještě na chvíli zastavit u klimatických statistik. Klimatologové vývoj El Niña sledují i kvůli tomu, že jde o dostatečně silný jev na to, aby zahýbal celou globální průměrnou roční teplotou.

Největší dopad El Niña na globální teplotu vzduchu přitom vždy přichází až s několikaměsíčním zpožděním, což znamená, že vysokou šanci pokořit rekordní teplotu roku 2024 by měl mít až rok 2027. Je ale možné, že rekord padne už letos, protože El Niño zaprvé nastupuje rychle a zadruhé přichází už do hodně ohřátého prostředí.

Je to vidět třeba i na indexu ONI, který momentálně ukazuje zcela bezprecedentní ohřátí regionu 3.4 pro danou část roku:

Nejteplejší pro danou část roku jsou ale už od června i veškeré světové oceány:

A kratší dobu to v poslední době některé dny platí dokonce i o globální průměrné denní teplotě vzduchu.

„Kvůli rapidně se rozvíjejícímu a silnému El Niñu se globální teploty vzduchu a povrchu moře dostávají do nových rekordních hodnot. Typicky to je tak, že rekordním rokem se stává až ten po El Niñu, ale tentokrát je možné, že se to stane už letos,“ napsal k tomu slavný americký klimatolog Michael Mann.

Hausfather odhaduje, že rok 2027 bude pravděpodobně nejteplejším s velkým rozdílem, nicméně podle jeho kalkulace existuje 26% šance, že rok 2024 překoná už letošek.

Další vlivný klimatolog James Hansen je dokonce přesvědčený, že rekord padne už letos a v čerstvé analýze argumentuje, že aktuální dění není důsledkem výjimečně rapidního El Niña, ale rychlejšího tempa oteplení klimatu způsobeného oslabením reflektivní funkce oblačnosti v důsledku menších lidských emisí aerosolů. To je zatím nicméně spíš okrajová hypotéza, na jejíž rozbor v tomto článku už nezbývá prostor (najít ho však můžete zde).

Všichni se nicméně shodují, že zbytek roku 2026 a hlavně rok 2027 budou velmi teplé, a že se v tomto období dočkáme dalšího ročního rekordu. Mimochodem posledních 11 let je přitom zároveň 11 historicky nejteplejších.

Oprava: V původní verzi článku byla neaktuální verze grafu s průměrnou globální teplotou. Vyměnili jsme ho za odkaz na aktuální přehled na webu služby Copernicus.