Erdogan se jeví jako „král“ války na Ukrajině. Ale potápí ho krize

Sociální sítě v posledních dnech zaplavily memy zesměšňující ruského diktátora Vladimira Putina. Na jednom z nich si podává ruku s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem, jemuž sahá asi do pasu, na druhém z nich ho muž s maskou Erdogana rovnou tluče.

Vtipálci tak reagovali na situaci, kdy Putin nejdříve vypověděl dohodu s Tureckem o vývozu ukrajinského obilí, aby se k ní vzápětí zase vrátil. Ukrajinské lodě naplněné obilím přitom s tureckou asistencí vyplouvaly i po Putinem ohlášeném vypovězení smlouvy. Kreml tak učinil v odvetě za útok na Černomořskou flotilu v Sevastopolu.

Zda si tuto situaci lze vykládat jako Erdoganův úspěch, ale zdaleka není jisté. Bývalý velitel amerických sil v Evropě Ben Hodges to vidí právě naopak – Putinovo vypovězení smouvy o obilí chápe jako ponížení pro Erdogana.

„Stalo se to v den tureckého státního svátku. Myslím, že prezident Erdogan musel být dost naštvaný, že ho Kreml takto ponížil,“ citoval ho britský tisk.

„Nikdo neví, co ruský návrat k dohodě Erdogana stál, i proto vycházejí různé spekulace. Pro něho je pokračování dohody strašně důležité, což je vidět i z toho, kam mají mířit další dodávky. Mají jít do Súdánu a Džibutska. To jsou přesně ty státy, v nichž se Erdogan snaží budovat svoji reputaci jako obránce muslimských zemí,“ vysvětlila Seznam Zprávám politoložka Lucie Tungul z Univerzity Palackého v Olomouci.

Připomíná přitom fakt, že turecké noviny už nepíší o tom, že by dohodu zajistilo Turecko, ale pouze Erdogan. V očích provládního tisku představuje Erdogan stát. Podobně média informovala o tom, že ukrajinský prezident poděkoval Erdoganovi, nikoliv Turecku.

Proč se Rusové k dohodě o obilí vrátili, se podle politoložky nikdy nedozvíme. Nebo bude zveřejněna turecká verze, kterou Rusko potvrdí v případě, že pro něj bude výhodná. Případně ji popře.

„Pro mě jde o signál toho, jak je pro Turecko čím dál složitější si udržovat nezávislou pozici. Čím jsou kroky Ruska extrémnější, tím je pro Turecko složitější se úplně nepřidat k mezinárodní koalici a NATO. Turci vysvětlují, že někdo s Ruskem mluvit musí a že je třeba mít tyto cesty otevřené. Pokud ale nebudou schopni v této diplomatické aktivitě pokračovat a uzavírat další dohody, budou se muset přidat na stranu Západu. A Rusko je potom ekonomicky zničí,“ hodnotí Lucie Tungul Erdoganovo balancování s poukazem na tureckou závislost na ruském plynu a blížící se zimu.

Rozhodně tak nesouhlasí z gruzínským analytikem Paatou Zakaraišvilim, který nedávno prohlásil, že z války na Ukrajině profitují pouze dvě země světa – Turecko a Čína.

Zakaraišvili připomíná turecké diplomatické úspěchy, kterými byla nejen výše zmíněná dohoda o vývozu ukrajinského obilí, ale i výměna vězňů, díky níž se dostali na svobodu i hrdinní obránci ocelárny Azovstal v Mariupolu.

Kromě diplomacie válka na Ukrajině výrazně ovlivňuje i tureckou ekonomiku. Deník The New York Times informoval, že vzájemný obchod mezi Tureckem a Ruskem vzrostl od invaze o 198 procent. Turecko je tak spolu s Čínou jednou z mála zemí, které během války své ekonomické vztahy s Ruskem posílily.

Dovoz z Ruska do Turecka se zvýšil o 213 procent, turecký vývoz do Ruska pak o 113 procent. Turecko navíc zaznamenalo příliv ruského kapitálu, kvůli němuž čelí obvinění, že Kremlu umožňuje obcházení ekonomických sankcí.

V dubnu turecký ministr financí Nureddin Nebati vyzval banky, aby se připojily k ruskému platebnímu systému Mir, což by usnadnilo situaci ruským turistům poté, co Západ odstřihl ruské banky od rozšířeného systému Swift. Prezident Erdogan později oznámil, že ho začne používat pět velkých tureckých bank. Dvě z nich – Denizbank a Is Bankasi – už ale od něj odstoupily kvůli obavám ze západních sankcí.

Evropská unie vyslala v říjnu do Turecka zvláštní misi, která měla za úkol posoudit, zda Turecko neumožňuje Rusům vyhýbat se evropským sankcím. Turecké ministerstvo zahraničí si po návštěvě sezvalo velvyslance členských států EU a ujišťovalo je, že Ankara protiruské sankce neporušuje.

Stav turecké ekonomiky je nyní zcela katastrofální, inflace dosahující 85 procent hovoří za vše. Podle Lucie Tungul k tomu přispívá i válka, navzdory vyšší obchodní výměně s Ruskem.

„Je třeba si uvědomit, o co všechno Turecko kvůli válce přišlo. Nemůže už tolik spolupracovat s Ukrajinou, zejména v oblasti obranného průmyslu byla tato spolupráce pro Turecko naprosto klíčová. Centra zbrojního průmyslu na Ukrajině jsou ale nyní zničená. Turecká ekonomika je navíc zcela závislá na obchodní výměně s Evropskou unií a každé zhoršení situace v Evropě má obrovský dopad i na tureckou ekonomiku. Když se dnes podíváme na turecké ekonomické ukazatele, není tam jediné číslo, v němž bychom viděli nějakou pozitivní změnu,“ říká olomoucká politoložka.

Upozorňuje například na padající tureckou liru i zrychlující se exodus Turků, kteří ve své zemi už nevidí žádnou budoucnost.

Uznává nicméně důležitou roli Turecka při vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou. Pro Erdogana je role úspěšného vyjednavače a muže, který zvětšuje svůj geopolitický vliv, důležitá.

V příštím roce ho čekají prezidentské volby a vzhledem k hroutící se ekonomice sází na image zastánce rasistickým Západem diskriminovaného muslimského světa. V části chudých zemí s touto rétorikou boduje, zda ale dokáže přebít ekonomickou bídu, kterou jeho vláda přináší, není vůbec jisté.

Dohody s Putinem Erdoganovi viditelně zvyšují sebevědomí a turecký prezident se chce pustit i do dalších misí. Jak informovala agentura Reuters, zvažuje Erdogan jednání s miliardářem Elonem Muskem. Majitele Twitteru by údajně chtěl přesvědčit, aby nepožadoval po uživatelích osmidolarové poplatky za ověřování totožnosti. Toto prohlášení je nicméně nutné brát s rezervou, Erdogan dost možná jen žertoval.