Evropa dala na stůl konkrétní závazky. To Američané chtěli, říká analytik

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pondělního summitu v Bílém domě se kromě ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského zúčastnili i lídři několika evropských států, šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová či generální tajemník NATO Mark Rutte.

Jejich cesta podněcuje debaty o tom, jak zásadní roli vlastně Evropa v jednáních o míru na Ukrajině hraje.

Byla účast pouze gestem, které mělo ukázat jednotu evropského bloku?

„Je tady ještě kus cesty, který Evropa musí ujít, aby byla opravdu důvěryhodnějším spojencem a aby posílila svoji pozici,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček.

Ze strany evropských lídrů vidíme silná vyjádření ohledně jednání o míru na Ukrajině. Odpovídají ale skutečné globální síle Evropy?

Myslím, že v zásadě ano. Samozřejmě páteční jednání (Donalda Trumpa a Vladimira Putina na Aljašce) to trošku zkreslovalo tím, že běželo po americko-ruské bilaterální linii. Zajímavé to ale bylo hlavně v pondělí, kdy Evropané přijeli podpořit Zelenského do Bílého domu.

Tam totiž velmi rozhodně ukázali společnou evropskou a ukrajinskou pozici a konsolidovali ten pohled i se Spojenými státy. Evropští lídři ukázali, kde Evropa stojí. Dali na stůl konkrétní závazky a já si myslím, že to Američané skutečně požadovali.

Takže říkáte, že klíčové byly demonstrace jednoty a ochota „jít s kůží na trh“?

Ano. A zároveň, pokud se podíváme na ty mírové hovory, tak šly hodně dopředu. Nešlo jen o zastavení bojů, ale i o nějaký dlouhodobější proces, kdy Evropa jasně ukázala, že Ukrajina už nikdy nebude ruská a že jsou ochotni se o to postarat.

Jednou věcí je vztah k USA, druhou samotné Rusko. Vladimir Putin neslyší na Emmanuela Macrona či Keira Starmera, ale na Donalda Trumpa. Jak důležitá je z tohoto pohledu role evropských lídrů?

Je bezpochyby pravda, že Američané jsou v pozici, kdy mohou jednat s Rusy, protože ti je vnímají jako rovného s rovným. Zároveň víme, že Rusové nechtějí jednat s Ukrajinci a rozhodně ne s Evropany, protože jejich postoj vůči Rusku vnímají jako velmi ostrý.

Ideálně se chtějí bavit přímo se Spojenými státy, rozhodně ne s Evropou.

Vraťme se k jednání v Bílém domě. Je něco konkrétního, co do něj Evropané přinesli? Něco specifického, co by si jinak do mírových rozhovorů cestu nenašlo?

Myslím, že to bylo hodně důležité kvůli symbolice a celkové atmosféře. Když byl Volodymyr Zelenskyj v Bílém domě před půl rokem, byl tam sám se svou delegací a dohadoval se napřímo s Trumpem. Teď tam byl s podporou sedmi evropských lídrů přičemž minimálně dva z nich bych označil za Trumpovi blízké osoby, možná dokonce přátele, což bylo na jednání znát.

To je podle mě ta důležitá věc, kterou do toho Evropané skutečně chtějí vkládat, aby se situace uklidnila a byla bezpečnější. Samozřejmě dělají i přísliby a investice. Není to o tom, že čekají na Spojené státy, ale stávají se samotným aktérem.

Říkáte, že dva lídři jsou Donaldu Trumpovi blízcí. Předpokládám, že myslíte italskou premiérku Giorgiu Meloniovou a ten druhý či druhá?

To je Alexander Stubb, finský prezident a Trumpův golfový parťák. Jsou to minimálně oni dva, kteří jsou Trumpovi opravdu blízko, ale myslím, že ten respekt je i vůči ostatním jako francouzský prezident Emmanuel Macron a britský premiér Keir Starmer, ale i nově nastoupivší německý kancléř Friedrich Merz. Tady to ale není po té přátelské, nýbrž spíš po pracovní lince.

Setkání se neúčastnilo Polsko, které je ale minimálně z hlediska evropské obrany považováno za významného hráče. Proč nezasedlo v Oválné pracovně?

Myslím, že Polsko je ponořeno trochu samo do sebe.

Část veřejnosti i politiků evropské lídry kritizuje za to, že si jen, řekněme, na něco hrají. Z toho, co říkáte, se ale zdá, že jejich role není zanedbatelná.

Určitě je tady ještě kus cesty, kterou Evropa musí ujít, aby byla opravdu důvěryhodnějším spojencem a aby posílila svoji pozici. Dlouhou dobu zanedbávala svoji vlastní bezpečnost a v celé řadě oblastí je pořád závislá na Spojených státech, ale myslím si, že to velmi rychle začala kompenzovat.

Hodně je vidět role Německa, které prolomilo dluhovou brzdu a dokáže daleko zásadnějším způsobem investovat do své obranyschopnosti a více podporovat Ukrajinu.

V posledních měsících vidíme, jak se vrcholoví evropští politici snaží různými lichotkami a gesty obměkčit Donalda Trumpa, což je podle některých ponižující. Není ale právě tento přístup strategický, protože na Trumpa funguje?

Myslím, že ano. Nalijme si čistého vína: Evropané dneska ještě stále Spojené státy potřebují pro svoji vlastní bezpečnost, takže v tom přechodném období je důležité mít Trumpa na své vlastní straně.

Jak si Evropa vede v globálním měřítku z hlediska mocenské dynamiky? Svět není jen Rusko, Ukrajina a USA. Máme tu také vztahy s Latinskou Amerikou či asijskými zeměmi.

Do určité míry se snaží vybalancovat výpadek Spojených států ve světě. Donald Trump má na jednu stranu snahy podporující mír, na druhou se snaží mezinárodní vztahy hodně bilaterizovat.

A v hodně věcech, například v mezinárodních organizacích, teď Evropa vstupuje na scénu a snaží se zahlazovat ty výpadky Spojených států. Na druhou stranu je to velká výzva a nemyslím si, že jsme takto rychle schopni toto kompenzovat.

Rozumím. Je ale Evropa stále vnímaná jako světový hráč? Minimálně z ekonomického hlediska je zřejmé, že je její trh pro různé partnery velmi atraktivní.

Podle mě spíše ano, ale hodně asi záleží, jestli se zeptáte lidí, kteří jsou více eurooptimisté nebo europesimisté. Ta odpověď není vůbec jednoduchá. Ještě uvidíme, jaký vlastně bude další vývoj.

A co můžeme jako Evropané dělat, abychom naši roli ve světě ještě posílili?

Myslím, že jsme teď na správné trajektorii. Závazky NATO by měly od summitu v Haagu dosáhnout v horizontu několika let až na 5 % HDP, přičemž jsou tam nějaké peníze na infrastrukturu, přímé investice a podobně.

Takže určitě vytrvat, investovat do vlastní bezpečnosti, zacelovat díry v naší odolnosti a zranitelnosti. A pak samozřejmě dále podporovat Ukrajinu a investovat do těchto debat, což udělali evropští lídři v pondělí.