Článek
Oba za sebou mají náročné časy na domácí politické scéně, jejich tažení na mezinárodním poli mezitím brzdí zatvrzelý Kreml i nevyzpytatelný Bílý dům. Nyní ale mají Emmanuel Macron a Keir Starmer šanci připsat si politické body.
Francouzský prezident v úterý po boku manželky Brigitte odstartoval třídenní státní návštěvu Británie, kam přijel na pozvání krále Karla III.
Na programu má kromě jízdy kočárem a velkolepého královského banketu i jednání s britským premiérem, během něhož budou řešit řadu palčivých otázek od migrace po obranyschopnost.
Přelomový je už jen samotný fakt, že Macron do Británie zamířil. Poslední státní návštěva francouzského prezidenta se odehrála v roce 2008, tedy ještě předtím, než vztahy mezi zeměmi poskvrnily hádky, které provázely britský odchod z Evropské unie.
„Trvalo to dlouho“
Podle zahraničních expertů je cesta důkazem, že se zemím konečně podařilo udělat za brexitem tlustou čáru.
„Trvalo to dlouho, ale Francie konečně strávila brexit, který těžko polykala a byla z něj zklamaná,“ uvedl pro deník The Guardian profesor mezinárodních vztahů z pařížské Science Po Christian Lequesne.
K postupnému oteplování vztahů došlo s nástupem premiéra Starmera, který už v předvolební kampani slíbil sblížit Británii se sedmadvacítkou. V květnu uzavřel sérii dohod s cílem posílit obrannou spolupráci a usnadnit hraniční kontroly a obchodování s EU, která je pro Británii největším partnerem.
Rok ve funkci britského premiéra
Schůzky mezi ním a Macronem nabraly na frekvenci, zatímco oba lídři zaujali klíčové postavení v takzvané koalici ochotných, tedy skupině zemí, které hlásají neochvějnou podporu napadené Ukrajině. Další setkání zemí hostí Británie tento čtvrtek.
Důležitou roli při obnovování britsko-francouzských vztahů sehrál i král Karel III., který se svou chotí Camillou i synem, princem Williamem a vévodkyní Catherine v úterý pro Emmanuela a Brigitte Macronovy připravil vřelé přivítání.
Stanice BBC s odkazem na královské zpravodaje upozornila, že král mluví plynně francouzsky a k zemi chová dlouhodobě vřelé vztahy. Francii si ostatně vybral za destinaci své první oficiální návštěvy.
Karel III., který ještě před korunovací nasbíral řadu zkušeností v oblasti mezinárodních vztahů, navíc na světové scéně zaujal více než jen reprezentativní roli, míní královští komentátoři. „Není pochyb o tom, že Karel je mnohem víc než jen figurka,“ uvedl pro BBC Richard Fitzwilliams.
Jako klíčová se v únoru ukázala pozvánka, kterou král skrze ministerského předsedu poslal americkému prezidentu Donaldu Trumpovovi. Podle zahraničních pozorovatelů dokázala právě ona otevřít Starmerovi dveře v Bílém domě a přispěla k tomu, že se mu podařilo pro Británii vyjednat přívětivější podmínky, co se cel týče.
Vztahy silné jako nikdy dřív
Mluvčí britského premiéra v reakci na Macronův příjezd vzkázal, že vztahy mezi zeměmi jsou silné jako nikdy předtím.
Podle zahraničních pozorovatelů je návštěva v čím dál rozbouřenější situaci na mezinárodní scéně vzkazem Moskvě i Washingtonu, že Paříž a Londýn jsou jednotné a pojí je speciální vazby. Symboliku v tomto ohledu hraje i to, že Emmanuel Macron vyrazil do Londýna dříve než Donald Trump, který návštěvu chystá později v tomto roce.
„Geopolitická situace se změnila a pro obě strany se stala naléhavější,“ citoval The Guardian poradce Institutu Jacquese Delorse Sébastiena Maillarda.
„V době obrovských, téměř zemětřesných pohybů v mezinárodním řádu je to pro obě země, které jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN, mají jaderné odstrašující prostředky a stejnou úroveň diplomatického a vojenského dosahu, způsob, jak se držet řádu založeného na mezinárodním právu,“ uvedl Maillard.
Francie i Británie v reakci na přetrvávající ruskou hrozbu a čím dál nestálejší situaci přehodnocují svůj vztah k obraně. Starmerova vláda na začátku června oznámila, že „přechází do fáze bojové připravenosti“ a chystá největší navýšení výdajů na obranu od pádu železné opony. Schůzka s Macronem slibuje navázání užší spolupráce v oblasti obrany i jaderného odstrašování.
„Státní návštěvy jsou většinou spíše okázalé a protokolární než věcné, ale tato může být jiná,“ řekl deníku The New York Times bývalý britský velvyslanec ve Francii Peter Westmacott. „Uvědomují si, že Británie a Francie musí převzít iniciativu, a to i kvůli rozmarné povaze závazku Donalda Trumpa k obraně Evropy,“ dodal.
Důležitou otázkou, kterou budou lídři během setkání projednávat, bude také migrace. U té ovšem může být hledání shody obtížnější s ohledem na to, že Macron i Starmer jsou doma pod tlakem ze strany krajně pravicových stran, jimž mezi voliči znatelně sílí podpora.
Starmer usiluje o uzavření dohody s pracovním názvem „jeden dovnitř, jeden ven“. Svou rétoriku v poslední době znatelně zostřil právě ve snaze kontrovat straně Reform UK Nigela Farageho, která momentálně vede v průzkumech.
Na základě dohody by Británie vracela Francii osoby, které nelegálně překročily kanál La Manche, a to výměnou za přijetí srovnatelného počtu lidí s vyřízenými žádostmi o azyl. Zda se podaří dohodu dojednat, zůstává otázkou, jelikož také Macron sleduje vlastní zájmy. Jeho počínání navíc bedlivě přihlížejí ostatní země EU, které mají obavy z toho, že by podobné kroky mohly vést k záplavě deportovaných žadatelů o azyl.
Do sporu by se mohli lídři dostat také ohledně rozdílných názorů na to, jak jednat s Trumpem, míní diplomatické zdroje citované serverem Politico. Zatímco Starmerovo dosavadní počínání se vyznačuje opatrností a snahou neznepřátelit si Donalda Trumpa, Macron dal najevo ochotu být ostřejší.
