Článek
„Vedli jste za to kampaň, bojovali jste za to, volili jste pro to. A teď se to stalo. Změna začíná právě teď,“ vzkázal loni s úsměvem na tváři Keir Starmer po tom, co si jeho Labouristická strana připsala ve volbách drtivé vítězství.
Británie šla do voleb skrz na skrz vyčerpaná po letech turbulentních změn v politice a stagnující ekonomiky. Mezi lidmi tehdy panovala rekordně nízká důvěra ve veřejné představitele a Starmer, jehož labouristé vystřídali konzervativce ve vládě po dlouhých 14 letech, to slíbil změnit. Hlásal konec chaosu a nastolení stability.
O rok později ale jeho dosavadní počínání budí rozporuplné reakce. Zatímco na mezinárodním poli si Starmer vydobyl silnou pozici a připsal několik vítězství, na domácí scéně se mu daří o poznání hůře.
V květnu klesla veřejná podpora současného ministerského předsedy na historické minimum, jak odhalil průzkum YouGov. Negativní názor na premiéra tehdy vyjádřilo 69 % Britů - a dokonce 50 % jeho vlastních voličů. Hodnocení, která byla zřejmě reakcí na neuspokojivý výsledek v komunálních volbách a kontroverzní proslov o migraci, se v červnu mírně zlepšila, ani tak ovšem nejsou pro premiéra příliš příznivá.
„Mezi voliči je velmi nepopulární,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Colm Murphy z Queen Mary University of London, který se zaměřuje na britskou politiku. „Rychlost, s jakou (labouristé) voliče otrávili, je pozoruhodná. Obvykle trvá déle, než vlády dosáhnou takové úrovně nepopularity,“ dodává s tím, že Starmerovi a labouristům zřejmě ublížilo přijetí kroků, které nebyly v předvolební kampani.
Obyvatele stále trápí krize životních nákladů, firmy si stěžují na zvyšování daní i řadu dalších vládních opatření, která ekonomové hodnotí jako „protirůstová“. Starosti Britům nadále dělají i veřejné služby, zejména státem řízená zdravotní služba NHS, která je dlouhodobě podfinancovaná a trápí ji personální krize.
Příliš dobře pro Keira Starmera nevypadá ani situace uvnitř vlastní strany. Premiér zažil v posledních dnech dosud největší revoltu labouristických poslanců. Na poslední chvíli byl nucen přijmout mimořádný ústupek a stáhnout klíčový bod reformy sociálního zabezpečení.
„Pro Starmera a Reevesovou (britskou ministryni financí Rachel Reevesovou, pozn. red.) je to značná politická ostuda,“ vysvětluje Seznam Zprávám další z odborníků na britskou politiku, profesor Cambridgské univerzity Peter Sloman. „Zanechává to díru v rozpočtu, kterou bude muset vláda na podzim řešit.“
Pomohl Británii najít směr po brexitu
Ve světě se naopak Starmerovi podařilo vybudovat si poměrně silnou pozici. „Na mezinárodní úrovni je jistější než doma,“ hodnotí Sloman. Podle něj je pro britské premiéry podobné počínání běžné, v případě Starmera k tomu ovšem došlo vzácně brzy.
Podle mnohých se Starmerovi - ačkoliv nemá příliš mnoho předchozích zkušeností se zahraniční politikou - podařilo dostat Británii zpátky na světovou scénu, odkud se stáhla po brexitu.
Britský premiér zaujal vůdčí roli v pomoci Ukrajině, která se přes tři roky brání ruské agresi. Znatelně také zlepšil vztahy s klíčovými partnery a spojenci, zejména s Evropskou unií, jak podotýká Murphy.
Starmer už v předvolební kampani slíbil, že po „drahém rozvodu“ zemi se sedmadvacítkou opět sblíží. V květnu uzavřel sérii dohod s cílem posílit obrannou spolupráci a usnadnit hraniční kontroly a obchodování s EU, která je pro Británii největším partnerem. „Historickou“ obchodní dohodu uzavřel také s Indií.
Uspět se Starmerovi podařilo i u Donalda Trumpa. Zahraniční média v únoru psala, že britský premiér na schůzce v Bílém domě amerického prezidenta „okouzlil“, když mu předal pozvání na návštěvu od krále Karla III. Pro svou zemi nakonec vyjednal výrazné snížení cel, která na ni Trumpova administrativa v rámci sérii rozsáhlých opatření uvalila.
„Pohybuje se na tenkém ledě,“ hodnotí pro Seznam Zprávy politoložka Josephine Harmonová s ohledem na to, že Starmer se snaží udržovat dobré vztahy s EU a Kanadou, ale zároveň si je vybudovat i s Trumpovou administrativou.
„Zdá se, že se mu to daří poměrně efektivně. Uplatňuje různé politiky mezi jednotlivými bloky a zatím je to životaschopné,“ tvrdí akademička, která působí mimo jiné na University College London.
Server Politico před časem podotkl, že je pro něj v tomto ohledu výhodná vlastnost, která je na domácí scéně považována spíše za slabost - nedostatek jasného ideologického směřování. To mu totiž nabízí možnost zaujmout roli prostředníka mezi hráči s velmi odlišnými názory.
Podle ředitelky think tanku British Foreign Policy Group Evie Aspinallové pomohl Starmer Británii po brexitu opět najít směr.
„Už nikdy nebudeme tak velkou světovou mocností, jakou jsme bývali,“ řekla v březnu agentuře AFP. Starmerovo počínání v diplomacii je ale podle ní „známkou toho, že jsme se našli a zjistili, kam bychom potenciálně mohli vést“.
Politoložka Harmonová nicméně upozorňuje, že úspěchy ve světě v poslední době zastínily problémy na domácí scéně, které mohou být pro Starmera potenciálně velmi palčivé. Podle odborníků jsou navíc kroky na mezinárodní scéně důležité, pro voliče ale mnohdy nehrají klíčovou roli. Starmer by na to podle nich neměl zapomínat a věnovat se otázkám, které Brity pálí nejvíce, a to je ekonomická situace a veřejné služby.
