Článek
„Sankce fungují a uděláme toho ještě víc,“ prohlásila minulý týden na summitu G7 šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Evropská unie před ničivými sankcemi na Rusko, které už přes tři roky vede válku na Ukrajině, varuje opakovaně. Její dosavadní snahy ovšem brzdí nejednota členských států i neochota přijmout opatření, která dopadnou na ni samotnou.
V souvislosti se summitem NATO, který od úterý hostí Haag, vyvstala otázka, kolik toho Unie může v oblasti sankcí dosáhnout bez zapojení Spojených států, které se po nástupu Donalda Trumpa starému kontinentu vzdalují a s připojením se k nátlaku na Rusko otálejí.
Podle Toma Keatingea, ředitele Centra pro finance a bezpečnost Royal United Services Institute, mohou být unijní sankce efektivní i bez přispění Washingtonu, Evropa ale musí být upřímná sama k sobě a přestat mít strach.
„EU má v ruce stále spoustu karet, bohužel je ještě nezahrála,“ říká Keatinge pro Seznam Zprávy s ohledem na schvalovací proces v Bruselu, který vyžaduje jednomyslnost a Unii opakovaně brání v přijetí kroků, které by mohly ruské ekonomice skutečně ublížit.
Bez USA to jde těžko
Připomeňme, že na začátku invaze na Ukrajinu v únoru 2022 zahájila sedmadvacítka proti Rusku nejrozsáhlejší sérii sankčních opatření v moderní historii. Přijala zákaz vydávání víz, zmrazila část ruských státních rezerv i aktiva oligarchů a tamního prezidenta Vladimira Putina. Výrazně rovněž omezila dovoz ruské ropy.
Během více než tří let se jí podařilo výrazně ochromit ruskou ekonomiku. Jak minulý týden podotkla von der Leyenová, sankce Evropské unie a zemí G7 snížily příjmy Ruska z prodeje ropy a plynu o téměř 80 procent.
Kýžený efekt, tedy přinutit Kreml k ukončení bojů, ovšem dosud neměly. Nejspíš i proto, že se Rusku podařilo vybudovat síť nových odběratelů, kteří do jeho rozpočtu přispívají miliardami.
Dosavadní unijní sankce na Rusko
- Evropská unie přijala od začátku ruské invaze na Ukrajinu již 17 balíčků sankčních opatření, v tuto chvíli se v Bruselu vyjednává o osmnáctém souboru.
- Sankce míří jak na ruskou ekonomiku, tak na odvětví technologií či energií, média nebo na soukromé vlastnictví ruských oligarchů a politiků.
Evropská komise nedávno navrhla už 18. balíček sankcí, v jehož rámci slíbila uvalit přísná omezení na ruské banky a energetické společnosti s cílem omezit schopnost Kremlu vydělávat na těžbě ropy a zemního plynu.
Varovala přitom, že půjde o „masivní“ odplatu za to, že Moskva nepřistoupila na návrh třicetidenního příměří, se kterým přišel Washington. Trumpova administrativa dala podle evropských lídrů původně najevo ochotu postup koordinovat, brzy od toho ale ustoupila.
Americký prezident s opatřeními proti Rusku po měsíce otálí, jelikož věří, že se mu podaří s ruským protějškem dohodnout. Sankce obecně považuje za nadužívané a mnohdy neefektivní.
Někteří republikánští kongresmani i poradce z Bílého domu nicméně v poslední době na Trumpa apelují, aby svůj postoj přehodnotil. V Kongresu leží návrh, který by stanovil 500procentní clo na zboží dovážené ze zemí nakupujících ruskou ropu.
„Všude tam, kde hraje roli extrateritoriální uplatňování a vymáhání sankcí, je to bez Spojených států velmi obtížné,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy úskalí amerického zdrženlivosti v oblasti sankcí ekonom Benjamin Hilgenstock, který působí na kyjevském KSE Institute a spolupracuje s Německou radou pro zahraniční vztahy.
Ruská převaha v sankční válce
Unijní diplomaté, se kterými pod podmínkou anonymity hovořili novináři serveru Politico, dopředu sdíleli přesvědčení, že balíček nebude problém prosadit. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó ovšem v pondělí oznámil, že společně se Slovenskem návrh v tuto chvíli nepodpoří.
„Udělali jsme to proto, že Evropská unie chce členským státům, včetně Maďarska a Slovenska, zakázat nákup levného ruského zemního plynu a levné ruské ropy, jako tomu bylo dříve,“ vzkázal šéf maďarské diplomacie. „To by ohrozilo energetickou bezpečnost Maďarska a porušilo rozhodnutí Rady, kterým nám byla udělena výjimka ze zákazu dovozu ruské ropy,“ dodal.
Jak Rusko obchází sankce
- Moskva se během tří let sankcím ze strany EU přizpůsobila a vybudovala si novou strukturu. Výrazně rozšířila obchod se zeměmi globálního Jihu. Například Indie a Čína jsou významnými odběrateli ruské ropy a plynu. Do ruského státního rozpočtu od nich proudí miliardy.
- Sankce namířené proti ruskému obchodu s ropou Moskva obchází za pomoci stínové flotily, tedy zahraničních plavidel, která přepravují ruské ropné produkty do odběratelských zemí.
- Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj také nedávno upozornil na to, jak Moskva využívá třetích zemí k obcházení sankcí v oblasti výroby zbraní. Poukázal na to, že potřebné stroje Rusku stále dodávají některé firmy včetně českých a německých.
- Mluví se také o tom, že jako užitečné překladiště Rusku slouží postsovětské země ve Střední Asii.
Budapešť i Bratislava se už dopředu ostře vymezily proti omezením týkajícím se dovozu energie z Ruska. Slovenský premiér Robert Fico varoval, že úplné zastavení dodávek plynu, ropy jaderného paliva z Ruska by zemi uvrhlo do krizové situace.
Podle Keatingea nejen Maďarsko a Slovensko, ale také další země EU, které v minulosti blokovaly tvrdé sankce, nejsou ochotné přijmout opatření, která by přinesla ekonomické ztráty nejen Rusku, ale také jim samotným.
„Političtí lídři nejsou ochotni uznat, že jsme v ekonomické válce s Ruskem,“ vysvětluje expert, v čem podle něj tkví kámen úrazu. „Rusko si to uvědomuje. Vyhnutí se sankcím je pro něj existenčně důležité a udělá pro to všechno. EU sankce nevnímá se stejnou naléhavostí a vážností. Výsledkem je, že Rusko má převahu. Je efektivnější ve vyhýbání se sankcím než my při jejich provádění,“ dodává.
České firmy a ruské zbraně?
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj před pár dny prohlásil, že některé firmy včetně osmi českých a 13 německých stále dodávají Rusku stroje k výrobě zbraní. Zároveň vyzval k sankcím vůči těmto společnostem.
Ministerstvo průmyslu a obchodu oznámilo, že tvrzení prověří. V případě, že by se tyto aktivity potvrdily, ministerstvo slíbilo, že příjme vůči nim odpovídající opatření. Přímo z Česka ale žádné sankcionované výrobky téměř jistě nejsou do Ruska vyváženy, uvedl ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN).
Diplomatický zdroj serveru Politico tvrdí, že pondělní oznámení zřejmě není finální stopkou pro 18. balíček sankcí. Doufá přitom, že k dalšímu vývoji dojde na summitu lídrů EU, který se koná v druhé polovině týdne v Bruselu.
„Masivní“ sankce?
Odborníci ovšem upozorňují, že i když se podaří navržené sankce přijmout, o zásadním průlomu se zřejmě mluvit nedá.
Podle ekonoma Hilgenstocka lze 18. balíček jen těžko označovat za „masivní“. Zmiňuje přitom příklad sankcí týkajících se plynovodů Nordstream 1 a 2, které jsou součástí probíhající diskuze v Bruselu. Má to za vítaný krok, který by ukončil „poněkud groteskní téma zprovoznění plynovodů“, což by pro některé země, včetně Německa, bylo politicky užitečné.
„Ale buďme upřímní, pro Rusko to momentálně nic nemění, protože z plynovodů teď žádný plyn neteče. Dopad v krátkodobém horizontu je tedy nulový,“ míní s tím, že EU má stále k dispozici opatření, kterými by Rusku mohla výrazně ublížit.
„Je zde ještě hodně prostoru pro přísné sankce, počínaje tím, že unijní země stále dovážejí ruskou ropu a plyn, v loňském roce v hodnotě zhruba 20 miliard eur. To by se nemuselo dít,“ vysvětluje.
Podobně to vidí i Keatinge, který upozorňuje, že opakovaná varování před zničujícími sankcemi, která nejsou doprovázená dostatečně ráznými kroky, mohou výrazně narušit důvěryhodnost sedmadvacítky.
„Říká, že sankce budou masivní, ale pak nejsou. EU příliš často vyvolává falešný poplach, podlamuje to pak její důvěryhodnost,“ podotýká Keatinge a počínání Unie připodobňuje ke zlidovělému příběh chlapce, který varoval vesnici před vlkem tak dlouho, až mu nikdo nevěřil, když nakonec doopravdy přišel.
