Článek
„Požádal jsem prezidenta republiky o svolání mimořádné schůze Národního shromáždění na 8. září,“ oznámil v pondělí francouzsky premiér François Bayrou.
V souladu s článkem 49.1 francouzské ústavy chce zákonodárce požádat o vyslovení důvěry s „obecnou politikou vlády“ v oblasti veřejných financí.
Pokud důvěru nezíská, vláda padne a ve Francii odstartuje další kolo politické krize. A to je v současnosti nanejvýš pravděpodobné.
Bayrou od loňského prosince vede menšinovou vládu složenou ze zástupců středového bloku prezidenta Emmanuela Macrona a Republikánů, dříve největší strany na francouzské pravici.
Kabinet v parlamentu prozatím přežíval díky jednorázovým dohodám s krajně pravicovým Národním sdružením (RN) Marine Le Penové či částí středovějších poslanců z věčně rozhádaného levicového bloku Nová lidová fronta (NFP). Tentokrát ale Bayrou s jejich podporou počítat nemůže.
Proti „utrpení francouzského lidu“
„RN nikdy nebude hlasovat pro důvěru vládě, jejíž rozhodnutí vedou k utrpení francouzského lidu,“ napsal na síti X předseda lepenovců Jordan Bardella.
Narážel tím na plán rozpočtu na rok 2026, na který se snesla kritika zleva i zprava. Premiér Bayrou chce ušetřit 44 miliard eur, ovšem za cenu rozsáhlých škrtů. Ty zahrnují omezení státních příspěvků na léky či zrušení 3000 pracovních míst ve státní správě.
Největší odpor ale vyvolal návrh zrušit dva státní svátky – Velikonoční pondělí a oslavy vítězství nad nacismem 8. května.
Jmenování Bayroua
Jakkoli víc jak polovina Francouzů označila v průzkumu Ifop pro rozhlasovou stanici LCI škrty za „nutné“, podle 74 % z nich nejsou rozděleny „spravedlivě“.
Bayrou je navíc mezi Francouzi populární ještě méně než prezident Macron. Podle Ifopu mu v červenci důvěřovalo je 19 % dotázaných, zatímco šéfovi Elysejského paláce 24 %.
Projednou sjednocená levice?
Pro pád vlády plánují při zářijové schůzi hlasovat poslanci zelených, komunistů a Mélenchonovy Nepoddajné Francie z koalice Nová lidová fronta.
Vystoupili také na podporu celostátní stávky, plánované odbory a občanskými spolky na 10. září, a to právě v reakci na návrh nového rozpočtu.
Macron se ale ke spolupráci v rámci široké parlamentní koalice dlouho snažil zlákat zástupce středolevicové Socialistické strany. Její předseda Olivier Faure nicméně v rozhovoru pro Le Monde ohlásil, že „není představitelné, aby socialisté hlasovali pro důvěru vládě“.
Odpovědnost za případnou politickou nestabilitu podle něj ponese premiér, když „prezentuje rozpočet, který nepodporuje nikdo, ani jeho vlastní voliči“.
Turbulentní rok
Předčasné volby do Národního shromáždění vyhlásil prezident Emmanuel Macron v reakci na vítězství Národního sdružení (RN) ve volbách do Evropského parlamentu.
Navzdory obavám z vítězství krajní pravice nicméně nakonec v druhém kole zafungovala „republikánská fronta“ proti kandidátům Národního sdružení.
Směrem k dalším volbám
V současnosti vše nasvědčuje tomu, že vláda po hlasování 8. září padne. Od loňských červencových voleb by tak šlo o druhý neúspěšný kabinet jmenovaný prezidentem Macronem.
Vládní nestabilita je mimo jiné jedním ze symptomů rozpadu tradičního systému dvou dominantních stran, který byl pro francouzskou politiku typický po většinu páté republiky, tedy od roku 1958. Dnes je nahradily tři hlavní bloky – radikální pravice kolem Národního sdružení, centrističtí technokraté kolem Emmanuela Macrona a směs levicových proudů kolem NFP. Ideologické příkopy mezi nimi se zdají v současnosti těžko překonatelné.
Na podzim by je tak mohlo čekat nové volební klání. Po rozpuštění sněmovny a vyhlášení nových voleb už volají i členové Macronova bloku, jako například ministr spravedlnosti Gérald Darminin.
Nové volby by se mohly hodit i Národnímu sdružení. „Je možné, že se RN snaží využít zmatení a nejistotu nad osudem Françoise Bayroua. Také je možná zneklidňuje posílení ministra vnitra (a nového předsedy Republikánů) Bruna Retailleau a nechtějí čekat moc dlouho a riskovat ztrátu voličů na pravici,“ nastínil deníku Les Échos možnou strategii lepenovců politolog Luc Rouban.
Těžit z krize ale může i levice. Ta stále Macronovi nemůže zapomenout, že navzdory poměrnému vítězství Nové lidové fronty v loňských volbách nejmenoval premiérkou jejich kandidátku Lucii Castetsovou.
Jean Luc Mélenchon, který už sice sám není členem parlamentu, ale zůstává jednou z vůdčích postav francouzské levice, proto již v rozhovoru pro rádio France Inter volal nejen po rozpuštění sněmovny, ale také po hlasování o sesazení prezidenta.
Hlavním viníkem současného stavu podle něj není Bayrou, ale „všichni, kteří ho předcházeli se svou špatnou ekonomickou politikou, špatným řízením“. „Jestli je za to někdo zodpovědný, je to prezident republiky,“ dodal s tím, že i v případě premiérovy demise nadále podporuje organizaci stávek 10. září. Za dlouhodobé řešení krize pak označil přechod k „šesté republice“ s ryze parlamentním systémem namísto poloprezidentského.
Mélenchon patří - stejně jako předseda lepenovců Bardella (v případě neúčasti odsouzené Marine Le Pen) či Marconův ministr Gérald Darmanin - k těm, kteří by se mohli v roce 2027 ucházet o post prezidenta.
