Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„My bráníme je, ale oni nemusí bránit nás,“ postěžoval si americký prezident Donald Trump během zasedání kabinetu na začátku dubna. Další z jeho ostrých výroků vůči tradičním spojencům Spojených států tentokrát mířil směrem přes Pacifik - vůči Japonsku. Společnou alianci, která v letošním roce slaví 65 let od svého vzniku, označil jako „nespravedlivou a jednostrannou“.
Toto prohlášení však ignoruje některá fakta - zaprvé popsaný stav dříve zapříčinily samy Spojené státy, a zadruhé už dávno neplatí.
Ostrovní císařství ve východní Asii oficiálně nemá armádu ani jiné ozbrojené složky a jejich jednotky nesou název Japonské síly sebeobrany. Marginalizace vojenské síly Japonska začala ve druhé polovině 40. let minulého století jako jistý druh sankce za agresivní výboje Tokia a spojenectví s hitlerovským Německem během druhé světové války.
Tuto podmínku - vedle ztráty značné části území včetně Koreje, Mandžuska nebo Sachalinu - tehdy vznesl právě Washington. Ten během nejstrašnější války v dějinách lidstva přispěl k porážce Japonska nejvíce, následně do ústavy poražené země prosadil i velmi silný pacifismus a až do roku 1952 měl její ostrovy pod svou okupační správou.
Článek 9 Japonské ústavy
V Japonsku oficiálně platí Ústava z roku 1889, která je však podle císaře, který v ní přinesl revoluční změny, známá spíše jako Ústava Meidži. Po druhé světové válce však císařství přijalo tzv. Poválečnou ústavu, která má však de iure vzhledem k požadavku kontinuity formu dodatku.
Tento dokument přinesl změny ve státním uspořádání, které přinesly systém liberální demokracie s velmi slabou rolí panovníka. Vedle toho se také přihlásila k pacifismu, který je zakotven v čl. 9 Poválečné ústavy:
Japonský lid upřímně usiluje o mezinárodní mír založený na spravedlnosti a pořádku a navždy se zříká války jako svrchovaného práva národa a hrozby silou nebo jejího použití jako prostředku řešení mezinárodních sporů.
K dosažení cíle uvedeného v předchozím odstavci nebudou nikdy udržovány pozemní, námořní a vzdušné síly, jakož i další válečný potenciál. Právo státu na válku nebude uznáno.
Hned v tomto roce vznikla první aliance s USA, která se následně přeměnila do zmíněné smlouvy z roku 1960. Měla mít Tokio pod kontrolou po vojenské, ale i třeba surovinové stránce, tak jako si Evropa začala ve stejné době a ze stejných pohnutek hlídat Německo skrze Evropské společenství uhlí a oceli.
Nicméně stejně jako se tento spolek transformoval do nové podoby, kterou představuje Evropská unie, tak se proměnila i japonsko-americká aliance. Ne tolik na papíře, ale fakticky ano.
Mohutné zbrojení
Japonská vláda se taky proti nedávným názorům amerického prezidenta hned ohradila. Připomněla mu, že bezpečnostní smlouva obou zemí umožňuje společnou reakci na ochranu Japonska a že legislativa přijatá v roce 2015 za určitých podmínek značně rozšířila rozsah vzájemné ochrany. Hlavní tajemník kabinetu Jošimasa Hajaši dokonce prohlásil, že Japonsko a Spojené státy „jsou nyní schopny si vzájemně bezproblémově pomáhat v jakékoli situaci“.
Císařství se poslední dobou na svou obranu značně zaměřilo.
Zaprvé hledá nové partnery - posílilo obranné vztahy s Austrálií a nabídlo jí prodej moderních fregat japonské výroby. Tokio také minulý měsíc vyslalo válečnou loď a vojáky na Filipíny, aby se vůbec poprvé zapojili do mnohonárodního vojenského cvičení.
Zadruhé na svých ostrovech rozmisťuje nejnovější raketové systémy i další moderní zbraně americké i domácí výroby. V posledních týdnech navíc dost okatě. Nejen že tím Japonci odstrašují své nejbližší regionální rivaly - Rusko, vůči němuž již dlouhé desítky let vznášejí nároky na Kurilské ostrovy, a Čínu - ale snaží se zapůsobit i právě na Trumpa v Bílém domě a ukázat mu vlastní sílu. Pravdou totiž zůstává, že Japonsko se na USA stále v oblasti obrany dosti spoléhá.
Japonský torpédoborec Sazanami během cvičení v Jihočínském moři během loňského září.
Japonsko nicméně svou dlouho omezovanou armádu mění v silnou sílu s dovednostmi a technologiemi, která bude schopna operovat po boku amerických lodí a vojáků, aby ukázala, že partnerství s „ekonomickým tygrem“ je výhodné i pro druhou stranu.
„Chceme si být jisti, že nám USA kryjí záda, a posílení našich konvenčních vojenských schopností je způsob, jak toho dosáhnout,“ řekl deníku New York Times Nobukatsu Kanehara, který byl v letech 2014 až 2019 zástupcem šéfa národní bezpečnostní politiky za tehdejšího premiéra Šinzóa Abeho. „Chceme prezidentu Trumpovi ukázat, že jsme cenným a zásadním spojencem.“
Vzhledem k tomu, že válka na Ukrajině vyvolává obavy z podobného čínského postupu vůči demokratickému ostrovu Tchaj-wan - od Japonského ostrova Jonaguni vzdáleného jen asi 110 kilometrů -, Japonsko již v roce 2022 oznámilo, že zdvojnásobí výdaje na národní bezpečnost na přibližně dvě procenta hrubého domácího produktu. Budování obrany je tak již v plném proudu.
Japonsko nakupuje od Spojených států drahé zbraňové systémy, jako jsou stíhačky F-35B stealth a řízené střely Tomahawk, které mu poprvé od roku 1945 poskytují možnost zasáhnout cíle na nepřátelském území.
F-35B stealth ve službách Japonska.
Tyto výdaje také oživují vlastní japonský obranný průmysl. Na veletrhu, který se konal minulý měsíc nedaleko Tokia, vystavovali japonští výrobci zbraně, které jsou v současné době ve vývoji, včetně hypersonických raket, laserového systému pro sestřelování bezpilotních letounů a proudového stíhacího letounu, na jehož výrobě pracuje s Itálií a Velkou Británií.
Účast na Trumpově megaprojektu?
Podle nejnovějších zpráv z tohoto týdne, které zveřejnil japonský finanční list Nikkei, Tokio „zkoumá podporu“ pro Trumpův projekt Golden Dome, česky zlaté kupole. Megalomanská koncepce za stovky miliard dolarů, kterou americký prezident s detaily zveřejnil před pár týdny, má vytvořit systém obrany proti nejmodernějším zbraním za pomocí husté sítě satelitů, senzorů a raket umístěných i na oběžné dráze Země.
Republikán zatím o mezinárodní účasti na projektu nemluvil - s výjimkou nabídky Kanadě, za předpokladu, že zaplatí astronomickou částku nebo se stane 51. státem federace. Přibrání dalších zemí je přitom poměrně snadno možné, jelikož i přes představu kupole, systém nemusí chránit jen území USA. Případné hrozby má totiž ničit okamžitě po jejich startu.
Více v nové analýze Seznam Zpráv:
Ostrovní stát na březích Tichého oceánu a Japonského moře má však podle zprávy zájem. A vzhledem k tomu, že Japonsko klade dohled nad vesmírem a jeho bezpečnost mezi priority – v roce 2026 plánuje vypustit svůj první satelit pro „pozorování ve vesmírné oblasti“ – americké vesmírné síly, které byly pověřeny vedením vývoje Trumpova Golden Dome, označily tuto zemi za jednoho ze svých „nejbližších spojenců“.
Velmi vyspělý vesmírný průmysl Japonska by se mohl při budování systému hodit. Projekt bude velký a lídr amerického průmyslu SpaceX se do projektu nehrne. Šéf společnosti Elon Musk, který je v tuto chvíli s Trumpem na ostří nože, to naznačil ještě předtím, než se oba muži rozkmotřili. V příspěvku na své sociální síti X nedávno napsal: „Nejraději bychom se nadále soustředili na to, abychom lidstvo dopravili na Mars. Pokud nás prezident požádá, abychom v tomto ohledu pomohli, uděláme to, ale doufám, že to zvládnou i jiné společnosti (nikoli SpaceX).“
Podpora Tokia by mohla sny Donalda Trumpa přiblížit zhmotnění. Zpráva ostatně přišla poté, co šéf Bílého domu a japonský premiér Šigeru Išiba minulý měsíc více než hodinu hovořili během dvou telefonátů, v nichž si podle slov loni zvoleného japonského politika „vyměnili názory na diplomatické a bezpečnostní výzvy“ a „vedli konstruktivní dialog, který dále podpoří spolupráci mezi Japonskem a USA v široké škále oblastí, včetně zahraničních věcí a bezpečnosti, jakož i ekonomiky“. Ještě předtím, v únoru, si oba lídři na setkání v Oválné pracovně ve společném prohlášení slíbili usilovat o „nový zlatý věk“ vzájemného vztahu.
Šigeru Išiba do funkce japonského premiéra zvolený loni v září.
Zmíněný článek japonského webu uvádí, že pro Japonsko nejde jen o bezpečnostní záruky, projekt má znamenat i vyjednávací kartu ve vzájemných obchodních jednáních.
Japonsko, jehož ekonomika je orientovaná značně exportně, vyzvalo Trumpa, aby snížil nebo zcela zrušil cla na tuto zemi, která zahrnují 25% daň na automobilové díly a 24% „reciproční“ clo, do 8. července ještě měsíc dočasně snížené na 10 %. Podle agentury Reuters Trumpova administrativa požádala země, aby do středy 4. června předložily své nejlepší nabídky v rámci jednání o clech. Išiba, jehož zemi jde o hodně, po posledním jednání uvedl, že prosazuje „investice namísto cel“. Vzájemnou spoluprací chce vytvořit pracovní místa a posun v technologiích.
O Golden Dome přímo nemluvil, nicméně příliš větších investičních projektů než megalomanský plán kupole se v současné době nenabízí.
Překonat národní trauma
Přesto zůstává budoucí spolupráce s USA nejistá. V okolí prezidenta Trumpa jsou totiž dvě různé skupiny lidí - protičínští jestřábi v čele s ministrem zahraničí Marcem Rubiem a ministrem obrany Petem Hegsethem na jedné straně a naopak silní izolacionisté z ultrakonzervativního hnutí MAGA (Make America Great Again).
Hegseth v březnu navštívil Japonsko a pochválil plán na vytvoření nového „válečného velitelství“ v Tokiu, kde budou japonští a američtí velitelé pracovat bok po boku. „Během našich rozhovorů jsem mu řekl, jak Japonsko vyvíjí vlastní silné úsilí o drastické posílení našich obranných schopností,“ řekl po setkání s Hegsethem japonský ministr obrany Gen Nakatani. „Čelíme nejtěžšímu bezpečnostnímu prostředí, s jakým se Japonsko od konce války setkalo,“ dodal.
Z japonské politiky aktuálně:
A skutečně. Jaderné rakety Číny a Severní Koreje v nedaleké blízkosti vyvolávají obavy. I proto je zbrojení nejsilnější za posledních osmdesát let. Stále častěji se navíc objevují i výzvy, aby Washington provedl viditelné rozmístění taktických jaderných zbraní v regionu a odradil tak potenciální nepřátele od použití těch svých. Jako zálohu mají Japonci tuny plutonia, které si nashromáždili v civilní jaderné energetice a které by mohli použít k vybudování vlastního jaderného arzenálu. Vzhledem k národnímu traumatu z Hirošimy a Nagasaki v roce 1945 se však zatím tato varianta zdá být jako skutečně krajní.
„Pokud se USA z Asie stáhnou, musíme přemýšlet o plánu B,“ říká Kazuto Suzuki, ředitel tokijského think tanku Institute of Geoeconomics.
Plán A zatím znamená, že Spojené státy zůstanou po japonském boku. V současné době mají na území císařství na 55 000 vojáků, většinu z nich na Okinawě. To je v otázce zbrojení a vojenské závislosti na USA příznačné. Právě o polotropický ostrov totiž svedli Američané poslední velkou operaci druhé světové války.
