Jihokorejský exprezident dostal doživotní trest za vzpouru

Toho pozdního večera ozbrojení vojáci a policisté oblehli jihokorejský parlament, rozbili okna a vstoupili do budovy. Jenže i poslanci se dostali dovnitř a rychle přijali usnesení, kterým zrušili stanné právo předtím vyhlášené prezidentem Jun Sok-jolem. Mohli se také opřít o silnou podporu v ulicích Soulu.

O několik týdnů později stejný parlament Juna zbavil funkce, později ho po dramatických peripetiích a právních tahanicích policie zatkla a prokurátoři postavili před soud.

Prokuratura v procesu, který právě skončil, označila – stejně jako opozice, která se později chopila moci – události z noci ze 3. na 4. prosince 2024 za pokus o vzpouru, tedy o státní převrat. Jun se podle ní pokusil „neutralizovat parlament“ a „podkopat stěžejní pilíře ústavní demokracie“ a plánoval zatýkání politických oponentů.

Jun to dodnes odmítá. Před měsícem při závěrečné řeči zopakoval, že jen využíval své zákonné pravomoci a chtěl upozornit veřejnost na překračování pravomocí ze strany parlamentu. Neomluvil se.

Soud se nakonec přiklonil na stranu prokuratury. Ve čtvrtek ho poslal na doživotí do vězení. Prokuratura žádala trest smrti.

„Odsuzujeme Juna k doživotnímu vězení za vedení vzpoury,“ řekl podle agentury AFP předsedající soudce. Právník odsouzeného podle agentury Reuters uvedl, že rozsudek pouze potvrdil předem napsaný scénář a že není podložen důkazy. Se svým mandantem také prodiskutuje, jestli se odvolat.

Soud už letos tresty za vyhlášení stanného práva uděloval. Na 23 let poslal do vězení tehdejšího premiéra Hana Duk-soa a sedm let dostal ministr vnitra I Sang-min. Za vzpouru byl k 30 letům vězení nyní odsouzen i tehdejší ministr obrany Kim Jong-hjon.

Čtvrteční verdikt je tak definitivním završením kariéry prezidenta, který Jihokorejce bez ohledu na pokus o převrat dlouho rozděloval.

Junova pozice byla složitá už od doby, kdy byl v březnu 2022 zvolen. Do čela Jižní Koreje se dostal nejtěsněji ze všech demokratických prezidentů země, když svého soupeře porazil rozdílem menším než jeden procentní bod.

Tím soupeřem byl mimochodem I Če-mjong. Muž, který Juna nakonec v čele země loni nahradil.

Před nástupem do úřadu Jun navíc neměl politické zkušenosti. Jihokorejci ho znali hlavně jako neoblomného prokurátora, který dostal za mříže za korupci a vydírání prezidentku Pak Kun-hje a jejího předchůdce I Mjong-baka za korupci a zpronevěru. Oba soud potrestal i za zneužití pravomocí.

Voliči si Juna vybrali zejména proto, že nepatřil k předchozí vládě. „Jeho zvolením chtěli lidé potrestat Mun Če-inovu vládu, kterou považovali za neschopnou a pokryteckou, a požadovali spravedlivější společnost,“ řekl tehdy pro americký deník The New York Times An Byong-jin, politolog z univerzity Kyung Hee v Soulu.

Jeho voliče tenkrát rozlítila zejména neschopnost omezit prudce rostoucí ceny bydlení, kauzy spojované s hnutím MeToo a také korupční skandály spojenců tehdejšího prezidenta. Ale i nedostatečná reakce na severokorejský program jaderných zbraní, prezident Mun Če-in zastával vůči KLDR relativně smířlivou politiku.

Do toho vstoupil Jun Sok-jol a slíbil řešit bytovou krizi daňovými úlevami, podporu drobným podnikům a tvrdší přístup vůči Pchjongjangu.

Navíc se projevoval jako zarytý antifeminista, čímž oslovil mladé muže, a vedl silnou negativní kampaň, ve které soupeře obvinil i z využívání taktiky Adolfa Hitlera a Benita Mussoliniho.

Ještě v inauguračním projevu sliboval „proměnu této skvělé země“ v „takovou, která skutečně patří lidu“. Už tou dobou nebyl na nastupujícího prezidenta příliš populární, což se v dalších letech jen zhoršovalo.

Vláda Jun Sok-jola od počátku nedržela většinu v parlamentu. Prezident měl potíže se jmenováním některých ministrů a nedokázal prosazovat ani zákony, parlamentem neprohnal ani třetinu svých návrhů.

Jun reagoval shazováním zákonů, které prosadila opozice. Vetoval víc norem než kdokoli z jeho předchůdců od konce vojenské vlády v roce 1987.

Tragické byly i jeho vztahy s médii. V počátku mandátu po příjezdu do práce neformálně odpovídal na otázky novinářů, ale později se pouštěl do kritických žurnalistů a proti autorům a vydavatelům údajných „fake news“ zasahovaly policie i prokuratura.

V zahraničí si sice získal přízeň nejdůležitějšího spojence Jižní Koreje (důkazem budiž jeho hudební číslo v Bílém domě), ale ani tam se neukázal pouze v pozitivním světle. Kamery zachytily, jak nazývá americké zákonodárce korejským výrazem, který se dá přeložit jako idioti či ještě horším způsobem.

Čínu, největšího obchodního partnera své země, popudil rozšířením vojenské spolupráce s Japonskem a právě s USA. A severokorejský diktátor Kim Čong-un pak na Junův tvrdší přístup odpověděl zvýšením počtu raketových testů, sérií provokací a ústavním označením Soulu za úhlavního nepřítele Pchjongjangu.

Podtržením prezidentovy neoblíbenosti byly parlamentní volby osm měsíců předtím, než vyhlásil stanné právo. Opoziční Demokratická strana v nich získala ještě výraznější většinu. Lidé Junově administrativě kladli za vinu zdražování potravin nebo omezování svobody slova, zhodnotila agentura AFP.

Na propadu Junova tábora se ale podepsaly i skandály první dámy Kim Kon-hi. Jihokorejská média žila kauzou jejího údajného plagiátorství v akademických pracích nebo podezřením, že se podílela na manipulaci s akciemi v hodnotě více než 60 milionů dolarů (skoro 1,5 miliardy korun).

Nejvýraznější kauzou se ale stal úplatek ve formě luxusní kabelky značky Dior a dalších doplňků. „Proč mi pořád tyhle věci nosíte?“ ptala se Kim na záznamu pořízeném skrytou kamerou pastora, který jí kabelku donesl. Dar ale přijala.

Jeden z poslanců první dámu kvůli skandálu přirovnal k francouzské královně Marii Antoinettě, proslulé prostopášným životem. Oficiální vyšetřování tehdy nezjistilo, že by Kim za dárky poskytovala nějaké protislužby.

Před soud se dostala až po manželově pádu. A před necelým měsícem ji soud poslal na 20 měsíců za mříže, Kim se odvolala. Obvinění z manipulace akcií a porušení zákona ji soud zprostil, proti tomu se odvolala zase prokuratura.

Jun se ještě v úřadu za chování manželky omluvil, zároveň ale prohlásil, že ji jeho političtí soupeři „démonizují“, a zarazil tehdy další vyšetřování. Ve vězení kvůli falšování finančních výkazů mimochodem skončila i jeho tchyně.

Prezident tak zklamal naděje, které do něj voliči vkládali. „Kdo Juna volil, věřil, že nová vláda pod Junem se bude držet hodnot, jako jsou principy, transparentnost a efektivita,“ podotkl v době vyhlášení stanného práva pro britskou BBC profesor veřejné správy Don S. Lee na jihokorejské Sungkyunkwan University.