Článek
Odlišné postoje v otázce izraelsko-palestinského sporu rozdělují společnosti a narušují vztahy mezi státy po celém světě už desítky let. Po teroristických útocích na Izrael ze 7. října a následné vojenské odpovědi židovského státu nicméně podle amerického vědce Nathana Browna diskuze o tomto problému zažívá „temné období“.
„Tato polarizace podle mě může velmi poškodit vytváření nové politiky, protože lidé nehodnotí rozhodnutí svých lídrů podle toho, jaké budou reálně mít dopady, ale podle toho, jestli nějakým způsobem souzní s jejich hněvem,“ řekl Seznam Zprávám profesor z Univerzity George Washingtona specializující se na politiku arabských zemí.
Tématem tohoto rozhovoru má být polarizační efekt současného konfliktu v Izraeli v zemích po celém světě. Nejdřív se vás ale zeptám obecněji - jak se po 7. říjnu při sledování reakcí a diskuzí na toto téma z různých koutů světa cítíte?
Řekl bych, že tady bych měl asi použít to silné slovo - jsem jednoduše v depresi. Myslím si, že zažíváme temné období.
Nejvíc frustrující a depresivní na tom všem samozřejmě je množství umírajících lidí na obou stranách. To je prostě příšerné. Navíc se mi nezdá, že by konflikt spěl k nějakému řešení a myslím si, že to všechno bude spíš horší než lepší.
Nathan J. Brown
Americký vědec a profesor politologie a mezinárodních vztahů na Univerzitě George Washingtona. Zaměřuje se politiku v arabských zemích, o které vydal již několik knih. Během své kariéry působil na řadě univerzit a je i součástí blízkovýchodního programu think tanku Carnegie Endowment for International Peace (CEIP). Na rozhovor pro Seznam Zprávy se připojil z německého Hamburku, kde pracuje pro výzkumný ústav HIAS.
Nathan Brown.
Deprimuje mě ale i ta zmiňovaná polarizace.
Jsem akademik a mojí prací je pomáhat lidem, aby něco pochopili. Právě teď ale hodně lidí vůbec nic pochopit nechce. Pohání je hněv nebo strach. Baví se jen s těmi a poslouchají jen ty, kteří mají stejný názor, a v diskuzi často dochází k dehumanizaci jedné či druhé strany. Nemyslím si, že by jedna či druhá strana měla v tomhle jasný monopol. Připadá mi, že se tak chovají skoro všichni.
Na sociálních sítích můžeme vidět možná bezprecedentní množství dezinformací, často se objevují projevy nenávisti a v některých příkladech, jako například na letišti v Dagestánu, se nenávist přetavila i do násilných činů…
Ano, ale k tomu chci říct, že nejde jen o to, že spolu lidé řekněme nevychází.
Tato polarizace podle mě může velmi poškodit vytváření nové politiky, protože lidé nehodnotí rozhodnutí svých lídrů podle toho, jaké budou reálně mít dopady, ale podle toho jestli nějakým způsobem souzní s jejich hněvem.
A to je nebezpečné.
Jaké jsou podle vás hlavní příčiny toho, že právě izraelsko-palestinská otázka budí tak silné reakce a tak moc rozděluje lidi napříč světem?
To je samozřejmě velmi těžké říct, můžeme si ale trochu zaspekulovat. Řekl bych, že roli hrají sociální bubliny. Lidé mají tendenci zůstávat v podobně smýšlejících komunitách. Tak tomu bylo vždycky. Myslím si ale, že různé bubliny spolu teď interagují o hodně víc, než tomu bylo dřív. Skupiny lidí ten konflikt chápou úplně jinak, ale zároveň vidí, co o něm říkají jiní.
Válka a dezinformace
Narazit na sociálních sítích na podvrh možná nikdy nebylo pravděpodobnější než teď. Odborníci varují, že příval virálních dezinformací spojených s válkou v Izraeli je bezprecedentní. Odhalit je přitom nemusí být vůbec těžké.
Zkusím to lépe vysvětlit na příkladu.
Vezměte si třeba začátek druhé světové války. Když byste se zeptal lidí z různých konců světa, kdy začala, dostal byste různé odpovědi - Američané, Poláci, Číňani, by vám řekli hodně odlišná data. Ti lidé se ale nesetkali s jiným národním kontextem, nevěděli, jak na tu samou otázku odpovídají druzí a nebylo to pro ně důležité.
Teď je to jinak. Sedmý říjen z pohledu Izraelců, možná bych měl říct Židů, přišel odnikud a náhle změnil historii. Pro lidi, kteří podporují palestinskou věc, ty útoky nebyly novým příběhem, ale další stránkou toho samého příběhu. A to platí i o tom, co se stalo poté - to množství obětí v Gaze je pro ně také jen pokračováním.
Obě strany se tedy na věc dívají úplně jinak. Zároveň jsou ale tyto dvě strany kvůli sociálním médiím, cestování a i kvůli tomu, že stále víc lidí umí jazyky nebo že média věci překládají, o hodně víc v kontaktu.
Máme tu tedy skupiny lidí, co mají velmi odlišný názor, ale přesto se „potkávají“. To se ale přeci děje u spousty jiných témat. Napadá vás nějaký jiný konflikt či problém z posledních let, který by měl v zahraničí tak silný ohlas a společnost byla v názoru na něj tak rozdělená?
Myslím si, že běžně takové reakce a takto vypadající diskuzi vídáme v různých zemích v domácím kontextu. V Americe to byl třeba 6. leden 2021, kdy došlo k útoku na Kapitol. Napadá mě ještě Egypt a tamní vzestup a pád Muslimského bratrstva.
Ale na mezinárodní úrovni? Musím říct, že mě nic podobného nenapadá. Řekl bych, že ani válka na Ukrajině nebudila takové reakce. Myslím si, že tam tak často nedocházelo k tomu, že by byli v názoru na věc rozdělení lidé uvnitř stejných zemí.
Napadá vás tedy, čím to je, že právě tento konflikt vzbuzuje tak silné reakce?
Myslím si, že si lidé uvnitř svých komunit vytvořili vlastní verzi historie, která je úzce spjatá s jejich základní identitou. Vlastně by se dalo říct, že ještě víc než se základní identitou jsou tyto věci spojené s hlubokými etnickými a národními traumaty.
Lidé to navíc neumí vzájemně řešit. Když se potkají v diskuzi na sociálních sítích, dojde jen k výměně hesel a urážek. Když byste se bavili s člověkem individuálně a osobně, vyjevilo by se mnohem víc nuancí. Při polarizačních událostech, jako je tato, se ale takové rozhovory nevedou.
Mimochodem identitní záležitost se z problému stala například i na úrovni podporovatelů levice a pravice. Tady jde o víc než ekonomické otázky, zájmy, ideologii a emoce. V otázce, jak nahlížet na tento problém, se definuje, jak člověk nahlíží sám na sebe a kým je.
Jak vážné tato polarizace může mít důsledky na politické dění mimo Blízký východ?
Nejsem si jistý. Když se ale podívám třeba na USA, můžou být důsledky právě tohoto pravo-levého rozdělení poměrně velké. Prezident Joe Biden zaujal proizraelské stanovisko. Nemůžeme říct, že to bude znamenat hodně hlasů navíc pro Donalda Trumpa v prezidentských volbách, ale dá se očekávat, že někteří lidé kvůli tomu třeba nebudou volit Bidena ani Trumpa. Pak ještě vnímám rozkol generační, ale nemyslím, že ten by způsobil vážnější problémy.
Můžete říct, jak tohle, tedy vnímání této otázky v různých zemích, vidí samotní Izraelci a Palestinci? Rozumí tomu? Zajímá je to?
Palestinci se cítí částečně opuštění zbytkem světa ve smyslu států a jejich vůdců. Jsou si ale vědomi silné solidarity různých hnutí v jiných zemích a je to pro ně velmi důležité. Jsou přesvědčení, že svět by je měl podpořit a jsou velmi hrdí, když se třeba koná demonstrace na podporu Palestiny v Londýně nebo někde jinde.
Lidé v Izraeli jsou podle mě kvůli po staletí trvajícímu antisemitismu podezřívaví a mají pocit, že Izrael je na všechno sám. Pokud někdo Izrael nepodporuje, dělá to v jejich očích zřejmě proto, že nesnáší Židy. To sice vždycky není pravda, ale když ho nepodpoří ani poté, co bylo 1400 lidí brutálně zabito, je tento pocit ještě silnější.
