Kolik civilistů zahynulo v Gaze: O obřích ztrátách nemluví jen Hamás

Podle údajů ministerstva zdravotnictví v Gaze sdílených úřadem OSN zemřelo po dvou letech války Izraele s teroristickým hnutím Hamás k letošnímu 1. říjnu 66 148 lidí (míněno civilistů i bojovníků dohromady), z nichž identifikováno bylo 60 199 lidí. Mužů mezi nimi bylo 27 605, takže děti, ženy a lidé starší 60 let tvoří dohromady 54 % identifikovaných obětí.

S přihlédnutím k tomu, že ne všichni muži mohli být bojovníci, nám tato čísla říkají, že došlo k obrovským ztrátám na životech mezi civilním obyvatelstvem, které vysoko přesahují 30 tisíc. A to se bavíme jen o přímých obětech bojů a výbuchů, nikoliv nemocí, podvýživy a dalších doprovodných jevů, které válkou zmítanou Gazu postihly.

Jak spolehlivá ale tato čísla jsou?

Izrael tvrdí, že vůbec a jeho představitelé opakovaně naznačují, že ve skutečnosti jsou ztráty na životech podstatně nižší. Je přitom nesporné, že obezřetnost vůči číslům od úřadů spravovaných Hamásem je zcela namístě. Zvyšování mezinárodního tlaku na Izrael je totiž nepochybně v zájmu teroristické organizace, která se navíc neštítí dělat mnohem horší věci, než jakou by bylo zneužití zdravotnických úřadů k vlastní propagandě.

Ovšem rovnou z této obecné konstelace vyvodit, že ve skutečnosti v Gaze umírá civilistů pravděpodobně o hodně méně, by ale bylo chybou. Z dosavadních nezávislých pokusů o ověření čísel totiž vyplývá, že nadhodnocená nejsou a vysokým ztrátám napovídají i další dílčí skutečnosti, úniky informací do médií a svým způsobem paradoxně i některá oficiální prohlášení izraelských představitelů.

Jinými slovy – čísla od úřadů v Gaze jistě nejsou úplně přesná, ale žádné jejich „nafukování“ se zatím neprokázalo a podle akademických studií mohou být skutečné ztráty dokonce ještě vyšší.

Hned na úvod je potřeba říct, že ministerstvo zdravotnictví v Gaze je v hlášení ztrát historicky věrohodné. Tato informace mediálně spíš zapadá a samozřejmě má pro současný konflikt jen omezenou výpovědní hodnotu, nicméně je důležitá k pochopení toho, proč například Úřad pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN (OCHA) s daty od začátku pracuje, aniž by zdůrazňoval, že jsou nevěrohodná.

„Pracovali jsme s palestinským ministerstvem zdravotnictví mnoho let, obzvlášť pak během minulých konfliktů. Naše vlastní odhady ztrát přitom byly podobné jejich číslům a v některých případech jsme dokonce my sami došli i k vyšším hodnotám,“ zní jedno z prohlášení OCHA k této otázce.

Francouzský deník Le Monde k tomu dodává, že informace od úřadů v posledních 15 letech nejsou v souladu jen s výsledky následných vyšetřování OSN, ale i s odhady izraelské vlády – přičemž dává za příklad válku v roce 2014, kde se odhad izraelského ministerstva zahraničí a ministerstva zdravotnictví v Gaze lišil jen o 8 %.

Podobnou zkušenost mají i další humanitární organizace, které v minulosti dělaly vlastní odhady ztrát.

Jinými slovy tedy organizace i experti v oblasti civilních ztrát v konfliktech znali metodologii, s jakou úřady v Gaze pracují, a viděli historicky dobré výsledky, takže k oficiálním číslům přistupovali s vážností.

Jak už jsme ale naznačili, tohle samo o sobě nestačí. Historie dobrých výsledků nevylučuje, že motivace hlásit reálná čísla odpadla z politických důvodů.

Jenže po dvou letech války jsme už o hodně dál.

Vědci se do analýzy dat úřadů pustili hned potom, co byl zveřejněný první velký balík informací o jménech, věku, pohlaví a identifikačních číslech obětí.

Studie britských expertů na veřejné zdraví a epidemiologii publikovaná v prestižním časopise Lancet v prosinci 2023 došla k závěru, že v záznamech z prvních týdnů konfliktu, kdy civilní oběti přibývaly zdaleka nejrychlejším tempem, nejsou žádné zjevné chyby, tedy že neobsahují například velké množství duplicitních záznamů a nejsou v rozporu s obecnou demografií tamní populace. Co je ale možná ještě důležitější, jejich úmrtnost byla poměrově velmi podobná jako u pracovníků a pracovnic Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA).

Počet mrtvých v jejich řadách přitom lze považovat za ověřený, protože jde o lidi se známou identitou, jejichž úmrtí úřad OSN registruje po své ose nezávisle na úřadech v Gaze. Podíl mrtvých zaměstnanců UNRWA z jejich celkového počtu v Gaze navíc nebyl podílu mrtvých Gazanů z celé populace podobný jen v absolutních číslech, ale i ve věkovém a genderovém složení.

Ke stejným závěrům o něco později došla i další podobná studie, opět publikovaná v Lancetu, v níž vědci z Univerzity Johnse Hopkinse uvádí, že nenašli „žádné důkazy o nadhodnocování úmrtnosti“ a že nevidí důvod, proč by složitost získávání přesných dat sama o sobě měla naznačovat, že data jsou záměrně falšována.

Srovnání s daty o úmrtích pracovníků UNRWA jistě není dokonalé. Přestože jsou v jejich řadách lidé vykonávající civilní profese jako zdravotníci, učitelé a podobně, určitě netvoří reprezentativní vzorek celé populace. V rámci omezených možností daných válečnými podmínkami to ale podle expertů byla nejlepší dostupná metoda, která by případné vymyšlené složení obětí hlášených ministerstvem odhalila.

Jinými slovy - kdyby byla data ministerstva „vycucaná z prstu“, musela by to být velká náhoda, aby nevykazovala větší disproporce s daty o mrtvých z řad UNRWA.

Na pokračující soulad těchto dvou metrik i v dalších fázích války upozorňovali i další vědci nezúčastnění ve zmiňovaných studiích. Tady už šlo ale čistě o primitivní výpočet podílu mrtvých bez věkových kategorií, což je, jak vědci sami přiznávají, hodně nedokonalé.

K závěru, že ministerstvo čísla nefalšuje, došly i analýzy některých neziskových organizací jako například tato práce Airwars, která ukazuje informace o třech tisících obětí vedených na seznamech dohledatelných ve veřejných zdrojích a někdy poskytuje i celé příběhy úmrtí jednotlivých obětí.

Když ale budeme konzervativní a zůstaneme jen u vědeckých prací, tak můžeme říct, že nejméně dvě takové ukázaly, že na začátku konfliktu čísla ministerstva s nejvyšší pravděpodobností nebyla účelově manipulována a odpovídala realitě.

V pozdějších fázích války začala přesnost dat téměř jistě klesat. Ví se totiž, že s tím, jak přestávaly fungovat nemocnice, úřady ustoupily od zavedené praxe počítání obětí čistě na základě informací z márnic ve zdravotnických zařízeních. Postupem času proto úřady musely čím dál víc spoléhat na informace od zdravotníků mimo nemocnice nebo ověřování hlášení od příbuzných obětí či dokonce mediálních zpráv.

„Ministerstvo muselo stále víc spoléhat na úmrtí reportované z míst mimo nemocniční márnice, například od Palestinské civilní obrany, Palestinského červeného půlměsíce a zaměstnanců ministerstva,“ rozvedl to Omar Hussein z ministerstva zdravotnictví.

Tato skutečnost napovídá, že data z pozdější fáze války už nejspíš nebudou tak přesná jako byla na začátku a v konfliktech z minulých let. Hypoteticky v takovém prostředí mohlo snáz docházet jak k nedostatečnému ověřování zpráv o úmrtích, tak k jejich úplnému „přehlédnutí“ v důsledku toho, že je neměl kdo nahlásit (rodin, z nichž nepřežil nikdo, agentura Reuters napočítala přes 1 200).

Výsledky vědeckých prací přitom nasvědčují, že varianta B hrála prim a výsledné číslo mrtvých je s nejvyšší pravděpodobností v důsledku toho podhodnocené.

K takovému závěru dospěla studie publikovaná letos v lednu, do třetice znovu v odborném časopise Lancet. Autoři přitom tvrdí, že oficiální čísla ministerstva za období říjen 2023 až červen 2024 jsou podhodnocená pravděpodobně o 41 % a že podíl dětí, žen a starých lidí odpovídá oficiálním číslům.

Práce se opírá o srovnání seznamu ministerstva s výsledky z online průzkumu, v němž hlásily rodiny úmrtí příbuzných a s výsledky rešerše na sociálních sítích, kam lidé přidávají nekrology svých blízkých.

Zjednodušeně řečeno, vědci porovnali jména ze všech tří seznamů a podle toho, kolik jich kde chybí, nebo přebývá, se pokusili dovodit, jak přesný je seznam ministerstva. Kdyby měl být nepřesný směrem k nadhodnocování počtu, muselo by na něm být hodně jmen, která jinde nefigurují. Jenže ve skutečnosti to bylo naopak.

Ke stanovení odhadu skutečného počtu ztrát vědci použili statistickou metodu, které se v angličtině říká „capture and recapture“. „Metoda patří mezi standardní statistické přístupy používané k odhadu skutečného počtu případů tam, kde neexistují kompletní nebo centrálně vedené záznamy. Princip spočívá v tom, že se porovnávají dva nebo více nezávislých zdrojů dat a podle jejich překryvu se dopočítává celkový počet včetně těch, která ve zdrojích chybí,“ přiblížila metodu Anna Horňáková z Ústavu hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty UK a VFN.

Metoda původně vznikla v ekologii, kde slouží k odhadu velikosti populací. Lze ji využít tak, že se chytí a označí určitý počet jedinců divoké populace, kteří se pak vypustí zpět do volné přírody. Pak jsou odchyty provedeny znovu a spočítá se, kolik z nově chycených zvířat má označení. Podíl chycených zvířat se značením by přitom měl odpovídat podílu všech označených zvířat v celé populaci, jejíž velikost lze díky tomu odhadnout.

Podle Horňákové je metoda běžná i v epidemiologii, kde se s ní, pokud jsou data kvalitní, dají spolehlivě odhadovat například výskyty různých nemocí, patologických jevů ve společnosti nebo právě i úmrtnost v krizových situacích.

Pro úplnou transparentnost dodejme, že část autorů této studie je stejná jako u jedné ze dvou studií hodnotících data ministerstva z prvních týdnů války, kterou citujeme výše v článku. Nic to ale nemění na tom, že prošla recenzním řízením. Výsledky v médiích ostatně komentovali i nezúčastnění vědci z oboru, podle kterých studie musí nevyhnutelně pracovat s nějakou mírou nejistoty, ale celkově je její metodologie v pořádku a dává smysl.

Jediné, co nezúčastnění vědci namítají, je, že by se míra nejistoty dala víc zdůraznit. Ta totiž sice je ve studii samozřejmě přesně vyčíslena, ale ne vždy doputovala i do médií. Laicky řečeno tedy někteří vědci míní, že by bylo lepší prezentovat jako hlavní výsledek primárně spíš celý rozsah odhadu ztrát mezi 55 až 78 tisíci mrtvými než jeho středovou hodnotu ve výši 64 tisíc, která je o zmiňovaných 41 % vyšší, než kolik za dané období uvádí ministerstvo v Gaze. I spodní hranice odhadu je nicméně vyšší než oficiální čísla.

Poslední vědecká práce, kterou můžeme zmínit, je studie publikovaná teprve letos v létě, která zatím neprošla recenzním řízením. Její autoři svůj odhad obětí postavili na dotaznících distribuovaných přímo v Gaze reprezentativnímu vzorku 2 000 domácností. Sběr dat nicméně neprovedli vědci sami, ale pověřili tím pracovníky palestinské výzkumné organizace PCPSR. Došli k tomu, že do 5. ledna 2025 zemřelo 75 tisíc lidí, což je o 40 % víc, než kolik za dané období hlásila oficiální čísla.

Když tedy shrneme, co jsme se ze všech vědeckých prací dozvěděli, tak to vypadá, že minimálně na začátku války byla data od ministerstva pravděpodobně velmi přesná, což se posléze změnilo, ale spíš směrem k podhodnocování než nadhodnocování ztrát.

Nejde o definitivní závěr a všechny zmiňované studie mají své mezery, ale v tuto chvíli je to to nejlepší, co máme. Dá se očekávat, že nezávislých vědeckých prací bude ještě přibývat a že nejistoty se podstatně zmenší, až budou vědci moct pracovat přímo na místě, což dosud nešlo.

Zároveň je potřeba zdůraznit, že ministerstvo i studie počítají jen s násilnými úmrtími přímo spojenými s válkou, přičemž výše doprovodných ztrát na životech by byla tématem na samostatný článek. Ministerstvo také do databáze nepočítá lidi, kteří jsou pohřešovaní a jejichž těla většinou leží pod troskami zřícených budov.

Na úplný konec alespoň stručně shrňme, co relevantního se k tématu za dva roky objevilo mimo stránky recenzovaných vědeckých časopisů.

Hlavním kritikem čísel z Gazy je samotný Izrael, který nicméně sám neuvádí žádný odhad ztrát. Například premiér Benjamin Netanjahu opakovaně řekl, že se Izraeli podařilo docílit poměru ztrát mezi teroristy a civilisty jedna ku jedné. Izraelská armáda naposledy uvedla, že se jí podařilo zneškodnit 20 tisíc bojovníků, takže pokud bychom zkombinovali tato dvě vyjádření a chtěli jim věřit, znamenalo by to, že civilistů zemřelo 20 tisíc, což je podstatně méně, než kolik vyplývá z oficiálních čísel z Gazy.

Tak nízký poměr civilních ztrát by navíc byl vskutku výjimečný.

Připomeňme výrok mluvčího izraelské armády z prosince 2023, který řekl, že jestli se Izraeli daří zabíjet jen dva civilisty na jednoho teroristu, je to „nesmírně pozitivní“ a na poměry ostatních konfliktů v městském prostředí unikátní.

Nelze pominout ani prohlášení generála Herzi Haleviho, který se podílel na vedení vojenských operací v Gaze až do března 2025, kdy odstoupil a následně řekl, že ztráty v řadách Gazanů činí pravděpodobně přes 200 tisíc (včetně zraněných), což vesměs odpovídá oficiálním číslům úřadů.

Izraelská vláda čísla ministerstva v Gaze také považuje za relevantní a za zavřenými dveřmi je používá a ukazuje je i při mezinárodních brífincích podle informací VICE News odvolávajících se na zdroje z Izraele i Evropy.

Rozsáhlá investigace deníku New York Times založená na rozhovorech s více než sto vojáky včetně víc jak 25 lidí, kteří se přímo podíleli na ověřování, schvalování nebo provádění útoků na cíle, ukázala, že Izrael na začátku války výrazně uvolnil pravidla nastavená k omezování civilních ztrát.

Z kritiky vůči oficiálním číslům o počtu mrtvých nepocházející přímo od Izraele byly asi nejvýraznější články a komentáře upozorňující na podivný skok v počtu ženských a dětských obětí na webu OCHA loni v květnu, kdy se jejich počet de facto ze dne na den výrazně snížil. Úřad OSN to později vysvětlil tím, že změnil metodologii zobrazování dat a informace o pohlaví a věku obětí začal uvádět jen u těch, které byly řádně identifikované (včetně jména a dalších údajů) a kterých bylo v té době podstatně méně, než jaký byl celkový uváděný počet těl.

Podobných nesrovnalostí bylo víc a důvěryhodnosti určitě nepřidaly. Většinou šlo ale o kritiku OCHA a její databáze, kterou se komentátoři – dodejme, že často z řad neskrývaně s Izraelem spojených think tanků – snažili navodit dojem, že data ministerstva jsou absolutně nevěrohodná, přitom v nich samotných se žádné důkazy o umělých machinacích nenašly.