Článek
Když letos v lednu položil během protiválečného protestu v centru Londýna květiny na památku desítek tisíc Palestinců, kteří zemřeli během války v Pásmu Gazy, předvolala si ho k výslechu Metropolitní policie.
Nyní se Stephen Kapos, 88letý přeživší holokaustu, zúčastnil v Praze akce Světlo pro zhasnutá dětství v Palestině a Izraeli.
Rodák z Budapešti přežil holokaust a antisemitskou diktaturu Miklóse Horthyho jen díky skupině protestantských kněží, kteří vydávali židovské děti za árijské uprchlíky. Po maďarském povstání v roce 1956 utekl z vlasti do Británie.
„Bylo mi sedm let a už jsem si dobře uvědomoval, co se děje,“ vzpomíná pro Seznam Zprávy na rok 1944, kdy nacistická armáda napadla Maďarsko, svého nespolehlivého spojence.
„Hodně jsem se naučil a díky své zkušenosti vidím paralely mezi tím, co se dělo tehdy a co se děje nyní,“ vysvětluje s odkazem na pokračující izraelskou operaci v Pásmu Gazy, která odstartovala jako reakce na brutální útok teroristů z Hamásu 7. října 2023.
Nejsmrtelnější útok v dějinách Izraele
Útok ze 7. října 2023 byl nejsmrtelnějším v historii Izraele. Teroristé z Hamásu a dalších palestinských ozbrojených skupin během něj zavraždili více než 1200 lidí, většinou civilistů, a odvlekli do Pásma Gazy na 250 rukojmích (ke konci srpna 2025 jich tam zůstávalo zhruba pět desítek, přičemž odhadem 20 jich je stále naživu).
Izrael reagoval okamžitým vyhlášením války Hamásu s cílem hnutí zničit a zahájil intenzivní bombardovací operaci, po níž následovala pozemní invaze. Ta má zničující dopady a podle palestinských úřadů kontrolovaných Hamásem ke 3. září 2025 zemřelo bezmála 64 tisíc lidí. Odhaduje se také, že přibližně 90 procent Palestinců muselo v důsledku bojů opustit své domovy.
Neviditelná bolest
„Kromě všeho zabíjení, destrukce a vyhánění lidí je tu ještě něco, čemu říkám neviditelná bolest,“ pokračuje muž, jenž otevřeně označuje izraelskou politiku v Pásmu Gazy za genocidu a to, co zažívají dlouhé měsíce palestinští civilisté, přirovnává k tomu, co zažíval on a jeho rodina za druhé světové války.
„Obrovskou bolest a problém představuje například zacházení s postiženými nebo nemocnými členy rodiny. Někdy dostane rodina příkaz vystěhovat se a přesunout do takzvané bezpečné zóny, která se později ukáže, že bezpečná není. Rodiny pak řeší otázku, co s nemocným. Nechat ho tam, nebo s ním zůstat? Doprava obvykle k dispozici není, je třeba jít pěšky. Nést ho není možné a on sám jít nemůže,“ líčí modelovou situaci, k níž kvůli častým přesunům v Pásmu Gazy nezřídka dochází.
„Já sám to zažil. Část mé rodiny pochází z Transylvánie, dnešního Rumunska. Historicky to území patřilo Maďarsku, pak ho ale Hitler rozdělil a část předal Maďarsku. Moji příbuzní, kteří mluvili rumunsky, se najednou ocitli v cizí zemi. Maďarští fašisté na rozdíl od Rumunů vydávali Židy do Německa. Několik rumunských dělníků pak za nimi přišlo a varovalo je před fašisty. Nabídli jim, že jim pomůžou přejet s povozem do Rumunska, aby se zachránili před transportem. Příbuzní to kvůli jednomu členu rodiny, který by převoz po hrbolaté cestě nezvládl, s díky odmítli. Všechny je později zastřelili, přežil jen jediný,“ líčí muž pohnutý osud svých příbuzných.
„Zneužívají pojem holokaust“
Dalším příkladem je ničení domů během okamžiku, upozorňuje. Kvůli bombardování se přesunete do krytu, a když útok skončí, vrátíte se a váš domov už není. V kontextu Gazy si takový dům kvůli různým omezením můžete budovat i desítky let, a najednou během chviličky zmizí.
„Také jsem to zažil. Měli jsme dům v budapešťské části Buda. Při jednom z útoků na sklad munice popadaly všechny okolní budovy včetně našeho činžáku. Po osvobození jsme se k němu nemohli dostat, protože byly zničené všechny mosty přes Dunaj. Když pak Rusové postavili most pontonový, přešli jsme a našli už jen trosky.“
I vzhledem k vlastní zkušenosti s válečnými hrůzami Stephenu Kaposovi vadí, jak současná izraelská vláda Benjamina Netanjahua podle něj zneužívá pojem holokaust. „Připomněl bych třeba vystoupení izraelské delegace na Radě bezpečnosti OSN. Když začal mluvit izraelský velvyslanec, teatrálně si připnul na hruď žlutou hvězdu. Já a moje rodina jsme byli za války nuceni ji nosit, tohle je ale jen zneužívání holokaustu z politických důvodů,“ myslí si.
„Stejně jako když premiér Netanjahu v památníku Jad Vašem prohlásil ‚Never again is now‘ (Nikdy více je teď). Ten slogan ‚nikdy více‘ je zamýšlen tak, že nikdy více se taková zvěrstva, jaká se stala Židům za druhé světové války, už nesmí stát nikomu. Tedy ani Palestincům, Arabům nebo komukoliv jinému,“ upozorňuje.
Náhodné setkání s premiérem
V Praze Kapose přijal senátor Pavel Fischer (za TOP 09), s nímž diskutoval o pocitu viny vycházejícím z hrůz holokaustu.
Během své krátké návštěvy metropole promluvil i s premiérem Petrem Fialou z ODS. „Byla to náhoda. Někdo z jeho týmu mi na ulici vtiskl do ruky leták zvoucí na setkání občanů s premiérem. Představil jsem se a zeptal, jestli bych s ním tedy nemohl promluvit. Říkali, že se to pokusí zařídit,“ usmívá se.
Nakonec s ním krátce mluvil - připomněl mu prý, že ví, že holokaust zasáhl i část premiérovy rodiny. Sám Stephen Kapos přišel o část rodiny, jež skončila v Osvětimi, jeho otce poslali nacisté do koncentračního tábora Bergen Belsen.
„Říkal jsem také premiérovi, že nesouhlasím s tím, co se teď děje v Gaze, a že předpokládám, že má na to podobný názor. Kýval, že ano,“ říká Kapos.
Co ho naopak rozhořčilo, byl prý dopis, který v posledních dnech napsalo 13 českých senátorů prezidentovi a premiérovi s žádostí o bezpodmínečnou podporu Izraele. Zákonodárci se na jeho konci vyslovili proti „empatii (s Palestinci) bez kontextu“, která podle nich jen prodlužuje válku. „Je skandál a nepřijatelné, že něco takového napíšou,“ myslí si.
V Česku ho udivuje i dvojí standard v diskuzi o mezinárodní politice. „Pokud ruská raketa zničí několik bytů a zabije jednoho člověka a několik dalších zraní, mezi nimi třeba dvě děti, je to hlavní zpráva v mainstreamových médiích. Když v ten samý den zemře v Gaze sto lidí, většina z nich žen a dětí, je o tom v médiích jen drobná zmínka,“ poukazuje.
„Stejné je to s uprchlíky - ukrajinské uprchlíky vítáme s otevřenou náručí - například u nás v Británii -, zatímco ty z Gazy nepřijmeme ani jen na léčení,“ připomíná člověk, který má díky svým zkušenostem co říct.
„Holokaust jsem ale přežil jen jeden, tak se často opakuju,“ omlouvá se s úsměvem celoživotní bojovník proti rasismu a fašismu.
