Komentář: Jak na Trumpa. Evropa našla svaly, Česko strká hlavu do písku

Nikdo soudný si nemůže přát obchodní nebo jakoukoli jinou válku se Spojenými státy. Přesto je dobře, že Evropané sundali rukavičky a před sebe na stůl položili odjištěnou zbraň.

Donald Trump se rozhodl bezprecedentně zaútočit na dosavadní spojence, když prohlásil, že počínaje 1. únorem uvalí cla ve výši deseti procent na šest unijních a celkově osm evropských států za to, že mu nechtějí dát Grónsko. Pokud do června nedojde k odprodeji dánského ostrova USA, tato cla vzrostou na 25 procent (nad rámec plošného cla ve výši 15 procent, jež Trump uvalil na všechny země EU loni v létě).

Trumpův hněv na sebe přivolaly Dánsko, Švédsko, Finsko, Francie, Německo, Nizozemí, Norsko a Velká Británie tím, že každá z těchto zemí vyslala několik vojáků k posílení obranyschopnosti ostrova a aby podpořily územní celistvost Dánského království, k němuž Grónsko patří.

V minulých dnech Trump opakoval svoji tezi, že „potřebuje“ Grónsko kvůli „národní bezpečnosti“ Spojených států. Tu ale může na ostrově posílit už teď. V 60. letech měli Američané 17 základen v Grónsku a tisíce vojáků. Teď mají jednu se dvěma sty lidí. Mohli by jich tam poslat víc, nedělají to. Americká přítomnost na ostrově v posledních dekádách soustavně klesá.

Stejně tak mohli Američané podle bilaterální smlouvy s Dánskem přednostně těžit vzácné zeminy v Grónsku. Ani to nedělají. Američtí těžaři řekli předchozím administrativám, že se jim nevyplatí dostat ze země pokryté ledem to, co potřebují. Trump to ví. Přesto se namísto třeba daňových úlev po těžaře rozhodl vyhrožovat spojenci USA způsobem, jakým nevyhrožoval ani nepříteli.

Jeho motivy získat Grónsko jsou iracionální a mají co dělat s kýženým zápisem do historie, že zvětšil území Spojených států. Evropské země doufaly, že Trumpa od jeho záměru odradí trpělivou diskrétní diskuzí a podbízením se jeho egu. Nezabralo to. V neděli večer proto sáhly k rooseveltovské taktice „Mluv tiše, ale v ruce drž pořádný klacek; tak dojdeš nejdál“.

Státy EU prohlásily, že – v ochraně svých vlastních firem a jejich lidí – uvalí na Spojené státy odvetná cla za 93 miliard eur, pokud Trump nezařadí zpátečku. Jsou také ochotné aktivovat dosud nepoužitou „obchodní bazuku“, nový zákon z roku 2023, kterým by vybrané americké společnosti vykázaly z evropského trhu.

Následujících 12 dní, do Trumpova únorového ultimáta, se má využít k diplomacii. Začíná se hned tento týden na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, kam jede početná americká delegace včetně prezidenta. Pokud diplomacie selže, vedení EU má předběžný souhlas dostatečného počtu zemí bránit se Trumpově šikaně.

A Česko coby člen EU? Pro odvetu není potřeba jednomyslnost. Čeští politici, z nichž u většiny bychom našli doma ve skříni červenou trumpovskou kšiltovku, případnou unijní odpověď nezastaví.

Co si nová vláda myslí a jak bude premiér Andrej Babiš postupovat v debatách s ostatními jak v Davosu, tak na čtvrtečním summitu v Bruselu svolaném mimořádně kvůli Trumpovi, není úplně jasné. Zástupci Babišovy koalice zatím volili strategii vysedět problém a zjevně počkat, až vřava pomine.

Premiér v pondělí na tiskové konferenci na dotaz, zda může za vládu říct, že Česko stojí za Grónskem, uvedl, že „nemůže“. „Výzvy nebo deklarace jsou o ničem,“ dodal Babiš (ANO). Později – poté, co se dost možná zalekl možné reakce – svá vlastní slova korigoval:

Předseda zahraničního výboru Sněmovny Radek Vondráček z Babišovy strany v pořadu Otázky Václava Moravce opakoval tezi, že je potřeba hlavně „vést dialog s Trumpem a zároveň pomáhat Dánsku“. Jak konkrétně pomáhat a co když se ocitneme v 31. lednu a dialog s Trumpem nezabere, na to už neodpověděl.

Nový ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) pak ve stejném pořadu ČT poznamenal, že také „věří v dialog“. Na dotaz, proč se Česko víc nezastane Grónska, řekl, že „nebude nikam psát, že 1 + 1 = 2“, tedy že Grónsko patří k Dánsku, a radši si „obě strany vyslechne“.

Petr Macinka jistě nemusí nic psát na síť X, ale jinak se mýlí. Je to totiž přesně naopak. Česko jako malý stát, který nemůže projektovat žádnou sílu a nemá než společná pravidla, o která se opřít, musí veřejně trvat na jejich dodržování. V tomto případě se jednoznačně zastat územní suverenity Dánska a nabídnout mu pomoc – včetně rizika, že Trumpův celní hněv dopadne případně i na nás.

Není to jen správné, je to také kvůli prevenci, jako investice do budoucnosti. Česko dosud opíralo svoji bezpečnost o princip kolektivní obrany v NATO. Ten ale zásadně zpochybňuje její hlavní garant, tedy Spojené státy. Česká armáda je i na poměry v Evropě malá, a pokud by Trump, Putin nebo kdokoli jiný chtěl anektovat kus českého území či „jen“ ozbrojeným zásahem změnit poměry v zemi, sama stát neubrání.

Nejde o žádné teoretizování, profesionální vojáci sami to řeknou jako první: Nemáme jinou šanci než se spojit s ostatními a být buď silní dohromady, nebo slabí každý zvlášť.

Dánsko bojovalo po boku Američanů a Čechů v Iráku a Afghánistánu, je klíčovým donorem české muniční iniciativy a teď hájí svoje území proti agresorovi v Bílém domě. Jasně se postavit na stranu Dánů není žádná zahraničněpolitická maxima. Je to sebezáchovné minimum, které jakákoli česká vláda hájící skutečné zájmy této země musí dát.