Rok Trumpa: Heslo fašistů a populistů zní „Nenávidět a nepřemýšlet“

Když Donald Trump v roce 2017 poprvé vstoupil do Bílého domu, populisté a extremisté zleva i zprava se radovali. Po osmi trpkých letech s Barackem Obamou přišel do prezidentského úřadu jejich člověk. Marine Le Pen, Nigel Farage, Viktor Orbán, Andrzej Duda, německá AfD nebo španělská Vox tušili začátek nové éry.

Radovali se též v Praze. Miloš Zeman Trumpovi k vítězství gratuloval jako jeden z prvních na světě. Prohlásil se za českého Donalda Trumpa a už se těšil, že své bratrství oslaví v Oválné pracovně.

S nadšením amerického prezidenta vítal také Václav Klaus. Kdysi promotér všeho západního Klaus se z důvodů, které by stálo za to prozkoumat, proměnil v advokáta Ruské federace a Vladimira Putina. Trumpovo vítězství Klaus přijal jako potvrzení své protizápadní ideologie, kterou během jedné ze svých návštěv Ruska definoval jako boj proti humanrightismu, multikulturalismu, feminismu, homosexualismu, kosmopolitismu a environmentalismu.

Ve Spojených státech to měl Trump během prvního prezidentského období mnohem těžší než mezi evropskými fašisty a českými populisty. Tradiční Republikáni pro něj odmítli pracovat nebo z Bílého domu po kratší době odešli. Kongres se ho dokonce dvakrát pokusil hlasováním zbavit úřadu. Trump sice oba pokusy ustál, ale následující volby v roce 2020 jednoznačně prohrál.

Mohlo se zdát, že jeho porážka a krach protiústavního puče z 6. ledna 2021 znamenají konec jeho politické kariéry. Ve skutečnosti nás to nejlepší teprve čekalo… a stále ještě čeká.

Trumpův druhý volební triumf v listopadu 2024 byl jednoznačný. Do Bílého domu se vracel s mandátem od více než 77 milionů voličů a na své druhé období byl dobře připraven. Lví podíl na tom měla konzervativní nadace Heritage Foundation, která pro nastupujícího prezidenta připravila Project 2025, návod na reformu země ve prospěch reakčních (žena jako matka v domácnosti) a izolacionistických principů (America First!).

Odrazilo se to v mnoha sociálních tématech, ale též v zahraniční politice. Začátkem 80. let Heritage pomohla Ronaldu Reaganovi přijmout zásadu, že by USA měly podporovat globální boj za svobodu – od Afghánistánu až po polskou Solidaritu. Dnešní Heritage naopak kritizuje pomoc Ukrajině.

V prosinci 2023 řekl Donald Trump, že se po svém vítězství na jeden den stane diktátorem. Znělo to jako vtip, protože v americkém ústavním systému pro diktátora není místo. Smích ale veřejnost přešel, když po vstupu do Bílého domu podepsal amnestii pro 1600 osob pravomocně odsouzených za pokus o puč v lednu 2021. (Mnozí z nich napadli a zranili policisty.)

Trumpovi kritici dlouho varovali, že se ve druhém období nebude chovat jako prezident demokratického státu, ale jako zvolený král. Optimisté oproti tomu poukazovali na to, že Kongres a soudy jej dokážou udržet v mezích, které stanoví ústava.

Ukázalo se, že kritici měli pravdu. Ostatně debatu, zda je Trump jen prezidentem, nebo monarchou, ukončil on sám, když na otázku New York Times, zda existují nějaké hranice jeho moci, odpověděl: „Ano, jedna věc existuje. Moje vlastní morálka. Moje mysl. To jsou jediné věci, které mě mohou zastavit.“

Ve svém druhém období si prezident dokázal absolutně podřídit Republikánskou stranu a zároveň jeho ministryně spravedlnosti Pam Bondi vytvořila takový tlak na soudce, že si jen hrdinové mezi nimi troufnou prezidentovi odporovat. Občasné soudní snahy nastavit hranice Bílý dům ignoruje, nebo je zvrátí Nejvyšší soud, který se chová jako součást exekutivní moci.

Výsledkem je, že republikánští členové Kongresu a zvolení soudci buď jednají podle prezidentových instrukcí, nebo z veřejného života jeden po druhém mizí. Podobná situace dřív nebo později nastane ve vedení centrální banky, jedné z posledních institucí, kterou Trump dosud nekontroloval.

Během svého prvního roku v úřadu si Trump vytvořil podmínky, které mu mohou dnešní monarchové – svázaní tradicemi, zákony a principem cti – jenom závidět. Stačí, když se podíváme na jeho osobní finance.

Americká ústava má klauzuli, která jednoznačně zakazuje, aby prezident přijímal „dary, odměny, úřady nebo tituly od jakéhokoli krále, prince nebo cizího státu“. Totéž platí pro cennosti domácího původu. Prezident má pevně stanovený plat a nesmí brát „jakékoli jiné odměny“. Proto všichni moderní prezidenti své majetky před vstupem do úřadu předali do „slepých trustů“ a akciové investice převedli do diverzifikovaných fondů. Nesmělo vzniknout ani zdání, že mají z úředních rozhodnutí osobní profit.

Trump to neudělal ani během prvního, ani druhého prezidentského období. A výsledek? Za rok 2025 jeho majetek vzrostl z 3,9 miliardy na 7,3 miliardy dolarů (Time, 29. prosince 2025). Podle finančních odborníků jsou hlavním zdrojem jeho nelegálních zisků sociální sítě Trump Media and Technology Group. Časopis Forbes v září 2025 odhadl jejich cenu na dvě miliardy dolarů. Velké jsou Trumpovy výdělky z jeho kryptoměny World Liberty Financial (WLF) a mincí (meme coins) $TRUMP a $MELANIA. Trump na nich do září 2025 vydělal jednu miliardu dolarů.

Prezident též prodává svou Bibli s vlastní fotografií. Za 99,99 dolaru mají Trumpovi fanoušci na výběr mezi Biblí prezidentskou, Biblí první dámy a šesti dalšími verzemi. V televizi běží reklamy, v nichž Trump prodává TRUMP hodinky za 5400 dolarů a zároveň nabízí kytaru, která s jeho podpisem přijde zájemce na 10 750 dolarů. Fanoušci si také mohou koupit Trumpův parfém pro muže (249 dolarů), pro ženy (249 dolarů) nebo tenisky – model TRUMP 2028 GOLD TOPS stojí 799 dolarů.

Trump nepřestává obchodovat ani v zahraničí. Například ve Vietnamu staví komplex v hodnotě 1,5 miliardy dolarů a stále se nevzdal plánu postavit mrakodrap v Moskvě. Zatímco prezident v Bílém domě rozhoduje, zda státy na Blízkém východě dostanou určité zbraňové systémy a za jakou cenu, jeho synové tam dělají kšefty: v Kataru (5,5 miliardy dolarů), Saúdské Arábii (10 miliard), ve Spojených arabských emirátech (20 milionů), stejně jako na Balkáně. Trumpova rodina si pojistila, že bude mezi prvními, koho Benjamin Netanjahu pozve přebudovat rozbombardovanou Gazu na luxusní přímořský rezort s hotely a golfovými poli, ale bez Palestinců.

Obohacování se z úřadu je nelegální. Přesto se to děje a Kongres a soudy k tomu nemohoucně mlčí. Jak je to možné? Pochopit dnešní situaci nám pomohou myšlenky z textu, který za druhé světové války vydal Pentagon. Jeho smyslem bylo americkým vojákům vysvětlit, co je to fašismus. Brožura analyzuje nejen Hitlerovo Německo a Itálii pod vládou Benita Mussoliniho, ale charakterizuje i předválečný fašismus americký. Kdo text dnes čte, mrazí ho v zádech. Jsou v něm totiž jasné otisky naší doby.

Fašisté, píše brožura, bývají ve volbách úspěšní, protože používají hesla, která jsou populární a zní vlastenecky. Svůj program prosazují ve jménu demokracie, tedy systému, který se snaží zničit. Dokážou slíbit všechno všem. Nemajetní prý pod jejich vládou zbohatnou a bohatí na tom budou ještě lépe. Farmáři budou prosperovat, zmizí nezaměstnanost a dělníci budou mít vysoké mzdy. Podnikatelé budou mít více zákazníků a vyšší zisky. Text z roku 1945 ve zkratce zachycuje sliby, které Trump a populisté v 21. století chrlí na každém setkání s voliči.

Problém nastane, když se fašisté nebo populisté dostanou k moci. Ukáže se, že jejich sliby se navzájem vylučují a jsou nesplnitelné. Proto jakmile převezmou moc, musí veřejnost umlčet nebo nějak odvést její pozornost jinam, například k vnitřním a vnějším nepřátelům.

Trump se nechal zvolit pod heslem Amerika na prvním místě. Od nástupu do úřadu ale nezlepšuje kvalitu amerického života, nenabídl dostupné zdravotní pojištění, nestaví nové nemocnice, silnice a letiště. Místo toho podniká vojenské operace proti Íránu, Iráku, Sýrii, Jemenu, Somálsku, Venezuele, a teď ještě hrozí Dánsku.

Nezapomíná ani na vnitřního nepřítele. Vyslal agenty migrační policie ICE, aby – mimo jiné i ve školách nebo v kostelích – lovili občany, kteří zde žijí bez dokumentů. Podle brožury o fašismu je jeho snahou, aby lidé nenáviděli – a nepřemýšleli.

Soudě podle jeho širokých úsměvů, Trumpovi zatím všechno prochází. Časopis Economist (16. ledna 2026) ale zjistil, že jeho celková popularita mezi Američany je minus 16 %, protože 56 % s jeho výkonem úřadu nesouhlasí, 40 % souhlasí a 5 % si není jisto.

Prezident ví, že zásadní pro jeho budoucnost bude výsledek voleb do Kongresu v listopadu 2026. Na setkání s Republikány je proto nabádal, že musí volby vyhrát. Jinak se ho totiž demokraté, už potřetí, pokusí zbavit úřadu.