Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Je určitá spravedlnost v tom, když člověk musí uklízet nepořádek, který sám způsobil. Trumpova administrativa právě spustila ambiciózní plán naverbovat do státních služeb tisíc technologických expertů na dvouleté kontrakty.
Pikantní detail? Iniciativa přichází několik měsíců poté, co Elon Musk a jeho „vlčáci“ z D.O.G.E. (Úřadu pro efektivitu státu) systematicky rozprášili předchozí digitální týmy jako 18F a U.S. Digital Service, s vysvětlením, že jsou buď „levicové“, nebo „byrokratické“, případně obojí.
Bombastický název „United States Tech Force“ evokuje něco mezi Avengers a náborovou kampaní pro kosmické síly. Podstata je prozaičtější: získat programátory, datové vědce a AI výzkumníky na dvouleté kontrakty. A to za platy, které by v tuto chvíli už možná nestačily ani pro vývojáře v Karlíně.
Ale pozor, samotný nápad není vůbec špatný.
Stát nikdy nemůže konkurovat soukromému sektoru v platech. To je axiom platící v Silicon Valley stejně jako v Praze. Špičkový AI inženýr v OpenAI bere minimálně půl milionu dolarů ročně plus akcie. Stát mu nabídne platovou třídu, stravenky a jistotu, že mu šéf nebude volat o víkendech. Pro někoho fajn, ale pro ty, které v tomto případě administrativa CHCE zaměstnat, to je většinou strašně málo.
Lidi ale nejsou vždycky stoprocentně pragmatičtí. Občas chtějí dělat něco smysluplného. Zanechat stopu, s něčím pohnout, říkejte tomu, jak chcete. Prostě někdy chceme mít dobrý pocit.
Plán „U.S. Tech Force“ je následující: do týmů pracujících pro vládu přijdou špičkoví lidé, jejichž motivem bude idealismus a vlastenectví. Trik je v tom, že kontrakt bude přísně dvouletý a jeho prodloužení není v plánu. Firmy poté dostanou své lidi zpět, a za to se jim zavážou, že nepřijdou o akcie, opce ani další benefity.
Experti se po dvouleté „službě“ vrátí obohaceni o nové zkušenosti, kontakty a bezpečnostní prověrky. Které firmy se už přihlásily k tomu, že mají zájem? Mimo jiné Meta, Oracle, Palantir, Anduril a – podržte se židle, to stojí za to – taky xAI, založená a řízená zmíněným Elonem Muskem, jenž na jaře lidi placené státem vyhazoval.
Na papíře to je jasný win-win plán. Ovšem … vždy existuje nějaké „ovšem“.
V čele úřadu, který celou iniciativu zastřešuje, stojí Scott Kupor. Ne kariérní úředník, ne expert na veřejnou správu, ale bývalý řídící partner Andreessen Horowitz. To jsou dnes asi nejvlivnější investoři v Silicon Valley. Jedno ze jmen zakladatelů patří Marcu Andreessenovi, muži, který v devadesátých letech uvedl na trh první komerční webový prohlížeč, dnes autor například „manifestu technologického optimismu“. A taky jeden z klíčových lidí, kteří způsobili, že se technologická elita loni přiklonila od demokratů k Donaldu Trumpovi.
Další jména pak najdeme ve vedení firem, jež projekt podporují: třeba Palantiru (obviňovanému z toho, že chce uživatele připravit o soukromí), Andurilu (zaměřenému na obranné technologie), xAI (Muskova firma). Pro takové propojení „státu“ a „privátu“ se někdy používá metafora otáčivých dveří. V tomhle případě ale ty dveře už někdo rovnou vysadil a dal pryč.
A my tu máme stát jako „platformu obsluhovanou soukromým sektorem“. To zní efektivně a moderně, a kdyby šlo do takového státu investovat, byla by to hezká věta do dopisu pro akcionáře. Zní to ale taky jako dobrý začátek pro dystopiii ze seriálu Black Mirror, ve které stát a korporace splynou v jedno.
Anebo ne. Připusťme na okamžik, že to je dobrý nápad. A že dokonce v sobě má něco, čím bychom se mohli inspirovat právě teď v Evropě a v Česku.
České technologické snahy státu, viz digitalizace čehokoli, jsou legendární. Ne v dobrém smyslu. Buď vyhraje nejlevnější nabídka, a vznikne něco, co nefunguje, nebo minimálně do doby, kdy vše několikrát zdraží série dodatků. Případně se věci dělají na kolenou a nějak fungují, ale nikdo neví jak.
Minulá vláda byla v tomhle velmi slabá. Karel Havlíček pro Babišův kabinet připravoval půdu právě v technologickém byznysu poctivě mnoho měsíců. Každý vám potvrdí, že absolvoval spousty schůzek prakticky se všemi důležitými lidmi. Přiznejme si ale, že když se bavíme o špičkových odbornících v technologiích, nejsou to asi voliči současné koalice. Nejsou to lidé ochotní makat „pro Babiše“.
Zároveň to však jsou lidé, kteří v tuhle dobu, v tenhle moment historie nejsou imunní vůči určitému idealismu. V tom se ti o generaci mladší liší od předchozí generace, která byla zcela pragmatická a budovala svůj úspěch a své kariéry. Dnes, možná i pod vlivem geopolitické a civilizační krize, je to jiné. A vlastně se to přeneslo i na mou generaci. Viz třeba spousty lidí, kteří projevují zájem o „aktivní zálohy“.
Jinými slovy, vytvořit sice státní, ale svým způsobem nepolitickou výkonnou „jednotku“, kam by kvalitní, pokud možno ti nejlepší experti, výzkumníci či vývojáři mohli jít na časově omezenou „brigádu“, mi přijde jako dobrý nápad. A účelné by mohlo být i propojení s armádou a obranou. Slovo „drony“ sice zrovna v těchto dnech působí silně kontroverzně, ale jde o obor, kde tyto špičkové lidi máme.
Dva roky v digitální agentuře státu. Slušný plat (ne konkurenceschopný, ale slušný). Jasně definovaný projekt. Ne dělat „pro Babiše“, ale dělat „pro budoucnost“. A pak návrat do soukromé sféry s prestiží člověka, který „opravil eGovernment“.
Americká Tech Force je experiment. Může skončit jako efektivní model získávání talentů pro stát, nebo jako další způsob, jak technologické korporace kolonizují veřejný sektor.
Pravděpodobně od obojího trochu. Ale stát takové lidi nemá a potřebuje je. Zdá se mi to jako zajímavý způsob, jak to aspoň zkusit.
