Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když se Josifu Stalinovi něco nehodilo, jednoduše to před zraky světa ukryl pod hromadou svých obětí. Nejlépe to bylo vidět v druhé polovině 30. let, když zahájil politické čistky, které zlikvidovaly hlavní osobnosti bolševické strany. Zároveň jeho bezpečnostní aparát postupně pozatýkal a popravil miliony nevinných občanů. V celé zemi vládl strach a hlad. A navzdory tomu běsnění, v listopadu 1935, dokázal Stalin bezostyšně prohlásit na schůzi stachanovců: „Život se zlepšil, soudruzi. Život je radostnější. A když je život radostnější, práce se daří.“
O šťastném životě mluvil Stalin také při jiných příležitostech. Jednou dokonce spekuloval, že šťastní a dobře zajištění lidé mají více dětí, a proto prý Sovětský svaz každý rok početně vzrostl o jedno Finsko, tj. o 3,7 milionu. Podle Stalina měla tedy země mít okolo 180 milionů obyvatel. Právě tehdy se chystalo velké sčítání lidu, které naplánoval a řídil vládní statistický úřad. Výsledky začátkem ledna 1937 však ukázaly, že ve stalinském ráji žilo pouze 162 milionů šťastlivců.
Veliký Stalin se ale nemohl mýlit, a proto rozkázal vše znovu přepočítat. Ani druhý výsledek nepotěšil. Země měla stále jen 162 039 470 obyvatel. Navíc se ukázalo, že více než polovina dotázaných odvážně přiznala víru v Boha.
Všichni v Kremlu dobře věděli, že konečné číslo bylo správné. Bylo podstatně nižší než Stalinova předpověď, protože na Ukrajině, v Kazachstánu, Povolží a na severním Kavkazu řádil hladomor, zatímco kolektivizace a Gulag si vyžádaly oběti všude jinde. Stalinova reakce byla předvídatelná. Písemnosti spojené se sčítáním byly zničeny a NKVD „hnízdo zmijí ve statistickém úřadě vyčistila“. Znamenalo to, že téměř všechny osobnosti zodpovědné za poslední sčítání nechal Stalin popravit.
Tohle je díkybohu za námi. Na rozdíl od Ruska se nositelé špatných zpráv v demokratických státech nepopravují. A přesto se nedávno stala věc, kterou by člověk čekal v Severní Koreji, ale ne ve Spojených státech.
Začátkem letošního srpna Donald Trump na hodinu propustil Eriku McEntarferovou, která řídila Bureau of Labor Statistics (Úřad statistiky práce, BLS). Už z názvu je každému jasné, že v tomhle úřadu pracují lidé, kterým nejde o ideologii nebo názory, ale o strohá čísla a fakta. BLS publikuje nejen konečné výsledky, ale i postupy, kterými se k závěrečnému číslu dospělo. Všechno je tedy čisté a transparentní. Pracují tady vystudovaní ekonomové nebo matematici, kteří pomocí exaktních údajů pod lupou zkoumají anatomii americké ekonomiky.
K prvnímu střetu mezi Trumpem a BLS došlo už v červnu. Tehdy úřad spočítal, že navzdory dovozním clům, které Spojené státy uvalily na všechny státy světa (kromě Ruska), obchodní deficit nejen neklesl, ale naopak ještě vzrostl. To byl problém, protože prezident vyhlásil světovou obchodní válku z jediného důvodu: aby deficit zrušil. Bílý dům tehdy „jenom“ zakázal, aby BLS tenhle údaj publikoval, ale Trump urážky své údajné neomylnosti neodpouští. Od té doby jen čekal na šanci si to s nositeli špatných zpráv vyřídit.
Naskytla se 1. srpna, když BLS vydal zprávu o počtu nových pracovních příležitostí, které americká ekonomika v červenci vytvořila. (Je to jeden z mnoha ukazatelů, z nichž odborníci vycházejí ve snaze předvídat budoucí ekonomické trendy.) Publikovaný odhad na červenec a konečná čísla za měsíce květen a červen byla mnohem menší, než Trump očekával. Tentokrát se rozhodl nic neodkládat. Doktorku McEntarferovou sice nepopravil, ale bez okolků ji z práce vyhodil.
Na svém účtu pak napsal, že údaje uveřejněné BLS jsou „PODVOD, abychom já a republikáni vypadali špatně“. Na závěr ještě dodal: „Pod TRUMPEM ekonomika VZKVÉTÁ“. Paralela se sčítáním lidu v Sovětském svazu a tvrzením Stalina, že život je šťastný a radostný, je jasná.
Donald Trump není Stalin, ale to samo o sobě není důvodem ke klidu. Šéfku BLS do úřadu schválil Kongres. Je stěží uvěřitelné, že by v západní demokracii mohl nadřízený potrestat vysokou úřednici nebo kohokoli jiného za údaje, které do závěrečné zprávy zpracovali.
Prezident chce před veřejností utajit, že růst americké ekonomiky se zpomaluje, ale to je třeba vědět a připravit se na to. V téhle epizodě nejde jenom o Trumpa. V sázce je něco mnohem většího: důvěryhodnost Spojených států. Když o stavu ruské ekonomiky mluví Vladimir Putin, žádný soudný člověk mu nevěří. Ale na číslech, která publikuje BLS, závisí nejen americká vláda (například ministerstvo financí a bankovní systém Spojených států), ale také všechny velké světové banky a milióny soukromých investorů.
Mohlo by se zdát, že vztah mezi Trumpem a BLS je z nějakého důvodu unikátní. Problém je v tom, že podobně se prezident chová k dalším vládním institucím, které pracují s vědeckými fakty.
Připomeňme si nedávné záplavy ve státě Texas, které si vyžádaly 135 životů. Jak k tomu došlo? Trump snížil o dvě miliardy dolarů (27 %) rozpočet Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA), který řídí Národní meteorologickou službu (NWS). NWS proto musela propustit 600 zaměstnanců (40 % původního stavu), včetně meteorologa, který by ze svého úřadu v San Antoniu v Texasu během kritické noci mohl vyhlásit poplach a nařídit evakuaci. Jeho kancelář ale zela prázdnotou.
Nebo jiný příklad: na základě rozhodnutí kongresu skupina 400 vědců po 25 let mapovala změny počasí, studovala jejich příčiny a hledala možná řešení. Trump iniciativu – jmenovala se Národní klimatické hodnocení (National Climate Assessment, NCA) – zrušil a všechny zaměstnance propustil. Dokonce i webové stránky NCA přestaly existovat, i když z nich čerpali vědci na univerzitách, urbanisté nebo farmáři.
Pod vlivem své ideologie Bílý dům též zakázal ministerstvu zemědělství (USDA) a NASA studovat vliv globálního oteplování na lesní požáry, i když, jak všichni víme, jsou rok od roku intenzivnější. Právě v den, kdy píšu tento text, se v Bostonu nedoporučuje vycházet ven kvůli špatné kvalitě vzduchu. Je to důsledek velkých požárů v Kanadě: jen v letošním roce jich tam zatím bylo na čtyři tisíce. Trumpova vláda ale podle všeho o příčinách a důsledcích této situace nechce vědět. Vychází z nevědeckého přesvědčení, že se prý nic zvláštního neděje: „Tak hoří les. No a co?“
V románu 1984 píše George Orwell, že hlavním testem poslušnosti je, když občan odmítá, co vidí a slyší, a raději věří tomu, co tvrdí jeho vůdce. Ve svobodné společnosti dosud vždy platila zásada, že každý z nás má právo na vlastní názor, ale ne na svá vlastní fakta. Od vstupu Donalda Trumpa do politického života je tenhle princip zajišťující smysluplnou a demokratickou diskuzi v nebezpečí.
