Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Donald Trump sepsal před lety knihu s názvem Umění udělat dohodu. Sám sebe vylíčil jako muže, jenž hravě kraluje hektickému newyorskému realitnímu trhu. Mrakodrapy, projekty… Co den, to miliony dolarů sem, další miliony tam. Jako štika v rybníce si všechny přitom otáčí kolem malíčku, nikdo na něj nedokáže vyzrát. Čte se to jako úsměvná pohádka.
Leč nechme ironii stranou. Připomenout Trumpovu bohorovnou sebeprezentaci není od věci tváří v tvář jeho blížícímu se srazu s Vladimirem Putinem, řekněme echtovním dravcem. Zvlášť když tu jsou tři zřetelné věci, na které americký prezident pozoruhodně hloupě přistoupil.
Těžko totiž mluvit o nějakém Trumpově zvlášť výrazném, natož uměleckém nadání vytvářet dohody, tedy konkrétně podmínky pro ně, když Putin nemusel předem udělat nic, čím by si schůzku zasloužil. Naopak se přes léto zvysoka vykašlal i na obě Trumpem vyslovené lhůty - padesátidenní a desetidenní - pro ukončení války na Ukrajině a nedočkal se žádného trestu.
Trump také souhlasil s tím, že nebude přítomen Volodymyr Zelenskyj, takže má vše pachuť Jalty, případně Mnichova, prostě něčeho, co vyhovuje kremelskému velkopanskému gustu.
A místem konání je vojenská základna na Aljašce, což působí jako výsměch. Na Putina je vydán zatykač Mezinárodním trestním tribunálem. To sice Ameriku nemusí zajímat, neboť na rozdíl od zbytku svobodného světa včetně Česka tuto instituci nepodporuje. Proč se ale akce nemohla už z úcty ke spojencům konat někde ve třetím světě? Takhle bude bezpečnost kremelského pohlavára - i před globální spravedlností - zajišťovat zrovna americká armáda.
Samozřejmě to mohlo být ještě horší. Třeba kdyby se vše konalo v Moskvě a Putin by se ani nemusel namáhat někam cestovat. Jenže i tak mu vše vysloveně hraje do karet. Lze si živě představit, jak využije situace a při jednání prohodí větu ve smyslu: Hranice jsou relativní, kontrola nad územím se může změnit. Podívejte z okna, na Aljašku. Byla naše, teď je vaše.
Což by byla ukázková demagogie vzhledem k tomu, že Spojené státy koupily v 19. století Aljašku od Ruska legálně, zatímco jedenáctiletá agrese vůči Ukrajině, v posledních třech letech vedená s cílem zemi zničit a celý národ porobit, nemá s právem nic společného. O Trumpově charakteru však netřeba mít pochybností. Místo, aby prezident USA dokázal na něco takového hbitě a ostře reagovat, taková pohrdlivá nadutost by se mu spíš zalíbila.
Obrázek toho, co se chystá, pak rámuje nelichotivá skutečnost, že klíčové detaily oznamuje světu Kreml. Putinův poradce Jurij Ušakov ve čtvrtek sdělil, že setkání proběhne od 11:30 místního času mezi čtyřma očima a následovat bude tisková konference. Kdo vlastně určuje podobu akce, Rusové či Američané?
Leč současné americké administrativě jsou takové otázky a psychologické detaily, pro nás v Evropě dobře čitelné, zjevně ukradené. Trump chce show, ideálně doprovozenou ujednáním, že zbraně utichnou když ne navždy, pak alespoň na nějakou dobu. Jak sám avizoval, je ochotný za tím účelem přistoupit na debatu o „výměnách území“. Putin to ví, proto navenek projeví státnickou vstřícnost, aniž by ustoupil z dobytých pozic. Získá čas. Hravě si může Trumpa, řečeno v duchu zmíněné knihy, otočit kolem malíčku. A Zelenskyj by byl postaven před hotovou věc.
Dosud jsme si mohli myslet, že největším nebezpečím pro Ukrajinu, mimo vojenské porážky, je rozdrolení jednotné spojenecké podpory v Evropě. Že jednotlivé země zkrátka začnou „odpadávat“. Jenže s výjimkou Maďarska a částečně Slovenska se nic takového nestalo. Kdo odpadl a stahuje ke dnu ostatní, jsou USA. A to vinou samolibosti a naivity Donalda Trumpa.
