Hlavní obsah

Komentář: Zavěste a Putinovi už nevolejte. Ve vlastním zájmu

Foto: Michael Kappeler/dpa, Profimedia.cz

Emmanuel Macron a Olaf Scholz před Braniborskou branou nasvícenou v ukrajinských barvách, snímek z 9. května 2022.

aktualizováno •

Někteří evropští státníci se možná domnívají, že ten člověk na druhé straně drátu musí některé věci vidět jako oni. A že hledá ústupovou variantu. Ale v tom případě se pletou.

Článek

Na francouzského prezidenta a německého kancléře se snesla obrovská kritika za to, že se telefonicky spojili s Vladimirem Putinem a dlouze s ním hovořili. Ještě pak zesílila, když Emmanuel Macron vše zarámoval prohlášením, že „nesmíme ponižovat Rusko, abychom si zachovali šanci najít diplomatické řešení“. Nejdál v odsuzování patrně zašli Poláci. „Mluvil snad někdo takhle s Adolfem Hitlerem za druhé světové války?“ podotkl prezident Andrzej Duda tuto středu pro německý list Bild a dodal: „Řekl někdo, že je nutné zajistit, aby si mohl zachovat tvář? Že je nutné věci dělat tak, aby nebyly pro Adolfa Hitlera ponižující?“

Macron a Olaf Scholz nejsou jediní, kdo volal do Kremlu. Podobně učinil i italský premiér Mario Draghi. A třeba rakouský kancléř Karl Nehammer, byť na světové scéně patří spíš do kategorie muší váhy, nebo možná právě proto, se před časem za Putinem vydal osobně.

Řekněme rovnou, že komunikace s Moskvou neměla žádný výsledek. Rusko dál zločinně, odporně a krvelačně drtí Ukrajinu. Ani se nepodařilo domluvit odblokování ukrajinských přístavů pro vývoz obilí, aby chudším zemím, hlavně v Africe, nehrozil nedostatek potravin.

Zastánci představy, že je vždy lepší zůstávat s Putinem ve spojení, zvlášť když disponuje jadernými zbraněmi, proto právem stále prohrávají střet o širší pochopení. Třeba doufají, že jim ty telefonáty doma přinesou politické body, což se ale zatím zrovna nezdá, nebo si kolíkují terén pro to, aby se mohli stát mírotvorci, popřípadě si jednou vysloužili Nobelovu cenu.

Jenže na to doba ani náhodou ještě neuzrála. Rusko je teroristický stát a s teroristy se vyjednávat nemá. Putin musí být izolován. Nejen sankcemi, ale i telefonicky. Každý takový hovor nahlodává to nejcennější, čeho se svobodnému světu podařilo dosáhnout. Jednotu.

Věc má však i hlubší, zrádnější rovinu. I kdybychom to všechno hodili za hlavu a pragmaticky, cynicky přistoupili na to, že je přece jen nutné, aby postoj okolního světa vůči Putinovi neurčovala nenávist, je tu otázka, o čem vlastně s kremelským vládcem vůbec debatovat.

Pro smysluplnou diskusi je přece nutné se alespoň na něčem shodnout. Třeba že nebe je modré. Jmenovaní evropští státníci se možná domnívají, že ten člověk na druhé straně drátu musí některé věci vidět jako oni: jak si naběhl, neodhadl ukrajinskou houževnatost a podcenil západní ochotu dodávat Kyjevu zbraně. Odtud pak patrně pramení přesvědčení, že Putin ve skrytu duše hledá nějakou ústupovou variantu, která pro něj nebude ponižující.

Pokud si toto opravdu myslí, je zle.

Putin nevidí nic stejně, ani to nebe. Jeho cílem není urvat kus území a vyhlásit tam další vazalské republiky (jakkoliv se touto cestou nepochybně vydá), leč Ukrajinu zlomit. Ne jako stát, ale jako zemi aspirující na členství v západních integracích.

Nepovedlo se mu to úvodním útokem na Kyjev? Tak na to půjde válkou opotřebovávací, zvlášť když Ukrajina dříve či později začne západní politiky trochu unavovat, popřípadě vše zastíní jiná krize. Proč by hledal ústupovou variantu, když je přesvědčen, že kráčí k vítězství?

Jeho vize navíc není omezená jen na Ukrajinu. Současnou agresi považuje za způsob, jak si pro Rusko vynutit široké „bezpečnostní záruky“ napříč celým kontinentem. Chce smluvně zakotvit, že aliance NATO nebude nikdy v budoucnu aktivní v zemích, které sice nejsou jejími členy, ale byly součástí Sovětského svazu. A trvá na tom, že se NATO dobrovolně zredukuje do svého rámce před rokem 1997. Tedy že se kompletně vojensky stáhne ze zemí, které se staly jejími členy potom.

Pro pořádek je vyjmenujme: Česko, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Albánie, Chorvatsko, Černá Hora a Makedonie.

Putin samozřejmě přitom ví, že to je běh na dlouhou trať. Jestli se tedy momentálně něco děje ve skrytu jeho duše, pak asi to, že se té telefonické vstřícnosti směje, zejména však apelům, aby válku ukončil. Proč, když svůj projekt teprve začal? Z jeho pohledu jsou na tahu Evropa a USA. Vidíte, co dělám Ukrajině? Tak splňte moje požadavky. Před zahájením války jste mě nechtěli poslouchat, inu teď to tady máte. A ještě mi voláte s komickými návrhy. Rád si vás ale poslechnu, už proto, abych si vás povodil.

S někým, kdo si během hovoru brousí nůž, aby mohl podříznout i vás, nelze vést ani ten nejcyničtější dialog. Bavit se s Vladimirem Putinem bude záhodno právě až ve chvíli, kdy se dočká totálního ponížení, ne dřív. Kdy bude muset kapitulovat ohledně svých představ, jeho říše klesne na kolena a už nebude nikoho existenčně ohrožovat. Do té doby ať telefony mlčí.

Doporučované