Lucemburský velkovévoda abdikuje. Potvrzuje trend

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tři dny velkolepých oslav s okázalým banketem, dronovou show i „barevným baletem tramvají“ na slavném Červeném mostě.

V Lucembursku startuje velká generační výměna. Velkovévoda Henri, který stál v čele monarchie pětadvacet let, abdikuje a přenechává trůn svému synovi Guillaumovi.

Zatímco jinde je předčasný odchod panovníka stále tabu, v Lucembursku jde o poměrně běžnou věc. „Na abdikaci se nahlíží jako na pozitivní krok - důstojný odchod do důchodu, možnost trávit čas s vnoučaty a dalšími lidmi s vírou, že splnili svůj úkol a připravili svého dědice na roli panovníka,“ vysvětluje Seznam Zprávám královská historička Marlene Koenig.

Sedmdesátiletého velkovévodu v pátek vystřídá třiačtyřicetiletý korunní princ, o kterém britský magazín Tatler píše jako o vysoce vzdělaném a zároveň „osvěžujícím způsobem upřímném“ nástupci.

Jak loni naznačil sám Guillaume, díky svému věku by mohl vnést do staletími prověřených struktur svěží vítr. „Ve dvaačtyřiceti letech je člověk stále mladý a má mnoho nových nápadů k realizaci,“ uvedl v rozhovoru pro stanici RTL poté, co jej velkovévoda jmenoval svým poručíkem zástupcem a de facto tím odstartoval přípravy na předání moci. „Děkuji svému otci za důvěru, kterou do mě vložil,“ doplnil.

Předávání královských otěží ještě za života předchozího panovníka mladší generaci není ničím ojedinělým ani v rámci Evropy. Už dávno neplatí, že králové, velkovévodové a knížata zůstávají na trůnu až do své smrti. Podobným procesem jako Lucembursko relativně nedávno prošly Belgie, Nizozemsko, Dánsko či Španělsko.

Belgický král Albert v roce 2013 vzkázal, že „jeho věk a zdraví už mu dále neumožňuje vykonávat povinnosti, jak by si přál“, a uvolnil místo synovi. Ke stejnému kroku se v témže roce uchýlila i nizozemská královna Beatrix. Na silvestra 2023 pak překvapivě aoznámila abdikaci dánská královna Markéta II., která byla tou dobou nejdéle vládnoucím monarchou v Evropě.

„Napříč evropskými monarchiemi stále častěji dochází k abdikacím ve prospěch další generace,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Craig Prescott z britské Royal Holloway University of London, který se specializuje na ústavní a politickou roli monarchie.

Odborníci se shodují, že „omlazení“ monarchie prostřednictvím plánované abdikace může mít na její fungování pozitivní vliv. Výhodou je, že původní panovník zůstává nadále na blízku a nově nastupujícímu dědici je oporou. Předání moci má tak hladší průběh, což přispívá k větší stabilitě. Promítnout se to může i do vyšší míry důvěry veřejnosti.

Důležitý je tento krok také z marketingového hlediska.

Profesorka marketingu Pauline Maclaranová, taktéž z Royal Holloway University of London, která se zaměřuje na dění okolo královských rodin, věří, že abdikace může mít pozitivní dopad na image královských rodin a přispět k tomu, že zůstanou relevantní v době, kdy mnozí zpochybňují jejich význam.

„Mladá generace má mnohem menší zájem o tyto tradice, považuje je za zastaralé. Ale pokud máte mladého, dynamického krále nebo královnu, je šance, že v nich vzbudíte zájem,“ domnívá se Maclaranová.

„Žijeme ve velmi rychlém, moderním světě. Všechno se neustále mění, zejména v souvislosti s technologiemi. Starší člověk může mít problém se v tom orientovat. Mladší generace má šanci rozumět měnícímu se klimatu mnohem lépe,“ doplňuje marketingová expertka.

Sérii abdikací napříč Evropou Maclaranová označuje za znak toho, že se tradiční monarchie přizpůsobují současné době a změnám ve společnosti.

Právě mladší členové královských rodin se mnohdy těší poměrně vysoké popularitě u veřejnosti.

Platí to i v Británii, kde patří k nejoblíbenějším členům monarchie korunní princ William a jeho manželka Catherine, protože část veřejnosti vnímá, že do zkostnatělých struktur vnáší svěží vítr.

Z šetření YouGov vyplývá, že na Catherine pozitivně nahlíží 72 % britské populace, William je hned v závěsu se 71 %. Popularita vládnoucího Karla III. mezitím dosahuje „jen“ 53 %.

Profesor Robert Hazel z University College London, který je autorem knihy Role monarchie v moderní demokracii, navzdory tomu tvrdí, že v Británii je myšlenka abdikace panovníka stále nepřijatelná.

Vzpomíná, jak se před lety na jedné ze svých přednášek zmínil o možném odstoupení tehdejší královny Alžběty II. „Bylo to považováno za neuctivé. Abdikace je zde stále něco nepřijatelného,“ říká pro Seznam Zprávy.

Částečné vysvětlení podle něj poskytuje historická zkušenost spojená s králem Eduardem VIII., který abdikoval, aby se mohl oženit s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou.

Přestože Karel III. je na trůnu jen tři roky, patří v necelých 77 letech mezi nejstarší panovníky v Evropě, dřív se narodili jen králové Norska a Švédska. Podle expertů přesto není otázka jeho odstoupení na stole. S ohledem na to, že trpí rakovinou, ovšem nelze vyloučit, že v budoucnu nebude schopný nadále vykonávat funkci.

„V Evropě již existuje precedens, u jiných monarchií jsme viděli, že to jde. To by také mohlo sehrát roli,“ odhaduje další vývoj v Británii odborník na ústavní právo Prescott.

Podle něj je možné, že se navíc britská královská rodina dostane do situace, kdy nebude mít na výběr. „Popularita monarchie ve Spojeném království dlouhodobě, pomalu a stabilně klesá. Zastavit tento proces je pro ni velkou výzvou. Bude to zřejmě vyžadovat kreativní myšlení. A to může dospět i k tomu, že nastane čas, aby Karel III. předal trůn Williamovi,“ vysvětluje.

Zkušenosti Nizozemska nebo Dánska, kde byla generační obměna přijata veřejností pozitivně, navíc podle něj i dalších zmíněných expertů ukazují, že podobný krok může opravdu zafungovat.