Článek
Humanitární situace v Pásmu Gazy zůstává i nadále zoufalá. Ve čtvrtek sice kritizovaná Humanitární nadace pro Pásmo Gazy (GHF) oznámila opětovné otevření dvou ze svých čtyř distribučních center, podle Claire Maneraové, koordinátorky Lékařů bez hranic v Násirově nemocnici na jihu Gazy, ale nový systém nefunguje.
Australská humanitární pracovnice popisuje i problémy s léčením zraněných kvůli chybějící kvalitní stravě i nebezpečí, kterému čelí civilisté při cestě za pomocí.
„Distribuční místa jsou umístěna v červených oblastech, kam z evakuačních zón nemá nikdo chodit. Je to extrémně nebezpečné. A lidé tam chodí v noci spát, protože zoufale potřebují jídlo a bojí se, že nic nedostanou. Ale když tam dorazí, střílí se po nich,“ říká v online rozhovoru přímo z místa.
Nebezpečí hrozí lidem i přímo ve zdravotnických zařízeních. Stanice BBC v pátek s odkazem na anglikánskou církev informovala o pěti obětech izraelského útoku na nemocnicí al-Ahlí ve městě Gaza. Mezi mrtvými byli podle jejích informací tři novináři a jeden muž přepravující svého syna na ošetření. Izraelská armáda uvedla, že šlo o přesný úder proti členovi teroristické organizace Palestinský islámský džihád.
V souvislosti s utrpením civilistů v Gaze se hodně mluví o hladu. Jaké vy osobně máte zkušenosti od vašich pacientů, trpí hlady a podvýživou?
Ano. Nejhorší na tom, je, že máme pacienty, kteří utrpěli těžké popáleniny. Pro jejich zotavení je právě kvalitní strava důležitá, jinak se pokožka a jednotlivé orgány jen těžko obnovují. Samozřejmě nejhorší je to u dětí, kterých tu máme hodně, přicházejí s těžkými úrazy a popáleninami z výbuchů a bombardování jejich domů.
V našich nemocnicích vídáme lidi, kteří vypadají, že nejedli týdny. Léčíme úrazy a popáleniny, jejich zotavení je bez odpovídající výživy velmi pomalé. V nemocnicích se snažíme zajistit kvalitní stravu pro pacienty, máme své standardy, které pro pacienta potřebujete, ale bez adekvátní stravy je to nyní velmi těžké.
Jaké je složení vašich pacientů v Násirově nemocnici? Je mezi nimi hodně dětí?
Dříve jsme měli spoustu dětí, které trpěly popáleninami a traumaty, a nyní tu máme spoustu mladých mužů, protože jsou to oběti z distribučních míst, kde byli postřeleni. Na distribuční místa chodí právě mladí muži, protože je to velmi daleko. Jdou pěšky, je to ve velmi nebezpečné oblasti a musí nosit jídlo pro celou rodinu.
Koordinátorka Lékařů bez hranic Claire Maneraová.
Když mluvíte o útocích na distribučních místech, dostáváme se k novému kritizovanému systému distribuce prostřednictvím Humanitární nadace pro Pásmo Gazy (GHF). Jak ten systém funguje?
Zcela určitě nefunguje. Je to alarmující, protože jsme viděli, jaké plány mají, a s ničím z toho jsme nesouhlasili. A pak ty plány začali realizovat.
Distribuční místa jsou umístěna v červených oblastech, kam z evakuačních zón nemá nikdo chodit. Je to extrémně nebezpečné. A lidé tam chodí v noci spát, protože zoufale potřebují jídlo a bojí se, že nic nedostanou. Ale když tam dorazí, střílí se po nich.
Není možné, aby starší lidé nebo postižení nebo děti cestovali tak daleko k distribučním místům. V Gaze je teď množství postižených lidí, lidí s amputovanými končetinami. Děti i dospělí. Je naprosto nepřijatelné, aby cestovali takovou dálku a nechali se postřelit ve snaze dostat se k jídlu.
Mluvila jste osobně s postřelenými? Co říkali, kdo po nich střílel?
Je těžké s nimi mluvit, protože ti v nemocnici jsou v kritickém stavu. Jejich výpovědi nám zprostředkoval personál a naši zaměstnanci. Bratr jedné z nich byl zabit, kdo ale střílel, jistě nevíme. MSF nemá žádné důkazy. Zaměstnanci nám ale říkají, že to bylo od izraelských sil, z vrtulníku, z moře, od pozemních jednotek z tanků. Ano, dá se zjistit, kdo má v Gaze tuhle techniku. Myslím, že na to známe odpověď.
Na závěr bych se zeptal, jak jste na tom se zásobami a vybavením. Některá média informovala i o amputacích bez použití anestezie…
Situace je nyní ještě složitější. Právě dnes, než jsem s vámi mluvila, jsme řešili velmi vážnou bezpečnostní situaci v okolí Násirovy nemocnice. Naši zaměstnanci čekali dvě a půl hodiny v autobusech na ulici na povolení, aby se mohli dostat do nemocnice a vystřídat 24hodinovou směnu. Nakonec jsme tento přesun zrušili. Zaměstnanci jedou domů, protože se nemohou dostat do nemocnice. Je to příliš nebezpečné a personál uvnitř nemocnice musí zůstat dalších 24 hodin. Nakonec tedy budou sloužit 48hodinovou směnu.
Nemůžeme stěhovat zdravotnický materiál. Personál uvnitř nemůže vyjít ven pro jídlo, nemůže ani spát. Je to pro ně velmi těžké, navíc nám i dochází zdravotnický materiál. Například na severu máme kliniku, nemáme tam dostatek gázy a sterilních kompresorů, abychom mohli ošetřovat popáleniny. I v Násirově nemocnici začne brzy docházet, pokud nebudeme schopni dodat žádný zdravotnický materiál.
