Hlavní obsah

Slavný rytířský řád bojuje o přežití. Vatikán utahuje smyčku

Tomáš Pergler
šéfeditor
Foto: Profimedia.cz

Řád byl založen už v 11. století v Jeruzalémě, jeho zkrácený název odkazuje na jeho pozdější sídlo na ostrově Malta.

Reklama

ANALÝZA. Jeden z nejznámějších a nejstarších křesťanských rytířských řádů se ocitl na pokraji hluboké krize. Pod tlakem papežova zmocněnce se drolí jeho unikátní nezávislost.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Co se v analýze dočtete

Maltézský řád otřásá v základech a zaznívají obavy z jeho rozpadu. Uvnitř řádu vyeskalovaly spory o míru podřízenosti papeži.

Například dnes již bývalý kancléř českého velkopřevorství Johannes Lobkowicz naznačuje, že v pozadí kroků Vatikánu může být i zájem o řádový majetek.

Vedení řádu má převzít úzká skupina rytířů z nejvyšší třídy, což vede k obavám, že by řád nebyl schopen fungovat jako dosud. A to by Vatikánu poskytlo záminku k převzetí přímé kontroly nad řádem a jeho majetkem.

Když se návštěvník Prahy vydá do uliček nad malostranskou Kampou, pravděpodobně narazí na blok historických budov, z jejichž středu se tyčí kostel Panny Marie pod řetězem. Turisté v těchto místech nemohou přehlédnout všudypřítomný znak osmihrotého bílého kříže v červeném poli. Patří Maltézskému řádu, neboli johanitům, kteří na tomto místě už ve 12. století cvičili šlechtické bojovníky k ochraně křesťanských poutníků ve Svaté zemi.

Atmosféra romantického rytířství je s řádem spojena dodnes, možná i díky přetrvávající angažovanosti urozených rodin, jako jsou Schwarzenberkové, Lobkowiczové nebo Czerninové. Místo válčení s muslimskými dobyvateli se však Maltézský řád už dávno soustředí jen na své druhé tradiční poslání, péči o nemocné, starší nebo lidi bez domova. Ve 120 zemích včetně Česka zaměstnává přes 40 tisíc lidí a další desetitisíce pro něj pracují jako dobrovolníci.

Nyní, více než 900 let od uznání papežem se řád otřásá v základech a zaznívají obavy z jeho možného rozpadu. Uvnitř řádu vyeskalovaly spory o jeho budoucí podobu a především o míru podřízenosti papeži. Ten chce Maltézský řád zreformovat z pozice náboženské autority a posunout ho směrem k běžnému řeholnímu řádu, celkem tvrdě ale při tom zasahuje do jeho jedinečné právní autonomie.

Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě, jak zní oficiální plný název, totiž není jen církevním katolickým řádem. Je unikátní tím, že vystupuje také jako samostatný, mezinárodně uznávaný státní útvar, který má svoji vládu nebo velvyslance. Autoritativní zásahy Vatikánu se tudíž dají vykládat tak, že se jeden stát snaží ovládnout druhý.

Současný papež František začal intervenovat do fungování Maltézského řádu už před více než pěti lety. V roce 2017 donutil k rezignaci tehdejšího řádového velmistra Matthewa Festinga a dosadil zpět do důležité funkce velkokancléře Albrechta von Boeselagera, kterého předtím Festing odvolal.

Na přípravu změn ve fungování řádu měl dohlédnout zvláštní papežský legát. V současnosti tuto funkci zastává kardinál Silvano Tomasi, zkušený vatikánský diplomat. Za jeho působení se snahy o získání kontroly nad řádem vystupňovala.

Nejdříve sám František ukázal, že vedení řádu nehodlá ponechat někomu z pomyslné opozice. Když v červnu náhle zemřel loajální místodržící velmistra Marco Luzzago, rychle namísto něj do funkce vyjmenoval jednoho z členů řádové vlády, kanadského právníka Johna Dunlapa. Stalo se tak ještě před Luzzagovým pohřbem, což je dost neobvyklé.

Místodržící velmistra je nyní nejvyšším představeným řádu. Podle řádové konstituce ho však nemá vybírat papež, ale vybraní představitelé řádu tvořící tzv. Úplnou státní radu, a to pouze na období jednoho roku. Rada volí také velmistra coby nejvyšší hlavu řádu, tato doživotně vykonávaná funkce je však už přes dva roky neobsazená.

Nový místodržící a papežův legát Tomasi provedli koncem července krok, který se dá chápat jako personální čistka namířená proti odpůrcům změn připravovaných zástupci Vatikánu. Sesazeni byli vedoucí pěti z celkem šesti řádových velkopřevorství, tedy historických správních jednotek řádu. Místa velkopřevorů obsadili členové první třídy řádu, což jsou obvykle šlechtici, kteří skládají stejné sliby jako řeholníci z mnišských řádů.

Ani šéfové velkopřevorství přitom nemají být jmenování shora, ale voleni.

Jedním z odvolaných byl i dosavadní kancléř českého velkopřevorství Johannes Lobkowicz, který se netají výhradami proti postupu a návrhům papežského legáta.

„Pevně doufám, že Vatikán nemá zájem na likvidaci řádu. Ale stejně jako v dřívějších desetiletích mohou někteří preláti vrhat toužebné pohledy na řádový majetek,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy (celý rozhovor si můžete přečíst níže).

Foto: Profimedia.cz

Nový nejvyšší představitel Maltézského řádu John Dunlap na červnové audienci u papeže Františka.

Novým českým velkopřevorem se stal Francouz Pierre de Bizemont, o kterém se v minulosti spekulovalo jako o kandidátovi na post řádového velmistra.

Krátce po hromadné výměně vedení pěti velkopřevorství se zdvihl otevřený odpor proti chystaným změnám. Prezidenti třinácti z celkem 48 regionálních řádových asociací, kteří podle vlastního tvrzení zastupují 90 procent činnosti řádu ve světě, se ve společném dopise obrátili na Františka s naléhavou žádostí, aby zabránil přijetí nové řádové ústavy v podobě, v jaké ji údajně prosazují lidé kolem zvláštního legáta Tomasiho.

Pokud by se reforma uskutečnila podle připravené verze, řád by „utrpěl masivní škody“ a množství z jeho poboček by se ocitla v nesnázích, stojí v dopise, který mají Seznam Zprávy k dispozici. Výzvu k papeži podepsal i šéf nejpočetnějšího, německého řádového sdružení Erich Prinz von Lobkowicz, bratr odvolaného šéfa českého velkopřevorství.

Foto: Seznam Zprávy

Začátek dopisu šéfů asociací Maltézského řádu s naléhavou žádostí k papeži.

Autoři dopisu konkrétně protestují proti údajnému záměru, aby se pravomoci v řádu více soustředily do rukou profesních rytířů. Do této první řádové třídy, z níž se vybírá velmistr a některé další funkce, však v současnosti spadá jen 36 členů, většinou velmi pokročilého věku. Podle signatářů tito lidé nemohou zvládnout množství náročné správní agendy, na rozdíl od laiků z druhé a třetí třídy řádu, kterých je přes 13 tisíc.

V podobném duchu jako šéfové asociací se proti reformě vyslovili někteří členové poradního orgánu vedení řádu, vládní rady.

Nový přístup hlavy církve

Katoličtí duchovní a misionáři se v minulosti podíleli na asimilačním programu pro původní obyvatele Kanady, který odloučil od rodin na 150 000 dětí. Papež František nyní v Kanadě požádal o odpuštění.

„Jako suverénní subjekt a mezinárodní právní osoba řád není ústavně ani mezinárodně podřízen Svatému stolci, nepodléhá jeho politické nebo správní struktuře a není vázán kanonickým právem,“ napsali poradci vlády v dopise, který mají Seznam Zprávy k dispozici.

Podle vatikánského analytika Andrey Gagliarducciho, který průběžně sleduje i dění v Maltézském řádu, panuje mezi rytíři v Římě názor, že kardinál Tomasi plánuje změnit složení generální kapituly, tedy řádového sněmu, aby zajistil, že jeho návrh ústavy bude přijat, bude zvolen jeho kandidát na velmistra a nahrazena řádová vláda. Takový postup by znamenal konec suverenity řádu, ale mohl by mít dopad i na výkon humanitární péče v řádových střediscích, konstatoval italský vatikanolog.

Hrozí rozpad řádu

Nedávno odvolaný kancléř českého velkopřevorství Maltézského řádu Johannes Lobkowicz patří k těm, kteří varují před důsledky reformních návrhů papežského legáta kardinála Tomasiho. V rozhovoru pro Seznam Zprávy tento potomek starobylého rodu vysvětluje, proč podle něj nemají v řádu posílit pravomoce úzké skupiny rytířů z nejvyšší třídy.

Foto: Archiv J. Lobkowicze, Seznam Zprávy

Johannes Lobkowicz do července vedl české velkopřevorství Maltézského řádu.

Předpokládejme, že papežský legát prosadí svoji představu o reformě a rozhodovací pravomoce v řádu se soustředí v rukou malé skupiny rytířů z první třídy. Co by to pro řád znamenalo?

Taková změna by měla několik důsledků. Řád by ztratil svou suverenitu a stal by se subjektem viditelně řízeným Svatým stolcem. V rozporu se současným vývojem v katolické církvi by došlo k masivnímu přesunu odpovědnosti z laické sféry do rukou kléru, řídící pravomoc a odpovědnost 13 400 lidí, převážné laiků, by byla svěřena do rukou 36 mužů z první řádové třídy. A to ne kvůli jejich schopnostem nebo dokonce zbožnosti, ale prostě proto, že složili řeholní sliby. Je zřejmé, že členové první třídy musejí selhat. To by Vatikánu poskytlo záminku k převzetí přímé kontroly nad řádem a veškerým jeho majetkem.

Měla by reforma kardinála Tomasiho dopad na strukturu řádu v Česku?

V Čechách by to nemělo žádné důsledky, jako velkopřevorství jsme s řádem přímo právně spojeni. Ale s 46 národními asociacemi v jiných zemích by to bylo úplně jinak. Asociace se zakládají podle místních zákonů, jejich stanovy lze měnit pouze většinou hlasů členů. Pokud se stanovy nezmění, nebude na ně mít Řím ani nová řádová vláda žádné páky.

Proč by se ale asociace měly navrhovaným změnám vlastně bránit?

Nové předpisy navržené papežským delegátem mají umožnit Vatikánu, aby prostřednictvím profesních rytířů odvolal jakéhokoli úředníka řádu, dosazoval komisaře podle svých představ a přesouval libovolné peníze ze zemí, které převezme. Takový útok by donutil řadové asociace, aby svá díla vyvedly z orbitu řádové vlády. Znamenalo by to něco jako občanskou válku uvnitř řádu. Řád by se rozpadl.

Jakým jiným způsobem se dá ale zajistit, aby řád dále fungoval a zároveň se vyšlo vstříc představám Vatikánu?

Kdyby Svatý otec požádal svého delegáta, aby se vrátil k zákonnému jednání a místo vydávání diktátů pracoval na stanovách a kodexu společně s vládou a řádem, mohl by se snadno najít způsob, který by zajistil, že činnost řádu bude moci nerušeně pokračovat a jeho suverenita zůstane zachována.

Dejme tomu, že přijmeme vaši argumentaci. Z pohledu Vatikánu ale nedává příliš smysl usilovat o poškození katolické instituce, která se zaměřuje na péči o chudé, nemocné a uprchlíky. Proč by to papežovi lidé dělali?

Pevně doufám, že Vatikán nemá zájem na likvidaci řádu. Ale stejně jako v dřívějších desetiletích mohou někteří preláti vrhat toužebné pohledy na řádový majetek. Celá věc má důležitý osobní rozměr. Kardinál Tomasi, diplomat a přítel Svatého otce, je vážně nemocný Parkinsonovou chorobou a stává se stále více nástrojem v rukou svých poradců. Konkrétně jsou to tři lidé z jeho pracovní skupiny - Mauricio Tagliaferri, Frederico Marti a Gualtiero Ventura. Tomasi je zdědil od komise, kterou zřídil předchozí legát kardinál Becciu. Jsou to členové řádu, mají úzké vztahy s některými profesními rytíři z první třídy a jsou silně na straně dnešního způsobu života těchto rytířů.

A je na dnešním způsobu života řeholníků řádu něco špatného?

To je závažné téma, které se nedá vysvětlit ve zkratce. Reformní proces, který inicioval Svatý otec v roce 2017, se měl zaměřit na duchovní obnovu první třídy řádu. Její členové měli otevřít svůj život změnám. Dnes jsme svědky boje o moc mezi těmi členy první třídy, kteří změnu striktně odmítají, a ostatními členy řádu, kteří usilují o reformu řádového duchovního života.

Současní rytíři první třídy jsou řeholníky podle kanonického práva, skládají slib chudoby, čistoty a poslušnosti. Většina z nich je však zbavena slibu chudoby. Má to své kořeny z 19. století, kdy se rytíři po likvidaci ekonomického zázemí řádu museli sami finančně zaopatřit. V době, kdy byli ještě šlechtickým řádem, to nebyl problém, byli vydržováni svými rodinami. Dnes si ponechávají své civilní příjmy a svůj život si musejí strukturovat kolem svého živobytí, místo aby se věnovali péči o nemocné a chudé. Mohou také očekávat, že nikdy nebudou vyzváni k poslušnosti. A slib cudnosti je často jen zástěrkou nezájmu o ženské pohlaví, respektive homosexuální orientace.

Máte jako odpůrci návrhů papežského legáta vlastní plán, jak změnit fungování první třídy řádu?

Řádová vláda v roce 2020 předložila vynikající návrh reformy ústavy a řádového kodexu. Pracovní skupina Vatikánu jej ale nikdy neprojednala a naopak se pokusila prosadit koncepci, která by řád vrhla téměř o století zpět.

Původní reformní projekt si nekladl za cíl změnit život stávajících členů první třídy – to by bylo zcela beznadějné, ale chtěl vytvořit prostředí, které by nebesům umožnilo posílat do řádu skutečná povolání do první třídy. Takoví mladí muži, fascinovaní charismatem řádu, existují. Ale zdráhají se vstoupit do sboru starých, částečně bohatých a někdy i podivínských svobodných mládenců. Návrhy řádové vlády se zabývaly systémem rozlišování, formace a chápání slibů jako zasvěcení celého života Kristu, nemocným a chudým, a nejen jakýmsi „lehkým mnišským životem“, jak sliby vnímají dnešní profesní rytíři. To by rychle umožnilo rozlišit skutečné a falešné rytíře. Není to však v zájmu dnešních příslušníků první třídy.

Celý spor se odehrává v ústraní. Vatikán, papežský legát ani s ním spolupracující místodržící velmistra Dunlap o něm veřejně nehovoří. Z korespondence, která pronikla mimo řád, nicméně vyplývá, že se mezi oběma stranami strhla jakási bitva dopisů, výzev a stanovisek.

Místodržící Dunlap se snaží obhájit své pozice a nabádá své podřízené po celém světě k poslušnosti. V nedávném dopise zdůraznil, že protest části národních asociací se míjí cílem, protože skupina legáta Tomasiho pracuje se třemi různými verzemi.

Špitálníci z Jeruzaléma

Založení Maltézského řádu se datuje přibližně do poloviny 11. století, kdy obchodníci z jihoitalské námořní republiky Amalfi získali od egyptského chalífy právo vybudovat kostel, konvent a nemocnici v Jeruzalémě, kde by se starali o poutníky. Papežskou bulou z roku 1113 získalo špitální společenství statut řeholního laického řádu.

V průběhu dalších staletí se sídlo řádu přesouvalo na Kypr, Rhodos a v 16. století na Maltu, kterou rytíři dostali v léno od císaře Karla V. Z ostrova je ale později vytlačil Napoleon. Od roku 1834 sídlí řád v Římě, kde mají jeho hlavní palác a rezidence postavení exteritoriálních území.

Do Čech uvedl řád král Vladislav II. po návratu z druhé křížové výpravy. Na začátku druhé poloviny 12. století dostali johanité od krále území na předmostí tehdejšího Juditina mostu. Postupně vznikaly další řádové komendy, z nichž nejvýznamnější byly Strakonice, kde našli rytíři útočiště během husitských válek.

„Neměl bych vám připomínat, že jako římští katolíci a členové římskokatolického náboženského řádu jsme zavázáni zvláštní povinností poslušnosti papeži. Svatý otec shledal za vhodné, aby k řádu jmenoval zvláštního delegáta a dvakrát veřejně potvrdil rozšířené pravomoci kardinála Tomasiho,“ napsal současný šéf řádu v dopise z 16. srpna, ve kterém žádá regionální představitele, aby rozhodně nešířili výzvu nespokojených asociací.

Jak celý spor nakonec dopadne, se zatím nedá spolehlivěji odhadnout. Uplynulou středu měly proběhnout důležité schůzky mezi legátem Tomasim, místodržícím Dunlapem a na druhé straně členy řádové vlády a vládní rady. Pravděpodobně však nepřinesly významnější posun. Klíčový bude postoj papeže Františka, který se nyní podle Dunlapa seznamuje s variantami reformy a měl by se vyjádřit na začátku září.

Čtěte analýzy Seznam Zpráv

Reklama

Doporučované