Hlavní obsah

Rusko může vyvolat potíže na Balkáně. Buďme ve střehu, říká balkanista

Foto: Frederic Legrand - COMEO, Shutterstock.com

Pro Vladimira Putina není Balkán prioritním regionem, přesto má však Rusko vliv i zde.

Reklama

21. 3. 6:05

Ruská chapadla dosáhla až na Balkán a někteří političtí hráči se jimi nechali ochotně ovinout. Kvůli válce na Ukrajině budou možná nuceni svou volbu přehodnotit, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy balkanista František Šístek.

Článek

„Balkán by měl být zónou, kde bude ruský politický a vojenský vliv omezen co nejvíce. Jinak to pro Evropu bude velký problém,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy balkanista František Šístek z Katedry ruských a východoevropských studií při FSV UK.

„Na některé věci už je to za pět dvanáct, ale momentální situace dává Evropě možnost postupovat způsobem, kterým dosud nepostupovala,“ říká balkanista. Rusko si vliv v regionu pečlivě buduje už desítky let a je otázka, jestli se toho nerozhodne v dalších týdnech a měsících využít.

Jako příklad ruského smýšlení o Balkánu minulý týden mohla posloužit třeba slova ruského velvyslance v Bosně a Hercegovině, který zemi varoval před vstupem do NATO. „Pokud se (Bosna a Hercegovina) rozhodne být členem nějaké aliance, je to její vnitřní záležitost. Naše reakce je ale záležitost jiná. Na příkladě Ukrajiny jsme ukázali, co očekáváme. Jakmile dojde k hrozbě, zareagujeme,“ sdělil Igor Kalabuchov v bosenské televizi.

Co říkáte na výrok ruského velvyslance v Bosně? A jak to vlastně Bosna má s členstvím v NATO?

Bosna a Hercegovina není úplně žhavým kandidátem na členství v NATO, a to z více důvodů. Ta otázka je spojená s tím, jak je Bosna vnitřně politicky rozdělená – není standardně fungujícím státem, což ji v tom procesu blokuje. Jistý zájem tam dříve byl, ale oficiálně se Bosna v tuto chvíli o členství ani neuchází, jelikož představitelé Republiky srbské, jedné ze dvou entit země, to blokují.

Ani před válkou na Ukrajině ani před pandemií to tak rozhodně nebyla otázka, která by byla aktuální. Co se týče ruského velvyslance v Bosně, jde o poměrně drsný výrok.

V kontextu Balkánu jsme v předchozích letech viděli, že Rusko se jaksi pokoušelo blokovat, zpomalit nebo znemožnit vstup do NATO i v případě jiných zemí. Rusko nejen v tomto regionu ukázalo, že vstup do Severoatlantické aliance považuje za hrozbu a že se nějakým způsobem potom aktivně vměšuje.

Z obecného hlediska je na pováženou, jestli Rusko má právo zasahovat do politiky jiných zemí natolik, že to vede k agresi nebo k tomu, že hrozí vnitropolitickými problémy skrze své tamní hráče. Z tohohle hlediska bych to nebral na lehkou váhu.

Tato ruská hrozba se ale asi netýká jen NATO, protože Bosna má teď také jiné politické problémy. Řeší se tam, že by se měl nějakým způsobem upravit volební zákon, a hrozilo, že by Srbové a Chorvati bojkotovali volby, které se mají konat na podzim. Onen výrok tak není směřován jen vůči potenciálnímu vstupu Bosny do NATO, ale určitě říká i to, že by si Bosna měla dát pozor a nepřikovat se příliš k Západu.

Co se týče války na Ukrajině, jak na situaci vlastně balkánské země reagují?

Mezi balkánskými zeměmi jsou velké rozdíly. Některé mají více proruskou politiku, jiné méně. Země Evropské unie – Chorvatsko, Rumunsko, Bulharsko, Řecko – zareagovaly poměrně jednotně jako další země bloku. Černá Hora, Albánie a Severní Makedonie se víceméně ve všech směrech zachovaly, jako by také byly de facto členy Evropské unie.

Pak tu ale máme problém Bosny a Hercegoviny, kde jednotlivé komunity mají k Rusku jiný postoj. Jde tam především o Republiku srbskou a její srbské obyvatelstvo a politickou elitu. Dále je tu také větší a lidnatější Srbsko, jehož politika lavíruje a které je v tomto ohledu asi nejzajímavější.

Srbská politika se oficiálně opírala o takové čtyři sloupy – Washington, Brusel, Peking a Moskvu – což je za této situace samozřejmě dost složité. Srbsko v OSN patřilo mezi státy, které ruskou agresi vůči Ukrajině odsoudily, srbské vedení nicméně v zásadě tvrdí, že jsou neutrální. Reálně je jejich pozice ale do značné míry i proruská.

Když se podíváte do médií, tak i mainstreamová srbská média vedou spíše proruské zpravodajství, v některých směrech až trochu do extrému. Bagatelizuje se v nich utrpení ukrajinského obyvatelstva a spíše se dozvíte třeba o ruských pozicích.

V Srbsku teď také 3. dubna budou parlamentní volby a i když se nynější dění dotýká zejména evropských států, tamní politické strany se mu snaží vyhýbat a snaží se nezaujmout jasné stanovisko.

Jaké mělo Rusko v minulosti zájmy na Balkáně? A jak moc tam přetrvávají?

Ačkoliv se o Balkánu mluví jako o oblasti, kam ruský vliv historicky zasahoval a i dnes zasahuje, musíme si uvědomit, že nejde úplně o prioritní region. Není to Kavkaz, Ukrajina nebo Bělorusko, tyto země nebyly přímo součástí Sovětského svazu. Některé z nich ani nepatřily do socialistického bloku.

Když budeme mluvit o nějaké ruské imperiální politice, tak v 19. století Rusko hrálo s kartou, že na Balkáně podporuje pravoslavné národy. To vytvořilo základ pocitu, že Rusko pro tyto státy bylo vždy přítelem a dopomohlo jim k nezávislosti – to platí pro Bulharsko, Srbsko, do jisté míry pro Řecko a Černou Horu. Třeba Chorvatska se tohle ale vůbec netýká.

František Šístek

  • Působí na Katedře ruských a východoevropských studií při Institutu mezinárodních studií FSV UK.
  • Zabývá se moderními dějinami, antropologií a současností Balkánu, zejména bývalé Jugoslávie.
Foto: IMS FSV UK

Balkanista František Šístek.

Různorodý obraz pak máme i ve 20. století. Část regionu patřila do socialistického bloku, kdy pevně ukotvené ve Varšavské smlouvě byly Rumunsko a zejména Bulharsko. V Bulharsku je pak vidět i další návaznost, kterou bychom třeba v Albánii nebo bývalé Jugoslávii nenašli. Bývalá Jugoslávie totiž byla socialistická země, která šla svou cestou, a ani Albánie začátkem 60. let už do sovětského bloku nespadala. Ta pak měla vztahy s Čínou a byla úplně osamocena.

Za posledních 30 let pak také proběhl zajímavý vývoj. Co se týče bývalé Jugoslávie, zpětně se dnes konstruuje, že Rusko vždy stálo za Srbskem a srbskými zájmy, a to i v konfliktech z 90. let. K tomu dochází vzhledem k ruské podpoře srbského stanoviska v případě Kosova, zejména po roce 2008, kdy Kosovo vyhlásilo nezávislost.

V srbském veřejném prostoru jsou tak nyní zajímavé tendence a tvrzení, že přece nemohou na Rusko uvalit sankce, protože Rusko nikdy neuvalilo sankce na ně. To ale vůbec není pravda, v 90. letech za vlády Borise Jelcina, tedy v době války v Chorvatsku, Bosně a později v Kosovu, velmi často podpořilo různé rezoluce, které odsuzovaly srbské kroky.

Kosovo a Srbsko

V Kosovu je od roku 1999 Severoatlantickou aliancí vedená mise KFOR, která čítá asi 3 770 vojáků ze tří desítek zemí. Mise má zmírňovat přetrvávající napětí mezi většinovými kosovskými Albánci a menšinovými Srby. Srbsko ztratilo kontrolu nad Kosovem v roce 1999, kdy Bělehrad ke stažení srbských jednotek přiměly nálety NATO.

Kosovo vyhlásilo v roce 2008 nezávislost na Srbsku, uznává ji ale jen asi polovina zemí OSN, mezi nimi USA a většina zemí EU včetně České republiky. Jeho samostatnost naopak neuznávají Rusko, Čína nebo Ukrajina, ale ani čtyři členské země NATO – Rumunsko, Španělsko, Řecko a Slovensko.

Jak se to proměnilo po nástupu Vladimira Putina?

Ani on zpočátku nebyl tak radikální a se Západem udržoval lepší vztahy. Tehdy se zdálo, že spolupracovat s Putinovým Ruskem, zejména hospodářsky, není v zásadě nic zavrženíhodného. Spolupracovala s ním přece i Británie, Německo a další.

Větší vliv má Rusko například v Srbsku v souvislosti s již zmiňovaným rokem 2008, kdy se začíná projevovat agresivněji ve svém bližším sousedství vůči Gruzii a v další dekádě i vůči Ukrajině. Kromě toho, že v roce 2008 Kosovo vyhlásilo nezávislost, Srbové také poměrně pod cenou prodali svůj naftový průmysl. To je velký prostředek ruského vlivu; to hlavní, na čem jsou balkánské státy do jisté míry, některé do míry dost velké, závislé.

Třeba Srbsko, Severní Makedonie nebo Bulharsko jsou na ruském plynu velmi závislé a právě tímhle si Rusko už po roce 2008 budovalo na Balkáně větší základnu. Ze zpětného pohledu, jak i někteří analytici upozorňovali, pak ruský vliv v různých směrech stoupal po roce 2014, tedy v období po okupaci Krymu. Ten vliv se projevoval mnoha způsoby, nově i mediálně, když se například rozšířily ruské zpravodajské zdroje jako Sputnik nebo Russia Today.

Jak velký má tedy Rusko vliv na Balkáně? V jakém rozsahu je tam patrná proruská orientace?

Větší je určitě v zemích, kde se dá navázat na různé slovanské sentimenty, tedy převážně ve slovanských pravoslavných zemích. Do jisté míry je možné sledovat ruský vliv také v Řecku, což mělo vliv i na makedonskou otázku, tedy vstup Severní Makedonie do NATO.

Opět jsou tam ale země, které jsou vůči ruskému politickému a informačnímu vlivu mnohem více imunní. To je Albánie nebo Kosovo, což jsou země velice prozápadní, a poté samozřejmě Chorvatsko, které je většinově katolické a je hrdé na svou orientaci na Západ. Na druhé straně pak stojí Bulharsko, Severní Makedonie, Srbsko, Republika srbská v Bosně a Černá Hora.

Patrná je závislost hospodářská, tedy závislost na energiích a zejména na ruském plynu, dalším vlivem je ale v některých zemích i ruská přítomnost. Ta byla v plné síle vidět před pandemií například na černohorském nebo bulharském pobřeží. Říkalo se tehdy, že v Bulharsku vlastní nemovitost nebo nějaké firmy asi 400 tisíc ruských občanů, což je poměrně velké číslo.

Co se týče politické roviny, na Rusko se například Srbsko navázalo díky otázce Kosova. V srbském etnickém prostředí, tedy včetně Republiky srbské v Bosně, nejde o to, že by v něm Rusko všichni kdovíjak zbožňovali, vlastně ho ani tak neznají. Souvisí to tam ale s pocitem uraženosti vůči Západu, který pramení z 90. let. Schválně se tak část tamní politické scény přeorientovává na Rusko.

Bosensko-hercegovinská krize

Počátkem 90. let minulého století vypukla v Bosně a Hercegovině válka, která skončila v roce 1995 podpisem Daytonské dohody. Země z mírových jednání vyšla jako stát složený ze dvou částí – Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské, přičemž Sarajevo zůstalo jako nerozdělené hlavní město země. Dohoda zároveň zřídila Úřad vysokého představitele jmenovaného ze zahraničí, který zastřešuje přítomnost mezinárodních organizací a řídí civilní správu země.

Podle lídra bosenských Srbů Milorada Dodika má Republika srbská mít právo na vlastní armádu, celní a daňový systém i soudnictví. V prosinci minulého roku jeho přesvědčení podpořili i tamní poslanci, kteří si odhlasovali přenesení kompetencí z úrovně Bosny a Hercegoviny na úroveň Republiky srbské.

Přenesení pravomocí na Republiku srbskou podle Dodikovy rétoriky znamená návrat k původnímu nastavení, které v zemi po válečném konfliktu zavedla Daytonská dohoda. Ústavní experti to ale považují za protiústavní.

Směr, kterým se nyní Bosna ubírá, znepokojuje i některé západní státy. Již začátkem listopadu navíc Christian Schmidt, který v zemi momentálně zastává funkci vysokého zahraničního představitele, varoval před možným opětovným rozhořením válečného konfliktu.

Na Balkáně také najdeme různé ultrapravicové skupiny, jejichž lídři nacházejí podporu v Rusku, podobně jako Rusko podporuje ultrapravici i v západní Evropě. Pak tam ale zase z druhé strany máme možná až povrchně levicové skupiny, pro které je Rusko státem, který brání Amerikou vedenému globalismu.

Na nový seznam znepřátelených zemí Ruska byly kvůli připojení se k sankcím přidány Černá Hora, Albánie a Severní Makedonie. Jak se to může odrazit na jejich vztazích s Ruskem i uvnitř těchto států?

Opět je to hodně různorodé, například Albánie je specifická, jelikož s Ruskem neměla tak hluboké vztahy. Severní Makedonie a Černá Hora zase měly s Ruskem negativní zkušenost ohledně pokusů o vstup do NATO. V Černé Hoře dokonce v roce 2016 došlo k pokusu o puč, do něhož bylo zamíchané právě Rusko. Šlo o závažnou situaci, která se tehdy ale bagatelizovala.

Pokus o puč v Černé Hoře

V roce 2016 dostala Černá Hora pozvánku do obranného společenství Severoatlantické aliance, což vyvolalo nepochopení prorusky orientované části společnosti i hlasité odmítnutí přímo z ruské strany. Napětí s Moskvou se nicméně stupňovalo již od roku 2015, kdy NATO pozvalo Černou Horu k přístupovým rozhovorům.

Tehdejší premiér Milo Djukanovič ruskému tlaku neustoupil, a když v roce 2016 obhajoval svoji pozici ve volbách, učinil vstup do NATO jejich hlavním tématem. V den hlasování pak na tiskové konferenci vystoupil s oznámením, podle kterého tamní policie a tajné služby pozatýkaly skupinu černohorských a srbských občanů, jejichž cílem bylo v zemi provést polovojenský převrat. Sám premiér měl být zavražděn.

Během vyšetřování atentátu vyšlo najevo, že do komplotu byli zapojeni také dva ruští občané, které zadrželo sousední Srbsko. Postupem času se objevilo také několik dalších ruských vazeb a na pokusu o převrat se podle zjištění investigativců podílela i utajená jednotka ruské GRU s číslem 29155.

Zdroj: Novičok nebo kulka. Jak umírají Putinovi kritici – Ondřej Kundra

V případě Makedonie se ruské snahy, aby do NATO nevstoupila, projevily také. Rusko například podporovalo řeckou ultrapravici v tom, aby Makedonii neuznávala. Během vnitropolitické krize se ale část tamní politické scény o Rusko tak trochu opírala. Nejsem si tedy jistý, jak se nyní bude situace v Makedonii vyvíjet. Navrch tam poslední dobou měly spíše síly prozápadní.

Zajímavým případem je Černá Hora, která je sice malá, ale jde o členský stát NATO a zatím je také kandidátem číslo jedna ohledně členství v Evropské unii. V Černé Hoře se nicméně po volbách v roce 2020 zformovala vláda, která byla velice proruská. Tvrdila sice, že je pro vstup do Evropské unie, ale byla složena z dost až extremistických stran prosrbské až proruské orientace.

Mají tam ale nyní celkem vnitropolitický chaos, protože tahle nová vláda krátce před invazí na Ukrajinu padla. Černá Hora tak má v tuto chvíli dosluhující vládu, která byla prozápadní spíše jen rétoricky, a uvidí se, jakým způsobem se vše vyvine. Situace je to docela citlivá, protože tamní extrémní strany srbské orientace jsou nadále okatě věrné Rusku a zároveň tam probíhají demonstrace a sbírky na podporu Ukrajiny.

Má rozdílný přístup balkánských zemí k Rusku nějaký vliv i na jejich vzájemné vztahy?

Ano, má a měl. Třeba v případě Řecka a Makedonie jsme viděli, že vměšování ze strany Ruska v podobě podpory části řecké politické scény, která nebyla nakloněna dohodě se Severní Makedonií, prohlubovalo jejich problémy. Neříkám tím ale samozřejmě, že by Řecko s Makedonií žádné konflikty nemělo, kdyby žádné Rusko neexistovalo.

Negativní vliv ale měla ruská účast i na vztahy mezi Srbskem a Černou Horou, zejména v době již zmiňovaného puče v roce 2016. Nyní opět uvidíme další vývoj, jelikož Černá Hora je sice Srbsku v některých ohledech poměrně hospodářsky blízká, v politice ale nyní následuje Evropskou unii. Je tedy otázka, jaké budou vztahy těchto zemí po nástupu nové černohorské vlády.

Řecko a Severní Makedonie

Známý spor těchto zemí trval od devadesátých let a jeho jádrem byl název Makedonie. Podle Řeků totiž sousední stát užíval jméno neoprávněně a vyjadřoval tím skrytý územní nárok na stejnojmennou řeckou provincii. Řecko kvůli sporu dokonce blokovalo vstup Makedonie do Severoatlantické aliance i Evropské unie.

V roce 2018 obě strany podepsaly takzvanou Prespanskou dohodu, jejímž cílem bylo spor ukončit. Makedonský parlament pak v roce 2019 schválil změnu ústavy, která zakotvila nový název země Republika Severní Makedonie.

Zátěž je to dále i pro vztahy Srbska s Bosnou a Hercegovinou, kde si Srbsko buduje speciální vztahy s Republikou srbskou a obě země mají poměrně proruskou politiku, byť samozřejmě částečně i proevropskou.

Bylo by toho víc, ale jsou tu také třeba vztahy mezi Srbskem a Chorvatskem, které je členskou zemí Evropské unie a může do ní v budoucnu blokovat právě vstup Srbska. Ve světle války na Ukrajině opět vidíme, že se nějaké srbsko-chorvatské vztahy radikalizují; ne přímo mezistátní vztahy, ale třeba to, co se objevuje v médiích.

Jaký dopad může mít na region válka mezi Ukrajinou a Ruskem?

V prvé řadě určitě ten obecný, jelikož bude mít dopad na světové trhy. Zdraží se suroviny nebo potraviny, což pro obyčejné lidi na Balkáně, kde mnoho lidí nemá kdovíjaké úspory, nevěstí nic dobrého. Může to také prohloubit negativní trendy, které tam již probíhají, jako je úbytek obyvatelstva kvůli odchodu mladších ročníků na Západ.

Dále uvidíme, jaké budou konkrétní odvetné kroky Ruska. Je tu ona závislost na ruském plynu a kdyby došlo k jeho omezení, bude to mít vliv na Balkán podobně jako na jakoukoliv jinou zemi v Evropě, která je na něm závislá. Mluvil jsem také například o ruských nemovitostech a firmách, nemáme ale zatím přesné zprávy o tom, co a kde ruští oligarchové vlastní.

Uvidí se tedy, zda a jak se bude Rusko zvládat angažovat. Myslím si ale, že do jisté míry samozřejmě bude, tu strukturu na Balkáně totiž má. Vidíme ale, že balkánské státy nyní v některých věcech vyčkávají a není úplně jisté, jak se vše vyvine a co se případně změní. Třeba v Srbsku se jistě více uvidí po blížících se parlamentních volbách.

Záleží i na tom, jak bude tlačit NATO a Evropská unie, zatím jsme toho totiž moc neviděli. Podle některých západních analytiků se však nebude tolerovat tak okatá proruská politika a třeba právě Srbsko nebo představitelé Republiky srbské si budou muset mezi Evropou a Ruskem vybrat.

Může Balkán v budoucnu v případě Ruska sehrát nějakou roli? Při minulém rozhovoru jste zmínil například potenciální scénář, podle kterého by region mohl posloužit k obcházení protiruských sankcí.

To je něco, co se týká i dalších států. Slyšíme třeba, že se ruské firmy registrovaly v Číně nebo jiných zemích. V zásadě by tady ale opět přicházelo do úvahy zejména Srbsko, teoreticky ale možná i jiné balkánské státy. Musíme si ovšem uvědomit, že Rusové jakožto jednotlivci nejsou všichni stejní. Jsou tam tací, kteří s Putinem nesouhlasí, a proto odešli podnikat jinam.

Jak se tato situace může vyvinout a jestli Balkán skutečně bude používán jako takové měkké břicho Evropy, tedy slabé místo, kde se Rusku bude hospodářsky i jinak dařit do Evropy pronikat, teprve uvidíme. V mnoha směrech se až nyní analyzuje, jaký by vlastně ten ruský vliv mohl být.

Dále je tu pak politická možnost vyvolávání konfliktů, aby Evropa musela řešit i jiná ohniska, nejen Ukrajinu. Na Balkáně má Rusko celou řadu možností jak zasahovat, a to navzdory tomu, že analytici před ruským vlivem zde celá léta varovali.

Nyní tak vyvstává otázka, jestli se Rusko tento vliv, který tam nesporně má samo o sobě i skrze spřátelené skupiny z řad tamního obyvatelstva, nepokusí zneužít a jestli se na Balkáně nepokusí vyvolat nějaké bezpečnostní problémy. Právě to by se tak nyní mělo úzce monitorovat.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované