Svědek popsal, jak vypadá život během tvrdých bojů mezi armádou a povstalci

Intenzivní boje v Súdánu probíhají již sedmým dnem. Situace se podle výpovědí zahraničních reportérů přímo v zemi a místních lidí stále zhoršuje. Především obyvatelům metropole Chartúm docházejí zásoby potravin a vody, některým chybí i elektřina.

To vše za zvuku neustálého bombardování a ostřelování. Vzájemné útoky složek súdánské armády stojících za hlavou státu Abdalem Fattáhem Burhánem a milicemi RSF spojenými s Muhammadem Hamdanem Dagalem si podle středečních dat Světové zdravotnické organizace vyžádalo už 295 životů. Zranění utrpělo přes 3 tisíce osob. Reálný počet ale může být vyšší, uvádí katarská stanice Al-Džazíra.

Přežít se snaží v jedné z chartúmských čtvrtí i mladý Súdánec. Redakce jeho totožnost zná, opakovaně s ním byla v kontaktu. Z bezpečnostních důvodů nebudeme publikovat žádné bližší informace o tomto muži. Během rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal, jak život na bojišti, ve které se proměnilo jeho město, vypadá. S čím se místní v těchto dnech potýkají.

Jak situace v Chartúmu aktuálně vypadá?

Všichni se ukrývají doma. Máme internet, ale velkým problémem je, že povstalci zabrali některé stanice s vodou. Takže někteří lidé už jsou bez vody třeba i čtyři dny. Snaží se ji získat z domů, které mají studny a v nich podzemní vodu.

Velkým problémem je také elektřina. Ta sice je, ale není možné si ji dokoupit. V Súdánu funguje nákup elektřiny na kredit. Když vám dojde, dobijete si ho on-line nebo na čerpačce. Teď to ale nejde, protože stanice jsou zavřené. A on-line to také nejde, protože jsou servery shozené. Takže ti, kdo stále mají kredit, ji (energii) mají, ostatní ne.

Nikde vám také neprodají palivo, protože jsou čerpací stanice zavřené. Nemůžete tak odjet z města a jste jen uvěznění doma, dokud armáda neukončí své tažení.

Súdánská armáda se snaží zasáhnout všechna místa, kde se povstalci schovávají nebo mají uložené zásoby materiálu, potravin. Čeká na to, až se povstalci unaví a vše jim dojde. Pak podle mě zaútočí naplno.

Jak získáváte informace o tom, co přesně se děje?

Informace získáváme ze svědectví lidí. Například od kamarádů nebo bratranců a sestřenic z různých koutů Chartúmu. U zpráv od nich je garance, že jsou pravdivé. Médiím ani televizi v této chvíli nevěřím. Videa z toho, co se děje, se snažím nesledovat, ale beru je na vědomí. Myslím ale zároveň na to, že existuje zákon, Bůh a naděje, že to velmi brzy skončí.

Násilí začalo v sobotu, co jste tou dobou dělal?

Nejdřív přišel šok. Ano, bývají tu především v posledních letech protesty, na kterých se shromažďovali lidé. Ale u nich jste znali přesné datum a čas, kdy začínaly.

Tohle bylo náhlé. Zrovna jsem se připravoval do práce a najednou to začalo. Někteří lidé se tak zasekli v práci, nemocnici nebo na univerzitě a třeba i na tři dny, než je vysvobodila armáda. V tom to bylo na začátku šokující.

Na druhou stranu jsem si ale řekl, že to k něčemu může být i dobré. Když máte v zemi dvě vojenská uskupení, tak to většinou nekončí dobře. Obě strany teď vedou boj o to, kdo zvítězí, a já doufám, že to bude súdánská armáda. Té na osudu našich lidí záleží.

Satelitní snímky ukazují boje v Súdánu z nadhledu:

Zahraniční média popisují intenzivní boje především právě v Chartúmu. Jak to vnímáte vy?

Ano, slyšíme exploze, vidíme vojenská letadla, jak ostřelují místa, kde se nepřátelé skrývají, i vojáky.

Když narazíte na příslušníky súdánské armády, nic vám neudělají. Ale povstalci, ti vás mohou zabít, nebo zajmout, protože jsou čím dál slabší, a proto potřebují lidské štíty na ochranu.

Počet civilních obětí celkem rychle stoupá, jak je to možné?

Problém je, že povstalci nemají základnu někde daleko od města, ale žijí mezi lidmi ve čtvrtích. Když se bojuje venku, může se stát, že kulka nebo vypuštěná raketa z letadla zasáhnou právě civilisty.

Jak se snažíte situaci zvládnout?

Je to těžké takhle přežívat, ale snad už to potrvá jen pár dnů, přejde to a my se vrátíme k normálnímu životu. Ostřelování už jsme v posledních letech zažili. Podobně i protesty a revoluce.

Hezké je, že si tu lidé pomáhají. Když vám chybí například voda, pomohou vám lidé z okolí, třeba i ti, které jste do té doby neznali. Nebo vám dají jídlo.

Ví totiž, že požehnání vychází z toho, když dáváte, ne když berete. To dělá situaci o trochu snažší. Nicméně všeho je nedostatek – jídla, vody – a supermarkety jsou zavřené.