Nová elita podle Putina. Bývalí vojáci získávají funkce, má to háček

Náborové letáky, rekordní finanční odměny i příslib zářivé budoucnosti. Rusko bojuje s nedostatkem mužů, které by mohlo posílat na frontu, aniž by muselo sáhnout k další nepopulární mobilizaci.

Ruský prezident Vladimir Putin opakovaně tvrdí, že účastníci války proti Ukrajině představují novou ruskou elitu.

Alespoň v jednom ohledu se jeho slova začínají naplňovat. Díky programu vytvořenému Kremlem se válečným veteránům skutečně otevírá cesta do státní správy i politiky.

Přestože se o podobných pobídkách mluví už delší dobu, dlouho nebylo jasné, nakolik se sliby proměňují ve skutečnost.

Nezávislý server Meduza nyní přinesl data i svědectví lidí, kterým účast ve válce posloužila jako výtah do vyšších funkcí. Nejméně tisíc účastníků ruské invaze na Ukrajinu už obsadilo různé vládní a se státem spjaté pozice.

Váleční veteráni získávají mandáty obecních a regionálních poslanců, místa ve správních orgánech a ministerstvech, v úřadech gubernátorů, státních fondech, školách, na univerzitách i ve vlasteneckých organizacích.

Jejich počet ve státních strukturách navíc dál roste.

Jenže data zároveň ukazují, že tato nová elita nevzniká úplně od nuly. Největší kariérní vzestup zaznamenávají lidé, kteří už před odchodem na frontu patřili k regionálním elitám nebo státní správě.

Georgij Andrejev působil od února 2020 jako náměstek ministra pro inovace, digitální rozvoj a informační a komunikační technologie Jakutska, což je největší ruská republika zaujímající velkou část Dálného východu. Už v tu chvíli tak měl poměrně prestižní pozici.

V srpnu 2024 se rozhodl, že odejde do války. Jen o necelý rok později, v květnu 2025, se stal ministrem podnikání, obchodu a cestovního ruchu stejného regionu.

Podobný osud a náhlý politický vzestup potkal i Leonida Aleksandrova, rovněž z Jakutska. Léta vedl největší regionální družstvo na zpracování ryb. Poté, co sloužil ve válce, se vyhoupl do křesla náměstka ministra financí.

S takovými funkcemi se pojí na jedné straně prestiž, ale jde i o stabilní finanční zabezpečení.

Nemusí to nicméně znamenat reálně větší moc. Dva vysoce postavení regionální úředníci sdělili Meduze, že vojenský personál je obvykle jmenován do pozic, které nejsou spojeny s „významnými rozpočtovými toky a seriózní prací“.

„Většinou když veteráni dostanou vysoké funkce, nejde o skutečné bývalé vojáky, jak bychom si je představovali. Ale jsou to spíše úředníci nebo členové elity, kteří ve skutečnosti ani nebojovali,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy etnograf se zaměřením na Rusko Jeremy Morris, který působí na Aarhuské univerzitě v Dánsku.

Jejich příběhy ale zároveň neodpovídají představě běžného ruského vojáka, který byl naverbován přímo z civilního života. Jiní vojáci čelí realitě ruské armády, která podle kritiků zachází s lidskými životy jako s vyčerpatelným zdrojem.

Investigace britské BBC upozornila, že ruské úřady připravují pravidla, která mohou umožnit návrat zraněných nebo nemocných vojáků na frontu bez plnohodnotného posouzení jejich zdravotní způsobilosti. Praxe, kdy se vojáci po vážných zraněních vracejí zpět k jednotkám, podle médií existovala už dříve.

„Je to systematická politika ruských úřadů. Pro ně žádné mezinárodní právo neexistuje. Jsou primárně zaměřeni na vnitřní Putinovy racionální zákony. Podle ruských zákonů by všichni měli být do konce svého života na frontě - bez jakékoliv šance vrátit se ke svým rodinám,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy Ivan Čuvilajev, člen organizace Idite Lesom, která pomáhá ruským mužům dostat se z fronty, nebo se vyhnout náboru.

A tím se otevírá i otázka, na kterou média pravidelně upozorňují, nakolik opravdu lidé z vyšších funkcí ve válce riskují své životy.

Podle pozorování prokremelských válečných korespondentů (kteří občas popisují události objektivněji než oficiální propaganda) se nejčastěji jedná jen o formální účast. Lidé s kontakty jsou například umístěni v jednotkách v relativně bezpečné vzdálenosti od fronty.

Koncept „zástupčích praporů“, známých také jako „prapory pro praní špinavých peněz“, se v armádě rozšířil, jak popisuje Meduza. Jedná se o formace, které obvykle tvoří úředníci a politici, kteří chtějí prokázat loajalitu vůči svým nadřízeným nebo odčinit nějaké provinění - u většiny z nich jde o stažení obvinění z korupce.

Kreml takovým povyšováním sleduje několik praktických cílů. „Jedním je lepší integrace vracejících se veteránů, kteří mohou po návratu představovat bezpečnostní problém. Druhým je vytvořit další motivaci k nástupu do armády tím, že ukáže, že existuje život po speciální vojenské operaci,“ podotýká Morris.

Klíčovou roli v této strategii hraje program Čas hrdinů, který Kreml spustil v roce 2024. Je určen válečným veteránům a nabízí jim manažerské vzdělávání i přípravu na kariéru ve státní správě.

Podobné projekty se postupně rozšířily do všech ruských regionů, jejichž vedení mezi sebou soupeří v tom, kolik bývalých vojáků dokáže zapojit do politického a úřednického aparátu.

Kreml se zároveň snaží vytvořit obraz, že vojenská služba přináší společenský respekt a uznání. Podle expertů ale není jisté, nakolik se tento obraz daří prosazovat mezi samotnými Rusy.

„Ve veřejném prostoru i v televizi je propaganda všudypřítomná. Existuje skupina lidí, která chová k veteránům velkou sympatii. Myslím si však, že slovo ‚hrdinové‘ je v tomto kontextu dokonce nevhodné. Lidé si uvědomují, že cena války je nesmírně vysoká a že ruská armáda si životy svých vlastních vojáků neváží. Řekl bych, že propaganda, která veterány prezentuje jako hrdiny, pravděpodobně nemá takový účinek, jaký by si úřady přály,“ doplňuje Morris.

Jenže zahrnutí válečných veteránů do politických struktur má mnohem širší dopady. Jak upozorňuje expert na ruskou politiku Michail Komin, je neobvyklé vidět osobnosti s vojenskou minulostí v ruských volbách.

Kromě různých formálních omezení - včetně požadavku, aby důstojník opustil službu, aby mohl kandidovat - vládnoucí strana Jednotné Rusko a další tradičně preferují nominaci kandidátů z veřejného sektoru, jako jsou lékaři, učitelé nebo sociální pracovníci.

To se ale nyní mění. A šéf Nadace pro rozvoj občanské společnosti, think tanku napojeného na Kreml, Konstantin Kostin odhaduje, že veteráni války na Ukrajině by po parlamentních volbách, které budou v září, mohli tvořit až 40 procent Dumy. To by mohlo ovlivnit dlouhodobější politické postoje v Rusku.

„Rostoucí příliv veteránů do vlády na všech úrovních rozšíří koalici, která upřednostňuje konfrontaci s Ukrajinou a Západem. Nejvíce jestřábí pozice v ruské elitě pocházejí, jak se dá očekávat, od lidí s bezpečnostním zázemím,“ popsal ve své analýze pro think tank European Council on Foreign Relations Komin.

„Pokud veteráni speciální vojenské operace odsunou na vedlejší kolej technokraty, kteří udržují válečnou ekonomiku v chodu, mohli by se stát hlavní opozicí vůči jakémukoli budoucímu zmírnění zahraniční politiky, i když Kreml začne pociťovat zátěž vyčerpaných zdrojů,“ uzavírá.