Francie rýsuje na světové mapě nový stát. Ale jen tak, aby nepřišla o vliv

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Francouzský prezident Emmanuel Macron mluvil o historické dohodě, ministr pro zámořská území Manuel Valls o „volbě odvahy a odpovědnosti“. Oba politici tak okomentovali podpis smlouvy o budoucnosti Nové Kaledonie, ostrova v Tichém oceánu se zhruba 280 tisíci obyvateli.

K dohodě dospěli po desetidenním vyjednávání představitelé hnutí za nezávislost a zástupci loajalistů, kteří si přejí být i nadále součástí Francie. Smlouvu podepsali 12. července ve francouzském městě Bougival.

„Každý tábor, pro i proti nezávislosti, musel učinit vzájemné ústupky, aby dosáhl této dohody,“ citoval deník Le Figaro Georgese Naturela, republikánského senátora z ostrova.

Zásadním výsledkem dohody je to, že Nová Kaledonie by měla i nadále zůstat součástí Francie, i když se ve francouzské ústavě objeví výraz „stát Nová Kaledonie“. Předmětem hlasování v referendu, které se uskuteční v únoru příštího roku, tak nebude „přidružený stát“, o němž se Macron zmiňoval na začátku července.

Tichomořský a řídce obydlený ostrov, jenž leží od Francie zhruba 17 tisíc kilometrů, je díky svému nerostnému bohatství významný i geopoliticky. Právě zde se totiž nachází na 25 procent světových zásob niklu, nerostu používaného při výrobě elektrických baterií.

„To je základní důvod, proč si chce Francie Novou Kaledonii ponechat. Není to ale jen nikl, ale také fakt, že Francie má díky ovládání Nové Kaledonie, Francouzské Polynésie, Wallisu a Futuny druhou největší exkluzivní ekonomickou zónu v oceánu, díky čemuž si udržuje silnou přítomnost v celém regionu Tichého oceánu. V případě vypuknutí nějaké války je to strategická výhoda,“ řekla Seznam Zprávám polská antropoložka Karolina Kania, odborná asistentka na Katedře strategie Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze, jež na Nové Kaledonii žila a dlouhodobě se zabývá tamními sociálními a ekonomickými problémy.

Povzbuzením pro zastánce nezávislosti je pak zřízení kaledonského občanství, které by obyvatelé ostrova měli společně s francouzským. Na kaledonské úřady by také francouzský stát měl postupně převádět řadu pravomocí, jež má dosud Paříž.

„Postupné předávání kompetencí, jako je obrana, mezinárodní politika, měna atd. je sice možné, ale pouze v případě, že by pro to zvedly ruku tři pětiny kongresu na Nové Kaledonii. Pokud mu ale budou dominovat lidé pocházející z Evropy, obávám se, že se to nikdy nestane,“ vysvětluje Karolina Kania.

Na rozdíl od jiných francouzských departementů a zámořských území má Nová Kaledonie speciální status „sui generis“ s rozsáhlými pravomocemi. Místní vláda má široké pravomoci v mnoha oblastech, včetně vzdělávání, zdravotnictví, správy přírodních zdrojů nebo kultury a jazyků.

Francouzská vláda má pravomoci v oblastech obrany a bezpečnosti, soudnictví, kontroly migrace, měny nebo ve vysokoškolském vzdělání a výzkumu.

Už pouhý týden po podepsání dohody se ale zdánlivá jednota začala drolit. Zejména zástupci původního obyvatelstva Kanaků, kteří na ostrově tvoří asi 40 procent populace, se nechali slyšet, že dohoda neodráží jejich zájmy.

„Je zřejmé, že cesta k jasné suverenitě postrádá jasnou perspektivu,“ zaznělo v prohlášení Socialistické fronty národního osvobození (FLNKS). Její delegáti by měli na kongresu 2. srpna rozhodnout, zda dohodu podpoří.

„Politické strany mají čas dohodu prostudovat, má 13 stran a je velmi obecná. Nyní žádnou cestu k plné suverenitě neotevírá,“ potvrzuje polská expertka.

Ministr Valls už varoval před možným chaosem v případě neschválení dokumentu. První známky se už objevily minulý víkend, kdy v dělnických čtvrtích metropole Nouméa došlo k násilí, informoval deník Libération.

Jak Francie, tak i obyvatelé ostrova se bojí opakování nepokojů z roku 2024, při nichž zemřelo 14 lidí a situace na ostrově připomínala občanskou válku. Zásadní roli tehdy hráli mladí Kanakové, kteří nyní dohodu kritizují a mají pocit, že se procesu nemají šanci účastnit.

„Atmosféra je hodně napjatá a ti, kteří ji podepsali, dostali výhrůžky smrtí. Už v 80. letech byla přitom podepsána první dohoda v Matignonském paláci a kanačtí lídři Jean-Marie Tjibaou a Yeiwéné Yeiwéné ji tehdy zaplatili životem. Zabil je jiný Kanak za to, že se dohodli s loajalisty,“ připomíná Karolina Kania. I proto je podle ní ministr Valls velmi opatrný a snaží se být v konfliktu co nejvíce neutrální.