Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Soul po měsících politického chaosu následujících po pokusu o puč loni v prosinci zná jméno nového demokraticky zvoleného prezidenta.
Stane se jím I Če-mjong, který získal 49,42 procenta hlasů.
Kandidát progresivní Demokratické strany (DS), který v roce 2022 těsně prohrál duel se zástupcem konzervativců a pozdějším strůjcem nepovedeného puče Jun Sok-jolem a loni dovedl svou stranu k drtivému vítězství v parlamentních volbách.
Nové prezidentské volby nepřitahují pozornost světa jen kvůli tomu, že představují milník v historii jihokorejské demokracie. Jižní Korea je totiž důležitým hráčem světové geopolitiky a mocenského soupeření mezi USA v Čínou v regionu.
Jun Sok-jol a jeho následovníci z konzervativní Strany lidové moci se přitom silně orientovali na USA a v rámci spolupráce v bezpečnosti byli ochotni překlenout historické křivdy a budovat styky s Japonskem, vymezovali se proti Číně a mimo jiné dokonce spekulovali o možném posílání zbraní Ukrajině. DS tradičně ve všech zásadních otázkách zahraniční politiky zastává opačný postoj, takže by se mohlo zdát, že prezidentské volby jsou předzvěstí velkých změn.
Dosavadní vyjádření I Če-mjonga spolu se samotnou podobou současného stavu situace v regionu ale naznačují, že jestli k nějakým dojde, dramatické spíš nebudou. I Če-mjong se v kampani prezentoval jako umírněný centrista, který je ochotný dát ideologické problémy stranou, nesabotovat bezpečnostní spolupráci s Japonskem a nesbližovat se s Čínou víc než budou ochotny tolerovat USA.
Hlavní spojenec: USA. Když se nic nepokazí
„Věřím, že spojenectví mezi Jižní Koreou a USA je základem jihokorejské diplomacie,“ znělo jedno z nedávných prohlášení I Če-mjonga k jeho představám o budoucnosti jihokorejské zahraniční politiky.
Donalda Trumpa v nedávných rozhovorech s americkými médii zvolený jihokorejský prezident ocenil za „vynikající vyjednávací schopnosti“ a zmínil se, že by ho se svou stranou dokonce rád (pokročí-li v jednání s KLDR) nominoval na Nobelovu cenu míru.
Možná ještě víc o plánech se zahraniční politikou vypověděla cesta hlavního I Če-mjongova poradce do Washingtonu. Cílem návštěvy v netradičním formátu (setkání s prezidentskými kandidáty ještě před konáním voleb není úplně běžné) podle korejské strany bylo seznámení amerických vysokých představitelů s postoji I Če-mjonga, který „věří, že je potřeba posílit jak korejsko-americkou alianci, tak trilaterální kooperaci“ mezi Washingtonem, Soulem a Tokiem.
Na druhou stranu už se I nechal slyšet, že americký protekcionismus vnímá jako výzvu a že spojenectví s USA nutně neznamená nepřátelství vůči Číně a Rusku. Jeho – v porovnání s Jun Sok-jolem – přece jen kritičtější postoj vůči USA zvyšuje riziko, že v budoucnu může v případě neshod dojít ke zhoršení vztahů. Obzvlášť když v Bílém domě sedí výbušný Donald Trump.
„Pokud bude mít prezident Trump příliš požadavků, I má oproti ostatním prezidentům Jižní Koreje větší predispozice k tomu, aby všemu nevyhověl, což může být zdrojem tření,“ řekl k tomu bývalý jihokorejský diplomat a poradce exprezidenta Mun Če-ina Chŏng-in Mun agentuře Reuters. I je podle diplomata protřelý politik, který způsob jednání s Trumpem dobře promyslí, ale vzhledem k řadě nejasností v otázkách Trumpovy politiky vůči Číně se zatím nedá odhadnout, jak pravděpodobné případné neshody obou prezidentů jsou.
Nutno dodat, že nový vítěz souboje o Modrý dům má s Trumpem nějaké problémy k řešení už teď. Trump totiž po Soulu požaduje, aby platil víc za přítomnost amerických vojáků v zemi, a uvalil na Jižní Koreu cla.
Když to ale shrneme, tak obecně I velmi pravděpodobně neplánuje žádný velký odklon od USA k Číně ani ničení spolupráce s Japonskem, ke kterému se jeho strana z kulturních a historických důvodů tradičně vždy stavěla kriticky.
Alespoň tedy pokud celá jeho kampaň nebyla jeden velký blaf.
I se totiž v kampani prezentoval jako pragmatik, který je ochotný částečně upustit od některých tradičních postojů jeho strany s cílem vést zemi ke stabilitě a ekonomické prosperitě. Podle expertky na politiku Jižní a Severní Koreje Darcie Draudt-Véjaresové to pravděpodobně nebyly jen plané sliby a DS během těchto voleb skutečně do jisté míry prošla „rekalibrací“, kterou zvolila kvůli nové realitě a náladám ve světě i v Jižní Koreji.
„Zahraniční politika DS prochází změnou směrem od etnického nacionalismu a idealistických rámců k více pragmatickému směru s větším důrazem na bezpečnost,“ napsala expertka v nedávno publikované analýze pro americký think-tank Carnegie Endowment for International Peace (CEIP).
Analytička se domnívá, že jde o projev přizpůsobování se měnící se strategické krajině definované rostoucí rivalitou USA a Číny a severokorejským pokrokem v jaderném zbrojení, čínskému ekonomickému nátlaku a japonskému ustupování od pacifismu k budování silnějších obranných kapacit. Toto podle Draudt-Véjaresové spolu s několika domácími faktory včetně generačního posunu a nových trendů způsobilo, že se změnily i preference voličů (což dokazují i průzkumy) pro zahraniční politiku a všechno dohromady pak přimělo I Če-mjonga k nastavení pragmatičtější tváře.
Podobný názor má John Lee, novinář žijící v Soulu píšící pro anglojazyčný web specializující se na dění na korejském poloostrově Korea PRO. S nástupem kandidáta DS podle něj sice lze očekávat ústup od maximálně prozápadní politiky Jun Sok-jola, ale nikoliv dramatický. „Jižní Korea nedrží svou zahraniční politiku zcela kontrolovaně ve svých rukou, protože se musí přizpůsobovat politice jiných, mnohem větších zemí,“ řekl Lee v již publikovaném rozhovoru Seznam Zpráv.
Vztahy s KLDR na bodu mrazu
O vztazích s Čínou I před volbami řekl, že jsou kvůli jeho předchůdci Jun Sok-jolovi nejhorší v historii a on sám se to bude snažit zlepšit.
Podle Draudt-Véjaresové ale opět těžko čekat nějakou dramatickou změnu. I progresivisté z DS totiž už podle ní ustoupili od vize stát na půl cesty mezi Pekingem a Washingtonem. Větší flexibilita je pro ně sice stále žádoucí, ale už jen v rámci aliance s USA, které uznávají za hlavní pilíř vlastní bezpečnosti.
Zlom podle expertky přišel po krizi v jihokorejsko-čínských vztazích po nákupu amerického protivzdušného systému sloužícího jako ochrana před balistickými raketami THAAD Soulem v letech 2016–2017. Peking se snažil Soul od nákupu všelijak odradit, situaci přirovnával ke Karibské krizi a následně uvalil na Jižní Koreu citelné ekonomické sankce.
Dramatické změny se neočekávají ani v případě vztahů se Severní Koreou.
I Če-mjong prohlásil, že s Pchjongjangem obnoví nouzové spojení (tzv. horkou linku) a v rámci tradičních politik DS by se daly čekat i další snahy o sbližování s komunistickým severním sousedem. KLDR se ale dialogu nebo nové spolupráci rozhodně nezdá být otevřená.
Vztahy s jihem jsou na bodu mrazu poté, co Kim Čong-un poprvé v historii označil Jižní Koreu za úhlavního nepřítele (do té doby to byly USA), což je prohlášení, které se těžko bere zpět.
Něco by se teoreticky mohlo změnit, pokud dojde k nějakému průlomu v jednání mezi Pchjongjangem a Washingtonem, ale pozice Donalda Trumpa v tomto ohledu zatím zůstává nečitelná.
Ostřejší postoj k Rusku či podporu Ukrajiny nečekejme
V postoji k severokorejsko-ruské spolupráci, Rusku samotnému a válce na Ukrajině od I Če-mjonga nelze čekat nějaké ostřejší reakce. Jihokorejskou variantu kritického postoje k Rusku jsme mohli vidět za jeho předchůdce, ale nutno podotknout, že ani on se k dodávkám zbraní Ukrajině neodhodlal.
Demokratická strana byla podle Leeho k Rusku tradičně „velmi přátelská“, což sice neznamená, že by I Če-mjong měl sáhnout k rušení západních sankcí, ale dá se očekávat, že se bude snažit uplatnit svůj vliv na to, aby na Ukrajině došlo k mírové dohodě a Soul s Moskvou mohl zase začít obchodovat.
Nějaká zásadnější podpora Ukrajiny je každopádně krajně nepravděpodobná.
Pro Česko může být potenciálně zajímavý i postoj DS k energetice. Strana I Če-mjonga totiž nepodporuje stavbu nových jaderných reaktorů doma a kritizuje i zapojení firmy KHNP do stavby nových bloků v českých Dukovanech s tím, že náklady jsou podle DS podhodnocené.
I Če-mjong jinak v energetice podporuje přechod na zelené zdroje. Do roku 2040 chce vyřadit veškeré uhelné elektrárny a směřovat zemi k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050.
