Obavy se potvrdily, začíná El Niño. Může být extrémní a hrozí příval katastrof

Když se řekne největší environmentální katastrofa v lidské historii, asi málokomu se vybaví světové dění let 1877 a 1878. Přesto se ho tak někteří vědci nezdráhají označit. A pokud odhlédneme od toho, že nešlo o jednu událost, ale spíš o sérii katastrof s více či méně společným jmenovatelem, můžeme jim s přivřeným okem dát za pravdu.

Odhaduje se totiž, že v důsledku vln sucha, zesílených tehdejším extrémně silným jevem El Niño, a následných hladomorů zemřelo asi 50 milionů lidí. Tento počet odpovídal 3 až 4 % tehdejší světové populace, což by při dnešním počtu obyvatel Země představovalo přibližně 250 milionů lidí.

Lidé samozřejmě neumírali jen kvůli El Niñu. Sucha v postižených tropických a subtropických oblastech začala už několik let předtím a například „Velký hladomor“ v Indii, při němž zemřely miliony lidí, je z velké části připisován pochybením britské koloniální správy. I kdyby nicméně tehdejší tzv. super El Niño bylo na vině třeba jen z pětiny, pořád ho můžeme bezpečně zařadit mezi nejsmrtelnější známé přírodní katastrofy.

Nyní se na tyto události vzpomíná z prostého důvodu – koncem roku 2026 naši planetu může zasáhnout něco podobně silného.

I když se to stane, dopady naštěstí už nebudou tak drastické. Svět se od roku 1877 změnil a lidé už nejsou tak zranitelní. Humanitární krize a obří ekonomické škody nicméně realisticky hrozí. Z hlediska klimatu příchod El Niña navíc znamená v podstatě jistotu, že série extrémně teplých let, která začala v roce 2023, bude bez pauzy pokračovat.

Co přesně nám ale tedy předpovědi momentálně říkají?

Obecně lze situaci shrnout následovně: Podle Amerického úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) již jev oficiálně začal. Všechny predikce se po skončení tzv. jarní předpovědní bariéry shodují, že bude v příštích měsících sílit. Drtivá většina modelů přitom předpovídá příchod velmi silného El Niña s předpokládanou odchylkou teploty vody v tropické části Tichého oceánu (tzv. region 3.4) nad 2 °C. Vyloučeno však není ani překročení hranice 3 °C a některé modely už dokonce ukazují hodnoty kolem 4 °C.

„Středový scénář se nám posouvá k velmi silnému, takříkajíc těsně ‚podrekordnímu‘ El Niňu,“ shrnul hlavní závěr z nepřehledné spleti modelů a předpovědí od různých institucí a s různými výsledky klimatolog Aleš Farda z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Dodejme, že rekordní hranice přitom není úplně jasně daná. Odhaduje se, že nejvyšší anomálie El Niña 1877-1878 byla někde nad 3 °C. Kvalitně zmapovaná super El Niña posledního zhruba půl století se pak pohybovala někde mezi 2 a 2,5 °C.

Jako nejpravděpodobnější varianta se tedy momentálně jeví příchod podobně silného El Niña jako v letech 2015/2016, 1997 a 1983. Dodejme nicméně, že celkový rozptyl předpovědí je zatím pořád veliký.

Takto například vypadá předpověď Evropského centra pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF):

Každá čára představuje jeden ansámbl (tedy výsledek modelu na základě mírně odlišných vstupních podmínek). Jak můžete vidět, ani jediný neukazuje hodnoty anomálie pod 2 °C, což je považováno za hranici velmi silného El Niña (pro které se vžila neoficiální „přezdívka“ super El Niño).

Například předpověď od Amerického úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) je ale podstatně méně „horká“ – pravděpodobnost přesažení anomálie 2 °C je „jen“ 63 %.

Rozdíl může být umocněn tím, že předpovědi byly vydány v jiném čase a používají mírně odlišné metriky, ovšem hlavní důvod je jiný. Jsou totiž stále poměrně nejisté a vzhledem k tomu, za jak dlouho má jev vrcholit, se tomu ani nemůžeme divit.

„Sezonní předpovědi jsou jednoduše těžkou a pořád relativně novou disciplínou. Hodně z těchto modelů se může mýlit. Očekávám silné El Niño a pozorně sleduji každou novou aktualizaci předpovědi, ale k naplnění extrémních scénářů na vrchním okraji palety zůstávám skeptický,“ napsal k tomu Robert Rohde, americký fyzik se specializací na klimatická data, který stojí v čele vědeckého týmu Berkeley Earth.

Představu o konkrétních rozdílech mezi jednotlivými předpověďmi si můžete zlepšit z následujícího přehledu:

Když to tedy ještě naposledy shrneme, tak jako nejpravděpodobnější se momentálně jeví asi něco mezi anomálií dva až tři stupně, což by znamenalo jedno z nejsilnějších El Niñ. Nejistota je ale pořád poměrně velká, ovšem předpovědi se s přibývajícím časem průběžně zpřesňují a alespoň prozatím předpovídají stále silnější jev.

Přejděme k předpokládaným dopadům jevu. El Niño v první řadě uvolňuje velké množství tepla z oceánu do atmosféry, což zvyšuje globální průměrnou teplotu vzduchu za jeden rok o něco mezi 0,1 °C až 0,2 °C, popřípadě možná ještě o něco málo víc (otázka ještě není úplně uzavřená, zejména kvůli podivně vysokému oteplení v roce 2023).

Nízké desetiny stupně Celsia sice můžou znít jako něco zanedbatelného, ale ve skutečnosti je potřeba brát v potaz, že jde o vliv na průměr z celé planety – a aby se ten mohl pohnout třeba jen o jedinou desetinu stupně, musí dojít k velkému množství významných událostí.

Voda v části Pacifiku, kde se El Niño rodí, je už teď výjimečně teplá:

Jedna nebo dvě desetiny zároveň mohou být rozhodující pro umístění daného roku v historické řadě.

„Na konec roku 2026 se předpovídá El Niño, což zvyšuje šanci, že následující rok 2027 se stane nejteplejším v historii,“ řekl k tomu Leon Hermanson, vědec z britské národní meteorologické služby (Met Office) a hlavní autor zprávy Světové meteorologické organizace (WMO) předkládající výhled na klima v další dekádě.

Její nedávná aktualizace s ohledem na El Niño uvádí, že šance na překonání rekordní teploty roku 2024 v některém z roků do 2030 je 86 %. Jinými slovy je kvůli El Niñu v podstatě jisté, že přirozená variabilita klimatu v dohledné době (určitě letos a příští rok) nebude nahrávat tomu, aby došlo alespoň ke krátkodobé pauze v sérii extrémně teplých let, která začala v roce 2023.

Podobně teplo jako v rekordním roce je ostatně už teď – tedy ještě bez vlivu El Niña. Zrovna v posledních dnech globální průměrná teplota vystoupala dokonce na nový rekord pro dané období roku.

Mimochodem, kdyby El Niño přidalo ke globální průměrné roční teplotě něco kolem 0,2 °C, byl by to svým způsobem „výlet“ do budoucího běžného klimatu v neutrální fázi jižní oscilace, které v důsledku pokračování oteplování způsobeného lidmi nastane za pravděpodobně cca za 10 let (obecně se ví, že od 70. let se otepluje o 0,2 °C za dekádu, nicméně v poslední době se začíná spekulovat, že došlo ke zrychlení na něco kolem 0,3 °C).

Stejná logika funguje i zpětně – rok 2016, ovlivněný velmi silným El Niñem, byl sice rekordně teplý v tehdejší době, ale za 10 let ho stejně překonal i rok 2025, přestože během něj už docházelo k přechodu do chladné fáze jižní oscilace zvané La Niña.

Kromě vlivu na globální teplotu má El Niño samozřejmě ještě celou řadu doprovodných dopadů na počasí. Nejčastěji jde o větší teplo a změnu v režimu srážek jedním či druhým směrem v různých oblastech světa. Mezi nejvíc ovlivněné regiony patří Indie, jihovýchodní Asie, části Jižní Ameriky, Austrálie, Afriky i USA.

Tyto dopady mají něco jako „pravidla“ a určitě se nedá říct, že by jejich výskyt byl úplně náhodný. Například sucho a vyšší riziko lesních požárů jsou typické pro jihovýchodní Asii, Indii, jižní Afriku, Austrálii a severovýchodní část Amazonie, zatímco povodně se typicky vyskytují ve východní části Jižní Ameriky a na jihu USA. Na druhou stranu tato pravidla neplatí univerzálně a pokaždé záleží na konkrétním náhodném uspořádání útvarů v atmosféře a v případě sucha i na počasí v předchozích letech a lidské reakci. Intenzita dopadů proto nemusí vždy přímo odpovídat velikosti anomálie teploty vody v Pacifiku, podle níž se oficiálně měří síla El Niña.

Z toho zároveň vyplývá, že konkrétní podoba i závažnost dopadů jevu se těžko předpovídají, i když už třeba tušíme, jak silný bude.

Obzvlášť to platí o Evropě, kde se o povaze dopadů pořád debatuje a jejich předpověď je v podstatě nemožná. „Speciálně u nás v Evropě či severním Atlantiku půjde spíš o to, jak bude (El Niño) reagovat s místními systémy, jako je severoatlantická oscilace, polární jet stream a celková velkoprostorová cirkulace. Všechny jevy se mohou ‚snažit prosadit svoje počasí‘ a záleží na tom, jak se to všechno poskládá,“ přiblížil Farda komplexitu problému.

Když ale zůstaneme u nejpostiženějších regionů, můžeme si být v podstatě jisti, že výjimečně silné El Niño přinese výjimečně vážné problémy. Historie to ukazuje jasně.

Rok 1877/1878 má kvůli velkému časovému odstupu pro současnost omezenou výpovědní hodnotu, ale podívat se můžeme ještě na super El Niña 1982/1983, 1997/1998 a 2015/2016. 

Rychlý výčet hlavních dopadů těchto událostí vypadá asi takto:

1982/1983 – Povodně v Peru a Ekvádoru, sucho v Austrálii, jižní Africe a částech Asie, vůbec první případ globálního masového hynutí korálů.

1997/1998 – Opět povodně v Peru, Ekvádoru a nově i ve východní Africe, sucho znovu v podobných oblastech Asie, ale tentokrát třeba i ve Střední Americe, korálů uhynulo ještě víc než posledně.

2015/2016 – Povodně tentokrát dopadly na Paraguay, Argentinu, Uruguay, Brazílii a Čínu, sucho zase na jižní Afriku a opět jihovýchod Asie a Střední Ameriku, vymírání korálů znovu přepsalo předešlý rekord.

Projevy tedy nikdy nebyly úplně stejné, ale pokaždé markantní. Jak velké škody však poslední tři super El Niña napáchala?

Nepochybně si vyžádaly nejméně tisíce životů, protože humanitární krize postihla desítky milionů lidí a docházelo například i k většímu šíření tropických nemocí, k tomu zabíjely i zmíněné povodně. Překvapivě ale pro moderní super El Niña neexistuje žádný zavedený souhrnný odhad počtu obětí.

Například u let 1997 a 1998 se často uvádí počet 21 tisíc, ale těžko říct, jak tohle číslo vůbec vzniklo. Nějaké odhady počtu obětí s jasně popsanou metodologií sice existují, ale ty se zaměřují vždy jen na malý fragment ztrát (třeba právě šíření nemocí nebo emise z požárů atd.), a nikoliv na celkový součet.

O poznání lepší je to s odhadem materiálních škod. U přímých škod se většinou uvádí desítky miliard dolarů na infrastruktuře, což je méně než například přímé škody z jednoho velkého zemětřesení (u série otřesů v Turecku v roce 2023 se odhadovaly přímé škody na 100 miliard dolarů). Celkové dopady na ekonomiku za daný rok se ale odhadují už na stovky miliard a makroekonomické studie odhadující několikaletý dopad dokonce uvádějí nižší jednotky bilionů dolarů (další příklad zde).

To už je opravdu hodně peněz – částky odpovídají nižším jednotkám procent světového HDP nebo například několika ročním obranným rozpočtům USA.