Už tři roky je „podivně“ teplo. A stále nevíme, co nám uniká

Globální průměrná denní teplota loni dosáhla 14,97 °C což znamená, že máme za sebou třetí nejteplejší rok v historii měření. Prvním zůstává rok 2024 a na druhém místě s titěrným odstupem rok 2023.

Tyto definitivní výsledky satelitního měření programu Copernicus nám sdělují hned několik důležitých věcí.

Zaprvé nás znovu ujišťují, že svět, ve kterém žijeme, se kvůli skleníkovým plynům ohřál nejvíc za posledních asi 170 let, co existují záznamy – a s nejvyšší pravděpodobností i za existenci celé naší civilizace (nejspíš až za 100 tisíc let).

Zároveň díky výsledkům vidíme, jak nebezpečně blízko už jsme překročení oteplení od předindustriální éry o 1,5 °C a že čelíme vyhlídce jistého překonání této hranice v blízké budoucnosti.

To samé by se nicméně vesměs dalo říct i o mnohých předcházejících letech. K nejteplejším v historii měření, byť samozřejmě o něco méně blízkým oteplení o 1,5 °C, totiž patří všech posledních 11 let. Jenže roky 2023, 2024 a 2025 jsou výjimečné ještě jednou věcí – byly tak teplé, že to vědce nutí ptát se, co dalšího kromě skleníkových plynů to způsobuje.

Odpověď zůstává i na začátku roku 2026 neúplná.

Teploty posledních tří let byly tak vysoké, že si jich na klimatických grafech může snadnou všimnout úplně každý.

Nápadné „odskočení“ od ostatních let je patrné už z klasického sloupcového grafu viz výše. Ještě víc pak vynikne třeba na tomto grafu ukazujícím i průběh průměrné denní teploty během roku (obzvlášť to platí pro rok 2024):

Nebo třeba z této „trychtýřové“ vizualizace NASA:

Zatímco laik nejspíš vidí nápadné odskočení, pro klimatology to znamená něco podstatně většího.

Od 70. let minulého století do roku 2014 se totiž průměrná globální roční teplota zvyšovala v průměru o 0,18 °C za dekádu. V období mezi lety 2015 a 2022 se ještě oteplení drželo na vrchní hranici očekávaného, ale v roce 2023 překročilo veškeré odhady a měřítka.

Nejde přitom ani tak o to, že předčila očekávání klasických dlouhodobých klimatických modelů, protože u těch se s odchylkami dopředu počítá. Problém je v tom, že poslední roky se odchýlily i od statistických modelů, které se vytváří z roku na rok a až do roku 2023 vycházely velmi přesně.

Graf ukazuje, o kolik predikce oteplení v roce 2023 podhodnotily:

„Přiznat si, že žádný jiný rok nepošramotil předpovědní schopnosti klimatologů víc než rok 2023, je pro nás studenou sprchou a je to trochu znepokojivé,“ napsal na začátku roku 2024 v komentáři pro časopis Nature vlivný klimatolog a mimo jiné i hlavní autor z výše zmiňovaných statistických modelů Gavin Schmidt. Jeho slova platí dosud. Právě v roce 2023 bylo totiž odchýlení od předpovědí největší, byť k němu došlo i v roce 2024 a v menší míře i loni.

Příčinu vědci tuší už od začátku. Definitivně a v plném znění ji ale zatím potvrzenou nemají, přestože od roku 2023 se tomu věnovaly už desítky vědeckých prací.

Čerstvá zpráva od programu Copernicus uvádí, že roky 2023 až 2025 byly mimořádně teplé ze dvou hlavních důvodů. Prvním jsou skleníkové plyny a jejich pokračující emise do ovzduší, což je jasné. Složitější to je u druhého důvodu, který se skládá z několika částí.

„Druhým důvodem je mimořádně vysoká teplota mořské hladiny v celém oceánu v souvislosti s jevem El Niño a dalšími faktory ovlivňujícími proměnlivost oceánu, které jsou umocněny změnou klimatu. Mezi další faktory patří změny v množství aerosolů a nízké oblačnosti a odchylky v atmosférické cirkulaci,“ shrnuje Copernicus.

I tak se dá stručně dění posledních let vysvětlit. Nezjednodušená verze je ale samozřejmě komplikovanější. Faktorů, kterými se vědci pokoušeli vysvětlit „nadbytečné“ oteplení posledních let, je totiž ještě víc a výše jejich vlivu dosud není s jistotou známá. Horší nicméně je, že i když se jejich předpokládaný vliv sečte, nedávají dohromady celek.

Veškeré vědění o možných příčinách už loni rozebrala dvojice klimatologů (Schmidt a další renomovaný vědec Zeke Hausfather) ve zvláštní sekci zprávy Světové meteorologické organizace (WMO). Tématu jsme se v tom čase věnovali i na Seznam Zprávách, kde jsme podrobně rozebrali všechny známé příčiny a s nimi související přetrvávající nejistoty. Teď je proto projdeme jen ve zkratce a navrch dodáme, co se k věci objevilo nového.

Podstata zůstává stejná. Vědci se domnívají, že na výjimečné teplo v posledních letech měl určitě vliv El Niño, redukce v emisích aerosolů síry a vyšší sluneční aktivita.

Dřív se uvažovalo i o erupci sopky Hunga Tonga v roce 2022, která explodovala pod vodou a poslala do atmosféry obrovské množství vodní páry, což je skleníkový plyn. Několik studií, které ale vzaly v potaz i doprovodné emise aerosolů (ty na rozdíl od páry sluneční záření odráží) došly k závěru, že ve skutečnosti erupce globální teploty zvýšila buď zanedbatelně, nebo je dokonce drobně snížila.

Ústředním problémem každopádně zůstává, že když se všechny odhadované efekty těchto faktorů sečtou, dá se tím vysvětlit skoro celé oteplení roku 2024 a 2025, ale nevysvětlená zůstává pořád asi polovina „nadbytečného“ oteplení roku 2023.

Odhadovanou velikost vlivu jednotlivých faktorů si můžete prohlédnout v tomto grafu z loňské zprávy WMO. Reziduum v tomto kontextu zjednodušeně řečeno znamená, o kolik se roky 2023 a 2024 odchýlily od dlouhodobého trendu:

Nabízí se dvě vysvětlení, jak jsme se do této situace mohli dostat.

První možností je, že dost dobře nerozumíme některému z výše jmenovaných faktorů a nejsme si plně vědomi jejich skutečného vlivu. Jak ostatně ukazuje Hausfather i v nedávno publikované analýze pro Carbon Brief, kdybychom se podívali na míru nejistot všech faktorů a počítali u všech jen s jejich horní hranicí, už jen tím by se dalo „vysvětlit“ dokonce i ještě větší oteplení, než k jakému v roce 2023 došlo.

Nejvyšší měrou se na tom podílí zmiňovaný jev El Niño.

Tento teplý atmosférický a oceánský jev, který se opakuje každých několik let, sice ve zkratce řečeno byl poměrně silný, ale ani ne rekordně (srovnání se zmapovanou historií jevu si můžete prohlédnout zde). Oteplení navíc začalo být podivně vysoké, ještě než začal v roce 2023 nastupovat, a trvalo i poté, co na začátku roku 2024 skončil a později byl i vystřídán mírným ochlazujícím jevem La Niña. Proto se zdá, že El Niño může vysvětlit jen určitou část oteplení a i spolu s ostatními faktory nevysvětluje veškeré oteplení roku 2023.

Podle Hausfathera je nicméně teoreticky možné – a naznačují to i některé rané výzkumy –, že vlivy tohoto jevu ještě úplně nechápeme a ve skutečnosti můžou být větší, než jsme si dosud mysleli. „Je možné, že minulost není dobrou analogií pro to, co jsme zažili nyní. El Niño tentokrát přišel po nezvykle dlouho trvající fázi La Niña mezi lety 2020 až do 2023. Už existuje několik studií, které naznačují, že právě toto mohlo způsobit výraznější reakci globální teploty,“ napsal Hausfather SZ loni a zopakoval to i v nejnovější analýze pro Carbon Brief.

Dalším kandidátem na špatně pochopený faktor jsou emise aerosolů síry. Jejich vliv na klima je znám už dlouho a předpokládá se, že znečištění sírou „maskovalo“ asi třetinu oteplení způsobovaného skleníkovými plyny, které se teď kvůli snižujícím se emisím síry v důsledku pravidel zaváděných pro zlepšení kvality ovzduší „odmaskovává“. Významným krokem v posledních letech v tomto ohledu bylo pravidlo Mezinárodní námořní organizace (IMO) vyřadit paliva znečišťující ovzduší sírou z lodní dopravy, které bylo schváleno v roce 2020.

Podle sedmi z osmi dosud vydaných studií zabývajících se problémem se tomuto dá přičíst jen relativně mírné oteplení v rozmezí 0,03 až 0,09 °C průměrné roční globální teploty. Osmá studie, kterou loni vydal tým pod vedením bývalého ředitele Goddardova institutu pro kosmický výzkum NASA Jamese Hansena, však uvádí možný efekt až 0,2 °C, což by – pokud by to tak skutečně bylo – stačilo na vysvětlení prakticky veškerého nečekaného oteplení posledních let.

V této otázce každopádně bude potřeba ještě další práce. Proti závěrům Hansenovy studie totiž mluví nejen sedm jiných, ale i fakt, že práce nijak nevysvětluje, proč nebyl efekt nových pravidel IMO cítit už v letech 2021 a 2022.

Z hlavních faktorů jsme se zatím nevěnovali už jen solární aktivitě, kde se ale zdá být všechno jasné. Poslední sluneční cyklus totiž sice byl silnější, než se čekalo, ale jeho síla pravděpodobně přidala oteplení jen o 0,04 a 0,07 °C, na čemž se nejspíš už nic nemůže změnit.

Podrobně jsme se otázce, co se děje v posledních letech se sluneční aktivitou, věnovali v tomto článku.

Druhým možným vysvětlením logicky je, že výše vyjmenované hlavní faktory chápeme sice správně, ale něco nám mezi nimi chybí. To znamená, že buď přehlížíme nějaký dosud zcela nepozorovaný proces, nebo podceňujeme některý z nespočtu již známých procesů ovlivňujících klima a mylně ho nepovažujeme za zásadní.

Horkým favoritem této kategorie jsou mraky, které jsou ostatně i obecně jedním z hlavních zdrojů nejistot i v klasických klimatických modelech.

Nasvědčuje tomu studie z konce roku 2024, která ukazuje, že došlo k výraznému snížení albeda (neboli odrazivosti) naší planety. Pokles albeda v poslední víc než dekádě je podle studie bezprecedentní v celé časové řadě, pro niž jsou k dispozici satelitní měření.

Autoři uvádí, že může jít o výsledek vlivu vícero faktorů na množství a tedy i odrazivost mraků. Mezi ně může patřit samotné oteplení, již zmiňované klesající emise síry, nebo dokonce i čistě přirozená variabilita, přičemž nejistota v této otázce zůstává velká zejména proto, že časová řada satelitního pozorování je příliš krátká.

To mimochodem znamená, že mezi potenciální přehlížené faktory můžeme zařadit i přirozenou variabilitu klimatu. Dalších kandidátů by se pak dala najít ještě celá řada, ale pro nic dalšího se zatím nenašel žádný důkaz ani jeho náznak.

Výsledkem tedy je, že část oteplení roku 2023 zůstává nepochopená a definitivní odpověď nám může přinést jen budoucí výzkum.

Jde přitom o hodně.

Kdybychom totiž zjistili, že hlavní příčinou je například úbytek mraků způsobený oteplením, bylo by to velmi vážné, protože by to v podstatě znamenalo, že jsme objevili novou zpětnou vazbu oteplení. Na druhou stranu, kdyby na vině byla variabilita klimatu nebo třeba výjimečné dopady jevu El Niño, o kterých bychom zjistili, že se můžou objevit například jednou za 50 či 100 let, nemělo by to naopak skoro žádné důsledky.

Jinými slovy, na výsledku této klimatické detektivky závisí mimo jiné, jestli se bude oteplovat ještě rychleji, než se čekalo, nebo ne.

Náznaky, že by odpověď na klíčovou otázku mohla být kladná, jsou zatím naštěstí slabé a je jich málo. Doufejme, že to tak zůstane a dřív nebo později se bude na poslední tři roky vzpomínat jako na ojedinělý úkaz, a ne jako na začátek nové éry.

I bez dalšího zrychlování oteplování na tom totiž nejsme vůbec dobře. Copernicus odhaduje, že oteplení o 1,5  °C ve srovnání s předindustriální érou dosáhneme už do konce této dekády a do roku 2100 se pak při současném nastavení politiky i plnění budoucích slibů odhaduje oteplení kolem 2,5 °C, což je vysoko nad hranicí stanovenou Pařížskou dohodou, která měla svět uchránit před těmi nejvážnějšími dopady klimatické změny.