Oceány se náhle prudce oteplují. A na obzoru je „divné“ El Niño

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Svět zažívá v kontextu změny klimatu výjimečné období. Rok 2023 překvapil klimatology a přestože nebyl ještě „naplno“ ovlivněný teplým jevem El Niño, stal se nejteplejším rokem v historii měření s dosud těžko vysvětlitelným náskokem.

Další rok, již silně ovlivněný i působením El Niña, rekord hned přepsal.

Loni nastoupila neutrální fáze a pak i chladná fáze jižní oscilace La Niña, což planetu ochladilo, ale ne o moc. Rok 2025 se totiž i přesto zařadil hned za dva předešlé roky. Stal se tak třetím nejteplejším v historii měření, pořád s velkým náskokem nad všemi roky před rokem 2023.

Výjimečnost posledních let nespočívá jen v tom, jak moc teplé byly roky 2023 a 2024, ale také v tom, jak malé bylo ochlazení loňského roku. Jak můžete vidět v grafu výše, obyčejně po rekordním roce přijde díky přirozené variabilitě (a často právě i s přispěním chladného jevu La Niña) alespoň na krátkou dobu výraznější ochlazení.

To se ale teď neděje. A pokud se naplní aktuální předběžné předpovědi jižní oscilace, tak se to velmi pravděpodobně nestane ani v letech 2026 a 2027. Naopak přijdou další rekordy.

Vůbec nejhorší je nicméně to, že oceány (a přinejmenším chvilkově i vzduch) jsou opět podobně teplé, nebo dokonce teplejší než v letech 2023 a 2024 už teď, tedy i bez sebemenšího vlivu El Niña.

Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) v březnové předpovědi uvádí, že do léta se El Niño rozvine s pravděpodobností 62 %. Mezinárodní výzkumný institut pro klima a společnost (IRI) odhaduje 72% až 80% pravděpodobnost už od května a června. Modely evropské služby Copernicus zatím ukazují na téměř jistý průměrný El Niño, 80% šanci na silný průběh jevu a 20% dokonce na supersilný.

Klimatolog Zeke Hausfather na svém profilu na platformě Substack zveřejnil vlastní analýzu celkem 433 březnových předpovědí vývoje jižní oscilace z 11 různých modelů. Průměrným výsledkem byl předpoklad příchodu El Niña, který dá planetě víc tepla než poslední El Niño z let 2023/2024 a podobně tepla jako poslední „super El Niño“ z let 2015/16.

Modely se samozřejmě mohou splést, což sice platí obecně u všech sezonních předpovědí, ale v tomto případě je na místě to extra zdůraznit.

Odhadovat letní vývoj jižní oscilace na jaře je totiž podle meteorologů obzvlášť těžké. Mají pro to dokonce zvláštní termín: „jarní předpovědní bariéra“. Nejde tedy jen o to, že předpověď se dělá na dlouhé měsíce dopředu. Problém je ve specifikách jarního počasí a je zkrátka těžší předpovědět letní vývoj na jaře než třeba zimní vývoj na podzim.

Jsme tedy v situaci, kdy většina již viditelných ukazatelů nasvědčuje začátku El Niña letos v létě, ale pořád se ještě může stát, že západní větry se zpomalí, nebo zastaví a příchod El Niña se zpozdí.

Pokud El Niño v létě skutečně nastane, jeho teplý příspěvek začne být cítit už na podzim a naplno by se měl projevit na začátku roku 2027.

„Může to oteplit rok 2026, ale nejspíš ne dost na to, aby byl teplejší než 2024. Rok 2027 se každopádně zdá být stále pravděpodobnějším kandidátem na nový nejteplejší rok, možná i se značným odskokem, pokud se naplní předpovědi o silném El Niñu,“ okomentoval to Hausfather.

Skupina klimatologů v čele s Jamesem Hansenem upozorňuje, že příchod silného El Niña tak rychle po silném projevu tohoto jevu v letech 2023/2024, by byl velmi výjimečný, protože k ničemu takovému v 75 let dlouhé zmapované historii periodického střídání fází jižní oscilace ještě nikdy nedošlo. I průměrná síla jevu nicméně podle nich může stačit k rekordním teplotám.

A jaké dopady může příchod El Niña mít nad rámec toho, že zvýší globální průměrnou teplotu?

Hned na úvod můžeme říct, že na Evropu minimální. Jde totiž s Antarktidou o jediný kontinent, kde zatím vědci nepozorují žádný konzistentní měřitelný dopad. Je to ostatně i jeden z důvodů, proč jsou sezonní předpovědi pro Evropu obzvlášť těžké.

Ve zbytku světa už je ale má zcela konkrétní – a v době klimatické změny většinou negativní – dopady.

Jsou s ním spojená například nadprůměrně teplá léta v USA, s čímž souvisí i zvýšené riziko požárů a sucha. Přímo v Pacifiku přispívá k většímu počtu bouří. Monzunový systém v Indii může být v důsledku jevu naopak chudší na srážky a zvýšené riziko sucha platí i pro části Afriky a Austrálie.

Není tak divu, že předpovědi přitahují pozornost vědců i médií z celého světa. Je tu nicméně něco, co některé klimatology znepokojuje ještě víc než příchod dalšího El Niña.

„Síla a frekvence El Niña jsou důležité, obzvlášť v otázce, zda jsou ovlivněné změnou klimatu. Ještě důležitější jsou však poznatky, které potřebujeme získat z právě probíhajícího zrychleného oteplování povrchu oceánů,“ napsal k tomu již výše zmiňovaný klimatolog Hansen ve společném článku s dalšími vědci.

Vývoj průměrné globální teploty světových oceánů přitom podle databáze evropské služby Copernicus vypadá následovně:

Americký dataset od NOAA ukazuje dokonce ještě horší obrázek. Podle předběžných výsledků (ještě bude potřeba je ověřit) vystoupala průměrná teplota oceánů po 22. březnu na vůbec nejvyšší úroveň pro tuto část roku v historii měření. Příčinu rozdílu mezi dvěma datasety zatím přesně neznáme, ale vlastně ani není důležitá.

„My ukazujeme odhady teploty oceánu v hloubce několika metrů, které tolik neovlivňují mezidenní výkyvy, takže naše výsledky se mohou lišit od jiných odhadů, jako je například ten od NOAA, který ukazuje teplotu v hloubce jen asi 20 centimetrů,“ nabídl Seznam Zprávám možné vysvětlení Julien Nicolas z Klimatické služby projektu Copernicus.

Tak či onak jsme v situaci, kdy jsou oceány velmi podobně teplé jako v rekordních letech a o hodně teplejší než před rokem 2023. A to i přes to, že momentálně teprve doznívá chladná fáze jižní oscilace La Niña a pomalu nastupuje fáze neutrální.

Klimatologové na tento paradox posledních dní upozorňují sdílením grafu z amerického datasetu s vyloučením posledních let. Odskok od „normálních“ let před rokem 2023 je obrovský:

Minimálně krátkodobě se k rekordu pro danou část roku v posledních letech navíc vyhoupla i průměrná denní globální teplota vzduchu:

Co to ale všechno znamená? Zaručenou odpověď zatím nemáme.

Současné vysoké teploty jsou každopádně dalším impulsem pro již několik let probíhající debatu klimatologů o tom, jestli oteplování nezačíná zrychlovat víc, než s čím se dosud počítalo. Ta je na tom ve velké zkratce řečeno momentálně asi následovně:

Většina klimatologů upozorňuje, že zrychlení oteplení zatím není dost silné na to, aby to signalizovalo, že něčemu nerozumíme, nebo že rychlost klimatické změny byla nějakým způsobem podceněna. I poslední extrémní roky se totiž ještě do odchylek klimatických modelů vejdou (byť u oceánů to začíná být opravdu těsné, viz například graf z tohoto nedávného článku Financial Times) a o nečekaném zrychlování nejsou žádné přesvědčivé důkazy. Že zrychlení oteplení nepřesahuje dřívější očekávání zdůrazňuje například uznávaná kapacita klimatologie Michael Mann, ale třeba i Stefan Rahmstorf, spoluautor nejnovější studie mapující zrychlování oteplování, podle které se v posledních deseti letech otepluje rychlostí 0,35 °C místo předešlých 0,2 °C.

Někteří vědci pak mluví o tom, že část oteplení posledních let je těžko vysvětlitelná, nebo dokonce úplně nevysvětlitelná, ale zároveň to ještě nemusí znamenat, že věda rychlost změny klimatu podcenila. To vyplývá například z prací a nedávných stanovisek Hausfathera.

Dále jsou tu vědci jako Hansen, podle kterých je už teď dost důkazů, že senzitivita klimatu k emisím CO2 je ve skutečnosti vyšší, než jsme se domnívali. Skutečnou citlivost jsme podle něj přehlíželi kvůli nedokonalým paleoklimatickým datům a efektu aerosolů produkovaných lidskou činností, které až do vyčištění ovzduší primárně od emisí síry v nedávné minulosti „maskovaly“ část změny způsobené zvýšenou koncentrací skleníkových plynů. Je tedy podle nich vlastně nejspíš jen otázkou času, než se tempo oteplení ještě víc zvýší a v roce 2050 a 2100 nám přinese větší teploty, než na které se teď připravujeme

Nejnovější vývoj je argumentační vodou na mlýn Hansenova táboru. Samozřejmě jde ale nanejvýš o další střípek v široké mozaice a celkově je k širšímu konsenzu, že má Hansen pravdu, ještě hodně daleko (i kdyby ji měl, jisté to může být klidně až za několik let).

Na druhou stranu i případné dílčí posuny v této diskuzi jsou extrémně důležité. Jde v ní totiž o mnohem víc než o to, jestli budou teplé další dva roky. Kdyby měl totiž Hansen pravdu, dost možná by to znamenalo, že pro roky 2050 a 2100 míříme ve skutečnosti k zásadně vyššímu oteplení, než s jakým se teď počítá.

Případné pokračování oteplování ještě před nástupem El Niña tedy nakonec může být mnohem „zajímavější“ než datum jeho nástupu a síla jeho účinků.