Článek
Armáda byla v Egyptě vždy jakýmsi státem uvnitř státu a stále jím je. Vlastní velké pekárny a firmy na výrobu potravin, cementárny, stavební firmy, hotely, čerpací stanice i rozsáhlé zemědělské pozemky.
Odhady armádního podílu na egyptské ekonomice se pohybují od deseti do několika desítek procent.
Přesná čísla nejsou veřejná, protože vojenský rozpočet a zisky z byznysu nepodléhají civilní kontrole. Armádou řízené podniky neplatí ani klasické daně a využívají levnou pracovní sílu v podobě vojáků základní služby.
Tento model fungoval desítky let. Až do roku 2011, kdy Egypťané povstali proti autoritářskému prezidentovi Husnímu Mubarakovi, který zemi vládl třicet let.
Vadila jim ekonomická stagnace, rostoucí ceny potravin a základního zboží, všemocnost bezpečnostních složek a také Mubarakova údajná snaha prosadit jako svého nástupce syna Gamála.
Proč thajská armáda zasáhla před padesáti lety proti studentům tak brutálně a dokonce některé pověsila na improvizovaných šibenicích přímo v ulicích Bangkoku? Zemřel v prosinci 1989 rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu proto, aby neprozradil nic o svých nástupcích a svých bývalých spolupracovnících?
Byl pokus o svržení tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v roce 2016 jen divadlem, které mělo dát záminku k čistkám? A proč se nezdařil puč ve stejném roce v Černé Hoře, ve kterém mělo podle některých svědectví prsty Rusko?
Na řadu otázek se pokouší odpovědět osmidílný seriál Seznam Zpráv Slavné puče. Každý víkend v červenci a v srpnu přineseme nový díl věnovaný dramatickým událostem v průběhu půlstoletí.
Jednotlivé díly: Argentina 1976 | Thajsko 1976 | Polsko 1981 | Rumunsko 1989 | Turecko 2016
Jediné svobodné volby
Armáda nakonec donutila „faraona“ Mubaraka odstoupit a souhlasila s vypsáním parlamentních a prezidentských voleb. Dosud jediných, které lze v historii země označit za svobodné a demokratické.
Ty parlamentní, které se konaly na přelomu let 2011 a 2012, vyhrálo Muslimské bratrstvo se ziskem 37 procent hlasů. V prezidentských pak 17. června 2012 zvítězil kandidát Muslimského bratrstva Muhammad Mursí, když dostal necelých 52 procent hlasů.
Následující rok byl ve znamení dalšího ekonomického propadu a chaosu. V ulicích měst lidé protestovali proti Mursímu i na jeho podporu.
Nový prezident ale nebyl zadobře s armádou. Chtěl zrušit některá její privilegia, zatímco důstojníci a velitelé mu vyčítali ekonomickou nekompetentnost a snahu zavádět v sekulární zemi islamistický režim.
Muhammad Mursí a Abdal Fattáh Sísí.
Všechno směřovalo ke konfrontaci, která nastala 3. července 2013 večer. Převzetí moci v televizi oznámila Nejvyšší rada ozbrojených sil v čele s generálem Abdalem Fattáhem Sísím.
V centru Káhiry se tou dobou konal mítink na Mursího podporu. Jeho účastníci při pohledu na velkou obrazovku ztuhli, pak začali pískat a bouřit se.
Armáda prezidenta zatkla, převezla do kasáren a pak na námořní základnu. Parlament rozpustila.
„Ať si armáda zasáhne“
Mursího příznivci se ale nevzdali a vytvořili protestní tábor na náměstí v káhirské čtvrti Madínat Nasr. Začátkem července 2013 jsem místo navštívil a s účastníky protestů mluvil.
„Nebojíme se toho, že sem armáda přijde. Jsme připraveni zemřít jako mučedníci,“ řekl mi tehdy jeden z mužů, který nesl portrét Mursího. „Ať si armáda zasáhne, já neodejdu. Raději zvolím mučednickou smrt,“ volil obdobná slova další, zatímco na prsou tiskl Korán.
Někteří se modlili na velkých modrých plachtách, jiní leželi a seděli pod stany, ve kterých v noci spali. Všude byly Korány, fotografie sesazeného prezidenta, výzvy armádě k nestřílení do lidí a návratu do kasáren.
Mezi demonstranty procházel i mladík s plakátem, na kterém je Abdal Fattáh Sísí vyobrazen jako osel.
Ve vzduchu visel zásah armády. Bylo jasné, že takový ostrov otevřeného odporu nebude tolerovat donekonečna.
Trpělivost došla 14. července, kdy policie nasadila slzný plyn, nad náměstím přelétávaly vrtulníky a armádní odstřelovači zahájili palbu z výškových budov v okolí.
Egyptský Tchien An-men
Dodnes není jasné, kolik lidí v několikahodinové řeži zahynulo. Odhady se pohybují od šesti set až po tisícovku.
Lidskoprávní organizace Human Rights Watch označila 14. červenec za „nejhorší případ masového zabíjení demonstrantů během jednoho dne na jednom místě v moderní historii“.
V jiném materiálu HRW nazvala masakr egyptským Tchien An-men v odkazu na rozehnání studentských protestů v Pekingu v roce 1989.
Abdal Fattáh Sísí je egyptským prezidentem dodnes. Muhammad Mursí zemřel 17. června 2019 na infarkt v soudní síni, kde se hájil proti obvinění ze špionáže a spiknutí.
