Článek
/Od zvláštní zpravodajky v Lotyšsku/
Obrana je tu každodenní téma. Lotyšsko, které sdílí 300kilometrovou hranici s Ruskem, se po začátku války na Ukrajině výrazně proměnilo. Obava z možného útoku na pobaltskou zemi se odrazila v razantních výdajích na obranu i strategickém plánování.
„Máme stále živé vzpomínky na sovětskou okupaci z roku 1940 a na brutalitu, s jakou Rusko jedná při obsazování cizích zemí,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy lotyšský exministr obrany a současný poradce na resortu Imants Lieģis.
„Zvěrstva, která se odehrála například v Buči, samozřejmě otřásla celou Evropou, ale v Lotyšsku rezonovala obzvlášť silně,“ upozorňuje politik.
V rozhovoru se dotýkáme také toho, jak se Lotyšsko proměnilo za poslední čtyři roky, co se naučilo z války a proč si uchovává tak silnou společenskou podporu Ukrajiny.
Jak se proměnil přístup Lotyšska k obraně od ruské invaze už téměř před čtyřmi lety?
Nejdříve je třeba říct, že ruská agresivní válka proti Ukrajině začala už v roce 2014. Tehdy se poprvé ukázalo, že naše obrana potřebuje posílení. Ale skutečný zlom přišel 24. února 2022, kdy Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi. To byla chvíle, kdy se vše dramaticky změnilo.
Bezpečnostní situace v Evropě se výrazně zhoršila a reakce Evropské unie a Severoatlantické aliance byla okamžitá. Pro nás v Lotyšsku to znamenalo rychlé rozhodnutí obnovit brannou povinnost, což byla jedna z prvních konkrétních reakcí. Dalším krokem bylo výrazné navýšení výdajů na obranu, a to i pod tlakem Spojených států, aby Evropa více investovala do své bezpečnosti.
Co se týče rozpočtu, příští rok očekáváme, že obranné výdaje dosáhnou 4,9 procenta HDP. To je více než dvojnásobek oproti roku 2022. To je opravdu výrazný nárůst, který ukazuje, že myslíme obranu vážně.
Reportáž z lotyšského pohraničí
Tři sta kilometrů dlouhá hranice s Ruskem, na které se staví opevnění. Země se od začátku války na Ukrajině snaží připravit na možný útok i provokace ze strany Moskvy. Životy místních lidí se tomu přizpůsobily.
Existují nějaké lekce, které si Lotyšsko odneslo z války? Jak mohou podle vás ovlivnit obranu země?
Myslím, že jsme se z války naučili mnoho věcí. Jednou z těch nadčasových lekcí je, že ruský režim nemá absolutně žádný respekt k lidskému životu. Posílají lidi na frontu, a jak je vidět, mají velký nedostatek personálu – proto využívají i vojáky ze Severní Koreje.
Další významnou lekcí je použití dronů. To nás přimělo v rámci koalice podporovatelů Ukrajiny iniciovat vytvoření tzv. „dronové koalice“, které spolupředsedáme s Velkou Británií. Velký důraz klademe jak na externí, tak na interní rozvoj dronů – bezpilotních letounů a do určité míry i námořních dronů.
Příští rok v rámci dronové koalice poskytneme Ukrajině 50 milionů eur a stejnou částku investujeme i do vývoje dronů pro Lotyšsko. Máme několik předních firem, které drony vyvíjejí ve velmi úzké spolupráci s Ukrajinci a učí se z jejich zkušeností.
Takže drony jsou konkrétním a praktickým poznatkem nejen pro lotyšské ozbrojené síly, ale myslím, že i pro celou Evropu.
V posledních měsících stále intenzivněji řeší zejména státy na východní hranici NATO hybridní hrozby a provokace ze strany Ruska. Jak se s nimi Lotyšsko vypořádává?
Různé typy hybridních hrozeb tu existují už delší dobu. Pokud jde o informační prostor a dezinformace, Lotyšsko hostí Centrum excelence NATO pro strategickou komunikaci, takže s touto problematikou pracujeme už řadu let.
Nově ale čelíme i jiným formám nátlaku – například využívání migrantů k destabilizaci našich hranic, především na pomezí s Běloruskem. To je stále aktuální problém, a proto jsme museli posílit pohraniční ochranu – nejen v rámci Baltské obranné linie, ale i prostřednictvím dalších bezpečnostních opatření.
Dalším krokem je projekt tzv. „dronové zdi“ v rámci Evropské unie, v němž Lotyšsko hraje vedoucí roli. Využíváme sonické a elektronické technologie pro detekci dronů a zároveň vyvíjíme způsoby, jak je po identifikaci účinně zneškodnit.
To všechno jsou oblasti, ve kterých úzce spolupracujeme s našimi partnery v NATO i Evropské unii.
Jak hodnotíte současnou odstrašující strategii Aliance na její východní hranici? Je podle vás dostatečná?
Ano, protože reakce ze strany Aliance přišla okamžitě – jak po 24. únoru 2022, tak i při dalších incidentech, například když Rusko zasáhlo polské území. Reakce byla rychlá a zároveň robustní.
Stejně tak reagujeme na ruské hybridní hrozby, například v Baltském moři, kde probíhá koordinace mezi baltskými státy a NATO. Do akce byla nasazena i britská jednotka, například po incidentech s přerušením kabelů a při kontrole „stínové flotily“, kterou Rusko používá v Baltském moři. Celkově bych se nebál říct, že ta reakce byla pevná a účinná.
Jak úzká je v současnosti spolupráce mezi baltskými státy, pokud jde o bezpečnost?
Spolupráce je velmi úzká a vlastně jde o každodenní záležitost. Fungujeme v rámci různých struktur, například Baltské obranné linie nebo mise NATO Baltic Air Policing, což znamená, že naše kroky jsou velmi úzce koordinované.
Důležité je také zmínit to, že po vstupu Finska a Švédska do NATO se ještě víc prohloubila spolupráce mezi severskými a baltskými státy.
Jaké byste řekl, že jsou hlavní výzvy, kterým Lotyšsko čelí při realizaci své obranné politiky? Existuje silný politický konsenzus?
Ano, napříč politickým spektrem panuje shoda, že obrana a bezpečnost jsou nejvyšší prioritou. To se odráží i v rozpočtových debatách a přijímají to i některé opoziční strany. Obrana je prostě hlavní téma této vlády a myslím, že to společnost obecně chápe.
Samozřejmě že sociální otázky, jako je péče o občany nebo zdravotnictví, jsou důležité, ale panuje poměrně široké porozumění, že bez bezpečnosti by nic z toho ostatního nefungovalo.
Imants Lieģis
V současnosti působí jako poradce na lotyšském ministerstvu obrany, kde se věnuje zejména diplomacii. V té také sbíral zkušenosti v průběhu let. Od roku 1992 pracoval jako kariérní diplomat, přičemž zastával velvyslanecké funkce v Maďarsku, Španělsku, Belgii, v NATO a v Politickém a bezpečnostním výboru EU.
Od března 2009 do listopadu 2010 pak Lieģis působil ve vládě jako ministr obrany (a od května 2010 jako úřadující ministr spravedlnosti). Poté byl na jeden rok zvolen do lotyšského parlamentu, kde působil jako předseda Výboru pro evropské záležitosti a vedoucí delegace v Parlamentním shromáždění NATO.
To je vidět i na silné podpoře Ukrajiny – lidé přispívají finančně, nevládní organizace organizují pomoc, v televizi běží kampaně, sbírají se peníze na vybavení nebo dopravu. Jsme také v úzkém kontaktu s ukrajinskými ozbrojenými silami a reagujeme na jejich aktuální potřeby.
V celé společnosti panuje přesvědčení, že Ukrajina bojuje i za nás – za obranu celé Evropy – a že se nás to přímo týká.
Proč si myslíte, že je to takto? V Česku například takhle silná podpora Ukrajiny ani zdaleka není.
Myslím, že si u nás lidé víc uvědomují, jak dezinformace fungují, protože jsme jim vystaveni už 30 let – prakticky od znovuzískání nezávislosti.
Navíc máme stále živé vzpomínky na sovětskou okupaci z roku 1940 a na brutalitu, s jakou Rusko jedná při obsazování cizích zemí. Zvěrstva, která se odehrála například v Buči, samozřejmě otřásla celou Evropou, ale v Lotyšsku rezonovala obzvlášť silně.
A také – my s Ruskem stále sdílíme hranici. Takže je tu jasné vědomí, že pokud by se nepodařilo zastavit jeho imperialistické ambice, mohli bychom být další na řadě.
Pokud se podíváme do budoucna, jakou vidíte roli pro Lotyšsko v rámci NATO a širšího evropského bezpečnostního systému?
Myslím, že můžeme být do jisté míry spokojeni s tím, jak se naše pozice v Evropě posílila. Evropská unie i NATO dnes lépe rozumí situaci v Pobaltí a díky tomu je i naše komunikace se spojenci jednodušší.
Pomáhá v tom i silné zastoupení baltských zemí v evropských institucích – ať už jde o estonského vysokého představitele pro zahraniční politiku, litevského komisaře pro obranu a vesmír, nebo lotyšského Valdise Dombrovskise, který se aktivně zasazuje o využití zmrazených ruských aktiv na podporu Ukrajiny. Doufáme, že do konce roku na tom EU dosáhne shody.
V rámci NATO se naše postavení také posílilo – po roce 2022 se jednotky na východním křídle rozšířily z praporu na brigádu. V Lotyšsku máme silnou kanadskou brigádu s účastí zhruba 14 dalších členských států, což vytváří jakési „mini NATO“.
Současně tu působí i mnohonárodní divize NATO vedená našimi dánskými partnery. Nedávno tu byli i dánský král s královnou a ministrem obrany, kteří navštívili své vojáky – i to ukazuje, že naši spojenci plně chápou naši situaci a stojí při nás.
