Článek
Valerija Kurbonová žila v Mariupolu. Když její domovské město napadli ruští vojáci, uprchla. Dostala se do filtračního tábora ve městě Novoazovsk, které leží u ukrajinsko-ruských hranic.
Odsud ji poslali do ruského pohraničního města Taganrog. Ani zde její cesta ale ještě zdaleka nebyla u konce. Úředníci Kurbonové nařídili, aby nastoupila do vlaku směr Chabarovsk.
Po devíti dnech úmorné cesty vlakem se mladá žena ocitla osm tisíc kilometrů od domova, na nepřátelském území, pouhých 30 kilometrů od hranic s Čínou.
Kurbonové se stejně jako několika dalším nakonec podařilo z nuceného pobytu v Rusku uprchnout do Estonska. Tam se s nimi spojili novináři deníku The New York Times, kteří jejich příběhy zdokumentovali.
„Řekli nám: ‚Chcete-li žít, půjdete.‘,“ popisuje mladý muž, jak nucené přesídlení do Ruska probíhalo. Stejně jako mnozí další i on si prošel takzvanou „filtrací“, která má podle Ruska vést k denacifikaci Ukrajiny.
Ruští vojáci jej i tisíce dalších obyvatel obléhaného Mariupolu nedobrovolně převezli do filtračních táborů zřízených napříč Donbasem. Tam je čekal tvrdý výslech a tristní hygienické podmínky.
Ti, kteří tímto procesem prošli, dostali příslušný dokument a odvezli je na železniční stanici ve zmíněném Taganrogu. Následně jim libovolně přiřadili jedno z ubytovacích zařízení, která se nacházejí napříč Ruskem, a tam je poslali.
„Nikdo se nás neptal, co chceme nebo jak to chceme,“ popisuje Ludmila Lezhajská, která cestu absolvovala s pětiletou dcerou Mášou. Podle jejích slov neměli na rozhodnutí o finální destinaci žádný vliv. Někteří se dostali do Tuly, jiní do Uljanovsku nebo Toljatti. Další skončili až na druhém konci Ruska, ve městě Chabarovsk.
Kurbonová tvrdí, že místní úřady usilovaly o to, aby ukrajinští uprchlíci okamžitě přijali ruské občanství a odevzdali své cestovní pasy. „Pak jsem zjistila, že by to znamenalo, že nemůžu po další tři roky opustit Chabarovsk,“ popisuje Kurbonová. „Řekla jsem jim, že to nebudu dělat, že to odmítám. Vrátím se zpátky na Ukrajinu,“ dodává Ukrajinka, které se podařilo z Ruska nakonec uprchnout.
Další z žen, se kterými novináři deníku The New York Times mluvili, popisuje přísnou kontrolu, které byli během pobytu v Rusku vystaveni. Některá ubytovací zařízen pro Ukrajince svým rezidentům zakazovala opouštět budovu nebo si zvát návštěvy. Další byla od „civilizace“ tak daleko, že v podstatě nebylo kam jít.
„Jednoho dne jsem šla do kina,“ popisuje mladá žena. „Hned po skončení filmu do kina vtrhli tři policisté. Odvedli mě ven a vyslýchali,“ popisuje příhodu z pobytu v Rusku.
Strážníci podle ženy několikrát vyslýchali všechny obyvatele ubytovacího zařízení. Ptali se jich, zda fandí prezidentovi Volodymyru Zelenskému. Snažili se jim přitom vysvětlit, že transportem do Ruska je zachránili před nebezpečnými nacisty.
