Hlavní obsah

Proč se rodí málo dětí? Být matkou znamená diskriminaci v práci, říká expertka

Foto: Tomsickova Tatyana, Shutterstock.com

Snímek je ilustrační.

Reklama

„Mnoho z genderových norem, které jsou ve společnosti hluboce zakořeněné, si ani neuvědomujeme,“ říká pro Seznam Zprávy německá socioložka Heidi Stöcklová ke zprávě OSN, podle níž se předsudky vůči ženám za deset let nezměnily.

Článek

Předsudky vůči ženám jsou ve společnosti stále stejně zakořeněné, jako tomu bylo před deseti lety. Zaujaté postoje brzdí vzdělání žen i jejich kariéry. „Pokrok ve zrovnoprávňování se zastavil,“ upozorňuje nová zpráva rozvojového programu OSN (UNDP).

Zakořeněné předsudky jsou přítomné ve vyspělých i rozvojových zemích a napříč socioekonomickými skupinami, což z nich dělá podle organizace globální problém.

Německá socioložka Heidi Stöcklová z Univerzity Ludwiga Maxmiliána v Mnichově, která se mimo jiné zabývá genderově podmíněným násilím, označuje závěry UNDP za alarmující. V rozhovoru, který poskytla redakci Seznam Zpráv, mimo jiné popisuje, jak se předsudky vůči ženám projevují a jak jim mohou jednotlivci i vlády co nejúčinněji čelit. „Myslím, že jedním z těch zásadních problémů je neplacená pečovatelská práce, kterou ženy vykonávají významně více než muži. Vlády by na ni měly nahlížet jako na druh práce, která si zaslouží ocenění,“ řekla například.

Zpráva OSN říká, že předsudky vůči ženám jsou v globální společnosti stejně zakořeněné, jako byly před deseti lety. O čem to podle vás vypovídá?

Myslím, že pro společnost by mělo být znepokojující, že máme stále tak vysokou míru předsudků vůči ženám na celém světě. Tato zpráva v podstatě ukazuje, že jsme v průběhu posledních několika let nezaznamenali vůbec žádný pokrok – i když všichni čekali, že nastane a že se přístup vůči ženám proměnil.

Ta zjištění jsou ale alarmující. A je to významná výzva k nějaké akci. Jde o problém, který musí celý svět urychleně řešit, protože to má v naší společnosti a ve světě mnoho důsledků, a to v řadě oblastí – od ekonomiky až po politický systém.

Více o zprávě OSN

Zhruba polovina lidí se ztotožňuje s tvrzením, že muži jsou lepšími politickými lídry než ženy. Podobné je to i u vedoucích pozic v dalších oborech – asi 40 procent lidí věří, že muži zastávají manažerské pozice v byznysu lépe než ženy.

Předsudky vůči ženám se objevují jak ve vyspělých, tak v rozvojových zemích a napříč všemi socioekonomickými skupinami. Jaké důsledky to podle vás má?

Zakořeněné předsudky představují pro společnost řadu problémů. První, který s nimi souvisí, je v současnosti klesající porodnost v mnoha zemích po celém světě. Vidíme to v Jižní Koreji, Polsku, Německu a je to pozorovatelné i ve Velké Británii a v USA.

V některých ohledech to do značné míry souvisí s normami, které máme ohledně žen, a s těmi, které máme ohledně mužů. Pro ženy totiž být matkou znamená být také diskriminovanou na pracovišti. Zaměstnavateli jsou ženy vnímány jako méně výkonné, což je zjevně špatně. Aby se země skutečně vypořádaly s klesající porodností, musíme se těmito genderovými normami opravdu zabývat.

Je to celosvětově problematické i v ekonomické rovině. Protože pokud máme tyto předsudky vůči ženám, znamená to, že největší talenty, které máme, mohou být kvůli systému promarněny.

Například v oblasti medicíny máme stejně studentek medicíny jako mužů, ne-li více, ale čím výše v hierarchii jdeme, tím méně se jich na vysokých pozicích objevuje. Není to proto, že by nebyly kvalifikované. Je to proto, že neuspějí v systému. Může to být kvůli péči o děti, ale to není jediný důvod, je to také proto, že lidé jsou zaujatí proti schopnostem žen. I když je třeba poznamenat, že jejich známky jsou lepší atd.

Jak jsou na tom ženy na trhu práce?

Ženy dokážou být v řadě oborů stejně výkonné jako muži, ale ve výši výdělku či v zastoupení ve vedoucích rolích za nimi stále zaostávají. Rozdíly mezi pohlavími se podle zprávy Světového ekonomického fóra (WEF) v této oblasti sice dlouhodobě globálně snižují, ale pandemie toto narovnávání velmi zpomalila.

A myslím, že když jdeme k lékaři, chceme toho nejlepšího lékaře. Je nám jedno, jestli je to žena, nebo muž. Chceme toho nejlepšího, nejtalentovanějšího, nejkvalifikovanějšího lékaře, který nám pomůže s našimi zdravotními problémy. A takhle to funguje u všech profesí.

Chceme nejlepší politiky, kteří mohou pomoci naší zemi, aby se posunula kupředu. Chceme nejlepší lidi do čela firem. Ale zcela zjevně tohoto cíle kvůli předsudkům nedosahujeme.

Jak lze tyto předsudky překonat?

Myslím, že se musíme snažit na více úrovních. Zaprvé samozřejmě musíte začít u jednotlivců. Kořeny předsudků vznikají už v dětství, takže ve školách i školkách musí probíhat vzdělávání, které se proti předsudkům vymezuje.

Mnoho z těchto genderových norem, které jsou ve společnosti hluboce zakořeněné, si ani neuvědomujeme. My vlastně ani nevíme, že tyto velmi diskriminační společenské normy velmi často kopírujeme. Jsou společnosti, kde to vůbec není problém, ale existují také jiné společnosti, kde jsou tato přesvědčení velmi silná.

Heidi Stöcklová

  • Ve svém výzkumu se věnuje partnerskému násilí, úmrtnosti spojené s násilím a obchodováním s lidmi, včetně studií o prevalenci a zdravotních dopadech partnerského násilí v obecné populaci a u těhotných a starších žen.
  • V současnosti působí na Univerzitě Ludwiga Maxmiliána v Mnichově. Několik let strávila také na London School of Hygiene and Tropical Medicine.
  • Zabývá se také globální prevalencí partnerských vražd a pachateli vražd dětí, obchodováním s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a nucenými sňatky v Uzbekistánu a Číně.
Foto: Archiv Heidi Stockl

Heidi Stöcklová.

Další úroveň, na které s předsudky musí společnost bojovat, je politická sféra. Zajištění reprezentativního počtu žen a mužů, kteří jsou našimi politickými vůdci na všech různých úrovních vlády, by zajistilo, že ženy mají ve společnosti adekvátní zastoupení.

Ale to jsou spíše dobrovolná opatření – a ta prostě nefungují. My víme, že by bylo hezké, kdyby fungovala, ale ani v mnoha zemích s vysokými příjmy jsme v tomto směru nezaznamenali v posledních letech žádný pokrok.

Důležité také je, aby ženy měly vzory. Aby věděly, že je možné se do těchto rolí nakonec v životě dostat, pokud budou dostatečně tvrdě pracovat, a že je možné se do těchto rolí dostat, i když jste například matkou.

Jakými opatřeními mohou situaci zlepšovat jednotlivé země ?

Myslím, že jedním z těch zásadních problémů je neplacená pečovatelská práce, kterou ženy vykonávají významně více než muži. Vlády by na ni měly nahlížet jako na druh práce, která si zaslouží ocenění.

V některých zemích existují také nespravedlivé daňové systémy, například v Německu ženy dostávají menší důchody, protože strávily nějaký čas na mateřské. Změna takovýchto strukturálních, právních i daňových otázek, které brání rovnosti v některých ohledech, je velmi zásadní.

Je třeba také více přemýšlet o kvótách, protože dobrovolné politické zastoupení, jak už bylo řečeno, opravdu nefunguje.

Státy by také měly více přemýšlet o kurikulech na školách a jakýchkoliv dalších otázkách a kriticky přemýšlet o tom, jak zásadní vliv na společnost předsudky mají.

Zpráva uvádí, že globální odpor vůči posílení ženských práv a dalekosáhlé důsledky pandemie koronaviru tuto problematiku ještě prohloubily. Jak přesně?

Koronavirus skutečně problematiku zhoršil. Po celém světě se ženy v době koronaviru potýkaly s většinou pečovatelských prací a péčí o děti, ačkoli ženy i muži byli mnohem více doma. Ale existoval tento výslovný předpoklad, že ženy tak nějak ponesou tuto časovou zátěž a další péči o děti, a to zejména v době, kdy jim nemohli pomoci blízcí nebo žádné jiné instituce.

Formy domácího násilí

  • fyzické násilí (strkání, fackování, tahání za vlasy, smýkání, házení předmětů, znehybňování oběti atd.);
  • psychické násilí (slovní týrání, ponižování, zesměšňování, permanentní kontrola, výslechy, vyhrožování atd.);
  • sexuální násilí (všechny intimní kontakty, které jsou na oběti vynucovány proti její vůli);
  • ekonomické násilí (zamezení možnosti disponovat s finančními prostředky, zákaz získání zaměstnání, neposkytování finančních prostředků, vystavování hladu atd.);
  • sociální násilí (zamezení kontaktu s rodinou či přáteli, zákaz využívání komunikačních prostředků, sociální izolace atd.).

Zdroj: proFem

Další věc je, že v této době dramaticky vzrostla míra násilí na ženách. A to proto, že ženy musely trávit všechen čas doma. Pokud žily ve vztahu s násilníkem, vzniklo mnohem více příležitostí k týrání. V těchto vztazích bylo během pandemie také mnohem více úzkosti a stresu, které se odrážely v násilí. Ženy také nemohly tak jednoduše najít pomoc.

Ačkoliv pandemie už netrvá, dopady jsou stále viditelné a je potřeba podniknout kroky, které by stav zlepšily.

Zpráva sice nepřináší úplně pozitivní závěry, můžeme ale v některých oblastech ženských práv pozorovat zlepšení?

Pokud se podíváte například na oblast násilí na ženách, tady nezaznamenáváme žádný pokrok, co se týká snížení jeho míry. Na druhou stranu se ukazuje, že se povědomí o problematice zvyšuje po celém světě.

Je to součást cílů udržitelného rozvoje OSN. Celosvětově máme také mnohem více důkazů, co funguje jako prevence násilí na ženách a jak ho řešit. Takže si myslím, že nás čeká lepší budoucnost. Víme, co funguje, a to je docela pozitivní.

Také si myslím, že zejména mladší generace má na ženská práva mnohem vyšší nároky a skutečně bojuje za zlepšení těchto společenských norem a života žen. Takže i v tomto ohledu jsem docela pozitivní.

Reklama

Doporučované