Putin chystá čistky, tvrdí zdroje z Kremlu. Použije osvědčený vzorec

Zvýšení daní, pokračující válka a ukrajinské údery daleko za hranicemi. Ruský režim v posledních měsících čelí mnoha výzvám, které komplikují snahy udržet si podporu veřejnosti. A protože v Rusku platí staré pravidlo, že hněv nesmí za žádných okolností směřovat vůči prezidentovi Vladimiru Putinovi, Kreml hledá způsoby, kde ho rozpustit.

Plán teď počítá – jak popsal exilový server Meduza s odvoláním na zdroje blízké Kremlu – s odvoláním nepopulárních gubernátorů, tedy šéfů ruských regionů. Režim by se tak pokusil odvést pozornost Rusů a poskytnout jim iluzi změny před parlamentními volbami, které se konají v příštím roce.

„Je nebezpečné si stěžovat na prezidenta. Mnoho Rusů ani neví, kdo jsou ministři. Ale gubernátory mají přímo na očích,“ vysvětlil strategii jeden ze zdrojů.

Právě místní politici se stávají běžně hromosvodem pro naštvání obyvatel. Přestože jsou i oni úzce napojeni na režim, mají v regionech velké pravomoci, a nesou tak v očích běžných Rusů zodpovědnost za vše, co se v nich děje. Nezřídka tento obraz při svých objížďkách krajů, republik a oblastí podporuje sám Putin.

Běžná frustrace kvůli nedostačujícímu stavu zdravotnictví, školství nebo nekvalitním silnicím pak míří právě na gubernátory. A jejich obměna krátce před volbami může podle zdrojů citovaných Meduzou vyvolat novou naději mezi lidmi, kteří jsou dlouhodobě politikou unavení.

„Stávaly se případy, kdy se po odchodu nenáviděného gubernátora lidé skutečně shromáždili, aby odpálili ohňostroj. Takže rezignace vždycky na chvíli hraje ve prospěch Kremlu,“ vysvětlil serveru nejmenovaný politický stratég.

Konkrétně by v nadcházející čistce mělo jít o šéfy Vologdské a Samarské oblasti Georgije Filimonova a Vjačeslava Fedoriščeva. V obou případech se mluví o velmi výrazných postavách, které svými projevy vzbuzují u části lidí nevoli.

„Jsou tu gubernátoři, kteří nejsou nejoblíbenější, ale drží se v ústraní. Filimonov o sobě neustále dává vědět, což znamená, že lidem připomíná i své výstřednosti,“ poznamenal zdroj Meduzy z místních úřadů.

Filimonov už od svého jmenování před dvěma lety prosazuje politiku, která je podle exilového serveru The Moscow Times ultrakonzervativní i na Rusko.

Omezil prodej alkoholu na dvě hodiny denně, navrhl zákaz interrupcí, podpořil hodiny politické propagandy v mateřských školách nebo dohlížel na rozšíření letiště ve stylu pravoslavné katedrály či vybudování soch Stalina. Do toho se pustil do ostrého sporu s majitelem největšího zaměstnavatele v regionu, ocelářské a těžební firmy Severstal.

Odstranění nepopulárních politiků není pro Kreml nic nového. Snaha ukázat prstem a nechat tak rozplynout vinu, která by mohla ulpět na Putinovi, se loni projevila ještě ve vyšších mocenských patrech.

Stačí připomenout stažení ministra obrany Sergeje Šojgua kvůli neúspěchům na ukrajinské frontě. Ve funkci skončil nečekaně a pak v podstatě zmizel i z očí veřejnosti.

Ruský režim je dobře známý tím, že v něm neustále probíhají mezielitní boje. Pomyslné šachové partie na jednotlivých pozicích doprovázely i předchozí Putinova prezidentská období, přesto válka na Ukrajině znamená doposud největší otřesy.

Přesměrování nenávisti na jiné aktéry, než je samotný režim, funguje nejen v rámci Ruska, ale propaganda tuto strategii ráda používá i směrem do zahraničí – například z rozpoutání války na Ukrajině viní západní státy.

Podpořit válečné cíle Kremlu ale může i jmenování nových gubernátorů. Od září je šéfem Tambovské oblasti Jevgenij Pervyšov, který je současně prvním takto vysoce postaveným úředníkem s vojenskou zkušeností, jak upozornil ve své analýze think-tank NEST.

Po začátku války se dobrovolně přihlásil k ruským silám a dnes slouží propagandě jako příklad, jak lze díky zapojení do bojů získat prestižní kariéru. To je ostatně jedna z motivací, kterou režim často zmiňuje, když hledá nové vojáky, přestože zůstávají pochybnosti o tom, do jaké míry je schopen je pak naplňovat.

Jde ale jen o špičku ledovce těchto taktik, kterými si režim nadále udržuje poměrně silnou podporu obyvatel pro válku. To dlouhodobě potvrzují sociologické průzkumy, včetně zářijového šetření nezávislého centra Levada, přestože čísla v nich uvedená je potřeba brát s rezervou.

Důležité je také rámování veřejně dostupných informací. V této oblasti Kreml systematicky prosazuje, že Rusko vše s přehledem zvládá a vyhraje válku nebo že ekonomika navzdory sankcím roste.

„Když Putin mluví k domácímu publiku, prezentuje se jako rozumný reformátor, který klade důraz na ekonomický růst a ujišťuje, že Rusko ‚překonalo těžkosti‘. I tato rétorika má podle odborníků posilovat dojem, že země navzdory válce prosperuje,“ popsal pro Seznam Zprávy už dříve Arsenij Kumankov, odborník působící na Princetonské univerzitě, který se věnuje ruské politické scéně.

S představením nového rozpočtu, kde na úkor sociálních oblastí režim opět investuje do obrany, a zvyšováním DPH o dvě procenta je ale takovou věc poměrně těžké uhlídat.

Na stát napojená média tak o některých věcech raději informují pouze okrajově a naopak zdůrazňují úspěchy v průmyslové výrobě, nové investice a zvyšování platů v některých sektorech, i když reálné příjmy stagnují.

„Je to kontrolovaná společnost, média jsou řízená a fungují jako propaganda. Režim může obyvatelstvu předkládat cokoliv – v tomto případě je sdělení jasné: Je to nutné, je potřeba se sjednotit kolem státu a vojáků a podpořit dlouhou válku. Žádná jiná možnost neexistuje,“ řekl pro Seznam Zprávy ekonom Timothy Ash, který působí v think-tanku Chatham House.

Kreml zároveň nabízí vybraným skupinám – například vojákům, veteránům, rodinám s dětmi nebo důchodcům – finanční dary. Tyto obnosy pak částečně tlumí nespokojenost, ale také posilují loajalitu klíčových voličů.

Zejména pak v nejchudších regionech se zvedla životní úroveň, protože řada mužů přijala nemalé částky za nástup do armády jako jednu z mála cest, jak se k výdělku dostat.