Podezřelá úmrtí, otravy a Sibiř. Jak Kreml přistupuje ke svým kritikům

Článek si můžete také poslechnout v audioverzi.

Posledních 15 let patřil Alexej Navalnyj mezi nejhlasitější odpůrce režimu ruského prezidenta Vladimira Putina. Opoziční předák upozorňoval na korupcí prolezlou politiku a protestoval i proti nedemokratickým volbám.

Když byl pak v roce 2020 otráven novičokem, upozorňoval, že jde o útok vedený z Kremlu, což ruské vedení samozřejmě odmítalo. Přesto se po léčbě v Německu rozhodl vrátit do Moskvy, kde ho úřady zatkly. Na svobodu už se nikdy nedostane, v pátek zemřel ve věznici za polárním kruhem.

Příběh Navalného názorně ukazuje realitu více než dvacetileté vlády Vladimira Putina, kde jsou opoziční aktivity často zárukou špatného konce. Někteří z kritiků režimu byli uvězněni v trestaneckých koloniích na dlouhé roky, jiní byli zastřeleni nebo otráveni za podezřelých okolností.

Podobně jako Navalnyj se velké podpoře mezi Rusy těšil i opoziční politik Boris Němcov. V 90. letech figuroval jako místopředseda ruské vlády a měl tak blízké vztahy s někdejším prezidentem Borisem Jelcinem.

Po Putinově nástupu k moci se vyjadřoval kriticky na účet režimu, pořádal demonstrace proti výsledkům voleb a vystupoval v roce 2014 i proti anexi Krymu. Několikrát pak byl za své aktivity uvězněn. Také jeho ovšem stála kritika režimu nakonec život, když byl při procházce koncem února 2015 zastřelen pod kremelskými hradbami.

Z organizace a provedení nájemné vraždy bylo shledáno vinnými pět mužů. Kreml ovšem popřel, že by se na vraždě podílel.

Trestání za kritiku režimu se však netýká jen politiků. V roce 2006, v den Putinových narozenin, zastřelili nájemní pachatelé novinářku Annu Politkovskou v jejím činžovním domě v Moskvě.

Její reportáže v nezávislém deníku Novaja Gazeta se věnovaly zejména porušování lidských práv ve válce v Čečensku, zachycovala ovšem také korupci na ruské politické scéně a kriticky popisovala i represe režimu. Ten jí na oplátku dával svým vlastním způsobem najevo nespokojenost. Opakovaně jí chodily výhrůžné vzkazy. Při cestě z ruského Beslanu, kde v září 2004 reportovala o masakru na tamní škole, pak byla otrávena čajem.

Nejprve bylo z vraždy obviněno pět mužů, později vyšetřování dospělo k závěru, že šlo o nájemnou vraždu. Otázka, kdo si vraždu Politkovské objednal, však zůstává nezodpovězená.

Smrt novinářky se podepsala i na stavu ruské žurnalistiky. Řada jejích kolegů se kvůli strachu o vlastní bezpečnost stáhla.

Vzkaz, že hlasitá prohlášení kritizující Putina se netolerují, vysílá i vražda Alexandra Litviněnka. Bývalý agent ruské tajné služby FSB kritizoval poměry uvnitř organizace a kriticky se vyjadřoval i k politice Kremlu. Kvůli tomu byl také několikrát zatčen a v roce 2000 v obavách o svůj život uprchl do Británie, kde získal politický azyl, přijal britské občanství a pracoval pro tajnou službu MI6.

Litviněnko zemřel v listopadu 2006, několik týdnů poté, co vypil čaj otrávený poloniem 210, vzácným a velmi silným radioaktivním izotopem. Před smrtí obvinil ze své vraždy ruského prezidenta Vladimira Putina. Kreml - podobně jako vždy - popřel, že by se na otravě jakkoli podílel.

Taktéž v Británii, ve městě Salisbury, byl pak v březnu 2018 otráven novičokem bývalý ruský tajný agent Sergej Skripal a jeho dcera Julija, kteří v zemi získali útočiště po útěku z Ruska. Oba byli z nemocnice později téhož roku propuštěni, incident ovšem vyvolal silnou reakci Západu a vedl k vyhoštění řady ruských diplomatů. Britští politici připisují zodpovědnost za otravu Kremlu.

Obětí represivniho režimu je nicméně mnohem více a záhadná úmrtí se nevyhýbají ani dříve blízkým spojencům Vladimira Putina - ostatně loni v srpnu se zřítilo letadlo, na jehož palubě měl být šéf žoldnéřské Vagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin.

Někteří z kritiků ovšem i přes snahy režimu dále bojují o svobodu i zpoza mříží. „Kriminálníci mají před soudem litovat toho, co udělali. Já tu však jsem kvůli svým politickým názorům. A také vím, že jednoho dne se rozptýlí temnota, která zahaluje naši zemi,“ pronesl loni ve své závěrečné řeči u soudu novinář Vladimir Kara-Murza.

Kreml kritika režimu, kterého shledal vinným mimo jiné z vlastizrady, poslal do vězení na 25 let. Ani ve chvíli, kdy už Kara-Murza věděl, že jeho trest bude vysoký, necouvl ze svého postoje. Přirovnal současný Putinův režim k tomu Stalinovu. Podle něj se totiž zacházení s kritiky režimu podobá spíše 30. letům minulého století než éře dalšího komunistického vůdce Leonida Brežněva.

Opozičník dlouhodobě vystupoval proti prezidentu Putinovi a lobboval u západních vlád za uvalení sankcí na Rusko a jednotlivé ruské občany za porušování lidských práv.

Tvrdé zásahy proti kritikům režimu se ještě zintenzivnily po začátku ruské invaze na Ukrajinu. V srpnu poslal soud v Moskvě na 22 let do vězení novináře Ivana Safronova, který byl obžalován kvůli údajné spolupráci s českou rozvědkou.

Za mřížemi jsou i někteří Navalného spolupracovníci. Lilia Čanyševová řídila čtyři roky jeho regionální štáb v ruském městě Ufa. Ruský soud ji v létě poslal s obviněním z extremismu do vězení na sedm let a šest měsíců. Také ona dlouhodobě vystupovala proti korupci, konkrétně v Baškirsku, ruské republice nedaleko hranic s Kazachstánem.

I tito kritici Kremlu se potýkají ve vězení s drsnými podmínkami jako Navalnyj a obavy o jejich osud tak rostou.