Článek
Proces s historikem, novinářem a kritikem režimu Vladimira Putina probíhal za zavřenými dveřmi. Ale závěrečná Kara-Murzova řeč se dostala na veřejnost díky jeho manželce a obhájci. Kara-Murza odmítl pozici provinilce, odmítl žádat soud o osvobození.
„Kriminálníci mají před soudem litovat toho, co udělali,“ řekl také Kara-Murza v závěrečné řeči. „Já tu však jsem kvůli svým politickým názorům. A také vím, že jednoho dne se rozptýlí temnota, která zahaluje naši zemi.“
Kara-Murza přirovnal současný Putinův režim k tomu Stalinovu. Podle něj se totiž zacházení s kritiky režimu podobá spíše 30. létům minulého století než éře Leonida Brežněva.
Kara-Murzovi je 41 let. A pokud se „temnota, která zahaluje jeho zemi“ nerozptýlí brzy, byl 17. dubna 2023 odsouzen v podstatě na doživotí. Nebo spíš k trestu smrti.
Pravděpodobnost, že nekompromisní kritik Kremlu ve vězení přežije, není vysoká.
Kontext
Vězněný ruský opozičník Alexej Navalnyj je nemocný. Na jeho twitterovém účtu stojí, že ho přemístili na samotku a musí snášet „extrémně pekelné“ podmínky.
Dvě otravy a velezrada
Vloni získal Vladimir Kara-Murza Cenu Václava Havla za lidská práva. Ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský při té příležitosti prohlásil: „Vladimira Kara-Murzu znám a obdivuji jako neohroženého bojovníka za lidská práva, svobodu a demokracii tváří v tvář despocii a násilí. Ačkoliv se ho Putinův režim dvakrát pokusil otrávit, od dubna tohoto roku ho vězní pro jeho veřejný odpor vůči agresi proti Ukrajině a minulý týden ho obvinil z velezrady, Vladimir neslevuje ze svých ideálů, které ztělesňují lidštější tvář a potenciálně i lepší budoucnost Ruska. Nedovedu si představit lepšího laureáta Ceny Václava Havla za lidská práva v této vypjaté době.“
Je to výstižné shrnutí. Kara-Murza je opravdu až neuvěřitelně neohrožený kritik Putinova režimu. A byl v podstatě u všeho podstatného, co se pro Putina stalo důležitou výzvou. Spolupracoval s nejvlivnějšími Putinovými kritiky. Michailem Chodorkovským, Grigorijem Javlinským, Vladimirem Bukovským nebo Borisovem Němcovem.
Režim to neponechal bez povšimnutí. V roce 2015 upadl Kara-Murza do kómatu kvůli náhlému selhání ledvin. Jeho otec tehdy řekl britské stanici BBC: „Byl naprosto zdráv. A je jasné, že byl otráven. Kdo a čím ho otrávil, ale nevíme.“
Lékaři se na příčině akutního onemocnění neshodli. Otravu vyloučit nemohli. Stejně jako projev skryté poruchy ledvin v kombinaci s antidepresivy, která Kara-Murza užíval.
Pamatujete?
Ruská opoziční politička Elvira Vicharevová si v prosinci a v únoru stěžovala na vážné žaludeční problémy, vypadávání vlasů i znecitlivění končetin. V krvi kritičky ruského prezidenta Putina našli stopy dichromanu draselného.
Kara-Murza se po týdnu z kómatu probral a uzdravil se.
Po dvou letech se situace opakovala – náhlé selhání orgánů z neznámé příčiny. Jeho manželka Jevgenija pro BBC konstatovala: „Je to stejné jako minule. Dosud byl zcela zdravý.“
Že byl Kara-Murza otráven, se prokázat nepodařilo. Pro tuto hypotézu ale hovoří kontext: Otravy se v Rusku stávají běžnou součástí boje s opozicí. Podobně jako pády z okna. V roce 2020 byl otráven v současnosti hlavní opoziční vyzyvatel Putina Alexej Navalnyj.
Investigativní projekty Bellingcat a The Insider spolu s časopisem Der Spiegel v roce 2021 dospěly k závěru, že za pokusy o otrávení Kara-Murzy a Navalného stojí ruská tajná služba FSB.
Ať už to s otravami bylo jakkoli, tentokrát už Kara-Murza nevyvázl. Ostatně podobně jako Navalnyj, který je ve vězení od roku 2021.
„Kara-Murza byl obviněn z velezrady. Jeho proviněním podle prokurátora bylo, že na mezinárodních fórech odsoudil válku a perzekuci disidentů v Rusku. Prokurátor tedy považuje tyto názory za zločiny zasluhující stejný trest jako vražda s mnoha přitěžujícími okolnostmi,“ píšou v otevřeném dopise na podporu Kara-Murzy ruští intelektuálové.
Záhadné nehody
Další z Putinových kritiků zemřel za podivných okolností. Multimilionář Pavel Antov, ruský poslanec a jeden z nejbohatších tamních politiků, byl nalezen v kaluži krve před hotelem v Indii.
Od „Černého pána“ k Borisi Němcovovi
Vladimir Kara-Murza pochází z rodiny s dlouhou tradicí. Kara-Murzové byli tatarští aristokraté, kteří se v 15. století usadili v Moskvě a přijali křesťanství. V překladu znamená rodinné jméno „Černý pán“.
Vladimir Kara-Murza má mezi předky například rodinu lotyšských revolucionářů a politiků Bisenieksů. Dva z nich byli popraveni na rozkaz sovětského ministerstva vnitra.
Jeho otec byl disidentem v éře Leonida Brežněva. Podporoval reformy Borise Jelcina, spolupracoval s Grigorijem Javlinským a stal se kritikem Vladimira Putina.
Vladimir Kara-Murza vystudoval historii na univerzitě v Cambridge. Jeho manželka Jevgenija je překladatelka, žijí spolu přes dvacet let a mají spolu tři děti. Jevgenija o svém manželovi říká: „Když jsme spolu začali chodit, dívala jsem se na něj a říkala si: ‚Ano, dovedu si představit, že strávím život s tímhle mužem. Je chytrý, zábavný a tak čestný.‘ Později, po otravách a persekucích, jsem si říkala: ‚Chtěla bych, aby náš život byl trochu nudnější.‘ Ale obdivuji Vladimira. A vždycky jsem ho obdivovala pro jeho neústupnost. Nechtěla bych ho mít v ničem jiného.“
Jevgenija Karaová-Murzaová při přebírání Ceny Václava Havla v roce 2022 za svého chotě.
Vladimir Kara-Murza začínal jako novinář. Spolupracoval s ruskými i zahraničními médii. Ale zároveň se už v roce 2000, tedy v 19 letech, stal asistentem poslance Borise Němcova.
Němcov se v 90. letech podílel na startu reforem Borise Jelcina. A později se vyhranil do pozice jednoho z hlavních kritiků a oponentů Vladimira Putina. V roce 2015 byl zavražděn.
Kara-Murza pomáhal v prezidentské kampani – proti Putinovi – liberálnímu ekonomovi a politikovi Grigoriji Javlinskému. V prezidentské kampani pomáhal i disidentovi z komunistické éry Vladimiru Bukovskému. Bukovskij strávil za komunismu mnoho let v blázincích a věznicích. V roce 1976 byl z Ruska deportován a vyměněn za chilského politického vězně Luise Corvalána. Žil v Británii, ale po roce 1991 se do Ruska vrátil.
A Kara-Murza spolupracoval také s Michailem Chodorkovským, oligarchou, který byl ještě v roce 2003 považován za nejbohatšího člověka v Rusku. Pak se ale znelíbil diktátorovi. V roce 2003 byl zatčen, ve vězení strávil 10 let. Po propuštění žije ve Švýcarsku.
Kara-Murza byl prostě „u toho“. Poznal oligarchu – Chodorkovského, produkt divoké privatizace 90. let, který se později stal vězněm a mezinárodně uznávaným kritikem režimu.
Poznal liberálního ekonoma – Javlinského, který sváděl boje o podobu ekonomických reforem po rozpadu Sovětského svazu.
A poznal politika – Němcova, který šel v kritice Putina až na hranu, neváhal organizovat manifestace a sám se jich účastnit, nasazovat vlastní svobodu. A život.
Smuteční hosté shromáždění před moskevským Centrem pro lidská práva, odkud byl 3. března 2015 vypraven pohřeb zavražděného Borise Němcova.
Svobodu pro Kara-Murzu
„Požadujeme, aby se ruští politici, policie a justice vrátili zpět na cestu spravedlnosti. Ať uplatňují svoje postupy proti vrahům a zločincům, nikoli proti čestným a odpovědným občanům, kteří si jen dovolili říci pravdu. Je to nezbytné, aby se Rusko nevrátilo ke stalinismu a totalitě. Svobodu pro Vladimira Kara-Murzu!“ stojí v už citované výzvě ruských intelektuálů.
Při veškerém respektu k signatářům otevřeného dopisu je jasné, že praktický význam tahle akce mít nebude. Co ale jiného než doklad vlastní cti, solidarity a osobní odvahy?
V únoru 2017, den před v pořadí už druhým záhadným selháním orgánů, publikoval Vladimir Kara-Murza na facebooku příspěvek připomínající vraždu jeho přítele Borise Němcova.
„Jsme tady. Nezapomínáme,“ napsal Kara-Murza.
Co jiného?
