Zemřel hlavní Putinův kritik. Navalnyj se nevzdal ani po otravě a nebál se vězení

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V Rusku, kam se navzdory jistotě, že skončí ve vězení, sám vrátil, si Alexej Navalnyj odpykával v součtu devatenáctiletý trest. Zdravotně na tom dlouho nebyl dobře. Skrze své právníky vzkazoval do světa, že se mu nedostává lékařské péče.

Režim ho přesto posílal do čím dál horších zařízení. Před Vánoci se dokonce krátce ztratil. Přesouvali ho tak často, že v jednu chvíli nikdo nevěděl, kde se nejprominentnější z uvězněných ruských opozičních politiků nachází.

Nakonec „se našel“ ve věznici Poljarnyj volk (Polární vlk) za polárním kruhem, kam jej vězeňská stráž přepravila krátce před Vánoci. Podmínky byly otřesné, což sám Navalnyj popsal na sociální síti Telegram. „Chladněji než 32 stupňů pod nulou tu ještě nebylo. Ale i při takovém mrazu je možné se více než půl hodiny procházet, jen pokud se podaří nechat znovu vyrůst nos, uši a prsty. Máloco tak povzbudí jako procházka na Jamalu v 6:30 ráno,“ popsal silně sarkasticky.

Byl to jeden z jeho posledních vzkazů. Nyní je podle agentury Reuters po smrti. Bylo mu 47 let.

V ruském vězení přežil tři roky.

Co se podle oficiální kremelské linky stalo?

Novaja Gazeta citovala z prohlášení vězeňské služby: „Dne 16. února 2024 se v nápravné kolonii č. 3 odsouzenému A. A. Navalnému po procházce udělalo nevolno. Téměř okamžitě ztratil vědomí. Okamžitě přijeli zdravotníci z ústavu a byl přivolán tým ZZS. Byla provedena veškerá nezbytná resuscitační opatření, která však nepřinesla pozitivní výsledky. Lékaři záchranky potvrdili smrt odsouzeného. Příčiny smrti se zjišťují.“

Podle zdroje stanice RT se Navalnémnu utrhl tromb, tedy krevní sraženina.

Kreml zatím k smrti hlasitého kritika Vladimira Putina nic bližšího neřekl, prezident prý už byl informován. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov pouze uvedl, že nemá žádné informace o příčinách Navalného úmrtí. Věc mají objasnit lékaři, citoval ho server Meduza.

Ruskojazyčný opoziční server Agenstvo nicméně s odkazem na nejmenovaný zdroj z putinovské strany Jediné Rusko napsal, že sekretariát strany už požádal poslance Dumy, aby Navalného smrt nekomentovali.

Navalného nejbližší spolupracovníci jsou zdrceni. Ale chybí jim informace: „Federální vězeňská služba v Jamalsko-něneckém okruhu šíří zprávy o smrti Alexeje Navalného v IK-3. Zatím to nemáme potvrzené. Alexejův právník teď letí do Charpu. Jakmile budeme mít nějaké informace, sdělíme je,“ uvedla mluvčí Navalného Kira Jarmyšová.

Kdyby se narodil západněji od Ruska, dnes by mohl být premiérem nebo prezidentem. Byl by ideálním evropským politikem nového střihu. Voličům by nabídl charisma, protikorupční program a trochu té kulturní nesnášenlivosti. Program, který u voličů ve střední Evropě obvykle vynáší 30 i víc procent hlasů. Ani koblihy by nemusel rozdávat.

Navalnyj byl však Rus. Voleb se účastnit nemohl. Místo toho déle než dekádu vzdoroval Kremlu a bojoval o přízeň občanské společnosti. A to chce v zemi Vladimira Putina, kde jsou opoziční aktivity nezřídka zárukou špatného konce, více než odvahu.

Vystudovaný právník zahájil svou politickou kariéru na začátku tisíciletí. Zprvu se hlásil k nejstarší ruské liberální opoziční partaji Jablko. Z ní byl ovšem vyhozen – za pokus o svržení jejího zakladatele Grigorije Javlinského.

Následovala doslova otočka o 180 stupňů. Navalnyj se dal dohromady s ruskými nacionalisty a imperialisty. Z té doby pochází i skandální video na podporu legálního držení zbraní, v němž jakoby střílí po muslimovi.

Sám Navalnyj přitom nikdy neskrýval některé své krajně národovecké postoje. V minulosti třeba populisticky vystupoval za zavedení vízového režimu se státy Střední Asie. Rovněž prosazoval, aby ruská vláda přestala dotovat severokavkazské republiky. Což je populární téma stoupenců ruské krajní pravice.

Přerod Navalného v opozičního předáka ohrožujícího zájmy Kremlu nastal v roce 2011. Vladimir Putin se chystal na svůj návrat do prezidentského křesla. Jako předseda vlády a šéf strany Jednotné Rusko potřeboval, aby jeho partaj s drtivým přehledem vyhrála parlamentní volby. Jak se i na Putinovu stranu sluší a patří.

Jenže Navalnyj mu jeho plány zhatil.

„Jednotné Rusko je strana podvodníků a zlodějů.“ Věta pronesená Navalným během rozhlasové debaty se svérázným poslancem kremelské strany Jevgenijem Fjodorovem se stala hlavním heslem naštvané části ruské společnosti. A se vší pravděpodobností ovlivnila i vlnu protestů, která po volbách do Státní dumy na několik měsíců zasáhla Moskvu, Petrohrad a některá další ruská města.

Heslo vyjadřovalo frustraci Rusů z volebních podvodů, ale i nelegitimní návrat Vladimira Putina na kremelský trůn. Navalnyj touto prostou větou fakticky veřejně znemožnil Putinovu státostranu. A ačkoliv Jednotné Rusko si stále drží většinu v ruském parlamentu, důvěrou ruské společnosti se chlubit nemůže.

Přelom roku 2011/12 ukázal Navalného potenciál.

Stal se aktivním vůdcem protirežimních protestů. Jeho převahou bylo charisma a otevírání nových témat, která přitáhla k politice ruskou střední třídu a posléze i mládež. To se opozičním harcovníkům z 90. let, kteří se pro větší část ruské společnosti kompromitovali jako představitelé elit Jelcinova období, do té doby nedařilo.

Navalnyj se zaměřil na téma korupce, kterou byl a doposud je ruský systém prolezlý.

Na sklonku roku 2010 spustil projekt Rospil, který se posléze transformoval do Fondu boje s korupcí. Odhalováním oblíbeného sportu ruského režimu – korupce a klientelismu – získal popularitu po celé zemi. Moskevskému buřiči byla málo. Navalnyj ukázal tu ohromnou propast mezi poměry, v nichž si žijí představitelé režimu a prostí Rusové.

Prostřednictvím videí na YouTube Navalnyj a jeho tým zveřejňovali tajemství oligarchů úzce spřízněných s Vladimirem Putinem. V roce 2017 Fond boje s korupcí natočil video o majetku dnes již bývalého předsedy vlády Dmitrije Medveděva. Dokument o původu bohatství ruského premiéra zhlédlo více než 35 milionů diváků a vyvolalo v Moskvě a dalších městech sérii protikorupčních protestů.

Navalnyj neskrýval, že má politické ambice. V minulosti zkoušel proklouznout skulinou do boje o významné křeslo. Povedlo se mu to pouze jednou. Kreml opozičnímu předákovi umožnil v roce 2013 účastnit se voleb moskevského starosty. Přestože hlasování vykazovalo nesrovnalosti, Navalnyj skončil s 27 procenty hlasů na druhém místě. A šmytec.

Přímý volební střet s Vladimirem Putinem mu režim nikdy nepovolil.

Navalného zřejmě dlouho chránila před tvrdou pomstou režimu jeho proslulost. Anebo Kremlu možná stačilo ho šikanovat. Vždyť jiní opoziční aktivisté byli už tehdy v Rusku vězněni třeba za pouhou opakovanou účast v nepovolených demonstracích.

Mezi lety 2011 až 2019 opoziční předák strávil 474 dní ve vazbě, z toho 242 dní v domácím vězení. Krůček od skutečného vězení byl Navalnyj v roce 2013, kdy byl v zinscenovaném procesu odsouzen za zpronevěru na pět let podmíněně.

Další podmíněný trest si odnesl rok poté. Na lavici obžalovaných s ním seděl jeho bratr Oleg. Ten si však musel odpykat 3,5letý trest za údajnou defraudaci za mřížemi. Alexej Navalnyj rozhodnutí soudu označil za pomstu a cílený nátlak.

Kromě policejní perzekuce Navalnyj musel čelit i fyzickým útokům. Například v dubnu 2017 opozičníkovi do obličeje chrstli briliantovou zeleň, chemickou látku, která mu poškodila dočasně zrak.

Během pobytu ve vazbě v létě 2019 byl Navalnyj hospitalizován kvůli náhlé alergické reakci. Už tehdy se spekulovalo, že mohl být otráven neznámou toxickou látkou.

Skutečně vážná otrava následovala až o rok později. Navalnému se při cestě letadlem náhle udělalo špatně, skončil v kómatu a nakonec o něj několik měsíců pečovali němečtí lékaři. Západní laboratoře potvrdily, že byl otráven nervově-paralytickou látkou novičok. Kreml jakoukoli odpovědnost za otravu svého kritika odmítl.

A teprve tehdy začal Kreml Navalného aktivity skutečně důsledně potírat.

Politik se navzdory varováním vrátil do vlasti. A hned po příletu skončil ve vězení, dostal 2,5 roku za porušení podmínky předchozího trestu.

„Nepovedlo se mi udělat jako svobodnému člověku ani jeden krok po své zemi, zatkli mě ještě před hraniční kontrolou,“ vzkázal Navalnyj ve svém příspěvku zveřejněném na sociálních sítích. „Hrdina jedné z mých oblíbených knih –⁠ Vzkříšení od Lva Tolstého – říká: ‚Ano, jediným místem, kde se v současné době sluší být čestnému člověku v Rusku, je vězení,“ dodal.

Následovaly zákazy Navalného štábů, blokace webových stránek, tresty pro jeho spolupracovníky. A nakonec i nové obvinění a nový trest přímo pro Navalného. „Můj vesmírný let potrvá o trošku déle, než jsem čekal. Loď uvázla v časové smyčce,“ komentoval tehdy opozičník verdikt na twitteru.

Navalnyj žil coby politik mimo kremelským režimem úzce vymezené politické pole. Ruská propaganda se mu vyhýbala, nikdy neměl přístup do režimem kontrolovaných médií a v Kremlu se báli veřejně vyslovit jeho jméno. Přesto se mu dařilo část ruské společnosti vyburcovat z politické letargie. Sázel na univerzální populistické téma, které mělo odezvu. S korupcí se setkal snad každý Rus. A proto byly Navalného signály srozumitelnější než boj za lidská práva.

Z hlediska popularity se mohl Navalnyj v posledních letech měřit snad jen s Borisem Němcovem. Charismatickým opozičním vůdcem a někdejším vicepremiérem, který byl koncem února 2015 zastřelen pod kremelskými hradbami.

Navalnyj věřil, že tenhle osud ho nepotká. Opakovaně dával najevo, že se zastrašit jen tak nedá. Po návratu do vlasti vzkázal z vězení, že svých kroků nelituje. „Poté, co jsem si odseděl ve vězení první rok, chci všem říci přesně to, co jsem křičel na shromážděné u soudu, když mě vedli k policejnímu vozu: Ničeho se nebojte,“ napsal. „Toto je naše země a druhou nemáme.“