Hlavní obsah

Putin se nabízí jako mírotvůrce. Z konfliktu na Blízkém východě bude těžit

Foto: Kreml

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, jeho manželka Sara a ruský prezident Vladimir Putin v roce 2020.

Odklon pozornosti od války na Ukrajině, diplomaticky výhodná pozice i rostoucí ceny ropy. Ruská média už prezentují konflikt mezi Íránem a Izraelem jako svou výhodu. Pro Moskvu je to ale současně nepříjemná výzva v balancování.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od pátečního izraelského útoku na Írán létají rakety na obě strany a najít cestu ven z této spirály se zdá být těžší než kdy dřív. S pomocnou rukou přispěchal i ruský prezident Vladimir Putin.

Během posledních dnů si telefonoval jak s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, tak íránským prezidentem Masúdem Pezeškjánem. A oběma navrhl, že by Moskva mohla v konfliktu působit jako mediátor.

„​​Bylo dohodnuto, že ruská strana bude pokračovat v úzkých kontaktech s vedením Íránu i Izraele s cílem vyřešit současnou situaci, která je plná nejkatastrofálnějších důsledků pro celý region,“ uvedl Kreml v tiskové zprávě po telefonátech lídrů.

Přestože to vzhledem k jeho vlastní agresi na Ukrajině může znít paradoxně, Rusko nehraje na Blízkém východě s úplně nevýhodnými kartami.

Mezi Izraelem a Íránem dlouhodobě balancuje a s oběma má dobré diplomatické vztahy. Současně je ale stávající krize pro Kreml výzva, protože bude muset být opatrný, aby si tuto svou pozici udržel.

Partnerství s Íránem a také vřelý vztah s Izraelem

Naznačují to i aktuální vyjádření ruské diplomacie, ze kterých plyne, že se zatím nechce přiklánět k žádné ze stran.

Ruské ministerstvo zahraničí sice vydalo ostře formulované prohlášení, v němž odsoudilo izraelské útoky jako „kategoricky nepřijatelné“ a varovalo, že „všechny důsledky této provokace ponese izraelské vedení“.

Zároveň ale Moskva nevyslala žádný signál, že by Teheránu mohla nabídnout cokoli nad rámec politické podpory, a to i přes nedávno uzavřenou partnerskou smlouvu mezi zeměmi. Důvodem je právě i snaha o vřelé vztahy s izraelským vedením, které téměř stabilně udržuje po celou dobu války na Ukrajině.

„To je zcela racionální: koneckonců, plná roztržka by mohla vést k odvetě Izraele, třeba v podobě vyslání zbraní na Ukrajinu. Postupem času však bude pro Rusko těžší tvrdit, že je neutrální, a zároveň prohlubovat spolupráci s Íránem,“ popsal před časem v analýze pro think-tank Carnegie Endowment for International Peace expert na Írán Nikita Smagin.

Strategie se prozatím zdá jako účinná. Netanjahu se zdráhal poslat Ukrajině větší podporu, dlouhodobě tak odmítal poskytnout zbraně i munici a omezoval izraelské působení na humanitární pomoc.

Na začátku měsíce se pak sice objevily zprávy o tom, že Izrael konečně dodal Ukrajině vyřazené systémy protivzdušné obrany Patriot, ale vláda židovského státu to později popřela.

Letos v únoru, při třetím výročí rozpoutání plnohodnotné ruské agrese, se pak izraelští zástupci během hlasování o rezoluci odsuzující Rusko ve Valném shromáždění Organizace spojených národů postavili jako jedni z mála proti.

S Netanjahuem, který před válkou na Ukrajině často cestoval do Ruska, navíc udržuje Putin i vřelé osobní vztahy.

Snahu Moskvy o balancování mezi znepřátelenými aktéry pak dobře dokládají zejména hranice, které si Rusko samo ve vztazích klade.

Íránu sice dodalo sofistikované systémy protivzdušné obrany S-300, o nichž Izrael tvrdí, že je jeho armáda zničila během loňských úderů na Írán, ale s dodávkami dalších zbraní Moskva otálela. Důvodem byla podle odborníků zejména obava z reakce Izraele.

Foto: Kremlin.ru

Ruský prezident Vladimir Putin a jeho íránský protějšek Masúd Pezeškján.

Moskva bude těžit z roztříštěné pozornosti

Kromě možného pokusu o diplomatický úspěch se ale před ruským režimem s eskalací napětí na Blízkém východě otevírají i další příležitosti.

Stejně jako útok palestinské teroristické organizace Hamás na Izrael na podzim 2023 a následná válka v Gaze, i boje mezi Izraelem a Íránem odvádějí pozornost Západu od ruské agrese na Ukrajinu - a to v důležitém okamžiku pro další vývoj konfliktu.

Spojené státy i další západní země totiž zvažují, zda uvalit na Moskvu nové tvrdé sankce, které by ji přinutily k většímu zájmu o uzavření míru na Ukrajině. Až doposud totiž Moskva ze svých rozsáhlých požadavků neustoupila a jednání protahovala ve snaze zajistit si lepší pozici na bojišti i mimo něj.

Očekávalo se, že rozhodnutí o sankcích a dalším postupu v souvislosti s válkou na Ukrajině by mohla vzejít z probíhajícího summitu skupiny G7 v Kanadě. Izraelsko-íránský konflikt ale toto téma odsunul na druhou kolej. Americký prezident Donald Trump místo toho zkritizoval seskupení, že vyloučilo po anexi Krymu Rusko, vyzval k evakuaci z Teheránu a pak událost předčasně opustil.

Vztahy mezi Ruskem a Íránem

Ruský prezident Vladimir Putin schválil dohodu o strategickém partnerství mezi Ruskem a Íránem. Na podobě paktu o komplexním strategickém partnerství mezi oběma zeměmi se lídři shodli letos v lednu. Smlouva pokrývá řadu oblastí spolupráce včetně obrany, boje proti terorismu, energetiky, vědy či financí.

Dohoda ovšem neobsahuje klauzuli o vzájemné obraně podobnou té, kterou má Moskva se Severní Koreou.

Na roztříštěnou pozornost reagují s radostí i ruská média. „Jakákoli eskalace na Blízkém východě odvádí pozornost odpůrců Moskvy od Ukrajiny a mění priority vojenské pomoci Západu,“ napsal v pondělí deník Kommersant.

Z noci na úterý pak ruské síly podnikly rozsáhlý útok na Kyjev, po kterém zemřelo 14 lidí. Zelenskyj jej označil za jeden z nejstrašnějších od začátku války.

Západní snahy o oslabení ruské válečné mašinérie se navíc silně zaměřují na snahy omezit její příjmy z prodeje ropy. Pokud ale podle očekávání její ceny v důsledku bojů mezi Izraelem a Íránem výrazně vzrostou, bude to pro Kyjev a jeho podporovatele neúspěch, poznamenala stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda.

Na druhou stranu by ale mohla situace mít dopad i na íránské dodávky zbraní, které Rusko používá proti Ukrajině – konkrétně drony Šáhid. Přesto by to podle analytiků nemusela být pro ruskou armádu zásadní rána.

„Jistě, rádi si od Íránu koupí, co budou moci – i když si Írán nyní samozřejmě bude svou produkci rezervovat pro vlastní potřebu – ale už ho v takové míře nepotřebují,“ řekl ve svém podcastu analytik Mark Galeotti, který se dlouhodobě věnuje Rusku.

Moskvu ale může ve výsledku bolet i ztráta dalšího spojence, pokud se válka nevyvine pro Írán dobře. Za poslední rok by tak přišla už o druhého nejvěrnějšího partnera na Blízkém východě. Ztráta Sýrie znamenala reputační ránu, ale i oslabení přítomnosti v regionu.

Doporučované