Ukrajinští vojáci v první linii bojů popisují, jaké jsou jejich myšlenky

Zhruba dvoutisícová obec Posad Pokrovske je vzdálená jen 35 kilometrů od Chersonu. Jihoukrajinského města, které ruská armáda obsadila už před několika týdny.

S tím, jak se na Ukrajině přeskupují síly a přelévají boje, se Posad Pokrovske ocitlo jen několik stovek metrů od linie dotyku.

Dál už se jet nedá, dál už jsou Rusové.

Z dálky slyšíme výbuchy, kvůli dešti jich je méně.

V obci nezůstal nikdo, všichni odtud ve spěchu odjeli. Zůstala jen vojenská posádka.

Velitel jednotky, který si říká „Nesquik“, si neúspěch nepřipouští. „Zadání je jedno: zničit nepřítele. Provádíme útočné akce na ruské jednotky. Likvidujeme nepřítele a cíl je jednoznačný, vyhnat je za hranice. Celkem se nám daří, ničíme je,“ svěřil se na kameru Seznam Zpráv. „Došlo nám, že ruská armáda je silná jen ve slovech. Panikaří. Když přijeli na Ukrajinu, pochopili, že byli oklamaní. Polovina z nich chápe, že nejsme zas tak slabá armáda. Často nechávají svoji techniku a utíkají.“

Rusové podle Nesquika používají zastaralou taktiku, která se od sovětských dob nezměnila.

„Když jsme se s nimi střetli, byli to jejich ‚stateční výsadkáři‘, kteří od nás dostali na pr**l, mohu-li to tak říct. Prostě utekli. Byli vyzbrojeni BMP-3, BMP-2, jejich moderními tanky s vlastními modernizacemi… Je to ta ruská armáda, která se řídí podle sovětských taktik a má většinou sovětské vyzbrojení. Mají rakety, které nedoletěly nebo netrefily cíl. Máme obrovskou výhodu. Naší taktikou je, že to je naše země a my se tu vyznáme. Takže každý jejich krok je selháním. Krátce? Jejich armáda je prostě převlečený sovětský voják,“ říká velitel.

Blíž k osvobozenému Mykolajivu se zastavujeme v jedné z obcí, odkud už okupanty vytlačili. Co po sobě Rusové zanechali v Shevchenkove, ukazuje úvodní video.

Vojáci na místním checkpointu také věří ve vítězství. Jiná možnost podle nich zkrátka neexistuje.

„Podle mého už celý svět ví, že na nás zaútočil fašistický režim. Je to kopie fašismu! Koukněte, jak to začalo za fašistického režimu a jak to začíná teď… My teď bráníme svou rodnou zem, Ukrajinu. Protože pokud se vzdáme, staneme se otroky. Půlku našeho lidu zabijí, zbytek budou otroci. U nás to je buď smrt, nebo zvítězíme. Vzdát se nepřipadá v úvahu, protože pokud se jim vzdáme, pak nebudeme mít šanci. Buď umřeme, nebo… Ale my zvítězíme!“ dodává hrdě jeden z vojáků v Shevchenkove.

V obci zůstalo po celou dobu několik civilistů. Například paní Svetlana. „Nikam odsud nejde vyjet, já také nikam nemůžu jet, takže zůstanu tady. Zaprvé mi moje děti řekly, že nikam nepojedou, vnoučata také odmítla, takže já rovněž zůstávám se svojí maminkou. Posloucháme nekončící ostřelování, ale i přesto pomáháme jeden druhému,“ říká v rozhovoru s reportéry Seznam Zpráv.

Těm, kteří by přeci jen chtěli raději odjet, pomáhají i místní náboženské organizace.

„Je tu pět církevních organizací různých náboženství a různého vyznání. Ale teď jsme všichni spolu, všichni si pomáháme navzájem,“ popisuje pravoslavný kněz Pavel. „Evakuaci lidí organizujeme už asi 20 až 25 dnů. Děláme to za pomoci vozidel lidí, se kterými jsme se domluvili, a hledáme další, kteří potřebují odjet. Odvezli jsme i děti, které přišly o své rodiče, společně s jejich prarodiči.“

Další podrobnosti v úvodní videoreportáži.