Článek
Dlouhé večery i dny plné skandování protivládních hesel. Taková je realita gruzínské metropole Tbilisi, kde se už více než rok konají pravidelně menší i větší protesty. Přes konstantní projevy nesouhlasu se ale nic v zemi nehnulo směrem, který demonstranti žádali. Naopak.
Vládní strana Gruzínský sen od loňské výhry ve volbách, které opozice považuje za zmanipulované, zpřísnila represe. Řada odpůrců režimu skončila za mřížemi, zkomplikovala se také práce nezávislých médií a jednotná reakce Evropské unie vůči zemi, která dříve pomýšlela na členství, chybí.
Velmi podobný scénář zažívají i o jeden a půl tisíce kilometrů na západ. Vlna demonstrací paralyzuje Srbsko déle než rok.
Neklid v ulicích, který odstartovalo zřícení části střechy vlakové stanice v Novém Sadu a tragická smrt 16 lidí, přerostl v protivládní protesty, v nichž se angažují hlavně studenti.
Masové demonstrace v Srbsku jsou ještě větší než ty, které před 25 lety vedly k pádu tehdejšího autoritářského prezidenta Slobodana Miloševiće.
Organizátoři současných akcí obviňují vládu prezidenta Aleksandara Vučiće z korupce, která podle nich způsobila i tragickou událost v listopadu 2024. Protestní hnutí proto dnes volá po předčasných volbách a demokratických reformách.
Ani v Srbsku ale demonstranti svého cíl nedosáhli.
Nabízí se tak otázka, zda mohou dnes protesty ještě vůbec vyvolat nějakou větší reakci vlád, nebo jde navzdory rozsahu demonstrací o přehlížený jev, na který už si zvykla i Evropská unie, kam chtěly obě země vstoupit.
Pozornost směrem k protestům se upíná i kvůli kritice, kterou Moskva směřovala vůči tzv. barevným revolucím proti proruským vládám v zemích střední Asie nebo na Ukrajině.
Vlády mají silnou kontrolu nad státem
Jak se ukázalo v obou případech - režimy, které mají pod kontrolou média i státní aparát, jen protesty nezlomí. A zatímco Gruzínci před rokem upínali naděje k volbám, tento okamžik v Srbsku teprve nastane. To, co se ale ukazuje jako slabina protestů, může ve výsledku zamotat i snahu něco změnit u voleb.
„Protesty v Srbsku mají obrovskou podporu veřejnosti, ale jejich decentralizovaná struktura komplikuje rychlá rozhodnutí a strategickou koordinaci. Studenti se drží stranou od opozice i Evropské unie, čímž často ztrácí možnost získat širší podporu, a není jasné, jak tuto energii přetavit do konkrétní politické změny,“ popsal pro Seznam Zprávy politolog a autor řady knih o Balkánu Florian Bieber z Vídeňské univerzity.
Režim má pevnou kontrolu nad institucemi, což znamená, že policie i justice podléhají víceméně Vučićovi.
Stejně tak média často spadají pod stát. Přestože dnes zejména studenti svolávají protesty přes sociální sítě, omezení ve větších médiích je nadále znát. Státem kontrolovaná média totiž líčí demonstrace jako chaos nebo prozápadní spiknutí, což vytváří propast mezi protestujícími a zbytkem společnosti.
Protesty v Srbsku
Srbsko je už více než rok ve varu. Protesty po tragédii, při které po zřícení přístřešku nádraží v Novém Sadu zemřelo 16 lidí, stále více míří i proti vládě prezidenta Aleksandara Vučiće. Další vyhlídky rozebíráme v podcastu 5:59.
Represe se přitom režimu daří držet v takové míře, aby byly dost tvrdé na to, aby zastrašily větší část veřejnosti, ale zároveň nevyvolávaly tak masové pobouření. Mnoho lidí má navíc své živobytí napojené na stát, ať už přes sociální dávky, státní zaměstnání nebo určité výhody.
Největším problémem je ale podle pozorovatelů slabá opozice. Lidé sice protestují proti Vučićovi a věcem, které jsou s jeho režimem spojené, ale jasná alternativa chybí.
Nyní se vyčkává, zda se opoziční hlasy nespojí do jednotného bloku, který by ve volbách, které se musí konat nejpozději za dva roky, přinesl změnu. Zatím je to ale na vodě, jak upozorňuje pro Seznam Zprávy novinář Vojin Radanović.
„Hlavním problémem je, že žijeme v pre-politické společnosti bez svobodných médií a férových voleb. Studenti nechtějí vytvářet společnou frontu s opozičními stranami a opozice se zase nedokáže sjednotit sama mezi sebou. To může být velký problém v příštích volbách, protože roztříštěnost oslabuje sílu protestního hnutí,“ popisuje.
Zátahy proti opozici v Gruzii
Podobné je to i v gruzínském scénáři. Velká část médií spadá pod kontrolu vlády, stejně tak soudy. Provázání obyvatel na současné vedení státu je také velké, ostatně faktický šéf Gruzínského snu Bidzina Ivanišvili vlastní majetek v hodnotě, která se rovná asi třetině HDP země.
Politická krize je zde v současnosti ale ještě hlubší, a to kvůli tomu, že představitelé opozice končí za mřížemi a potenciálně riziková se stala i účast na demonstracích.
Úpadek demokracie v Gruzii
Podle indexu demokracie, který sestavila společnost Economist Intelligence Unit (EIU), zaznamenala Gruzie v roce 2024 „nejprudší zhoršení v regionu“ a čtvrtý největší pokles ze všech 167 sledovaných zemí.
EIU konkrétně zmínil, že k úpadku demokracie přispěl kontroverzní zákon o zahraničních agentech a sporné říjnové parlamentní volby, které označil za „poznamenané abnormalitami, včetně nátlaku na novináře a nevládní organizace a obvinění z kupování hlasů a falšování volebních lístků“.
Zpráva podotkla, že přestože roli v tom hrálo několik kroků vládnoucí strany Gruzínský sen, tyto snahy probíhají v souvislosti s „nepřímou“ rolí Ruska v domácí politice.
„Nejde o protesty kvůli cenám energií nebo reformám zdravotnictví – i když bych si přála, aby šlo právě o to. Tohle jsou protesty proti nelegitimní vládě. A ten politický konflikt neskončí, dokud se nevyřeší jeho základní příčina – tedy to, proč lidé vůbec vyšli do ulic,“ popsala dříve pro Seznam Zprávy bývalá gruzínská ministryně obrany Tinatin Chidašeli.
Ani během loňských voleb, do kterých odpůrci vlády vkládaly naděje, se opozice nesjednotila a nevygenerovala potřebného lídra.
Ruský vliv na demonstrace
V obou zemích hraje roli i faktor ruského vlivu. Ani jedna z vlád se sice otevřeně k přátelství s Moskvou nehlásí, současně s ní i po ruské invazi na Ukrajinu nepřetrhaly vazby.
Rusko se ale kriticky vyjadřuje vůči protestujícím a označuje je za potenciální hrozbu. „Pod rouškou sloganů požadujících ‚spravedlnost a demokracii‘ se určité síly v Srbsku uchylují k otevřeně agresivnímu, barbarskému a násilnému chování. Výtržníci útočí na administrativní budovy a kanceláře vládnoucí strany, dokonce zapalují prostory s lidmi uvnitř. Veřejný pořádek, bezpečnost a lidské životy jsou v ohrožení,“ píše se v oficiálním prohlášení Kremlu k protestům v Srbsku z letošního srpna.
Média pak informovala také o tom, že představitelé srbské vlády jednali se svými ruskými protějšky o tom, jak vůči demonstracím zasahovat. A vzhledem k propracovanému represivnímu systému má Rusko s potlačováním odporu dlouhé zkušenosti.
Podobně kritický tón pak ale padá i na demonstranty v Tbilisi, kteří popuzují ruský narativ o to více, že je v jejich prohlášeních jasná touha po vstupu do Evropské unie. A to je v případě země, kterou Moskva považuje za součást své tradiční sféry vlivu a okupuje jednu pětinu jejího území, pro Rusko ještě palčivější problém.
Promarněné šance
A zatímco protesty trvají dál, analytici upozorňují, že nejlepší chvíle už mají možná za sebou.
„Demonstrace měly obrovský moment síly, ale studenti na vrcholu nepředložili žádné politické požadavky ani nevyvolali volby. Tím ztratili příležitost politicky zareagovat a nechali režimu prostor, aby znovu posílil svou pozici,“ vysvětlil Radanović.
Podobná je situace i v Gruzii, kde se už nyní ani neplánují větší politické události. Na podzim se sice konaly místní volby, které opoziční hlasy chtěly využít k protestu, žádná sofistikovanější akce ale nepřišla.
Demonstrace tak už ani nemusí získat sílu potřebnou k narušení dlouhodobě funkčních režimů.
