Článek
Vědci z celého světa pravidelně upozorňují na to, že tání ledovců zrychluje a přináší čím dál větší rizika. Varují před dramatickým zvýšením hladin moří, nedostatkem pitné vody i rizikem nákazy starobylými viry a bakteriemi.
Výzkumníci z kanadské University of Ottawa se zaměřili na poslední zmíněnou problematiku. Jejich cílem bylo pochopit, jaká nebezpečí s sebou přináší viry a bakterie, které se po létech pod ledovcovými masami vlivem globálního oteplování opět začínají drát na povrch.
Ve studii zveřejněné v časopise Proceedings of the Royal Society B zkoumali vzorky půdy a sedimentů z kanadského jezera Lake Hazen, které je největším arktickým sladkovodním jezerem na světě. Zaměřili se přitom na oblasti s vodou z tajících ledovců.
Přišli na to, že riziko rozšíření virů na nové hostitele je v blízkosti míst, kam přitéká velké množství tající ledovcové vody, vyšší.
Podle deníku The Guardian jejich zjištění naznačují, že společně se zvyšováním teplot v důsledku klimatických změn se zvyšuje i pravděpodobnost, že viry a bakterie ukryté v ledovcových příkrovech a permafrostu znovu ožijí a nakazí volně žijící zvěř, jež se stahuje čím dál blíže k pólům.
Více o dopadech tajících ledovců na zvyšování hladin moří
Východoantarktický ledový příkrov shromažďuje převážnou většinu ledovcového ledu na Zemi. Pokud by roztál, hladina moří by stoupla o 52 metrů. Dosud se předpokládalo, že na rozdíl od Západoantarktického ledového příkrovu je ten východní stabilnější a proti oteplování odolnější.
Studie zveřejněná prestižním časopisem Nature ovšem odhaluje, že tyto předpoklady byly mylné a i Východoantarktický ledový příkrov dnes vykazuje známky zranitelnosti.
K podobnému případu už v minulosti došlo. Na severu Sibiře v roce 2016 propukla epidemie antraxu, tedy bakteriálního onemocnění snětí slezinnou. Nakazilo se jím tehdy nejméně osm lidí, včetně jednoho dítěte, které nakonec zemřelo. Epidemie byla připsána vlně veder, která způsobila tání permafrostu a odkryla infikovanou sobí mršinu. Nákaza byla tehdy u lidí v Rusku zaznamenána poprvé za 75 let.
Povede tání ledovců k pandemiím?
Výzkumný tým z University of Ottawa neupřesnil, kolik z pozorovaných virů bylo dosud neznámých, ani neodhadl, zda jsou tyto viry schopné vyvolat infekci. Vědci také zůstávají opatrní v otázce předpovídání toho, zda by tání ledovců mohlo vést k pandemii.
„Dokud se viry a jejich ‚mostní vektory‘ (označení pro druh, který se nakazí od infikovaného volně žijícího zvířete a následně onemocnění přenese na člověka, pozn. red.) nevyskytují v prostředí současně, pravděpodobnost dramatických událostí zůstává pravděpodobně nízká,“ tvrdí Stéphane Aris-Brosou, jenž výzkum vedl.
„Jediný poznatek, který můžeme s jistotou předložit, je, že s rostoucí teplotou se zvyšuje riziko nákazy v tomto konkrétním prostředí,“ uvedl Aris-Brosou. „Povede to k pandemiím? To absolutně nevíme,“ dodal.
Na přítomnost neznámých virů v ledovcích dříve upozornily už některé další studie. Američtí vědci ze Státní univerzity v Ohiu například v loňském roce oznámili, že ve vzorcích ledu z Tibetské náhorní plošiny v Číně našli 33 virů, z toho 28 nových. Jejich stáří bylo odhadnuto přibližně na 15 000 let.
Vědci z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum v Aix-Marseille zase v roce 2014 odebrali vzorek viru ze sibiřského permafrostu, který nebyl infekční už 30 tisíc let, a znovu ho oživili. Autor studie tehdy zjištění okomentoval pro stanici BBC slovy, že odhalení velkých vrstev ledu by bylo „receptem na katastrofu“.
Podle vědců je ovšem k úplnému pochopení rizika do budoucna nutné provést další studie, které by došly k podobným výsledkům i v jiných částech světa.
