Článek
Spolková vláda chtěla posílat víc lidí bez práva na pobyt zpět do jejich domovských zemí. Nová data ale ukazují, že to naráží na řadu překážek.
Jen za první pololetí letošního roku podle údajů ztroskotalo přibližně 9000 plánovaných deportací. Nejčastějším důvodem bylo, že se cizince, který měl Německo opustit, nepodařilo v den plánovaného zásahu zastihnout.
Další deportace zhatily právní překážky nebo zdravotní stav dotyčných.
„Kdo se skrývá, musí okamžitě přijít o přístup k sociálním dávkám. Právní stát se nesmí nechat zesměšňovat,“ reagoval podle deníku Bild na zveřejněná čísla poslanec vládnoucí CDU Günter Krings.
Jeho kolega Alexander Hoffmann z bavorské CSU chce rozšířit kapacity detenčních zařízení, aby bylo možné vyhoštění odmítnutých žadatelů o azyl provádět častěji.
Na 200 tisíc lidí s výjimkou
Konzervativní unie zároveň tlačí na zpřísnění pravidel pro udělování takzvané tolerované pobytové ochrany, tedy odložení deportace. Ta platí pro cizince, kteří sice musí Německo opustit, jejich deportace ale zatím není možná.
Důvodem jsou například chybějící cestovní doklady, zdravotní stav nebo rodinné okolnosti.
Na konci června Německo evidovalo 258 845 lidí, kteří měli zemi opustit. Přibližně 60 procent tvořili odmítnutí žadatelé o azyl, zbytek například lidé s propadlým vízem nebo zaniklým povolením k pobytu.
Více než tři čtvrtiny z celé skupiny, tedy téměř 200 tisíc, ovšem měly takzvanou toleranci pobytu, která deportaci dočasně odkládá.
Problémy se ztotožněním
Hamburský ministr vnitra Andy Grote z SPD v té souvislosti upozornil, že zhruba 65 tisíc lidí zůstává v Německu mimo jiné proto, že se nepodařilo ověřit jejich totožnost. Přibližně 42 tisíc z nich nemá pas ani jiný doklad totožnosti.
Problémy pokračují i ve chvíli, kdy se deportaci podaří připravit.
Podle spolkové vlády totiž piloti pravidelných linek odmítli během prvních šesti měsíců letošního roku převézt deportované ve 280 případech. Za celý loňský rok jich bylo 514. Berlín důvody těchto odmítnutí nesleduje.
Kabinet rovněž uvádí, že policie musela v letošním prvním pololetí při deportaci v 786 případech použít donucovací prostředky, nejčastěji pouta nebo jiné fixační prostředky. Nejvíce takových případů připadalo na deportace do Alžírska, Maroka a Nigérie.
Statistiky ukazují i to, že z Německa odchází více lidí dobrovolně, než kolik jich stát skutečně deportuje.
Od ledna do konce června dobrovolně vycestovalo 17 892 cizinců, kteří už v zemi neměli právo zůstat. Naproti tomu za stejné období úřady deportovaly 9663 lidí. Údaje vyplývají z odpovědi vlády na parlamentní interpelaci frakce opoziční Levice.
Přibližně polovina dobrovolně odcházejících využila finanční podporu spolkové vlády.
Vyhošťování je navíc finančně náročné. Nejdražším deportačním letem prvního pololetí byl květnový charter z letiště v Lipsku do Pákistánu. Za přepravu 33 deportovaných zaplatilo Německo přibližně 518 tisíc eur, tedy asi 12,5 milionu korun.
Na palubě bylo také 75 příslušníků spolkové policie, část nákladů uhradila evropská agentura Frontex.
