Článek
Ruský vpád na Ukrajinu vyvolal v Německu jakousi šokovou terapii. Tamní politici si museli sebekriticky přiznat, že jejich dlouholetý blahosklonný přístup k režimu prezidenta Vladimira Putina byl povážlivě naivní a chybný.
Vláda kancléře Olafa Scholze rychle zvolila vůči Rusku tvrdý přístup a schválila několik přelomových kroků – zablokovala rozjezd nového plynovodu Nord Stream 2, prolomila vlastní předsevzetí a souhlasila s dodávkami zbraní Ukrajině a rozhodla také o rozsáhlých investicích do obnovy armády. Na úrovni Evropské unie pak Berlín podpořil odstavení aspoň některých ruských bank od platebního systému SWIFT.
Historický obrat německé politiky pomohl vylepšit renomé Scholze, který byl skoro až do ruského útoku doma i v zahraničí ostře kritizován za nevyhraněný postoj vůči Kremlu a celkově nevýrazné vystupování ve funkci kancléře.
Tento týden se ukázalo, kde má německé odhodlání své limity. Šéf spolkové vlády se jednoznačně postavil proti návrhu, aby se všechny západní státy zřekly odběru ruské ropy a případně i dalších energetických surovin a zasáhly tak klíčový zdroj příjmů ruské státní pokladny.
„V současné době neexistuje žádný jiný způsob jak Evropě zajistit zásobování energiemi pro vytápění, mobilitu, zajištění elektřiny a průmysl,“ zdůvodnil v pondělí Scholz svůj odmítavý postoj. Spolková vláda podle něj sice spolupracuje se svými partnery na alternativách k ruské energii, nestane se to ale přes noc.
Německý kancléř tím předeslal, že právě u sankce, která by nejspíš tvrdě zasáhla ruskou ekonomiku, zůstanou západní státy nejednotné. V úterý oznámily zákaz dovozu ruské ropy Spojené státy – s vědomím, že Evropská unie tentýž krok bezprostředně nepodnikne. Postupné odpoutávání od ruské ropy do konce roku ohlásila také Británie.
Kdyby šlo skutečně jen o ropu, Německo by si s výpadkem dodávek z Ruska nejspíš dokázalo poradit. Z pohledu Berlína je ale mnohem citlivější jiná komodita, zemní plyn, který má velmi důležitou roli v německém teplárenství a výrobě elektřiny. Pokrytí více než poloviny německé spotřeby zemního plynu připadá právě na Rusko. Spolková republika je zároveň největším dovozcem ruského plynu v Evropě.
Postoj Scholzova kabinetu, v němž mají důležité slovo Zelení, neovlivnily ani apely ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby se Evropa ruských energií zřekla a přestala tak financovat ruskou vládu. Nevyslyšeny zůstaly i podobné výzvy od nejsilnější německé opoziční strany, křesťanských demokratů (CDU), a některých komentátorů.
Otázkou je, jak se Berlín nakonec postaví k novým plánům Evropské komise, aby se závislost na ruském zemním plynu v EU do konce letošního roku snížila o dvě třetiny.
Problém spočívá v tom, že Německo nemá k ruskému plynu plnohodnotnou alternativu. Jeho předchozí vlády na riziko, které přináší úzká energetická vazba na Moskvu, prakticky nedbaly a naopak tuto závislost ještě prohlubovaly, například souhlasem s vybudováním prvního plynovodu Nord Stream po dně Baltského moře. Německo tak mimo jiné nemá vlastní terminál pro příjem zkapalněného zemního plynu (LNG), který by mohl dodávky z ruských plynovodů aspoň částečně nahradit.
Scholzova vláda původně plánovala vsadit na zemní plyn ještě více. Po odstavení jaderných a uhelných elektráren měl plyn posloužit jako přechodový zdroj v ambiciózně naplánované transformaci na čistě bezemisní energetiku. Nyní bude muset kabinet tuto strategii přehodnotit.
Nutno dodat, že Německo není ve zdrženlivém postoji k omezování energetických dodávek z Ruska v EU osamocené. Proti úplnému vyšachování Rusů z této oblasti se stavějí také další členské země se silnou vazbou na ruský plyn, jako jsou Itálie nebo Bulharsko.
Ukrajinská válka zatím dodávky ruského zemního plynu do Evropy zásadně neomezila, Kreml už ale vydal varovný signál, že je připraven tento nástroj použít. „Máme plné právo přijmout reciproční rozhodnutí a uvalit embargo na dodávky plynu plynovodem Nord Stream 1, který je dnes vytížen až na 100 procent,“ uvedl ruský vicepremiér Alexander Novak.
